Cteniprodusi | Kapitola 17. Horký říjen

Obvykle říjen bývá měsícem chladným, kdy listí se halí do různobarevného hávu a spadané pokrývá zem, ale roku 1946 byl pro Berlín měsícem až horkým, tedy po politické stránce. Okupace vítězných mocností stále pokračovala a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl přijít konec ba naopak. Studentské protesty, předvolební boj stran do městského zastupitelstva zhušťovali ovzduší ve městě až z toho šla hlava kolem. Tatínek nesl tu celou atmosféru nelibě, anžto politika ho znechucovala, nesnášel vše kolem ní, protože byl toho přesvědčení, že je politika stoka lidstva a volby jsou jen šaškárna hraná na lidi, aby si nepřipadali tak odstrčeně. Ursula se tomu vždy pousmála a maminka, ta mávla rukou se slovy, že Schwarzstein zase přehání.

Politika nebyla jedinou věcí, která tatínka toho měsíce zneklidňovala. Také teta Ursula toho času gravidní mu dělala vrásky, byla přesný opak své sestry, jež po zjištění těhotenství, okamžitě zahájila jiný režim, hodně odpočívala, nepila kávu ani alkohol, pokud to trh dovolil jedla zdravě, za to Uschi si dopřála sklenku červeného, kávu pila třikrát denně a cigaret se odmítala vzdát, když jí to strýček s tatínkem vyčítali odbyla je prohlášením. ,,Ať si mládě zvyká." Heidi v tomto srovnávala Uschi s jejich Mutti.

Pravdou je, že Uschi byla bytelnější konstrukce než Heidi, patrně výsledek života na ulici, jež jako děvče zažila, ale strýček i tatínek se shodovali v názoru, že teta Ursula má svůj věk a jako prvorodička ve středních letech by se měla šetřit, maminka byla stejného mínění, avšak věděla o tetině svéhlavosti, která jí povede její vlastní cestou. Rudi už si nevěděl rady, neboť už ho přestalo bavit ponoukat tetu k opatrnosti, proto se svěřil doktoru Seemannovi, který jak Ursulu tak Heidi znal již léta. Ten sice uznal Ursulinu odolnost, leč aby netrhal partu také se přiklonil k domněnce, že by se Uschi měla šetřit.,,Dejte s tím pokoj, doktore." Špačkovala teta.,,Každej mě poučuje jak se mám chovat."

,,Ale Ursulo, ..." Bránil se Seemann.,,...uvědomte si, že budete matkou a měla byste myslet na to malé."

,,Já na něho myslím, ..." Odvětila zlehka Ursula.,,...pokaždé když házim ráno šavli do mísy." Seemann se snažil zůstat vážným, ale moc se mu to nedařilo, protože se neubránil křečovitému úšklebku, který nakonec potlačil řka. ,,A jindy ne? Teď máte odpovědnost i za to malé a měla byste se podle toho chovat."Káral jí, pak změnil téma. ,,Mimochodem jak chcete rodit?"

,,Jak rodit???"Nechápala

,,No hodláte-li rodit přirozeně či císařským řezem?" Vysvětlil lékař.

,,Já nevím, na to mám dost času a uvidím jak se budu cítit."Řekla bez zájmu.

,,Jistě to si pak rozhodne porodník, ale ve vašem věku bych doporučil druhý způsob, neboť mám z praxe tu zkušenost, že prvorodičky Vašeho věku se špatně otvírají a ne vždy ty porody nedopadají dobře." Upozorňoval

,,Jak špatně? Vždyť jsem zdravá." Namítala Uschi

,,Tohle nemá co dělat s Vaším momentálním zdravím, ženské tělo už kolem 45 roku s těhotenstvím nepočítá, tedy většinou ,zvlášť když jej nikdy předtím nezažilo a to tudíž ztěžuje i samotný porod, protože se Vám nemusí otevřít ten otvor jím dítě normálně leze na svět. Mohla byste mít potíže."Řekl varovně Seemann.

