Kapitola 18. Franzi se vdává

Již nějaký čas chodí Franzi jako ve snách, babička prohlásila, že je jak vratama praštěná . Vše jí musí dvakrát až třikrát  opakovat, co vezme do ruky, to jí upadne a rychlá je, že by jí i hlemýžď předběhl. ,,Něco jí žere." Prohlásila maminka, když vyslyšela babiččinu  stížnost. ,,A co by jí žralo?" Ohradila se babička. ,, Bydlet má kde, jíst má co a o chlapa taky nemá nouzi."

,,No jo..." Vložila se do hovoru Ursula.,, ...ale ten chlap, to je trápení, slíbil jí před měsíci svatbu a zatím neprojevil náznak toho, že se něco děje."

,,Jak tohle můžeš vědět?" Oponovala jí babička.,,Co víš jaký myšlenky se jí honí hlavou?"

,,Takovej provoz tam zase nemá, na to jí znám příliš dlouho." Prohlásila Uschi.

,,To je pravda." Přitakala maminka.

,,Ale to není důvod aby se trápila." Bouchla do stolu bábi., všechny přítomné v Uschině útulném pokoji, připomínající její předválečnou minulost, nad kterou nezapomněla babička udělat patřičnou poznámku, překvapilo rozplamenění naší pramáti. Co jí to popadlo ? Starat se o cizí ženskou ? Nikdy předtím to nedělala, že by Harry ten důstojník se zářivým úsměvem měl na ní takový vliv? Zprudka vstala. ,,Musím s tím bambulou promluvit."

,,To není k ničemu s Nandlem nehne ani pár volů.

" Poznamenala Uschi.

,,To už nech na mě."Rázně prohlásila babička vykročíc z pokoje.

,,Naše tchýně překecá i mrtvýho aby vstal a chodil." Konstatovala maminka.

,,Ale bůh není?"Zabručela Ursula, maminka energicky zavrtěla hlavou.,,To se mi ulevilo, s pupkem by se mi k ní špatně klanělo." Zamumlala Uschi.,,Bože já bych kouřila." Vzdechla teta.

,,Vydrž aspoň do porodu." Ponoukala jí maminka

,,Mám absťák, že se mi kroutí palce u nohou." Zaštěkala Uschi

,,No  ale čekáš dítě, tak mu musíš něco obětovat."Poučovala máti.

,,Jsem stará abych na svým životě něco měnila." Postěžovala si

,,Měla ses narodit jako chlap, podívej ten si užije a s ničím se tahat nemusí..."dlela matka kazatelsky

,,Nehledě na to, že jim potom nic neožužlává prsa."Doplnila jí Uschi, maminka přikývla se slovy.,,Chlapi si to v tomhle ohledu uměli zařídit."Obě se naráz rozesmály, pak ale jejich smích ustál když Ursula znovu vyslovila svou obavu.,,Jen aby naše tchyně s Nandlem něco zmohla."

Babička byla ženou, která si od smrti dědy navykla měnit slova v činy, věděla, že Nandl tráví každé odpoledne v Apokalypse, kde koukaje na Franzi, popíjí svůj koňak. Zprudka vtrhla do kavárny, čímž vyděsila především tatínka, který čichal průšvih.,,Nandl tu není?" Vybafla na svého syna.

,,Ne, přijde každou chvíli." Odvětil s chvějícím se hlasem.

,,Já na něj počkám, udělej mi kávu."Řka bojovně bábi usedajíc na barovou sesli.

,,Franzisko udělej mamince kafíčko." Zvolal na posluhu, obraceje se na matku se slovy.,,A co Nandlovi chcete?"

,,Mám s ním co mluvit, kvůli závazku, který u tebe před časem udělal a nyní se nemá k tomu aby ho vyplnil." Vysvětlila babička.

,,To myslíte Franzi?" Zašeptal Tatínek, babička beze slov přitakala..

,,No, ale on nic neodvolal, aspoň nic neříkal. To znamená, že si jí chce pořád vzít."Vznesl tatínek svou domněnku.

