Kapitola 9. Vánoční dárek

První poválečné vánoce byli velice skromné, neboť ve válkou zničené Evropě byl značný nedostatek všeho a nebýt pomoci ze zámoří, tak by hodně lidí zemřelo hlady a nebyly to jen potraviny co chybělo, byl to i otop, který se v zimě postrádal. Špatně se shánělo i oblečení, obuv. Stále se všechno kupovalo na lístky a nebylo toho právě mnoho co se za to dalo koupit a tak kvetl černý obchod, díky němu jsem tyto problémy tak trochu obcházela, zvláště nyní před vánoci se snažili tito pokoutní obchodníci trhnout co mohli.

Bylo ten čas obtížné odchytit Nandla, aby nás něčím zásobil, což tatínka zneklidňovalo, konečně se ukázal, ačkoli zase rychle zmizel ve dveřích do kuchyně, odtud na dvorek do kůlny. Za ním naběhli do kavárny páni ve vojenských uniformách, tatínek se nestačil divit. Když ti páni zase odběhli, šel se podívat na dvorek do kůlny, tam za dřevěnými bednami se krčil Nandl.,,Servus Nandl."Zašeptal,,Neseš mi něco?" Vyptával se tatínek nedočkavě.

,,Blbneš člověče? jsem rád, že mě nechytli chlupatý." Zabručel Nandl

,,No jo, ale já potřebuju, jsem na suchu."Začal fňukat tatínek

,,No jo dobře,"Zavrněl Nandl.,,Tak já ti něco seženu, co chceš?" Tatínek vytáhl z kapsy seznam nad kterým Nandl vytřeštil oči.

,,Co bereš Peppi ?" Zakvílel.

,,Zvláštní , na to se ptá i moje žena."Odvětil tatínek

,,A ty se jí divíš?" Odsekl Nandl.,,Tohle do zítřka neseženu."Vyl dál.

,,Tak alespoň něco."Přemlouval ho tatínek, Nandl se střídavě zadíval chvíli na seznam a pak zase na tatínka, nakonec řka z povzdechem. ,,No dobře, něco jsem ochotnej sehnat."

,,Fajn ..."Zaradoval se tatínek.,,Hlavně kdybys mohl tu whisky, mám tu jednoho vysokýho amíka." Upozorňoval tatínek

,,Ještě si vybírej."Zaštěkal Nandl

,,No a nebyli to Američani co tě teď honili?"Připomenul tatínek Nandlovi jeho úprk před pány v uniformě.

,,Ty jsi syčák." Usmál se Nandl.,,Ale učíš se."Podotkl.,,Máš jí mít, myslím, že jí tam mám pár flašek tak ti něco přinesu." Slíbil, tatínek si oddechl, vyvedl Nandla zadním vchodem ze dvora a vrátil se do kavárny ve které už seděla Uschi.,,Viděla jsem Nandla, měl napilno." Hlásila jen co se tatínek objevil za pultem.

,,Ale honili ho Amíci."Odvětil tatínek

,,No jo to se mu stává občas."Mávla rukou Uschi.,,Za války to byla hospodárka , no a teď jsou to Amíci. On už je zvyklej, na chvilku se s nima proběhne a pak má zase klid."Řekla Uschi z klidem

,,No hlavně aby mi něco donesl."Svěřil se jí tatínek s obavou.

,,Klid, co Nandl slíbí, donese."Uklidňovala ,,Řekl si mu o tu whisky?" Ujišťovala se, tatínek přikývl pravěje  ,,Ale kroutil se."Pak se usmál ,,Prý má pár lahví."Dodal

,,Pár lahví?" Vyjekla Uschi.,,Ještě minulej tejden toho měl tři bedny a co já vím, tak prodal zatím jen jednu. Von se kroutí, pač to mamoní pro sebe, šupák." Pravila Uschi zlomyslně .

,,To nevadí, hlavně, že něco přinese." Vece tatínek s úsměvem

Nandl opravdu slíbené zboží dodal, hlavně tu whisky, kterou po něm tatínek chtěl, i když jí přinesl jen tři lahve, s poznámkou, že víc nemá.,,Nekecej, Nandl."Odbyla ho Uschi.,,Máš toho ještě dvě bedny."

