Kapitola 15. Babička

Uplynul měsíc od samozvacího telefonátu babičky Schwarzstein, všechno již bylo nachystáno k jejímu příjezdu, leč ten se ne a ne konat, postupně jsme přestali doufat, že se babička ukáže a to byl právě ten moment, který uměla stará Frau Schwarzstein využít.

Kavárnou se vlekla nuda, tatínek opírající se o pult četl sobě něco z denního tisku, Franzi, která se nikdy do vážné práce nehrnula, raději než by se nějaké činnosti s provozem podniku se snoubící chopila, jala se pasiáns vykládat, Florian, jenž měl po službě zevloval po kuchyni  hledaje sobě nějaké to sousto, kteréžto by mohl uzmout, já s Ursulou jsme seděli u baru hrajíce Dámu, vše podkresleno šumem ševelících hostí, nedbale rozsezených po místnosti, kombinované jemným hraním Herr Holze. Zabřednuti do svého nudění si nikdo nevšiml, že do kavárny vešla vysoká postarší dáma světlých vlasů spletených do copu obmotaným kol hlavy, přísného pohledu čišícího z jejích modrých očí mezi nimiž se nacházel malý pršáčkovitý nos pod nimž měla nevelká srdcovitě tvarovaná ústa. Dle klapotu jejích tmavě -modrých bot ladících s jejím kostýmkem, doplněným ťukáním bleděmodrého paraplete, jež používala spíše jako hůl, vešla do kavárny svižně. Ani na chvíli nezaváhala a namířila si to přímo k baru. ,, Buď zdráv synu." Vyrušila tatínka z četby, ten nečekaje žádný podobný útok se lekl upustiv tiskovinu na zem .,,Máti." Odvětil udiveně sbíraje noviny.,, Co koukáš, vždyť jsem říkala, že přijedu." Odbyla jej babička .

,,No jo, ale před měsícem, my už jsme ani nedoufali." Vysvětloval tatínek svůj údiv.

,,Já neříkala kdy, ale že přijedu, Peppi. Herr Gott poslouchej mě když něco říkám." Kárala jej babička, tatínek nic neřekl jen posunem ruky mi naznačil abych šla ji přivítat, seskočila jsem ze stoličky na kterou mě před tím Ursula pracně vysadila a pomalu jí vyšla v ústrety. Babička chvíli štrachala v kabelce, myslela jsem, že hledá pro mě nějaké cukrátko, avšak místo pamlsku  vyndala svůj skřipec a bílý kapesník, jímž si cvikr přeleštila, když měla brýle nasazeny důkladně si mě prohlédla.

,, Tohle má být moje vnučka?" Otázala se útočně.

,,Ano, to je naše Lisi, že vyrostla."Odpověděl tatínek s úsměvem.

,,Je hubená." Pronesla babička obracejíc se na mě.,,Dávají ti tu vůbec najíst?"Udiveně jsme přikývla, babička pak okem zabrousila po Ursule, zkoumavě si jí hodnou chvíli prohlížela než řekla.,,Vy budete patrně žena mého staršího syna." Uschi nevědouc co jí čeká raději mlčky přikývla.,,Co na Vás můj syn viděl je mi záhadou." Řka zklamaně babička kroutíc hlavou, aniž by se na tatínka otočila zeptala se.,,Mám připravený pokoj?"               

,,Nevím, musel bych se zeptat Marie."Odvětil tiše tatínek, odebíraje se do bytu, konal tak opatrně, neboť nevěděl jaká reakce přijde od maminky až jí oznámí, že jí přijela tchýně. ,,Co ona je tady, já už jí ani nečekala." Vece maminka po tatínkově oznámení.

,,To asi nikdo, ale je tu." Šeptl tatínek.

,,Tak jí dole zdrž, já to znovu připravím."Zasyčela maminka , těžkými kroky se tatínek odebral za pult, provinilým  pohledem se podíval na svou matku, ta mavajíc rukou pronesla.,,To jsem si mohla myslet, že to tvoje zjevení nebude mít nic nachystáno, ale já počkám  , času mám dost, do smrti." Babiččino hudrování připomnělo Ursule její zesnulou matku, jako by se vrátila z té velké dálky.