,,Tím líp, tak s ním domluvím datum, musí to být ještě  tento měsíc..." Rozhodla. ,, Děkuji ti Franzi."Opatrně si přisunula donesený šálek.,,No a kdo jí  bude připravovat, Marie s Ursulou jsou lazar a Franzina je taková kuchařka, že bych jí nedal vařit ani šlichtu pro prasata."Namítal tatínek

,,Jak to mluvíš." Okřikla jej.,,Samozřejmě si to beru na starost já a Marii budou sádru brzo sundávat, takže bude mít dost času mi pomoc." Podívala se na hodiny visící nad tatínkem.,,V kolik to má přijít?"

,,Už jde." Ukázal tatínek ke dveřím, babička si promnula spokojeností ruce, přesně tak jako když měl  tatínek dobrou tržbu. Dle chůze byl Nandl unavený, sotva vyšplhal na stoličku, ledva však dosedl už se do něho babička pustila.,,Tak jak Nandl."Zmoženě kývl hlavou.,,To jsem ráda..." Pokračovala.,,...no a jak to máte s Franzi." Pokrčil rameny.,,No to jste mi toho moc neřekl."Mlčel, jeho zraky vrhali po tatínkovi zoufalé signály, ten ale jako vždy nevnímal tiše leště sklenice.,,No já bych byla pro kdyby se to konalo koncem měsíce."Naléhala babička dál do Nandla, konečně zareagoval.,,Co by se mělo konat?"

,,Vaše svatba."

,,Čí?" Nechápal

,,Vaše a Franzi."Po těch slovech se na ní udiveně zadíval, chvíli se mu honilo hlavou: Proč ta bába se plete do jejich záležitostí, což se mu již dralo na jazyk, nakonec to ale dokázal spolknout  a vrátit se ke své sklence.,,No  podívejte se na tu chuděru, chodí jak mátoha, to Vám jí není líto?" Ryla do něho babička dál.

,,Vy nemáte dost starosti, milostivá. Rodina se Vám rozpadá a vy se staráte, kdy do toho s Franzinou praštíme."Zavrčel, to bylo na babičku dost, takový šupák přece s ní nebude mluvit jako s husopaskou, vlil se do ní vztek.,,Au." Zakvílel, když jej stará paní lehce udeřila deštníkem do hlavy.,,Svatba bude koncem měsíce, nebudu o tom diskutovat." Nandl zalapal po dech.,,Nebudu o tom diskutovat." Zopakovala poslední slova, výhružně mávajíc rukou, poté vstala a odebrala se k nám do bytu. Nandl si pro uklidnění objednal ještě jednu sklenku koňaku.,,Co ti chtěla naše máti?" Zeptal se po chvíli tatínek, mlčel.,,Tak co ti chtěla?"Naléhal.

,,Budu se ženit."Přecedil Nandl přes zuby.

,,No to vím s Franzi." Vece tatínek

,,Jo, ale tvá skvělá matka nám to naplánovala na konec měsíce."Pravil vyčítavě

,,To víš máti."Pousmál se tatínek

,,Ale mlátit mě ta stará megera nebude." Vzpomenul rozhořčeně na úder deštníkem.

,,No ty si teď sháněj oblek, jak znám svojí máti splní svůj slib."Povídá varovně tatínek.,,Jen jsem zvědavej jak to chce máti zvládnout, Marie má ruku v gypsu a Ursula se nesmí z postele ani hnout."Zauvažoval nahlas.

,,No vidíš..." Chytil se Nandl tatínkovi poslední poznámky.,,...tak to ani splnit nemůže."

,,Ale může..." Vyvrátil tatínek jeho domněnku.,,...jen si ten oblek sežeň."Řka tatínek koukaje ke schodišti, kde scházela rozezlená maminka.,,Mariechen, co máti?"Uculil se na ní

,,Drž hubu!"Zaštěkala maminka.,,Raději si zkroť tu starou čarodějnici, vtrhne nám do bytu a začne mi udílet úkoly, až mi pochopitelně sundaj sádru."Lála.,,Na to ještě ta baba počká."

,,Já nevím co proti mé matce máte, vždyť nám chce všem jen dobře."Namítal tatínek.