,,Jednu a půl."Dodal skromně Nandl

,,A to jde tak na odbyt? Moc lidí si jí teď dovolit nemůže."Pronesla Uschi .

,,No trochu jsem slavil obchody."Hájil se Nandl

,,Vožral si se jako Dán, a teď se krtíš !"Zaútočila Ursula

,,Fajn..."Kapituloval Nandl.,,Máte mít ještě tři navrch, ale srdce mi krvácí."Dodal teskně .

,,Hodnej kluk..."Chválila ho Uschi poplácávajíc jej po tváři.,,Za to ti jako prémii dohodím pihovatou Franzi."Snažila se jeho ztrátu uchlácholit.

,,Franzi ne..."Ušklíbl se Nandl.,,...má kozí nohy a prsa po tatínkovi."

,,No ty taky co do krásy nejseš výhra v loterii."Řekla Uschi kriticky.

,,No dovol!"Zasyčel uraženě Nandl

,,No tak řeknu máti, s tou to budeš mít na kapra."Vyhrožovala  Uschi, Nandl se oklepal odporem při představě rozkoše s Mutti Bauer.,,Tak to radši Franzi."Zabrumlal znechuceně.   

,,No vidíš, nebudeš litovat:" Konejšila ho Uschi .

,,Že tě to baví ho stále popichovat."Káral jí ze smíchem tatínek, když Nandl odešel.,,Ono mu to neuškodí."Odvětila ledabyle Uschi odklepávajíc si z cigarety.,,A nalej mi jednu." Dodala

,,Whisky ?" Divil se tatínek

,,Jo."Kývla Ursula.

,,Ale tu mám pro toho Amíka."Bránil tatínek nabytý proviant.

,,No a..."Odsekla Ursula.,,...aspoň zjistím jestli je to kvalita."

,,No když to pije Nandl."Mínil tatínek

,,Prosim tě..."Křikla Ursula.,,...ten je schopnej vypít i pomeje, když mu řekneš, že je v tom alkohol." Tatínek jen zakroutil hlavou a započal jednu z lahví, když si byla Ursula řádně z podané sklínky zavdala, oklepala se se slovy.,,Brr jak to může někdo pít, takovej sajrajt."Odstrčila zprudka skleničku.

,,Ještě?" Dotázal se tatínek trochu zlomyslně.

,,Jdi mi do kelu."Zamručela dodávajíc.,,Dej mi víno, ať si zpravím chuť."

,,A co bude s tou Franzi."Zajímal se tatínek o Uschin slib Nandlovi.

,,Klid..."Pronesla jen co polkla, právě vpravený doušek vína pokračujíc.,,Dostane jí pod stromeček, vono to bude dárečkem pro oba."

,,Jo zvláštní doba, zvláštní dárky." Tiše konstatoval tatínek. Ta whisky přišla do kavárny v pravý čas, protože to odpoledne pan důstojník poctil svou přítomností. Tenkrát mi připadal hrozně vysoký, neustále v dobré náladě a na rozdíl od sovětského velitele jednotky, který se tu a tam také stavil, byl pečlivě oholen, jen co se objevil otevřela jsem mu dveře, muž se na mě ze široka usmál, přesně tak jak jsem to viděla onehdy v jednom z amerických filmu, na který mě vzala Uschi, pohladil mě a lámanou němčinou, kterou mluvil po celou dobu pronesl.,,Hezká hocicka, tu má čokolád."S pukrletem jsem tabulku přijala a odběhla do kuchyně, důstojník si jako vždy sedl přesně doprostřed kavárny, kde měl nejlepší přehled o veškerém dění, což jak jsme zjistili bylo výhodné pro něho, nikoli pro nás a ostatní hosty kavárny, anžto jen co mu tatínek donesl jeho milovaný nápoj, vyňal z kapsy velký, tlustý doutník, jehož kouř provázený nelibým zápachem zamořil  k nechuti tatínka a ostatních hostů celý nevelký prostor kavárny.