Stará Frau Schwarzstein nemínila čekat až jí dá někdo vědět, aniž by co komukoli řekla odebrala se po schodech nahoru do bytu, do něhož vešla bez zaklepání. Pouhým pohledem se zorientovala a vydala se do kuchyně, kde se posadila na nejbližší židli. Maminka o její přítomnosti nic nevěděla a tak babička měla možnost vyslechnout vše co si o ní snacha nabrumlala : ,,Rašple stará, nejdřív nic a pak by druhého uhonila." Štěkala maminka stlajíc  babičce otoman. Cestou do kuchyně zase babička slyšela .,,Co tu chce čarodějnice jedna to jí to v Mnichově nesta..." Maminka se zarazila, neboť zrakem narazila na ne příliš se přívětivě tvářící tchyni, která její poslední větu dořekla.,,Nestačilo, dobrý den Marie." Maminka stála jako opařená, nemohouc se zmoci na slovo, což byl pro ni netypický stav, otvírala na prázdno ústa, tím se nenechala babička zviklat a pokračovala.,,Těší mě tvoje radost z mého příjezdu, doufám, že jsi mi dala tři polštáře, kvůli  páteři, také musím mít lehkou stravu, můj žaludek mě zlobí a teď..." Řka babička svižně vstávajíc.,,...mi ukaž chlapce, ať konečně poznám svá nová vnoučata."Velmi vláčným pohybem ruky ukázala maminka babičce pokoj, kde se bratříček s bratránkem nalézali a kam babička  vojenským krokem nakráčela.

Andreas vida babiččin přísný pohled se schoval pod postel.,,No celý tatínek." Polohlasně zašeptala babička, pak opatrně přešla k postýlce, ve které spal Heinrich, něžně se nad ním naklonila a udělala mu na čelo křížek se slovy.,,Pán Bůh mu požehnej, ale to jméno jste mu dávat nemuseli."Dodala vyčítavě.

,,To Peppi..." Špitla maminka. ,,Chtěl dodržet tradici."

,,Jakou tradici..."Divila se babička.,,Pokud vím tak v rodině byl můj manžel jediný Heinrich, jeho děd byl Rudolph jeho praděd Johan.."

,,Ten syčák." Šeptla maminka.

,,Ta osoba z pensionu tu tvrdne každý den?" Změnila babička  téma.

,,Ursula? Ano, ona nám tu vaří, když se teď musím starat o malého."Odvětila maminka.

,,Nejsem si jistá, jestli je dobře, že se s ní děti stýkají, mohly by od ní pochytit její společensky nevhodné moresy." Mínila babička.

,,Ale to ne..." Hájila maminka tetu.,,Ursula nám ohromně pomohla, když jsme sem přišli, tak se o nás starala a díky ní jsme mohli otevřít."

,,Jak Vám pomohla k otevření." Nechápala Babička

,,No..." Soukala že sebe maminka.,,...ona je spolumajitelka kavárny." Řka nejistě.

,,Ta  lehká ženská, že je spolumajitelkou vaší kavárny?" Rozkatila se babička, maminka přikývla.,,No to se mi snad jenom zdá."

,,Ohromně nám pomáhá." Obnovila maminka obhajobu.,,Díky ní se můžu věnovat dětem a taky jsem mohla v klidu porodit..."Babička vrhla po matce zlobný pohled, to maminku neodradilo .,,No to si vážně myslíte, že by se Peppi postaral o malou i o kavárnu?"

,,Mohla si mu dát šanci."Přešla babička do protiútoku.

,,Šanci phe?" Pískla maminka.,,Jen co mě odvezl do nemocnice, tak byl tak trop na nervy, že zalezl do kůlny kde se ožral jak Dán, ještě druhý den, když se na mě a na malého přišel podívat, to z něho táhlo jak z putyky."Rozkřikla se maminka

,,Celý starý Schwarzstein." Povzdechla si babi, to maminčin projev nezmírnilo, pokračovala ve svém rozplamenění. ,,Já jsem taky ze začátku nad ní ohrnovala nos, ale když vidím jak drží kavárnu nad vodou a dohlíží mi na Peppiho, jak se stará o Andrease a to i když není její, ačkoli jí ho soudy minulý měsíc přiklepli, co všechno dělala léta pro svou matku a sestru, musím uznat, že je v téhle době pro nás poklad." Maminčina obhajoba nijak babičku neobměkčila, protože babička  stále držela svou.,,Ale je to žena lehčích mravů a já nepřipustím aby se s ní moje vnoučata stýkala, mohla by se od ní nakazit. Co jsi to za matku, že toho dopustíš, já má milá jsem takové osoby hnala na míle daleko."

,,A co Stauber?"Přerušila snacha svou tchýni

,,To bylo něco jiného..." Obořila se na ní babi.,, a nemysli si, že jí přijmu jako snachu..." Upozornila maminku, ta jen zakroutila hlavou a odešla do kuchyně, babička letmo prohlédla dětský pokoj a odebrala se do kavárny, kde našla nejen Ursulu, ale i Rudiho, Luise s Heidi a Nandla, mlčky přisedla na konec baru, 4 stoličky od skupinky, čímž dala najevo svůj postoj vůči této společnosti, tatínek jí nalil sklenku bílého, tak jak ho měla ráda, ani nezvedla zraky jen zarytě hleděla do vína.,,Ani jsem Vás nepřivítal, máti." Pronesl k ní Rudi, zdvihaje svou sklenku koňaku, avšak odezva se nekonala, Rudi se nechápavě podíval na tatínka ten jemně, ale velmi nešikovně ukázal na Ursulu, která svému stále nechápajícímu choti ke své nelibosti objasnila situaci.,,Tvé matce se nelíbí má minulost."Dovysvětlila mu Uschi.