,,Na to mám ještě sedm měsíců." Odbyla ho Uschi

,,To jistě." Přitakal .,,Ale raději bych Vás sledoval."Dodal pochybovačně, Ursula se jen pousmála. Opravdu byla živel a nic si nenechala vymluvit, jednou mi řekla, že se kdysi rozhodla být vlastní paní, kdy jí nikdo nebude poroučet a od té doby si za tím stála a to i přesto, že měla dost často skrze to potíže.,,A chodíte na ty zdravotní procházky?" Vyzvídal  lékař

,,Jo, s Lisi."Zabručela Uschi

,,Ale nechoďte moc k centru buď se tam melou študáci nebo volební agitátoři a víte jak to tam vypadá."Poučoval

,,Jo..."Zavrčela

Doktor věděl, že Uschi mu v tuto chvíli odkývne vše, ale zároveň  si byl vědom zbytečnosti hádek s ní, raději se rozloučil. Ursula se cítila být po doktorově návštěvě tak vycucaná, což jí přimělo k sáhnutí po cigaretě.,,Zajímalo by mě, co z toho děcka vyroste, když mu hulíš pod nosem?" Kárala jí přicházející babička.

,,Ještě vy do toho." Zavrčela Uschi.

,,Děláš všem starosti, dokonce Harry mi říkal, že jsi ve svém stavu dost nezodpovědná, podívej Heidi, to je matka." Jakoby slyšela svou Mutter opět po delší době jí někdo srovnával se sestrou .,,Potřebujete něco, maminko?" Snažila se jí odvést od sebe.

,,Ano, chtěla bych se zeptat kdo spí vedle mě."

,,Kde na 8 nebo na 10."

,,Na 10."

,,To je starej Weber z Freithalu , proč se ptáte?"

,,Chrápe jak starej dřevorubec, nemůžu kvůli němu spát."Stěžovala si babička.

,,Nechcete abych ho přestěhovala, nemám kam, pension je plnej."Bránila  své zájmy Uschi

,,Ale výměnu bys udělat mohla."Navrhovala Bábi

,,A za koho na 1 jsou novomanželé, ty jsou hodně divoký, pač maj líbánky, na 2 starý rada Glücke, ten se mi stěhovat nebude, protože si ten pokoj speciálně vyžádal, 3 tam spí ten oficír co tolik chlastá, ten dělá hroznej vyrvál, když si přihne, na 4 a 5 jsou ty dva státní ouřadové ty se mi taky nebudou chtít stěhovat na 6 je ta rodina s malým klukem, to přece nechcete abych mu do sousedství dala takovýho ochrapu. No a pak to nemá cenu, pač další pokuje ho slyší taky." Vysvětlovala Uschi

,,No a u Vás v bytě by se místo nenašlo?" Navrhovala babička.

,,Jako, že bych si tam nastěhovala starýho Webera?"Kličkovala Ursula, dost hloupě, anžto to babičku trochu rozezlilo.,,Ne ty huso hloupá, myslím tím, že bych se zatím co ten starej chrapoun bude v pensionu,  nastěhovala k vám."

,,Ale on tu bude ještě tři neděle." Upozornila jí teta

,,To je jedno..." Odvětila babička, nervózně poklepávajíc parapletem.,,Tak máš tam místo?"

,,Jediný, volný pokoj je po mé matce, ale varuju Vás za farářem kvůli vykropení nejdu, ona tam matka spala stejně v době, kdy měla po sezoně." Přemýšlela Ursula nahlas.

,,Tak mi tam Peppi s Rudim přestěhují postel." Rozhodla babička.

,,A za tři neděle zpět."Poznamenala Ursula

,,No snad to pro svou matku udělají???"Obořila se babička.,,Za to co jsem pro ně udělala, život jsem jim dala, vychovala. Tak jedna postel je prkotina."Dodala

,,Ale klukům to řeknete sama."Zaujala pasivní postoj Ursula.