Přes kouřovou clonu jeden na druhého neviděl, což dokázal  přicházející strýc Rudi, jenž prohlásil, že by se jeden kvůli tomu zabil . ,,To si nemůžeš pořídit ventilaci?" Zahudroval na tatínka .

,,A co kdybys taky jednou hudroval na svou nastávající."Přešel tatínek do obrany.

,,To zkusí jednou a může si náš šmajchl dělat sám."Řekla výhrůžně Uschi.

,,Tak půjdu za tvou matkou."Odvětil vzdorovitě Rudi.

,,Rád vidím, že mezi vámi panuje pravá vánoční nálada." Zhodnotil situaci tatínek.,,A to mi připomíná...."Vzpomněl si tatínek.,, ...máte něco pro malou?" Oba hašteřivci jednotně zavrtěli hlavou,,Já taky ne a ve městě není nic k sehnání."Povzdechl si tatínek ,,Buď to pro  ní není a nebo je to  drahý, nevím si rady ."

,,Něco  se vymyslí."Prohodila Uschi konejšivě

,,Ale musíme rychle, vánoce jsou tu za pět dní." Nabádal tatínek

,,Prosím tě..."Řekl Rudi vyčítavě.,,...v celým Německu jsou rodiny, které nevědí co dají dětem na stůl natož pod stromeček."

,,Tvůj nadhled mě fascinuje."Odvětil tatínek krapet pobouřeně..

,,A co chceš pár měsíců po válce." Pravil strýček s úsměvem.,, Necháme to náhodě."

,,Hezkej, chytrej, co víc bych si mohla přát."Pronesla zasněně Uschi., už by jí byl Rudi něco odpověděl, kdyby je nepřerušila úředně se tvářící paní, držic za ruku asi 2 letého chlapečka.,,Dobrý den." Už z jejího pozdravu byla cítit jistá odměřenost.,,Hledám Herr Schwarzsteina."

,,To jsem já!"Řekl tatínek,

,,Jsem Anna Rausch, přicházím z dětského domova v Passau , přicházím za vámi v úřední záležitosti, plnění rodičovské povinnosti." Oznámila Rausch chladně

,,To jako..."Koktal tatínek ukazuje na chlapce, úřednice přikývla.

,,Peppi..."Křikla maminka, která se přišla podívat co se děje.,,Já, já..."Blekotal tatínek.,,Toto je Andreas Kleidmann, ...."Pokračovala Rausch v úředním jednání.,,Kleidmann..."Zarazil se Rudi.,,Syn Herty Kleidmann?"

,,Ano."Kývla úřednice, Rudi sesedl ze stoličky, přistoupil k chlapci obráceje se na Rausch tiše prones.,,Hledáte mě Frau Rausch, jmenuji se Rudolph Schwarzstein."

,,A dobře..."Odvětila Rausch zaraženě.,,Tak proč se mi hlásil ten pán za pultem."Dodala dotčeně.

,,No vy jste totiž hledala Schwarzsteina..."Vysvětloval Rudi, ukázal na tatínka.,,..a za tím pultem je můj bratr Joseph Schwarzstein."Úřednici to chvíli vrtalo hlavou, než by si vše nechala znovu vysvětlit, přešla raději k věci.,,Jste ochoten se ujmout své rodičovské povinnosti?"Strýc se podíval na Ursulu, ta jen souhlasně kývla.,,Jistě."Špitl.

,,Dobře..."Pravila Rausch rázně, vytahujíc desky ze své aktovky.,,Zde jsou doklady dítěte, tady je rodný list kde Vás Frau Kleidmann uvedla jako otce, tady máte zdravotní kartu dítěte..."Prolistovala zmateně deskami řka.,,Doufám, že jsem na nic nezapomněla."Zandala si skripta do tašky a obrátila se k odchodu.,,Frau Rausch..."Zarazil jí ve dveřích.,,Co je s jeho matkou."

,,Zemřela v Ravensbrücku, při osvobození tábora."Odvětila Rausch chladně.

Ještě hodnou chvíli si prohlížel chlapce.,,Tak vidíš Rudi, chtěl si vlastního syna a máš ho."Pronesla dojatě Ushi.