,,Ale máti, co bylo, to bylo."Snažil se jí Rudi obměkčit, babička usrkla něco vína, zhluboka se nadechla a spustila.,,Snažili jsme se s vaším otcem, vám dát co nejlepší výchovu, nebylo pro nás snadné věnovat se vám a ještě kavárně, ale měla jsem ten pocit, na rozdíl od vašeho otce, že jsme svůj rodičovský úkol splnili, jak jsem se mýlila, když přišel čas ženitby, jedinou Annette omlouvá to, že si nemohla vybrat, vy dva jste tu možnost měli, ty Peppi, místo abysis vzal děvče z oboru, které by ti bylo co platno v podniku, vzal sis raději maloměstskou holku z úřednické rodiny, které nebude nikdy kavárna dost dobrá. Ty Rudi jsi mě, ale nejvíc zklamal, dali jsme tě studovat abys měl dobrý život, mysleli jsme s tvým otcem, že si vybereš děvče na úrovni a místo toho? Nejen, že děláš felčara v nějakým špinavým špitále za pár marek, ale tvoje žena je vyhlášená prostitutka. Opravdu se za vás chlapci stydím." Bouřila babi, tatínek nebyl nijak vznětlivý, ale proslov, který tu babička přednesla ho skutečně naštval a tak se poprvé matce postavil.,,My jsme šťastni, já s Marii, která mě vždy podržela a je dobrou matkou našich dětí a Ursula? Nebýt jí tak byste tady neseděla a Rudi by neměl maminku pro Andrease a je mi úplně jedno, že s tím nesouhlasíte, my jsme spokojeni s tím co máme a co se týká Rudiho doktorování, tak už brzo bude mít svou soukromou praxi." Byla v něm malá dušička, kolena se mu klepala, tak se bál, naštěstí to nebylo pod pultem vidět, ale přesto si vysloužil od všech uznání, však jeho matka se urazila, tatínek jí naznačil, že mají se strýčkem svůj život a jsou momenty, které jako matka má nechat na nich. Bohužel babička  tento fakt nebyla sto přijmout, neboť její mateřský pud jí velel něco zcela jiného, ochraňovat své děti, i když dětmi už vlastně nejsou. Tatínek se strýčkem to coby muži nechápali, jelikož mužské pudy jsou jiné, ale já dnes když už jsem také matkou a dokonce babičkou jsem našla pro její jednání pochopení, i já mám tu tendenci ochraňovat své již odrostlé děti, mluvit jim do jejich života a to ne proto abych měla pocit, že je mám pod kontrolou, ale abych je chránila. Nejsem si jistá, jestli babiččin postoj tak chápaly maminka s tetou Ursulou, patrně ano, leč v rámci zachování své osobní a rodinné suverenity se musely postavit na odboj. Babička zarytě seděla za barem, ještě chvíli štěkala, vrčela, brumlala, špitala na téma nevděčnosti dětí, nakonec jí zloba tak ovládla, že zlostně vstávala a s polohlasnými kletbami odešla, když její kroky nebyly v doslechu, odvážil se Florian do té doby schovaný v kuchyni vystrčit nos. ,,Tak pojď ty hrdino!" Zvolala Ursula pokračujíc.,,Tady si předváděl jakej si chlap, ale jen co přijede tvoje bábi schováš se jak malej fakan."

,,Já toho mám ve Frankfurtu s ní dost..." Bránil se Flori.

,,No, ale držet si ze solidarity mohl."Vyčítal mu tatínek, který se po svém proslovu cítil jako král, bratranec jen pokrčil rameny.

,,A kdo drží solidaritu se mnou, když jsem s ní sám?"Rozlítil se Flori. Nikdo – zněla všem odpověď v uších, byli moc daleko než aby mohli pomoc. Když se Florián nedočkal odezvi mávl rukou a odešel.

Až dlouho do noci debatovala Ursula s tatínkem na téma matka. Účelem diskuze nebylo konkrétní řešení, ale oddálení tatínkova návratu domů a tím zabránění  styku se svou matkou. Ráno hleděl co nejdříve odejít do kavárny, hrdinství našeho tatínka nemělo dlouhého trvání, nebyl prostě žádný bojovník. Bohužel jeho jednání bylo bez výsledku, jakmile babička slyšela ze zdola hlasy, šla se z vrozené zvědavosti podívat co se děje. Zcela dolů nedošla, zůstala stát na schodech pozorujíc ranní hemžení a stála by tam dlouho, kdyby nebylo Franzi vycházející z kuchyně pro víno, které Ursula potřebovala k vaření, tak jak jí uzřela stojící jen v županu a pantoflích neodpustila si poznámku:,,Je paninko takhle se tu nastudíte." Čímž upozornila k babiččině nelibosti na její přítomnost.