,,Vtrhne nám do života jak Turek do Vídně a nadělá tam stejnej brajgl." Hudrovala dál maminka, Nandl jen souhlasně přikyvoval, tatínek jen vzdychl, položil utěrku a vydal se za babičkou, chvíli pobyl za zavřenými dveřmi, na které se upíral zvědavý zrak jak Nandla tak maminky, nedočkavě čekajíce co se stane, po chvíli bylo jejich očekávání naplněno, ze dveří se vyhrnul prchající tatínek, za ním lající babička, mávala deštníkem křičíc.,,Ty holomku nevděčnej, ty mě budeš poučovat, svojí mámu, která tě porodila, živila a vychovala, to jsem se dočkala vděku."Zprudka se otočila na maminku.,,Za to můžeš ty, můro jedna, tohle by mého syna nikdy nenapadlo."A protože se Nandl potutelně usmíval , tak ho také babička smetla.,,Vy se tu netlemte a mazejte si sehnat ten oblek."

Hotový generál, když babička se do něčeho pustí, musí kmitat všichni a kdo by se byť pokusil o odpor setkal by s tvrdým nárazem.

Anžto teta Ursula se nemohla ani hnout z postele rozhodla maminka, že se svatba bude konat v pensionu, tento ohled byl podpořen myšlenkou, že babička bude proti, leč nastalo se tak, babička si vymínila, že když tam má být hostina, ať je tam i obřad a nechť koukají mužský pohnout a zařídit faráře. Když jí to tatínek sdělil, málem mu způsobila úraz pokličkou, kterou tou dobou držela v ruce se slovy, že jí to dělá ta stará vražda naschvál, protože  se ještě nevzpamatovala z toho jak v září sem dostávali velebníčka kvůli její posteli. ,,Chce to." Odvětil lakonicky tatínek.,,Ale prachy už dávat nebudu."

,,Tak to si je oddej sám Schwarzsteine." Zavrčela maminka

,,A víš co Mariechen, zeptáme se jich třeba Nandl nebude chtít aby ho oddával farář."Navrhoval tatínek

,,Bude ..." Zasmála se maminka.,, na vánoce jsem ho s Ursulou potkaly, šel z kostela."

,,Nándl a fláterníci?" Udivil se tatínek

,,Taky jsem se divila, ale prý je věřící a tak bude chtít duchovního." Namítala maminka.

,,A jako katolík?"

,,To nevím, musela bych se ho zeptat." Odvětila maminka, tatínek se chvíli ošíval, myšlenka na to, že by musel nějakého přejedeného duchovníčka přemlouvat a uplácet aby oddal syna prostitutky a překupníka na černém trhu s bývalou helmbrechtnicí mu byla proti srsti, otočiv se na mě, která celá rozhovor vyslechla řka.,,Umíš ještě tu plačtivou komedii od Ursuly?"Přikývla jsem.

,,Tak prr Schwarzsteine..." Ohradila se maminka.,,...malou mi do toho netahej."

,,Jak netahej, když jste chtěly vy ženský, žádnej problém, ale já..." Rozčílil se tatínek.

,,Najdi si kluka." Ušklíbla se maminka

,,A kde ho mám vz..."Chtěl si stěžovat pak si rozpomněl .,,...Andreas." Výskal odskakuje z kavárny.,,To jsem zvědavá jestli ti ho Uschi a Rudi půjčí." Volala za ním, to však tatínek neslyšel, nadšeně si to metelil přes ještě stále vykotlané silnice k pensionu.

   ,,No v žádným případě Peppino." Zahudrovala Ursula, když tatínek vznesl svůj požadavek.

,,Ale u Lisi to šlo?" Oponoval tatínek

,,Zabije nás." Šeptla pomalu vstávajíc z postele.

,,Od kdy se bojíš Rudiho?" Divil se tatínek

,,Kdo mluví o Rudim..." Ohradila se Ursula navlékajíc si župan.,,...já  mluvím o tý starý semetrice."

,,Naší matce?" Zašpital ohlížeje se ke dveřím.

,,Jo..." Kývla. ,,...už tak řádila, když jí Marie vyslepičila, k čemu jsme malou použili."

,,No to řádila." Potvrdil tatínek,  chvíli se na něho mlčky dívala, pak mávajíc rukou prohodila.,,A ať mi ta stará můra škubne, já si ho vemu do parády,"Nasadila si klobouk a vyšla ven, tatínek jí udiveně následoval.

V kavárně bylo celkem mrtvo, jako vždy po obědě , Herr Holz hrál pro sebe na piano a Franzi zevlovala po kuchyni, chtíce něco uzmout k obědu.,,Zase se fláká." Konstatovala Ursula při příchodu, když naší servírku na place neviděla.,,Franzi, kde si ty lemro líná." Křikla směrem v kuchyni, protože dobře věděla kde v tuto dobu bude. Franzi z kuchyně do slova vyletěla, kuckajíc koulela udiveně na tetu Uschi.,,Bouchni jí do zad, aby neměla místo svatby funus." Ponoukla tatínka, obracejíc se na Franzi.,,A ty až dokuckáš uděláš mi čaj."