,,No dobře." Souhlasila a se zadostiučiněním odešla. Uf konečně sama , pomyslela si s úlevou, nalévajíc si víno. Klid, který potřebovala konečně nastal, pro jistotu ještě zamkla dveře, aby opravdu nebylo žádného rušitele přetrhávající její siestu.

Sotva ráno Ursula vstoupila do dveří spustil na ní tatínek bandůrskou.,, Co jste to s máti zase sjednaly, to si myslí, že se budeme s tou kravskou postelí tahat sem a tam?"

,,To si vyřiď s ní, já mám jiný starosti, jsem jak zmlácená, navíc pořád musím na záchod a ty mě otravuješ s nějakou blbou postelí, jdi si za máti."Prohodila Uschi pokračujíc v cestě do kuchyně.

,,To jsem zkusil." Řekl tatínek tiše

,,A vona ti udělala přednášku o tom jak tě porodila, kojila, vychovala, od huby si odtrhla..."Zasmála se

,,Jak to víš?" Divil se

,,Něco podobnýho mi naznačovala, vaše Mutter je pěkná vyděračka, to byste měli utnout v zárodku." Nabádala tatínka.

..To se ti..." Chtěl oponovat, ale nakonec poslední slovo ho inspirovalo k otočení listu.,,Jak se cítíš, říkal mi Rudi, že tě Seemann káral."

,,Ten starej paprika mi slibuje při porodu muka pekelná, doporučuje mi kajzra , prej Heidi na něj taky půjde. Mě se moc nechce, vůbec jsem si asi nadělala do bot."Konstatovala Uschi

,,Proč???" Nechápal tatínek

,,Seemann mi dokonce varoval, že by to dítě mohlo bejt postižený." Dlela Ursula trochu zklamaně.

,,A je blbej..." Křikl tatínek.,,Proč ti to říká, upneš se na to a bude to pak pravda, to ten starej osel neví, že ti má vše líčit v růžových barvách."

,,A já jsem ráda, že mi to řek´. Aspoň se na to můžu připravit, Bože mě se chce pořád spát ."Mávla Uschi rukou.

,,A to by ti nevadilo mít doma kripla???" Zašeptal tatínek

,,Jak to mluvíš o mém dítěti..." Osopila se na něho Uschi.,,...bude zdravý jako ty, já, Rudi. Bude to stejně krásná holčička jako je Lisi."Tatínek učinil omluvné gesto a jal se opět otírat sklenice, Uschi se srdečnými slovy.,,Ty důro líná, máš všechno přichystané." Vešla za Franzi do kuchyně, pomocnice nic neříkajíc loupala v koutě brambory. ,,Kolik toho máš naloupáno."Houkla na ní Uschi krájíc cibuly.,,Je toho ¾ hrnce." Bručela Franzi.

,,Tak ukaž dáme to na plotnu."Ursula energicky přešla k pomocnici, vzala za ucho a zabrala, tu jí vzala divná bolest v podbřišku, podivný tlak pod jehož silou se teta zkroutila na zem, Franzi údivem zkoprněla, s děsem ve tváři se dívala na úpící Ursulu.,,Skoč pro Peppinu, Náno."Zachroptěla z posledních sil, vyděšená Franzi vyběhla z kuchyně, zmateně chopila tatínka za rukáv a táhla ho do kuchyně.,,Pro Boha Uschi co je ti?"Vyděsil se tatínek

,,Zavolej do nemocnice, mám bolesti v podbřišku..., Peppino asi přijdu o dítě." Kvílela Uschi., tatínek rychle skočil po telefonu, chvíli trvalo, než přijela sanita, ale na konec se k nám přeci jen dostala, lékař ani tetu neprohlížel, rovnou si jí odvezl sebou. ,,A co bude s gulášem." Starala se Franzi.