,,Máti." Pravil udiveně tatínek

,,Kdyby nebylo týhle husy..."Hudrovala bábi scházejíc ze schodů.,,...nic byste nevěděli."

,,Dáte si kafe?" Nabízel jí tatínek

,,Ne v tomto úboru." Odsekla babička chystajíc se k odchodu, ještě než tak skutečně učinila, otočila se na Floriana se slovy:,,Nemusíš projevovat tolik radosti z mé přítomnosti."Kárala vnuka vidouc jeho znechucený obličej.,,Ani si mě včera nebyl přivítat."Pokračovala ve výčitkách.

,,Měl jsem práci." Sykl Florian..

,,Jak mě nevidět!" Doplnila ho, na odpověď nečekala, raději se vydala do svého pokoje ( našeho obýváku) se převléknout. Všem se po jejím odchodu  ulevilo, neboť si nepřipadali jak pod dozorem . Radost jejich netrvala dlouho, anžto babička byla se svou ranní úpravou bryskně hotová. Její opětovný příchod by jí mohla závidět kdejaká královna nebo císařovna, posadila se na samý okraj místnosti, přesně tak, aby měla celou kavárnu jako na dlani. Tatínek jí donesl slíbený šálek kávy a šel si po své práci. Nebylo nikomu příjemno dozorování staré paní, jež usrkávajíc kávy ze šálku tu a tam utrousila poznámku k jejich počínání.

Když po otevření přibylo něco hostí, rozhodla se babička vyjít si na obhlídku Berlína, tatínek jí nabídl, že jí Ursula doprovodí, ale bábi jej odmítla se slovy, že se nebude tahat po městě s místní, vyhlášenou helmbrechtnicí a abych jako doprovod šla raději já. K mé neradosti a přání babičky mi měl být oděn Dirndl, což maminka odmítla s výtkou, že bych vyčnívala, proto mi byly vybrány sváteční šaty podobně barevně laděné, aby alespoň z části bylo babičce vyhověno. Já sama jsem si upletla copy a takto nastrojená jsem s pramáti vyšla vstříc městu.

Procházka se stala pro mě utrpením, nejen že jsme nevěděli kam jít, ale navíc jsem musela vyslechnout babiččina láteření, hudrlení, špačkování a kletí stran toho kam dal tatínek rozum když se stěhoval do tohoto Bohem prokletého města, které trpí za zlo, jež z něho po léta vycházelo.,,V tomto městě..." Pokračovala babička v kritikách. ,,...se vám štěstí nepřinese , všichni ti cizáci z něho jen vycucnou co se vycucnout dá." Nevnímala jsem její rozhořčení, sledovala jsem dění kolem sebe. Lidé byli zasmušilý, zamyšlení, někteří chodili jako mátohy, jiní se snažili opravit domy, aby oni, ale i ti mátonožky měli v čem bydlet. Avšak všimla jsem si i takových jedinců, kterým nešlo o všeobecný prospěch, nýbrž jen o svůj vlastní, jako tito dva dovedové jeden malý, pohublý, druhý dlouhý, silnější jak v animovaném filmu vystrčili hlavy ze dveří jednoho z poničených domů, rozhlížejíce se, vyběhli směrem od nás, jako v biografu za nimi vyjel zpoza rohu džíp, který začal oba výtečníky pronásledovat, ti se dali na zběsilý, ale přesto marný úprk, přebíhali z jednoho chodníku na druhý, po chvilkách přehazujíce sobě truhličku , jíž z domu ze kterého prchali odnášeli, když už jim tento manévr přestal fungovat, pokusili se vrátit, ale silnice byla ještě po válce samý výmol, takže jeden z lapků  ten malý, který v tu chvíli právě chytil hozený lup, o jeden z nich zakopl těsně před námi v údivu stojícími a z truhly, jíž přitom upustil vysypal v ní ukryté šperky, jeho druhý kumpán uviděv to se k němu rozeběhl, bylo velmi na pochybách zda – li z kolegiální pomoci či skrze kořist, ale stejně jako babička tenkrát si i já myslím, že proto druhé, to však v dané chvíli bylo jedno, anžto posádka pronásledujícího auta je dohnala, kvapně z vozu vyskakujíc bryskně jala a odvezla na příslušný úřad, zajímavým se stalo pozorování okolí, které po čas  celé scény zůstalo ztuhlé přesně v té činnosti, jíž se právě věnovalo, po skončení celého divadla se opět dalo do pohybu, jen to doplnil šum místních klepen, jež se rozšvitořily, ještě dnes slyším ty dialogy:,, No viděla jste to paní! To jsou dnes lidi, čeho se dnes  ještě dočkáme." My s babičkou jsme se otočili a šli domů.