,,Proč si sem vlastně přišla?" Rozpomněl se tatínek, anžto si pochvíli uvědomil, že teta Uschi neužívá klidu tak jak měla nařízeno.,,V rámci své zdravotní  procházky jsem to tu přišla obhlídnout ." Pravila rozhlížejíc se kolem.

,,No tak to vidíš." Máchal tatínek rukama.

,,No to vidím, kde jsou lidi."Zavrčela

,,V tuhle dobu je tu vždycky prázdno." Postěžoval si tatínek.

,,A už jsi dal tu reklamní tabuli na náměstí?"Ptala se vyčítavě.

,,Zkoušel jsem to, ale ruďoši mě vyhnali."Ohradil se

,,Zmetci..." Procedila Uschi mezi zuby.,,...už aby táhli, jinak se tu nebude moc solidně podnikat."

,,No to asi nepůjde." Vece trochu zklamaně tatínek

,,A to bych ráda věděla proč?" Zahromovala

,,Oni nás přišli převychovat a víš jak to chodí  u nich, Stalin nás živnostníky považuje za zhoubu národa a vykořisťovatele."Podotkl.

,,No tak ať mi s touhle agitkou přijdou, pojedou, že se zastaví až u Stalingradu." Zahrozila

,,A to je budeš hnát s tím bubnem?" Připomněl jí tatínek těhotenství.

,,Zatraceně..." Zaklela.,,...no aspoň vidíš, že vy Schwarzsteini , děláte děti do největšího svrabu." Zabafala

,,Ale děláme pěkný děti, viď" Zasmál se tatínek, teta jen cosi zabrumlala sobě pod vousy a převzala od Franzi, které po té ukázala židli čaj.,,Franzino jak to vypadá s tvou svatbou?"

,,Stará Schwarzsteinka si to vzala pod velení."Zabručela

,,No to vím..."Zavrčela Uschi

,,A bude to u tebe."Oznámila Franzi

,,A kde to tam chce dělat?" Zahromovala Uschi, Franzi mlčky pokrčila rameny.,,V jídelně? Vyloučeno ... a co řeknu lidem? Budu je muset pozvat ...a do toho tvojí a Nandlovi hosté, naše rodina..." Uvažovala Ursula nahlas,,...no to s tou starou rachejtlí musim vyřešit." Křikla Uschi.,,Peppino,..." Zvolala, neozýval se, právě do sebe v kuchyni cpal kus masa.,,Schwarzsteine...!!!"Zařvala, tatínek vyběhl s plnou pusou.,,Tady se jen žere."Konstatovala Uschi vidouc tatínka žvýkat, pokračujíc.,,V kolik se přisune máti?"Pokrčil rameny.,,Jaký pán taková servírka." Vzdechla.

,,Možná kolem čtvrtý." Řka dožvykující tatínek.

,,Tak dlouho čekat nemůžu, dořeším to s ní doma." Rozhodla Ursula., vstávajíc.

,,To už jdeš?"Ptal se překvapeně tatínek.

,,Jo za chvíli je u mě Seemann a já bych se ráda vyhla těm jeho kecům." Prohlásila

,,Takže ty procházky nemáš povolený."Řekl tatínek vyčítavě.

,,Nejsem lazar, ale jen zbouchnutá ."Zasyčela , poté práskla dveřmi.

,,Tohle nedopadne dobře."Povzdechl si tatínek

Jak správně teta předpokládala, čekal na ní v penzionu doktor Seemann, už se nadechoval aby jí dělal kázaní, leč Ursula byla rychlejší.,,Byla jsem na zdravotní procházce, já a dítě jsme potřebovali trochu čerstvýho luftu." Hlásila energicky.

,,Byla jste v kavárně, viděl jsem Vás, když jsem šel k Vám." Dodal

,,Ano, ..." Přiznala Uschi.,,...dala jsem si tam čaj."