,,Do vaříš to sama, snad nejseš takový tele jak Uschi pořád říká." Rozhodl tatínek. Bylo pravdou, že Franzi nebyla taková kuchařka jako Ursula, by dokonce tatínek prohlásil, že je lepší servírka, ale nedalo se nic dělat, musel to s ní vydržet.

Odpoledne se dostavil Rudi, ve tváři chmur, na čele vrásku starosti, tiše sedl k baru.,,Tak co Uschi?" Tázal se tatínek soucitně.

,,Bylo to o fous."Prohodil tiše.,,Ale bude v pořádku."

,,Co dítě?"Špitl tatínek

,,Drží se, ale asi si jí tam budou chtět nechat, na pozorování."Šeptl Rudi.

,,Jak dlouho?" Strýc pokrčil rameny, nechtělo se mu to rozebírat, seděl nic neříkaje se díval někam do dálky, toto jeho rozjímání mu přerušila babička.,,Tak co bude s tou postelí."

,,Máti!!!"Napomenul jí tatínek

,,Co je?"

,,Ursula je v nemocnici."Toto sdělení pro babičku nebylo nic neboť zprávu okomentovala. ,,Dítě co??...Jak to mohlo dopadnout když se chovala jakoby se nechumelilo."

,,A to vás ani nezajímá jak jí je?"Vyčítal jí tatínek.,,Myslíte jen na sebe."

,,Promiň, že ještě dejchám." Odvětila uraženě, už se schylovalo k přednášce o obětování matky v čemž tatínek rázně zabránil slovy.,,Zavolejte Harrymu, já to s ním přestěhuju. Pod jednou podmínkou"

,,Pod jakou?"Zarazila se babička

,,Potřeboval bych aby to tu někdo za Uschi vzal a Vy máti jste taková kuchařka a tak jsem si myslel, že když Vám přestěhujeme postel, mohla byste mám tu za Uschi tu chvíli vařit." Babička se cítila být zaskočena, kde by se kdy nadála něčeho takového od svého milého Peppiho. Stála předním z jedné strany v zlosti, v bezmocnosti z druhé, vědoma si toho, že její malý chlapec dospěl s tou myšlenkou rezignovaně souhlasila, k nelibosti Franzi, která čichala ještě větší vojnu než s Ursulou.

To se ostatně ukázalo hned ráno, jakmile se objevila babička v kuchyni, nakráčela do ní vkrokem generála, vytáhla bílý šátek z kapsy a celou kuchyň s ním přejela, poté jej obrátila proti sobě řka.,,Tak v takovým bordelu mám vařit?"Udivená Franzi jen pokrčila rameny.,,Zítra to tu bude svítit."Vece  zkoumavým pohledem prohlídla místnost ,,Co se dnes má vařit???"Franzi opět pokrčila rameny.,,Ty nevíš???"Rozčílila se babička.

,,Ona si to Uschi vždycky rozhodne na místě, jen mi vzkáže co má  připravit."Řekla pomocnice nesměle.

,,No výborně..."Štěkala bábi,,...tak připrav mouku, vejce, mlíko, vepřový máte?"Franzi přikývla.,,Tak šup, šup jo a zelí."Volala. Za chvíli se po kavárně rozhléhala vůně vepřového , knedlíků a zelí, tatínkovi to připomnělo jeho dětství, kdy jako klouče malé, nevycválané, střapaté v krátkých kalhotkách chodil své mamince krást pod rukou zelí, znovu tu bylo nutkání uzmout, leč odolal, už nebyl kluk, ale muž a ti podobné věci již nedělají a ani nemusel, protože mu babička sama trochu přinesla na talířku.

Ursula se zotavovala rychle, avšak z nemocnice jí nechtěli pustit, jelikož doktor Seemann referoval jejímu ošetřujícímu lékaři jaká je neukázněná matka a doktor Schuldemann usoudil, že  bude nejlepší, když zůstane pod odborným dohledem ležet. ,,Syčák." Hudrovala Uschi.