,,Semeniště hříchu, zločinu a neřesti."Halasila babička jen co jsme vešli do kavárny.

,,Máti."Napomenul jí tatínek

,,Žádný máti." Křičela babička.,,Já to nedovolím vychovávat děti v takovým doupěti neřesti, zločinu a duchovního úpadku."

,,Ani se nebudu ptát co se stalo? Ačkoli vy mi to řeknete i bez toho."Řekl otráveně tatínek.

,,To víš, že ti to řeknu." Odsekla babička.,,Právě jsem viděla jak dva Američani v džípu chytali dva zloděje, kteří rabovali jedné z těch ruin, jak myslíš, že taková scéna zapůsobí na to nebohé dítě, vždyť může mít z toho šok." Hudrovala babička, tatínek nahlédl na mě přes rameno s konstatováním, že nevypadám na šok, ba naopak, že to vypadá jako bych se bavila.

,,Děláte jako kdyby se ve Frankfurtu nekradlo máti ?"Zapojil se do hovoru Rudi.

,,Tam to není vidět."Oponovala babička, to rozesmálo nejen Rudiho, ale i tatínka, Luise, Franzi, Heidi a Uschi, babička jejich reakci vzala jako urážku a vzpurně odešla.,,Naše máti má zkreslené představy o životě."Pronesl po chvíli Rudi.

,,Ale nemá, v podstatě smýšlí jako většina, tedy zločin může být, ale nesmí se vidět to se do něho i možno zapojit, ale běda jak vystrčí rohy tak každý je hned soudcem a začíná ho pranýřovat, bohužel na tomhle chování nám válka spíš přidala než ubrala a tím situaci zhoršila." Zafilozofovala si Ursula.

,,Slibuji, že to zavedu na škole do výuky." Pronesl Luis, který již myšlenkami bloudil po škole.

Prázdniny už se přehouply do své druhé půle, což mi Luis nepokrytě připomínal svými poznámkami, mě však víc než škola zajímala situace naší babičky, která se den ode dne napínala, hlavně co se týče vztahu mezi Ursulou coby snachou a bábi coby tchýní. Teta se snažila babiččiny narážky nebrat na vědomí, čehož výsledkem bylo zostření babiččiných ataků, její averze vůči Ursule vystoupala tak, že odmítla jíst v kavárně, kde se měla původně stravovat a tak maminka ač jí to velmi zdržovalo musela speciálně vařit doma, to speciálně neznamenalo, že by maminka doma nevařila to by byl velký omyl, ale vzhledem k tomu, že měla naše báby ke stáru dietu, musela jí vařit speciální jídla, která nám dětem nechutnala, neboť jak matka poznamenala nejevila známky chuti ani zápachu. Až teď maminka začala soucítit s Ursulou při vzpomínce jaké trápení musela mít se svou matkou. Babička na tyto skutečnosti nebrala žádný zřetel, chtěla mít svoje na co byla zvyklá a jak se to zařídí jí pranic nezajímalo. Tehdy jsem to brala jako sobectví a bezohlednost, teprve s věkem jsem pochopila, když jsem se pak o svou maminku musela sama postarat, že si tímto staří lidé vynucují tu pozornost a úctu jíž jsme jim my mladší povinováni, potom co pro nás udělali, proto jsme se snažili jí ve všem vyhovět, ačkoli ve dvou věcech toho nebyla možná, procházka krásným městem a přítomnost Ursuly, od té se držela dál.

Každý den chodila babička na procházky, údajně počítala domy, které ještě stály pohromadě, po takové obchůzce měla po náladě, sedla si vždy ke stolu stojícímu přesně ve středu kavárny, právě k tomu co k němu sedával americký důstojník, ten  když přišel, uctivě se staré paní poklonil a objednal whisky pro sebe a bílé víno pro bábi, pak se pokoušel navázat rozhovor, což šlo ztuha, neboť naše babička neuměla ni slova anglického a důstojník dal v němčině sotva pár frází. Všichni se však velmi podivovali tomu, že ač tito dva vzájemně svých mateřštin neznajíce, měli se náramně k hovoru. Dokázali spolu mluvit velmi dlouho, ačkoli jejich rozmluvy neměli nějakou vyšší úroveň.. Po chvílích strávené s důstojníkem, kterého nám babička představila jako Harryho se její nálada o poznání zlepšila a stala se tak pro své okolí snesitelnější.