Chlapec se na všechny vystrašeně díval svýma velkýma, modrýma očima, třesaje se, strýc jej i přes to vzal do náruče, chlapec začal natahovat moldánky.,,Pusť ho!"Nabádala ho maminka, poslechl jí a posadil synka na sesli. ,,Spadne."Namítala maminka 

,,Máš pravdu." Přitakal strýc dojatě, sňal chlapce ze stoličky, vzal ho za ruku a odvedl jej z kavárny. Ursula s rodiči a Scheinerovými se za nimi jen soucitně dívali.,,Tak Rudi má syna."Pronesla zamyšleně Heidi obracejíc se na sestru.,,Co budeš dělat?"

,,Matku."Odvětila lakonicky Uschi.

,,A tobě nevadí, že se budeš starat o jeho dítě?"Tázala se Heidi.

,,Co mám dělat..." Skoro se rozkřikla, pak se však uklidnila řka.,,Když chci Rudiho  musím ho vzít se vším všudy, jinak ho ztratím."Chvíli mlčela pak jen tiše dodala.,,Budu mít syna i když není můj."

,,To bude mít Heller radost."Poznamenal tatínek.

,,Proč to říkáš???"Kárala jej maminka.

,,Jenom to připomínám."Bránil se tatínek.

,,Tak si to nech, ti o to nikdo nestojí."Zaštěbetala maminka.,,My jsme docela rádi na to zapomněli."Tatínek jen pokrčil rameny, mávl rukou a šel raději k volajícímu hostu.

,,Ursulo..."Pravila maminka pokládajíc jí ruku na ruku.,,...když budete tomu malému dobrou matkou, nemusíte mít strach, on Vám to jednou vrátí a Rudi Vám  bude vděčný." Ursula jí odvětila lehkým úsměvem.,,Nevím jestli jsem na to připravená, poprvé v životě nevím co dělat."Začala pochybovat Uschi.

,,Řiďte se svým srdcem, já ..."Rozpovídala se maminka. ,,...když jsem čekala Lisi, taky jsem měla pochybnosti jestli budu dobrou mámou, tak jsem se svěřila své matce a ona mi tenkrát řekla, že je dobře, že mám strach, že je to normální, protože to prý probudí mateřské pudy."

,,Jé Mutti:"Skočila do toho dojemna Heidi.

,,Co je s ní?"Nechápala Ursula.

,,No bude zajímavej její postoj."Mínila Heidi, Ursula složila hlavu do dlaní, na toto nepomyslela, ačkoli okolnosti ukázaly, že na to neměla ani čas, jelikož jen co to dořekla objevila se Mutter Bauer ve dveřích, mimořádně rázným krokem se přiblížila k baru, aniž by si objednala začala láteřit.,,Čo ši to Schwalzstein pšivedl ža čapalta? Ještli ši myšlí, že še k nám naštěhuje a ty še mu budeš štalat o ňáký jeho nepodalky..."

,,Mutti." Zarazila jí.

,,No doufám, že nejseš ta pitomá, abyšeš mu o toho šplatka štalala." Rýpala Mutti.

,,Mein Gott, Mutti Andreas není jeho nepodarkem, je to syn o kterým do dnešního dne nevěděl, jeho matka zemřela a protože je Rudi napsaný jako otec tak si ho vzal."Zaútočila Uschi .

,,Hodí ti ho na klk a bude děvkažit pohodě dál."Popichovala jí Mutti.

,,To není pravda,..." Zakřičela Ursula.,,,Nic nevíte, Rudi si ho vzít nemusel a přesto si ho vzal, vidíte v mužských jen to špatný, proto jste si žádnýho neudržela."Vyčítala jí, chvíli nepadlo ani slovo, mezi Ursulou a její matkou zavládlo bojovné napětí, až po nějaké době řekla Mutti Bauer vztekle.,,Ty nevděčná čoulo, takhle mluvíš še švou matkou, ktelá tě vychovala..."