,,Myslí jen na tvoje dobro Uschi."Chlácholil jí Rudi

,,Je to práskač."Rafala dál .

,,Je to přítel, jako lékař splnil svou povinnost, myslím, že chceš abys to dítě donosila a s tvým přístupem by to šlo těžko."Káral jí Rudi

,,Nikdy jsem ve špitále nebyla a teď tu ztvrdnu."Špačkovala dál.,,Dále." Přecedila přes zuby, neboť jejich rozhovor přerušilo klepání. Do pokoje vstoupil doktor Schuldmann., vysoký, postavy spíše kostnaté s přísným pohledem ve svých malých, zelených očích, mezi nimiž se nacházel orlí nos pod nímž doktor nosil hrdě drobný, šedivý knírek, vstoupil důstojně, strýci podal velmi chladně ruku a tetu pozdravil decentním pokynem hlavy.,,Co nám nesete kolego." Zajímal se strýček o důvod jeho příchodu, lékař opět kývl hlavou, otvíraje desky, které sebou přinesl řka.,,Právě mi přišly výsledky rozboru krve." Mluvil spíše jako zřízenec pohřebního ústavu, tlumeně s molovým tonem v hlase.,,No a jak to vypadá???"Přerušila je Uschi, Schuldmann se zhluboka nadech a dívaje se střídavě na Rudiho a Uschi udělal dramatickou  pauzu.,,No tak ." Popohnala ho Ursula.,,Frau Schwarzstein, máte zvýšenou hladinu cukru v krvi."Začal pomalu, Ursula udiveně pohlédla na Rudiho, ten jí k sobě přitisknul.,,Ve Vašem stavu a věku to není nic neobvyklého, ale přeci jen budeme muset udělat opatření aby se to nezhoršovalo."Pokračoval Schuldmann.

,,Vyléčí se to."Pravila vyděšeně Uschi.

,,Ano."Přikývl lékař.,,Pokud k ní budeme přistupovat zodpovědně, měla by se buď po porodu nebo šestinedělí zcela ztratit. Jak se poslední dobou cítíte?"

,,Jsem unavená a musím pořád na haj...záchod."Po tvrdém zpevnění  tisku ruky Rudim se opravila.

,,Ano, ano." Přitakal Schuldmann.,,To jsou typické příznaky. To ovšem znamená tvrdý režim, každé tři hodiny musíte jíst, strava nesmí obsahovat volné cukry, sacharózu, glukózu, fruktózu, žádné limonády, hořčici majonézu, nakládanou zeleninu. Budete dostávat potraviny, které osahují cukry složité tedy škroby, což znamená luštěniny, brambory, pečivo . Pít čistou vodu."

,,To bude děs."Protestovala Uschi

,,Frau Schwarzstein..." Zesílil doktor hlas.,,...pokud to nepodchytíme teď , budete se s následky potýkat nejen v průběhu těhotenství, když ho v tomto případě dokončíte, ale i po něm."

,,Hrozí preeklampsie?"Strachoval se Rudi.

,,Co to je?"Nechápala Uschi

,,Onemocnění placenty, tedy v jakémsi obalu ve kterém se nyní plod nachází taky se tomu říká lůžko."Odvětil s jemným úsměvem Schuldmann

,,A to by mohlo být zlý?"Tázala se s úzkostí v duši.

,,Mohlo by to mít fatální důsledek."Odvětil lékař

,,Že bych mohla o dítě přijít?" Doktor s vážnou tváří přikývl.

,,Dobře dělejte co umíte."Řekla tiše Ursula, Doktor Schuldmann se s úlevou pousmál a otáčeje se k odchodu dlel.,,Dám pokyn zdravotnickému personálu."

,,Asi tady budu muset zůstat po zbytek těhotenství."Vysoukala ze sebe.