Konec prázdnin se blížil, do začátku nového školního roku zbýval týden, toho horkého odpoledne byl vcelku nával, znatelně jsme pocítili, že po letních radovánkách se začali lidé vracet ke svému všednímu životu, Franzi s tatínkem poletovali kolem hostí jako dva motýli kol kvítí, Ursula stála za barem a nalévala pití, Heidi zaměstnala Uschi v kuchyni, odkud vydávala čaje, kávy a drobné laskominy k tomu., Florian v kavárně nebyl, jak prohlásila Ursula někam se frajírek schoval aby se ho práce náhodou nedotkla., i já musela pomáhat a tu a tam jsem donesla tomu či onomu hostu teplý nápoj, babička s Harrym seděli jako vždy přesně uprostřed místnosti, do svých očí zasněně hledíce, nikdo si nevšiml dámy, která elegantně vstoupila dovnitř, její bílý kostým přímo svítil a kontrastoval s jejími světle kaštanovými, po ramena dlouhými vlasy. Rozhlížela se po místnosti velkýma, modrýma očima, špulíc svá drobná jasnou červenou rtěnkou natřená ústa umístěná pod knoflikovitým nosem. Vznosnou chůzí při niž se jemně houpala v bocích došla k baru, kde se usadila na volnou stoličku vedle strýčka Luise, ten si mladé ženy nevšímal, jelikož byl zabrán do myšlenek na poslední přípravy k zahájení školního roku, za to Ursula si všimla.,,Tak co to bude." Oslovila jí zbrkle, dámu její ton nepřekvapil, neboť byla naň zvyklá s lehkostí odvětila.,,Hledám bratry Rudolpha a Josepha Schwarzsteinovi." Ursula se zarazila, prohlížejíc si ženu podezíravým pohledem zaútočila . ,,A co jim chcete?"

,,Co je Vám do toho osobo."Odbyla jí žena

,,Hodně, jsem Rudiho žena a Peppiho švagrová."Zaštěkala Ursula, žena si jí po těch slovech povýšeným pohledem změřila pohrdavě pravíce.,,A to jste vy, slyšela jsem. Jmenuji se Annette Lothar rozená  Schwarzstein a jsem Rudiho a Peppiho sestra." 

,,Jo tak."Přikývla Usula dodávajíce.,,Tak  Peppi je na place a Rudi právě přichází." Ukázala ke dveřím, strýček přicházel ve velmi dobré náladě, hned u pultu políbil svou choť hlásaje.,,Tak od příštího měsíce přecházím na chirurgii a dostanu přidáno."

,,Výborně." Řekla  Uschi s nervozitou v hlase.,,Já mám pro tebe taky překvapení."Ukázala za něho, Rudi se otočil, před jeho očima se objevila sestřina usměvavá tvář.,,Annie."Výskl

,,No to je dost, myslela jsem, že mě tu vlastní rodina nechá trčet samotnou."Rozesmála se Anette.

,,Vypadáš skvěle, kde bydlíš?" Začal se Rudi starat

,,Zatím nikde..."Začala pomalu.

,,No u Peppiho to nejde, tam bydlí matka a už ta je tam nadpočetná, no vypadá to, že jediný východisko bude můj pension."Přerušil jí

,,Miláčku, připomeň mi kdy jsem ti dala svůj pension."Vožila se nenápadně do hovoru Uschi.Rudi se zarazil, trochu se zastyděl za to falešné furianství, otáčeje se ke své ženě skromě dodal.,,A náš říct můžu." Ursula odvětila rázným přikývnutím, po kterém se  strýčkovi ulevilo, což projevil ve svých dalších slovech.,,Už se znáš s mou manželkou." Měřic si Ursulu kritickým pohledem , kývla. ,,No tak pujdem ukážu ti pokoj." Obrátil se opět na svou ženu, ta aniž by cokoli řekl vyndala z kabelky, kterou měla za sebou klíče řka. ,,4 je volná, jo a koukni na 7 jestli je v cajku, pozítří přijede ten tlustej rada z Lipska tak ať nemá kecy." Rudi poslušně přikývl, za nechápavého pohledu tety Annie, jíž prolétla hlavou myšlenka o ochočeném pejskovi, s tou taky společně s bratrem opustila kavárnu, Ursula se za nimi nedvěřivě dívala a takto setrvala, ještě v okamžiku, kdy byli oba pryč, tak jí našel tatínek. ,,Kam hledíš?" Divil se.,,Přijela ti sestra." Oznámila mu proloženě.

,,No nekecej ségra je tu, co říkala?" Zaradoval se tatínek

,,Nic, se mnou se ona nebavila." Prohodila trochu dotčeně.

,,Ale dej pokoj, Annie taková není, přece je opak naší máti."Přešel tatínek do obrany rodiny.

,,No tak se asi pomatila." Nenechala se uchlácholit Ursula.,,Dívala se na mě přesně jako ona."

,,Myslel jsem, že jsi na podobný pohledy zvyklá?"  Podivil se tatínek.

,,Byla..." Křikla.,,...byla, když jsem se vdala, myslela jsem, že to bude jiný, ty jsi se na mě díval jinak, nebyla jsem pro tebe Uschi ta Berlínská rajda, ale obyčejná ženská, majitelka pensionu a když přišel Rudi, nebyla jsem ta obecní matrace na který se vyskáče a druhej den na ni zapomene, ale žena se srdcem a city a teď přijede zbytek tvojí rodiny a já zase cejtím ty ústrky."