,,Přestaňte ..."Okřikla ji Ursula.,,V 15- ti jste mě poslala na ulici, prý abych poznala co je život, obírala jste mě o každý výdělek, taková jste byla matka..."

,,Pamatuj ši, jestli vežmeš toho  chlapa š tím jeho šplatkem na milošt, tak še štěhuju k Heidi..."Vyhrožovala Mutti Bauer.

,,Tak si začněte balit."Pravila klidně Uschi, Mutter Bauer se rozhlédla po kavárně, jakoby hledala pomoc, které se jí však nedostávalo, rozzlobeně vstala a odešla.

,,To si neměla Uschi."Nabádala jí Heidi.

,,Mlč..."Ohradila se Ursula, pokračujíc.,,25 let se o ní starám, 25 let poslouchám její narážky na to co dělám, tak si to s ní užij, abys věděla jaká je, ostatně, měla byses o ní postarat, to tebe přece poslala do škol, na který jsem já šlapala chodník. A já chci mít taky trochu toho štěstí a Rudi s Andreasem je takovým štěstím."Heidi mlčela, věděla, že má její sestra pravdu, dlužila jak jí, tak i matce, uvědomila si, že asi nastal čas splácení dluhu, rezignovaně se podívala na Luise pravíc.,,Dobře Uschi, máš asi pravdu."Ursula se na ní jen usmála šeptnouc.,,Promiň."Heidi zavrtěla s úsměvem hlavou.

,,Půjdu se za nimi podívat."Prohodila náhle Uschi, vstávajíc ještě jednou se po nich ohlédla a zabouchla za sebou dveře.

,,Bude to mít těžký."Poznamenal Luis.

,,Ona to zvládne, když tak jí pomůžu."Odvětila maminka .

Nastal štědrý den, ani jsem dospat nemohla, díky šikovnému Nandlovi jsme měli i stromeček, který tatínek zasadil do stojánku a já s Heidi jsme ho nazdobily, pěkně pomalu, ozdůbku po ozdůbce abychom si tu vánoční atmosféru užili, maminka s Ursulou se mleli v kuchyni, kde připravovali štědrovečerní hostinu, tatínek se dopoledne postavil za pult, neboť ještě aspoň na chvíli chtěl mít otevřeno pro své pravidelné zákazníky.,,Rudi se dnes neukázal."Pravil Luis nad sklenkou koňaku.

,,Má starosti s malým, stačí až večer."Odpověděl tatínek. ,,Raději mi řekněte, jak se vám bydlí s tchýní?"Otázal se s nastrojenou zvědavostí.

,,Musíme mít hodně trpělivost, já nechápu jak to mohla Uschi vydržet."Stěžoval si Luis.

,,Musela."Smál se tatínek.,,A kde je?"Sháněl se tatínek po Mutti Bauer v kavárně jí nevidě.

,,Nechali jsme jí doma, čarodějnici."Odfrkl si Luis

,,A co když se tu objeví?"Vyzvídal tatínek.

,,Tak jí řekneme, že jsme na ní ve spěchu zapomněli." Řka klidně Luis.

,,Máte možnost."Ukázal tatínek ke dveřím.

,,Jak to sem stihla, bez koštěte?"Divil se Luis. ,,Mutti,..."Vykřikl předstíraje starost. ,,...my jsme na vás zapomněli, jak jste se sem dostala?"

,,Blbě..." Zabafala Mutti Bauer.,,...zdrhli jste a mě jste tam nechali s tím blbým papouchem ."Hudrovala. ,,A víš jakej je s ním pokec?"Luis zavrtěl hlavou.,,Na prd..."Procedila Mutti Bauer přes protézu.,,Jediný co z toho blba opeřenýho dostanu, když se k němu přiblížím je,,Ty krávo stará.,, kdo ho to naučil?"Štěkala Mutti. Luis pokrčil rameny, Mutti pohrozila prstem, přisednouc si k baru poručila si víno.,,Kde máš bráchu?" Zaútočila na tatínka, ten pokrčil rameny.,,Vyhnal mě z domu a teď se mi bojí přijít na oči."Konstatovala Mutti dotčeně.

,,Ale nebojí."Řekl tatínek odmítavě.