,,No to nevím, ale asi ne, to však znamená, že do kavárny teď nesmíš."Pronesl tiše Rudi.

,,Vidíš kavárna, ta teď musí vypadat když tam vař Franzi."Štěbetala

,,Ale klid..." Uklidňoval jí.,,...vaří tam naše Mutter."

,,Jo a..." Starala se Uschi

,,No zavedla tam bavorskou kuchyni."Referoval strýc.

,,Toho jsem se obávala."Prohodila Uschi

,,Náhodou to má úspěch, lidi se naší kuchyni naučili jíst."Hrdě prohlásil Rudi.

,,No lepší než aby vařila Franzi, na to by si s těží někdo zvykl."Dodala teta.

,,Klid, musíš nyní odpočívat a hlavně dodržovat dietu."Nabádal jí strýček. S těmito slovy jí opustil, Ursula ještě chvíli přemýšlela nrž usnula.

Rudi přišel do kavárny ustaraně, v jídle se jen porýpal pak sebral Andrease a šel domů. Tatínek věděl, že něco není v pořádku, ale nezeptal se. Doufal, že se strýček svěří, nestalo se tak, ani své matce nic neřekl a to i když na něho zaútočila. To by však nesměla být babička aby si informace neujistila, nebyl problém zavolat Harrymu, který jí odvezl do nemocnice, kde vyhledala Ursulina ošetřujícího lékaře. Zprava, jež od něho zvěděla jí vyděsila, ani se už nedivila, že jí syn nic neřekl, měla oči na vrh hlavy, když přišla do kavárny hlásajíc.,,Ursula má cukrovku."

,,Co má?" Ušklíbl se tatínek

,,Cukrovku." Zopakovala babička

,,A kde by jí vzala."Řekl nevěřícně

,,No ono to souvisí s tím, že je těhotná a taky s tím, že má dítě v tomhle věku."Interpretovala kostrbatě lékařův výklad.

,,No a dá se to léčit?"Zajímal se tatínek

,,Jo dá, nasadili jí dietu, ten doktor říkal, že se to po porodu ztratí."

,,Jen aby."Pochyboval tatínek.

,,Už Franzi vypucovala kuchyň?"Otočila babička list.

,,Šůrovala celý odpoledne."Odvětil tatínek

,,Stejně to odbyla, můra."Zavrčela babička

,,Tak se běžte podívat!"Pobídl jí.

,,To víš! Já jsem tak zvědavá na tu šmudlu ušmudlanou, jdu za Harrym."Pravila babička chystajíc se k odchodu, tatínek pokyna rukou vyloudil na své tváři nepatrný úsměv.

Kromě starostí o tetu Ursulu, dělaly tatínkovi vrásky na čele i volby, chystané na 20. Říjen, čím víceji se tato důležitá poválečná událost přiblížila, tím častěji ovládly město nepokoje, především protesty proti okupantům, kteří po válce coby vítězné mocnosti obsadili Německo, také agresivita kampaní různých politických stran byla větší, ačkoli i tady se projevoval celostátní nedostatek peněz o to víc se kandidáti na posty v zastupitelstev snažili svými argumenty přesvědčit voliče, aby volili je a nikoho jiného, protože jen oni jsou zárukou budoucí prosperity země. Lidé se scházeli na náměstích poslouchali politické pábitele a pokaždé když trefil řečník hřebík na hlavičku hřmotně zahalasili, což rušilo především nás dítka školou povinná při vyučování, navíc přes hustý dav shromážděný před školou se nám stal značnou překážkou při cestě domu, musel pro mě jezdit Harry džípem abych se vůbec dostala v pořádku k rodičům.

,,Moc děkuju Harry, už aby bylo po volbách."Kvitoval tatínek, když mě babička se svým milým přivedli do kavárny.

,,To nevadyt, já miluju takovou hezká děvče vozit." Odvětil Harry s širokým úsměvem.