,,Nemáte chodit vůbec ven."Špačkoval lékař

,,Nebudu ty čtyry měsíce jen ležet!" Protestovala Ursula.,,Napište mi zdravotní procházky." Seemann mlčel, nechtělo se mu psát oč ho žádala, ale taky se s ní nechtěl hádat, ale věděl, že když jí ty krátké pobyty venku nenapíše, bude si je i přesto dopřávat, tak jí je napsal.,,Ale jen hodinu..." Poučoval.,,...a kdyby Vám bylo nevolno, hned domu a zavolat mě. Oni se Vám ty špacíry budou hodit, dojdete si do nemocnice aby Vám změřili cukr."

,,A proč nic mi není." Namítala.

,,To sice je hezký, ale já bych rád měl jistotu. Ten cukr Vám bude lítat do porodu." Řekl lékař, Ursula nebyla nadšená z toho, že musí znovu do nemocnice, i když jen na chvíli. ,,No tak jsme domluveni, hlavně se držte pokynů." Nabádal jí ještě při odchodu., Ursula už ho ani nevnímala, šla do své ložnice kde se uložila do postele.

Babička přišla až na večer, teta na ní netrpělivě čekala, dle zpěvu, který se stará paní pokoušela nešikovně vyluzovat, usoudila, že jde ze schůzky s panem kapitánem, zvesela vtančila do Uschina pokoje.

,,To je dobře, že jste doma, potřebovala bych s Váma mluvit."Spustila hned v úvodu.

,,No a o čem." Přešla babička do protiútoku

,,Povídala Franzi, že prej chcete aby svatba byla tady v penzionu."Pokračovala Uschi v útočnosti

,,A kde to ta káča slyšela...."Chvíli přemýšlela, tu jí to došlo.,,...Marie...no jistě, to nemohl bejt nikdo jinej, Franzina je střevo z tý by tohle nevylezlo, ale ta Peppiho potvora je na to vychytralá dost, chce se mi pomstít za to, že jsem jí zaúkolovala, ale já jí ukážu." Prohlásila babička vybíhajíc ze dveří. Jako vítr běžela do kavárny, tatínek chtěl zrovna  zavřít, málem mu vyrazila dveřmi  zuby. ,, Máš ženu." Vybafla na syna funíc, ten vystrašeně kývl , babička vyrazila po schodech nahoru. Tatínek cítil bouřku, proto raději zůstal dole, sedl si na židli, nejvzdálenější do dveří bytu a poslouchal co se bude dít? Nejdříve slyšel dupot podpatků, razantní otvírání dveří, prásknutí jimi a řev.,,Marie, Marie...." Babička hledala maminku.,,...a tady jsi, poslouchej ty aktivistko, kdo ti řekl, že Franzi s tím šupákem budou mít  hostinu v pensionu."Kázala

,,Vadí Vám to?"Zaštěbetala maminka, trochu zlomyslně

,,No to mi vadí, já přece nemůžu přivést Harryho do hampejzu." Bouchla babička parapletem  o podlohu až tatínek v kavárně naskočil.

,,No myslím, že mu to nebude vadit..." Mínila maminka.,,...ostatně v Americe mají taky bordely předělaný na penzion a jak jsem na něj koukala určitě mu tato prostředí nejsou cizí."

,,Mrcho..." Zastěkala babička.,,Harry je slušnej chlap, vdovec, žije spořádaně." Bránila svého vyvoleného. ,,A vůbec, hostina se bude odehrávat v kavárně a basta." Dupal babička levou nohou.

,,No to...." Chtěla protestovat maminka, ale tchyně jí v tom zabánila.,, Nebudu o tom diskutovat, Náno ."Řka rázně vycházejíc z pokoje, kavárnou prošla jako vichřice, tatínek byl schovaný v koutě aby náhodou od své matky nedostal svůj podíl, to se mu nepodařilo u naší maminky, jen co bouchli dveře kavárny, otevřeli se ty od bytu, z nichž se ozvalo.,,Schwarzsteine !!!" Ani nedutal, pro jistotu  ani nedýchal.,,Já vím, že jsi tam, tak nedělej mrtvýho brouka." Bouřila matka, když ani po tom se tatínek neozýval zahromovala.,,Já nemám čas na tebe čekat."Energickými kroky sešla ze schodů, zkoumavým pohledem se rozhlédla po místnosti.,,A támhle jsi!" Řekla po chvíli.,,Vylez vidím tě!"Velmi neochotně opustil svůj úkryt.,,No to je jediný co umíš, utýct, rač své matce říct...." Chtěla pokračovat, ale tatínek jí zarazil.,,Nic jí neřeknu, hádáte se o Franzině a Nandlově svatbě, jako by měla být vaše vlastní, nechcete to taky nechat na nich?!"Maminku překvapil tatínkův vzdor, překvapení netrvalo dlouho, neboť po okamžiku pravila zcela duchapřítomně.,,To by to dopadlo."