,,Ale bojí, schovává se někde i s tím capartem."Útočila dál

,,Večer přijde."Poznamenal tatínek nevraživě, Mutti Bauer mávla rukou a odebrala se nahoru.,,Budou z ní mít radost, z rachejtle starý."Řka Luis trochu zlomyslně.

,,Vy na ní máte pivku?"Zasmál se tatínek.

,,Vy mě znáte Peppi, že já mám svatou trpělivost, v podstatě na mě můžete dříví štípat..." Začal Luis svou přednášku z rodinného života.,,...ale ta ženská, to je pohroma. Ráno se nahrne jako první do koupelny, i když ví, že já s Heidi pospícháme do školy, když z ní vyleze je ještě ošklivější než když tam vešla, u snídaně mlaská, dvakrát za den mě a Heidi kontroluje ve škole, kam přijde rozhlašuje jaký jsem moula, pohádala se s Wasserkopfem...."Na chvíli se zarazil.,,No to by tak nevadilo, to je stejně blbec, třikrát vlezla doprostřed vyučování s přednáškou  sexuální výchovy...."

-,,To bych tak tragicky neviděl, předala zkušenosti."Přerušil jej tatínek.

,,V první třídě ?"Zdůraznil Luis.,,...a znáte jí, všechno nazývá těmi svými odbornými termíny. Jestli se to dovědí ti nahoře, mám po legraci." Láteřil Scheiner

,,No jo..." Vece tatínek.,,Nudí se, potřebovalo by jí to zabavit." Na chvíli se zamyslel pak navrhl.,,Tak jí ráno pošlete k nám, bude tu dokud si jí nevyzvednete, posedí se tu, pokecá s Mariechen dáme jí tu i oběd, no a odpoledne jí zase vezmete dom." Luis se chvíli škrábal na hlavě, což byl náznak toho, že v ní plodí myšlenku, i když ne nijak závratnou, nakonec pravil.,,Musíme se domluvit na správné organizaci celé záležitosti aby nevznikly nějaké zmatky a hlavně..."Naklonil se k tatínkovi šeptaje.,,...musíme to nějak šetrně vysvětlit tý ropuše."Tatínek chvíli váhal, pak jen zavrněl.,,No snad Mariechen..."

,,Co Mariechen...."Zaburácela maminka, která předstírajíc potřebu čehosi v kuchyni k uzmutí , šla tatínka kontrolovat.,,Copak maminko na kontrolu, na kontrolu?"Tázala se jí útočně.

,,Co  je ti do toho.."Zahudrovala maminka.,,Strarej se o kavárnu, chtěl jsi mít dnes otevříno pro hosty a místo toho abys kolem nich pobíhal jako motýlek okolo kvítku, tlacháš tu a drbeš mě."

,,Ale nedrbu..."Hájil se tatínek.,,..probírali jsme tady s Luisem...."Ukázal na Herr Direktora.,,...rodinnou záležitost, veledůležitého významu."Dodal se zdviženým prstem .

,,Neplkej Schwarzsteine, znám ty tvoje veledůležitosti..."Odbyla ho maminka.,,Většinou se z toho vyplodí pitomost, že bys druhou takovou v celým Německu těžko hledal."Popichovala maminka.

,,Ale teď Váš manžel má pravdu..."Zapojil se do manželské diskuze Scheiner.,,Záleží na tom štěstí pěti lidí."Začal s přesvědčováním .

,,Herr Scheiner u toho svého blázna jsem na to zvyklá, ale u Vás?"Namítala maminka.

,,Jenže teď je to bohužel skutečnost."Konstatoval Luis.,,Vemte si to Heidi a já, to jsme dva, Rudolph, Ursula, malý Andreas to je pět lidí, která vy Mariechen máte ve svých rukou."Vysvětloval Luis.

,,Proč já."Divila se maminka.

,,Peppi mi navrhl, že by mohla být dopoledne tady u vás."Scheiner postupoval opatrně znal maminčin temperament.

,,No ty jsi vstal hlavou na před."Obořila se maminka na tatínka.