,,Vykašli se na to, jsou tu na chvíli, za ty nervy nestojí." Kolébal jí tatínek.

,,Máš pravdu." Přitakala Uschi. ,,Jsem holka z ulice musím něco vydržet."

,,Tak vidíš." Usmál se chlapecky tatínek, byl to přesně ten úsměv, který milovala na Rudim, zahřívající u srdce, těšící rány na něm.

,,Co tvoje matka?" Otázala se tiše, podíval se přes rameno směrem k babičce družně brebendící s Harrym. ,, Ta je momentálně šťastná a když do toho nebude rejpat, tak to i zůstane. Povídala, že se prej v Norimberku připravuje velkej proces s pohlavárama od Hitlera."

,,No to bude sláva, to se zase ukážou v plným lesku a až je budou věšet nebo střílet, ať to udělaj s velkou pompou, oni si na to vždy potrpěli." Poznamenala Uschi

,,Vidím, že se ti vrátila nálada." Konstatoval tatínek

,,Kuš!! Musím nabrat síly, než se švagrová vrátí." Prohodila vzdorovitě Uschi.

Rudolf se vrátil sám, ale hned jen co vešel, hlásil , že teta Annette přijde jen co se ubytuje, Ursula mu na to odvětila znechucenou grimasou, která Rudimu připomněla jeho dotaz před odchodem, pokusil se jej tedy zopakovat, bez úspěchu ani nyní se nedostalo jeho zvědavosti za dost.          

K večeru se kavárna vyprázdnila, většina hostí spěchala k večeři, jen pár starých dam, které neměly za kým kvapit, pozůstávaly, ševelíce nad svými šálky, Ursula se přesunula zpoza pultu před něho se svou sklenkou červeného vína, měla toho všeho plné zuby, Franzi poklízela  použité nádobí ze stolů a tatínek počítal předběžně tržbu v pokladně, konečně se přinesla i Annette, usadila se vedle dumajícího Luise, jenž si jí ani nevšiml, protože byl na toulkách svým světem školy. Rozhlédla se po kavárně, u stolů pár hostí, jimž vévodila přesně uprostřed usazená babička se svým důstojníkem Harrym, ta však byla zabřednuta do družného hovoru, takže si ničeho nevšímala . Annette vidouc její nadšení při cukrování se jí neodvážila vyrušovat, vrhla pohled na osazenstvo u pultu, dlouze a kriticky jí bylo prohlížet, její sousedé až na bratra jí připadali podivní, třeba strýček Luis, malý, zadumaný, obrýlovaný tlouštík, létající kdesi v povětří, jeho žena teta Heidi, oplácaná blondýna, která se tváří jako když neumí do pěti počítat. Při pohledu na Nandla se oklepala odporem , míníc, že by si o něho neopřela ani vidle od hnoje a už vůbec nebyla překvapena sdělením o jeho výběru manželky, neboť dle tety si nic jiného, než takovou rajdu vyskákanou nezaslouží.

,,Jsme velice zklamáni z toho, že se Vám tu nikdo nelíbí." Vzal si po menším váhání strýček Luis slovo. ,,Ale uvědomte si, Madame, že není doba na takovéto povrchní úsudky, sám děti učím, že nejdřív si mají skutečnost ověřit a teprve potom dělat závěrečné soudy."

,,Vy učíte?"Divila se Annie

,,Ano, jsem ředitelem na zdejší základní škole." Odvětil Luis hrdě

,,A jak vy pedagog se můžete stýkat s takovou sebrankou?" Zaútočila Annie.

,,Jakou sebrankou, ovládejte se Madame!!"Napomenul jí, ukazuje na Heidi pokračoval.,,Toto je má žena, vedle Herr Fred, místní obchodník a jeho snoubenka zaměstnankyně Vašeho bratra Fräulein Ziege. Jsou to samí slušní lidé a není důvod jimi opovrhovat."

,,Nikdo nikým neopovrhuje..." Bránila se Annette.,,...jenom  konstatuji skutečnost.

,,Nejseš tu ani půl dne a kde koho urážíš." Pustil se do ní tatínek.

,,No vidím, že tu nemám co dělat, půjdu se přivítat s Marii a vrátím se na pokoj." Pronesla uraženě Annie, odebírajíc se na horu.

,,Tohle má bejt Annie?"Divil se tatínek

,,Čučíš."Pousmál se strýček Rudi

,,To snad není pravda." Kroutil tatínek hlavou.

,,Nech to plavat."Řekl strýček s úsměvem

,,Už se ptala po Florim?" Zajímal se tatínek

,,Ne a to je divný..." Zauvažovala Uschi.,,...já bych se zajímala jako první o své dítě."