,,Jak dopadlo?!" Rozkřikl se tatínek.,,Ptali jste se kolik chtějí investovat, kde chtějí mít hostinu? Ne vy prostě rozhodujete o nich bez nich! Jako by byli nesvéprávní ." Mlčela, jen se vztekle otočila a vrátila se do bytu, tatínek s úlevou klesl na blízkou židli, byla to přesně ta situace, kterou nesnášel, váda s maminkou  a vlastně s kýmkoli, vždycky byl toho přesvědčení, že musí s každým vycházet a hádání, hašteřeni, škorpení a handrkování přenechával buď své nebo naší mamince.

Celý týden se o svatbě nemluvilo, pomalu se zdálo, že z ní sejde, ale to by nesměla být babička naší babičkou aby věci, které započla, nedokončila a to aniž by to komukoli hlásila. Tatínkovi bylo divné proč Franzi bere každé odpoledne pryč, z jakého důvodu jí odvádí od práce, když jindy jí do ní honí? Kupodivu ani z Franzi nedostal nic, neb ta měla přísné informační embargo co se týče babiččiných aktivit až jednou... .

Toho dne zahalila celé město hustá mlha, na stromech se třepetaly poslední zvadlé lístky, připravené na cestu dolů, vše nasvědčovalo tomu, že zima udeří opět brzy, tatínek stepoval v kavárně, protože čekal na naší servírku až se vrátí s babičkou z obchůzky, neměl ten den zrovna moc času, anžto spěchal s maminkou do nemocnice, kde jí konečně sundat sádru z ruky. ,,Tak kde jsou." Zvolala ze schodů maminka, tatínek jen pokrčil rameny.,,To je doba, ale tohle tvojí mámě řeknu."Tatínek mávl rukou, konečně se ve dveřích objevila babička.,,Ss, ..." Zasyčela na tatínka, ten se jen letmo otočil.,,Je tu Nandl." Zašeptala, zavrtěl hlavou, babička udělala krok zpět a zpoza dveří vyvedla Franzi ve svatebním, ta klopíc zraky se jen přihlouple culila.,,Tak co tomu říkáš?" Řekla hrdě.

,,No dobrý..." Prohodil tatínek bez zájmu.,,...v tomhle bude mejt nádobí?" Dodal.

,,Bože můj..."Zahalasila babička.,,...co ty jsi za troubu, to je přece na svatbu, v tom se bude Franzi vdávat."

,,No to je sice hezký..."Konstatoval tatínek.,,...ale to nádobí se samo neumyje."

,,Prosím tě Franzi, jdi se převléknout a pusť se do toho nádobí, ať se můj syn nezblázní." Pronesla k servírce podávajíc jí šaty, které měla přehozené přes paži, otočíc se na svého syna pokračovala v lání.,, Cyniku, co já to vychovala za ignoranta, neumí se na nic povznést,"

,,Nemám na to čas ..." Oponoval tatínek.,,...v kuchyni hora nádobí, já potřebuju jít s Marii do špitálu kvůli sádře a Vy mi lítáte se servírkou po městě:"

,,No tak běžte, ať vám nic neujde." Odsekla babička, tatínek je vzdechl, zavolal maminku a odešel s ní do nemocnice.,,Konečně tu bude další pár zdravých rukou."Pronesla babička divajíc se za odcházejícími rodiči.,,Franzi!!!"Křikla, servírka vyšla utírajíc si ruce do zástěry.,,Napadlo mě..." Dlela babička.,,...jak to budete mít s prstýnky?"

,,To nevím, milostivá paní. Nandl říkal, že v krámech je to drahý a na černým trhu nic není."Odvětila Franzi.

,,Nandl a něco nesehnat, to je div." Pronesla přicházející Ursula.

,,Co tu děláš ? Máš ležet v posteli." Kárala jí babička.

,,Doktor Seemann mi povolil  menší procházky."Odbyla jí Uschi.