,,Ale Mariechen..."Snažil se jí tatínek utišit.,,Heidi s Luisem nemají přes den čas se o Mutti starat, tak jsem navrhl, že se jim o ní tady postaráme."Maminka neprojevila příliš nadšení proto aby jí přesvědčil dodal tatínek.,,No Scheinerům hrozí rozvod a mohlo by na krásno sejít s Uschiny a Rudiho svatby."

,,A netaháš mě za nohu Schwarzsteine ?" Zapochybovala maminka.

,,Mariechen, ..."Ohradil se tatínek.,,Přemluvíš jí:"Žadonil

,,Já..."Vykřikla maminka,tatínek přikývl.,,Schwarzsteine tobě snad definitivně ruplo, víš jaká je, utře mě jak máslo."Křičela maminka.

,,Mariechen,..." ,,Frau Schwarzstein."Prosili tatínek s Luisem., maminka se nadechla řka.,,Pánové, jestli to bude průšvih, tak si to odnesete oba."Vyhrožovala.,,A přijďte brzo nahoru .beztak tu máte mrtvo." Řka maminka odebírající se do bytu.

Maminka s Ursulou se činili aby i přes skromné možnosti doby přichystaly vpravdě bohatou tabuli ani nám nevadila chudobná podoba svátků, neboť jsme to vyvažovali soudržností a vřelostí, které jsme si vzájemně projevovali. Když na to dnes vzpomínám, tak musím uznat, že to byli ty nejkrásnější vánoce, jaké jsem kdy zažila, nikdo si nic nezáviděl, žádné tahanice o dárky jak to vidím u svých vnoučat, všichni jsme byli spokojeni s tím co nám večer přinesl, stačilo nám, že jsme spolu a že se na sebe navzájem můžeme spolehnout, což byla v té době jediná jistota, kterou jsme měli, proto jsme se mohli těšit ze sváteční atmosféry i když ne všichni. Ursulu zneklidňovala nepřítomnost strýce Rudiho, začala mít pocit, že se bude chtít vyhnout slavnostní večeři, aby tak předešel konfrontaci s její matkou, nemohla ani sedět, když sedla byla jak na jehličkách, konečně klaply dveře, Uschi vyskočila z gauče aby se šla podívat.,,Chvála bohu!" Vykřikla v předsíni, to zvolání byl impuls, abychom se seskupili ke stolu, maminka s tatínkem jako hostitelé do čela, po pravici tatínka, Scheiner, Heidi, Mutti Bauer, po levici já, Uschi, další místa byla, ale volná, divila jsem se proč jsou prázdné dvě židle ? Zbýval přece jen strýc Rudolph? Odpověď na sebe nedal dlouho čekat, neboť strýc přišel v náručí držeje chlapce, kterého posadil vedle maminky.,,To je tvůj bratránek Andreas."Pravil tatínek vidě mou udivenou tvář. ,,A kde se tu vzal?"Vyptávala jsem se dál.

,,Až budeš větší, tak ti to vysvětlím,  teď ho běž přivítat."Ponoukl mě tatínek, velmi nejistě jsem přešla ke svému novému bratranci, chvíli jsem na něho koukala, snažil se schovat strýcovi pod sako, ale byl na to příliš velký.,,No tak, neboj se..."Chlácholil ho strýc.,,To je tvoje sestřenka Lisi." Chlapec na mě vykoukl jedním očkem z pod saka, byl celý rudý ve tváři, na které se po chvíli objevil i nesmělý úsměv, podala jsem mu ruku, on velice opatrně vyňal svou buclatou ručku strýčkovi ze saka a pomalu mi jí podal, lehce jsem mu jí stiskla, pohladila ho po jeho zlatavých kadeřích a  vrátila jsem se na místo.

,,Já tu jíst nebudu."Prohlásila Mutter Bauer

,,A proč mamá?"Divila se Heidi.

,,Jsme tu lichý:"Štěkala dál Mutti

,,No a..."Nechápala Uschi

,,Přináší to smůlu."Odvětila Mutti navztekaně

,,A odkdy jste tak pověrčivá:"Smála se Uschi

,,Od tý doby co jsem zjistila, že místo dvou milujících dcer mám dvě můry."Zasyčela Mutter Bauer

,,Mutti, jsou tu děti."Napomenula jí Uschi, Mutti jen zavrčela.