,,Ale pořád vás otravovat."Řka maminka sestupující s Heinim ze schodů, Harry jen mávl rukou.,,Ukaž mi toho bloučka."Zašišlala babička berouc brášku mamince z náručí.,,Je čím dál tím hezčí, koukní Harry." Ukazovala dítě svému příteli, ten napřáhl ruce , do nichž mu stará Frau položila kňourajícího chlapce.,,Kde je Nandl?"Otázala se maminka, rozhlížejíc se po místnosti. ,,Poslala jsem ho do Bavor."Odvětila babička rázně.

,,Proč?"Podivila se maminka

,,Pořád se vytahoval, že dokáže sehnat cokoli, tak jsem mu napsala pár našich specialit, ať se snaží."Řekla bábi dodávajíc.,,Budu péct naše preclíky a ráda bych podávala bílou klobásu se zelím."

,,Ale tady jsme v Prusku na v Bavorsku."Namítal tatínek.

..Ale můžeš se na to specializovat, bavorské speciality uprostřed Berlína."Pronesla babička zasněně,

,,Jsem zvědavej co tomu řekne Ursula."Zabručel tatínek.

,,Ta má  teď jiný starosti a když já jí to naučím."Prohlásila

Tatínek beze slov přikývl, ale stejně měl pocit nejistoty, byl si dobře vědom faktu, že tak energické ženy jako je jeho matka a švagrová není dobré nechávat dlouho pospolu, neboť každá bude chtít mít svou pravdu a neustoupí ani o milimetr.,,Ženský umí všechno jen zkomplikovat." Pomyslel si, ale nahlas to neřekl, jelikož reakce jak maminky tak babičky by se mu nelíbila.,,No podívej..." Vyrušila ho babička ze zamyšlení.,,...zase nějaký čičmunda se svým agitačním ansámblem ." Ukazovala na důležitě se tvářící skupinku lidí, mířící přímo k nám.

,,Teď bychom tu potřebovali Uschi."Povzdech si tatínek.

,,Musíme si holt poradit bez ní."Řekla babička

,,Dobrý den..."Pozdravil noblesně vypadající pán.,,Jménem volebního výboru CDU..." Začal úředně vedoucí skupiny.

,,Ven," Křikla babička

,,Prosím." Zrazil se ten elegantní pán

,,Koukejte mazat, tady o politiku nestojíme."Rafala na příchozí bábi.

,,Milostivá paní, žijeme v převratné době a Vaše povinnost..."Začal elegán přesvědčovat.

,,Mojí jedinou povinností..."Přerušila ho bábi.,,...je smrt a teď ven, nebo uvidíte k čemu všemu se to paraple dá použít." Vyhrožovala bábi napřahujíc ruku i s deštníkem. Ani na chvíli pán nezaváhal, s uraženou grimasou ve tváři se otočil a s celým svým ansámblem opustil prostory kavárny.

,,No to bychom měli."Vece babička kloníc se ke mně se slovy.,,Přines mi velkou cedulu, štětec a barvu."

,,K čemu to budete potřebovat?" Nechápal tatínek

,,Uvidíš." Usmála se babička. Když jsem jí přinesla požadované věci, posadila se stará paní je stolu vzala štětec a na přinesenou cedulku napsala.,, VŠEM AGITÁTORŮM A JINÝM POLITICKÝM PŘÍŽIVNÍKŮM VSTUP ZAKÁZÁN !!!" Jakmile nápis uschnul, pověsila jej bábi na dveře.,,To myslíte vážně???" Otázal se s obavou tatínek. Babička rázně kývla.,,To jsem zvědavá kdo sem bude chodit???"Projevila obavu maminka.

,,Slušní lidé."Řekla babička

,,Tak to tu bude prázdno." Konstatoval tatínek smutně. Pravdou však je, že cedulka lidi spíše přilákala, protože sloužila jako prostředek pobavení v tom volebním blázinci, z čehož bábi Schwarzstein radost neměla.