,,No tak mazej na luft."Vyháněla jí babička)

,,Dám si čaj."Rozhodla Uschi sedajíc si k baru, pak se vrátila k předchozímu tématu.,,Co je s těmi prstýnky, Nandl je nesehlnal?"Franzi zavrtěla hlavou.,,No já bych ti mohla pomoc, vzpomínáš na Czernovitzovic..." Přemýšlela teta nahlas

,,To byli ti Židi, co skončili v Osvětimi?"Řekla Franzi, Uscho přikývla, řka.,,Než se starý Czernowitz šel udat na Gestapo, dal mi krabičku se šperky, povídal abych dělala radost nejen sobě, ale i okolí. Čtyři roky jsem to schovávala, protože jsem doufala, že se někdo z jejich rodiny objeví, ale prý šli do plynu všichni...."

,,A nemuseli, u tebe by je nikdo nehledal, mohli tam bejt do konce války."Skočila jí do řeči Franzi

,,To mohli..." Přikývla Uschi.,,...Czernowitz se bál, aby mě nedostal do maléru, i když těch pět let byli v pohodě, ale báli se o mě a přitom věděli co je čeká a toho se nebáli...." Vzpomínka na dávno mrtvé přátele, kteří kvůli ní obětovali své životy jí vlily slzy do očí. Ursula nerada vzpomínala na doby třetí říše, považovala ho za období temna a úpadku, čas jež dělil rodiny a jejich členy stavil často proti sobě, syn byl ochotný udat otce a naopak, bratr bratra. Lidi byli jako ovce, šli tupě za prapodivnou fata morgánou a teď se probírali z drastického probuzení.,,Jsou tam dva snubní prstýnky, dám ti je."Řekla tiše.

,,Zaplatim ti je." Navrhla Franzi, Uschi zavrtěla hlavou.,,Nechci vydělávat na cizím neštěstí, nic dobrýho by to nepřineslo a Jakob se Sárou by si to nepřáli, mě to nic neudělá tobě to pomůže, dam ti je."Franzi se na ní s povděkem usmála, pak zašla do kuchyně odkud jí přinesla vytoužený čaj.

Tatínek s maminkou se vrátili v dobré náladě, protože oba byli rádi, že maminka je již bez sádry a může se tak úplně sama starat o domácnost. Tato radostná událost přinesla i svá negativa, neboť babička vidouc maminčiny obě ruce zdravé, nezapomněla jí předat seznam úkolů, s tím že to spěchá, neboť 26. Listopad je tu coby dup. Nelibo bylo mamince seznam převzít, hudrujíc na tchyni, řka cosi o čarodějnici, odešla vztekle do bytu.,,Vy umíte zkazit náladu." Pokáral tatínek svou matku .

,,Ono jí neubude."Pronesla babička, tatínek raději nic neříkal a vrátil se za pult, věnovat se právě došlým hostům, mezi nimiž byl i sám ženich.,,Tak co to bude Nandl." Překupník se tvářil tajemně, naklonil se k tatínkovi, přitahuje si jej za kravatu, pravil. ,,Dneska přinesu  bednu s proviantem, to už je na svatbu." Dusící se tatínek přikývl.,,Přijdu v 10 večer, k zadnímu vchodu."Tatínek, který již začal pomalu modrat, opět přikývl, spokojený Nandl pustil tatínkovi vázanku a ten se mohl konečně volně nadechnout.

Jak tatínek slíbil čekal na Nandla u zadního vchodu. Leč zapomněl jak co do dochvilnosti málo spolehlivý Nandl je. Odbilo 10, ale Nandl nikde, půl jedenácté, leč ani náznak příchodu, jedenáct, kde nic, tu nic, půl dvanácté tatínek začal být nervózní, zda – li se mu něco nestalo. Teprve až na nedaleké věži odbíjeli půlnoc, přiklopítal si to Nandl, tahaje za sebou vozík s cinkajícími lahvemi. Dle kroku bylo tatínkovi jasné, že Nandl zkoušel kvalitu našmeleného pitiva.

,,No to je dost..." Zavrčel nevrle tatínek.

,,Musel jsem zkusit..." Soukal ze sebe s námahou Nandl.,,...jestli si na svatbu nevezu nějakej sajrajt."