,,No a ona ne..." Přitakal Rudi.,,...dokonce nechtěla vidět jeho pokoj, tam se něco muselo stát." Přemítal.

,,Třeba to z ní Marie vypáčí." Utěšoval společnost i sebe tatínek.

,,A třeba to vypáčíme z Floriana." Ukázala Uschi ke dveřím, do kterých právě vešel znechuceně bratránek, vyčítavě se podíval na všechny u baru, mající upřené zraky na něho.,,Co je?"Zarazil se.

,,Víš Floriane..." Začal Rudi.

,,Já vím, matka dorazila..." Přerušil jeho řeč.,,..Gerta mi referovala."                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

,,Co ta ti má co referovat..."Spustila Uschi.,,...ta má dřepět na recepci a sledovat pohyb hostů."

,,No vždyť ta dřepí, jen mi podala hlášení." Ohradil se Flori.

,,Jo abych nezapomněla mladej..." Spustila Uschi znovu.,,...zítra pořádám rodinný oběd, tak žádný výlety."Flori jen protáhl obličej a odeběhl do našeho bytu.,,To se s matkou ani nepřivítá?"Divila se Franzi. ,, Nepleť se do rodinných vztahů." Odbyla jí Uschi.

Celé následující dopoledne strávila Ursula v kuchyni, ze které nevycházela, jen Franzi kmitala sem a tam, tu s polévkovou mísou, či s talíři se kterými krátce zavrávorala, ale nakonec je v pořádku donesla ke stolu. Tatínek pod tetiným nátlakem vyndal nejlepší víno a dle výrazu v jeho tváři mu to mohlo srdce utrhnout. Konečně  byla tabule nachystána a my jsme mohli zasednout, chvíli jsme čekali, anžto tetička Annie si dala načas, leč nakonec se přeci jen přinesla, v bílých, přiléhavých šatičkách na ramínka s širokým kloboukem zpod kterého jí vyčuhovaly zlatavé kadeře, s letmým pohledem z něhož čišelo opovržení  přejela po kolemsedících u stolu, jako by chtěla tím říci.,,Hvězda přišla." Nutno dodat, že jí její výraz nadřazenosti nevydržel dlouho, neboť jediné volné místo, které na ní zbylo se nacházelo mezi Ursulou a Heidy, nelibou grimasou se usadila. Nálada v místnosti by se dala krájet, vedly se zde banální řeči o počasí a rodině, kdesi mezi řečí jsem slyšela tetu Uschi jak šeptá mamince, že je to přesně ta situace kdy by si raději vrazila vidličku do oka, než aby tu seděla, ale když už na sebe upletla ten bič, musí to překousnout.,,A jak se Vám líbí u nás?" Obrátila se Ursula po chvíli na Annette .,,Co se mi tu má líbit?" Odsekla Annette pokračujíc. ,, Jen trosky, ruiny, zříceniny a lidi? Koukaj co s tý hrůzy vytřískat a pak přijdu sem a co tu ? Můj první bratr si vzal prostitutku a druhý koupil barák po Židovi. Copak všichni ztratili rozum ?"Při tetině lamentování jsme nikdo nevěděl jak reagovat, všichni mlčeli, nakonec Annie pronesla.,,To je jedno, stejně  zůstanu tu tři dny a pak jedeme zpátky do Fankfurtu."

,,Ale beze mě."Poznamenala babička

,,Jak bez Vás?"Divila se Annie, bábi odpověděla zamilovaným pohledem vrhajícího na Harryho, její dcera pochopila, která bije.

,,Tak si tu zůstaňte." Mávla rukou.

,,A to jako u nás?" Strachoval se tatínek

,,No mohla by u nás." Navrhl Rudi

,,V tý pelesti neřesti?"Ohradila se babička.

,,Máti na tom Peppiho kanapi se nemůžete vyspat." Přemlouval jí strýček.

,,Ale je to mnohem počestnější spaní než u vás." Protestovala bábi.

,,Dáme Vám ho vysvětit."Podal návrh Rudi, pak ale zasyčel bolestí, neboť jej tetička Ursula šlápla podpatkem na nohu. Ale to mu nevadilo, protože babička svolila k jeho a tatínkově ulehčení. ,,No a co vy má dráhá..." Obrátila se trochou sarkasmu Annie na Uschi,,...Vám není hloupé mít nevěstinec a přivést si do něho muže s počestné rodiny a ještě dítě?"

,,Annie dej pokoj." Okřikl jí Rudi

,,No dobře, ale až si rozjede tu svojí pochybnou živnost, nechoď m brečet."Přecedila teta přes zuby, Rudi jen zakroutil hlavou, Ursula se snažila nereagovat, leč bylo na ní vidět, že Annina poznámka jí rozrušila.

,,Co si vůbec myslí."Křičela po obědě

,,Vykašli se na to." Snažila se jí maminka uklidnit

,,Důra jedna."Štěkala Uschi