Vítáme vás na našem webu, kde najdete rozličné osudy různých lidí, příběhy pro zasmání i k zamyšlení. Nechte se  unést do zemí vzdálených, blízkých i smyšlených, do dob dávno minulých i současných. Vejděte do oázy a odreagujte se od šedi běžného dne.

Prosba – Budeme rádi za každý váš názor, abychom  věděli, která s uvedených povídek se vám líbila a nebo nelíbila, rádi bychom znali váš celkový náhled na naše psaní i ten negativní.

Děkujeme předem.

Má matka je nezmar, jeden by řekl, že potom co večer vypila litr a půl vína, bude druhý den jako mátoha, leč opak byl pravdou. Zatímco jiní by se s detoxikací organismu potýkali celý den, ona vstala bez jediné známky nevolnosti. K snídani snědla tři rohlíky, vypila dva šálky kávy a plna svěžesti

Na první pohled se mi budova školy jevila obyčejně, i když trochu přezdobeně, přehršel okras dělaly z domu spíš obrovský dort než vážený vzdělávací ústav. Měla jsem dojem, že než o dívčí lyceum se jedná o učiliště pro cukráře. Vzala jsem za kliku zdobně vyřezávaných dveří, abych poznala co se skrývá

Ať už se podívám na kohokoli, každý z nás má nějaký původ. Lidé se pachtí za tím, kdo byli jejich předkové, někteří třeba v naději, že naleznou ve svém rodokmenu nějakého zapomenutého šlechtice. Nikdy mě nebavilo hrabání se v minulosti, považuji to za ztrátu času, ale minulý rok se událo

Dům ztichl, Julia čekala co se bude dít.  Ze zdi u chladničky vyšla Francis, Greenová tak poprvé zřela do tváře té drzé

Nikdy by si paní profesorka Luisa Scheinerová nepomyslela, že bude někdy sama. Celý život jí obklopovali lidé, na gymnáziu žáci a kolegové ze sboru, doma děti a manžel. Když je člověk mladý a plný sil, málokdy si uvědomí, že to jednou skončí. Manžel zemře, dcery se vdají a odstěhují z domova a nakonec

Za okny regentovi kanceláře padal hustě sníh, pohled na volně se snášející vločky regenta nesmírně uklidňoval. Jeho fascinaci sněžením nevyrušil ani Bedous, který musel na sebe upozornit:

Měsíc vysoko na nebi vše sleduje svým jasným okem, vatru olizuje mocný plamen, který ozařuje celý palouk, to světlo tě pohlcuje, přijímáš teplo, které z něho sálá. Bubny se rozvíří, jejich rytmus prostupuje tvým tělem, cítíš to každým pórem, necháváš se tím unést, pokládáš svou bosou nohu do trávy,

Alžběta byla zmatená, v hlavě jí běhaly myšlenky sem a tam, nemohouce se usadit. Co se to děje? Proč její matka vypovídala tak jak vypovídala? Co všechno žalobce na ní vytáhne? Kde to skončí? Pohledem zavadila o porotu, dvanáct bíle oděných mužů sedících na svých místech bez jediné známky emoce. Jejich

Den jako malovaný, slunce se na všechny z nebeské klenby smálo, ptáci poletovali po šmolkově modré obloze, soutěžíce, kdo z nich zapěje tu nejhezčí píseň. Dole na zemi, kdo mohl, nastavil slunci tvář, aby nachytal co nejvíce jeho paprsků. Hlavně děti pobíhající po náměstí, si užívaly prázdniny,