,,No, ale nemělo by se to."Namítala maminka, Ursula jen mávla rukou, já jsem seskočila ze židle a utíkala do pokoje, odkud jsem přinesla Teddyho, svého oblíbeného medvídka, přisunula jsem mu židli ke stolu a posadila vedle sebe.,,Spokojená?"Řekla Uschi útočně.

,,Stejně jste obě můry."Zavrněla Mutti, pomalu rodící se rodinou hádku, přetnul tatínek cinkotem vidličkou o skleničku, zvolaje.,,Panstvo, rád bych pronesl projev."

,,Prosím tě sedni si a nedělej ostudu."Nabádala ho maminka, tatínek její pobídky nedbal a pokračoval ve svém proslovu. ,,Když jsme před půlrokem přijeli do tohoto města, byli jsme tu cizinci, bez domova a přátel. Jsem vděčný osudu, že jsme tu našli nejen svůj domov a přátele, ale dokonce novou rodinu, která nám pomohla nový domov vybudovat...."Tatínkův projev přerušila Mutti Bauer svým hlasitým odsmrknutím, po němž následovalo Uschino káravé mlasknutí.,,..a poskytla nám zázemí..."Navázal tatínek na svou řeč.,,...na nový začátek, přátelé, rodino, veselé vánoce." Po těchto slovech pozvedli všichni své číše a s výkřikem,Veselé vánoce´ si přiťukli.

Po večeři se rozdávali dárky, malá Kitti dostala ode mě krásnou mašličku, kterou mi maminka ušila ze starých šatů, mě potěšil nový kabát na zimu od rodičů, velká panenka od Uschi a Rudiho a psací souprava v pěkném fialovém pouzdře od Luise a Heidi, maminka se těšila z nového šálu od tatínka a s pletené soupravičky pro miminko od Uschi. Heidi s Luisem se radovali z nových cejch od rodičů a čajového servisu od Uschi, Mutti Bauer se mohla šklebit nad novými botami od Uschi, noční košilí od rodičů a bačkorami od Heidi a Luise, tatínek se kochal nad lahví koňaku od Uschi a Rudiho, jeho kochání netrvalo však dlouho, protože maminčin kritický pohled ho donutil lahev odložit, od Luise a Heidi dostal plstěný klobouk, který se mu barvou hodil k jeho šedému obleku. Ursula měla radost z nylonových punčoch, které byly v Berlíně vzácností, od rodičů rudou rtěnku a od Luise a Heidi šaty na vycházku, malý Andreas se nemohl nabažit z dřevěného koníčka od Rudiho a sváteční obleček od maminky a tatínka.

,,No krásné."Prohlásila Heidi dojatá vánoční atmosférou.

,,Nerozpusť se." Snažila se jí její rozpoložení srazit stará Bauer.

,,Mutti vy umíte všechno zkazit ."Kárala jí Uschi.

,,A ty mi taky škubni..."Zaštěkala Mutti.,,Vyhodili jste starou bábu ze svého života a teď to oslavujete:"Burácela stará paní.

,,Nikdo Vás odnikud nevypudil."Vyvracela jí Uschi energicky myšlenku, pokračujíc.,,K Heidi jste odešla sama."

,,Ta mě nechává doma samotnou s tím nemožným ptákem co mi jen nadává."Stěžovala si Mutti.

,,No a proto se domluvili."Chytila se maminka příležitosti.

,,Na čem?"Štěkla Mutti

,,Že byste..."Pokračovala maminka ve vysvětlování.,,...zatím co bude Heidi s Luisem v práci mohla být u nás, posedíte se, pobesedujete, já vám udělám něco dobrého k jídlu..."Lákala jí maminka

,,Proč se o mě mají starat cizí lidi, když jsem porodila tyhle dvě důry."Nadávala Mutti ukazujíc na své dcery.

,,Protože k jedné nechcete a druhá na Vás nemá čas." Odvětila Uschi