,,No dobře, dobře..." Přitakal tatínek s obavou, rozhlížeje se jestli je někdo nevidí.,,Tak už pojď."Zatáhl opilého překupníka za vrata, za neustálého upozorňování na nehlučnost, marně. Nandlův vjezd do dvora byl tak lomozný, že probudil maminku, která se náhle objevila u kůlny.,,Můžete mi vy dva vožralové říct, co tu děláte?" Hudrovala.

,,Nandl si k nám do kůlny dá nějaký proviant na svatbu, Mariechen." Vysvětloval tatínek.

,,A nešlo by to potichu, probudíte děti."Napomínala je maminka.

,,Jo, jo maminko běž si lehnout." Řekl tatínek, maminka se podívala na Nandla, který celou dobu zmoženě přikyvoval, poté se rozhodl pohnout se vpřed, s nejistotou zvedl pomalu nohu a udělal první krok, bohužel ne příliš šťastný, jeho zrak alkoholem oslabený, ve tmě se neorientující, nezaregistroval koště, které tam odpoledne zapomněla Franzi, když zametala dvůr, to se zapletlo Nandlovi pod nohy což mělo za následek pád, při kterém si nešikovně postavil vozík před sebe na nějž přistál posléze tváří. Hodnou chvíli ležel, nehýbal se, rodiče měli obavu zda-li je živý, když se k němu maminka naklonila, ulevilo se jí, neboť jakmile Nandl dopadl hlučně usnul , tatínek za pomoci maminky nanosil pití do kůlny a pak překupníka odnesli do bytu,  kde jej uložili na kanape aby se z toho svého pracovního nasazení vyspal.

Ráno přiběhla Franzi celá bílá a za blekotání, způsobeného její nervozitou nám oznamovala, že Ferdinand k večeru kamsi odešel a doposud se nevrátil. ,,Klid Franzi..." Pravil s úsměvem tatínek.,,...Nandl spal u nás."

,,A jak se k vám dostal, pane šéf?" Divila se servírka.

,,No, víš jak bych ti to vysvětlil..." Přemítal tatínek.

,,Ožral se jak Dán a přerazil se o koště, který si opět neuklidila." Prohlásila přicházející maminka.,,Schwarzsteine, budeš tam mít mlíko pro děti." Obrátila se na tatínka, podávajíc mu hrnek, tatínek bezeslov kývl, převzal nádobu a zašel do kuchyně.,,Udělám mu kafe a ty mu běž pro něco čistýho."Pokračovala k Franzi, ta se zmateně rozhlédla kolem, otočila se na podpatku  a chvatně opustila kavárnu.,,Kde je Franzi?" Ptal se tatínek zjistě náhlou nepřítomnost pracovní síli..,,Šla Nandlovi pro něco čistýho."Odvětila maminka.

,,No, ale v kuchyni má práci..." Čílil se tatínek.,,Za chvíli přijde máti a tady nebude nic připraveno."

,,No pro jednou se nezblázní." Sykla maminka, odebírajíc se nahoru. Tatínek maminčin klid nesdílel, babička byla strašná perfekcionistka , která musela mít vše do puntíku připraveno aby mohla začít pracovat. Tatínek prožíval nervy, anžto by nebylo dobré, aby babička  přišla dřív, protože by její hudrování, laní a nemilosrdnou kritiku odnesl on s plnou parádou. Naštěstí byla Franzi rychlejší, tatínek jí honem zatáhl do kuchyně, převzal od ní oděv pro ženicha, jenž mu odnesl a vrátil se za pult. Naštěstí toho dne nepřišla babička tak brzo, jak měla ve zvyku. Předešlý večer připravovala na svatbu  a tak si toho rána krapet přispala, za což dostala Gisi , tetina recepční, zapomněla starou paní vzbudit, což jí naopak babička nezapomněla  vytknout tak, že se chuděra třásla ještě v poledne. V kuchyni pak se vším třískala, přičemž lála, hudrovala, škorpila se, špačkovala a štěkala na nebohou pomocnici, které se raději uklidila do rohu aby jí nebyla tolik na ráně. Jaká úleva Franzi oblila, když se otevřelo a ona šla obsluhovat. Ještě nikdy tak ráda nešla dělat servírku jako toho dne. Tatínek stojící mimo dosah zloby své matky, měl pro nešťastnou ženu pochopení. ,,Chvála bohu je pryč." Vydechla si Franzi když babička zmizela.

,,No tak Franzi." Napomenul jí tatínek.