20. října 1946 byl ten slavný den, kdy všichni kdož dosáhli plnoletosti přistoupili k volebním urnám. Strýček v ten den však k volbám nešel.  Raději navštívil Ursulu, zrovna od ní odcházela sestra s volební urnou.,,Tak to mám za sebou." Přivítala svého muže zvesela .,,Jak ti je???"Přešel Rudi k jejímu zdraví.

,,Jo je mi celkem dobře, po tý dietě nejsem už tak unavená, ale pořád musím na malou." Zhodnotila situaci ,

,,To je normální."Pokýval strýc hlavou.

,,A kdy mě pustí, nevíš?"Řekla trochu nervozně, Rudi pokrčil rameny.,,A co doma novýho???"Tahala Uschi ze strýčka informace.

,,Jo, vše je v pořádku, máti vzala kuchyň do ruky a Franzi na tebe s láskou vzpomíná." Při posledních slovech se pousmál.

,,To věřím, tvoje matka je generál." Smála se Ursula

,,A koho si volila?"Vrátil se strýc k volbám

,,SPD..., lepší než CDU nebo SED, jedni by ti zakázali všechno s pomocí boží a druzí ve jménu Stalina by všechno znárodnili." Odůvodnila Ursula své rozhodnutí.

,,A to máš jedno, v háji budeme tak jako tak." Shrnul vše Rudi.

Mezitím se tatínek s maminkou vydali dát svůj hlas některému z neustále se prezentujících kandidátů. Byla to vlastně aktivita maminky, která nechtěla zůstat mimo událostí. Pamatuji si večer před volbami jak se s tatínkem hádala, neboť ten se té šaškárny zúčastnit nechtěl, nehledě k tomu, že mu utečou kšefty jak nezapomněl zdůraznit. Jako už tolikrát maminka slovní souboj vyhrála, řekla, že když jí nevezme tatínek k volbám odjede k své sestře do Pasova a to bez nás.

,,Mohla si jít sama."Protestoval tatínek cestou do volební místnosti.

,,A jak by to vypadalo, já sama ostatní manželské páry chodí spolu a my každý zvlášť."Kárala ho maminka.

,,Ani nevím, koho volit."Vztekal se tatínek

,,To neřeš..." Zaštěbetala maminka.,,...už jsem ti to vyplnila."Řekla  podávajíc mu lístek.,,Jak vyplnila, tohle má být moje rozhodnutí."Zlobil se tatínek.

,,Kdybych Schwarzsteine měla čekat až se rozhodneš, kam bych přišla." Odbyla ho. Konečně došli k cíli, před budovou stál velký shluk volbybychtivých lidí, držíce své lístky mačkali se jeden na druhého, všichni čekali na otevření volební místnosti. Konečně se tak stalo, jako stádo turu na pastvu se nahrnuli čekající před volební komisy.,,Rvi se dopředu Schwarzsteine." Popoháněla maminka tatínka, tlačíc ho rukou do zad.

,,Mariechen, počkáme až se to uklidní."Vzpíral se

,,Nic, koukej se cpát."Zavelela

,,Mariechen."Snažil se jí uklidnit

,,Žá... au.!" Zakřičela maminka, neboť jí za ní tlačí se pán shodil na zem a druhý jí v tom zmatku šlápl na ruku.,,Co je ti Mariechem." Sklonil se k ní tatínek.

,,Nic." Zavrčela maminka držíc se za zraněnou ruku. Pomohl jí na nohy, oprášil šaty a přešel ke komisy kde se konečně uvolnilo místo. Po vykonání volební povinnosti, šli místo domů do nemocnice, kde mamince dali ruku do sádry.,,Tři neděle ruku v gypsu." Zoufal si tatínek když šli domů.,,To se nám ty volby vyplatily."