Kapitola 19. Děda a babička s Ebersbergu

Tak a nastal čas vánoc, po Franzině a Nandlově svatbě jsme toužili po troše klidu, ačkoli události přišlé ukazovali, že ani poslední měsíc v roce nebude klidný. Tatínek jako každý den v poledne se rozložil s novinami u prvního stolku u pultu, Franzi s maminkou v kuchyni domývala nádobí, celou tuto idylku narušil zvonící telefon, který vzala maminka. Po chvíli bylo slyšet jak třískla se sluchátkem , pak vztekle vyběhla z kuchyně. Postavila se k baru nervózně poklepávajíc prsty.

,,Kdo to volal?" Otázal se tatínek .

,,Buď zticha."Štěkla

,,Co maminka říkala." Dodal

,,Přijede na vánoce i z papá."Prohodila zlomyslně, aby si to tatínek taky užil.,, No to snad ne."Vykřikl tatínek.

Můj děda Roland Dietrich byl rada finančního úřadu na penzi, před nástupem nacistů patřil mezi honoraci v Ebersbergu. To odpovídalo jeho vystupování, vždy jsem byla přesvědčena, že děda pochází z nějaké zchudlé šlechty, dokonce i maminku a její dva sourozence vychovával. Proto nebyl nadšen z toho když se maminka zamilovala do tatínka, představa, že by dcera finančního rady  se měla stát kavárnicí, byla pro něho krajně nepřijatelná.

Babička Elisabeth Dietrich představovala typickou úřednickou paní v domácnosti, starající se o dítka nejdříve svoje poté jejich, o manžela, domácnost v níž prohání služebné z jednoho pokoje do druhého, kontrolujíc, zda –li řádně utřely všude prach. Volný čas pak trávila v cukrárnách, shánějíc pokud možno pikantní informace, jež by mohla předat po menší úpravě dál. Od začátku války jsem prarodiče neviděla, teď po osmi letech přijedou a stráví s námi vánoce.

,,Kam je uložíme?" Zoufal tatínek

,,No to nevím..." Přemítala maminka

,,U Ursuly to nejde a u nás taky ne."Skřehotal

,,Mám to." Výskla maminka .,,Vedle je volný byt."

,,Kde?"Nechápal tatínek

,,No vedle, ty dveře naproti našim." Vysvětlovala

,,On je tam byt?" Divil se.

,,No jistě, koukám Schwarzstein, že víš o tomhle domě prd."Kárala jej. ,,Já nemám čas tu šmejdit, musím se starat o podnik." Hájil se

,,Já zase o domácnost a dvě děti." Oponovala mu maminka pokračujíc.,,Tak podívej Schwarzstein, zmobilizujeme Rudiho a Nandla a pustíte se do toho, za dva týdny jsou naši tady." Rozhodla.

,,Dva týdny a to si Mariechen myslíš, že máme v řiti vrtuli?" Stěžoval si tatínek.

,,Dva týdny Schwarzstein, jinak vám tu vrtuli tam vrazím sama." Vyhrožovala.

S velkou neochotou se zapojili Nandl s Rudim do úprav bytu, muselo se tam vymalovat, parkety zbrousit, zjistit jak je na tom elektrika. Maminka pak umyla okna, povlékla postele, které přinesli Tatínek se strýcem z penzionu stejně jako skříň, noční stolky, stůl, židle, koberec a obrázky.

Nastal den příjezdu, maminka nás oblékla jako do kostela , seřadila v kavárně do řady, jako kdybychom čekal inspekci nějakého generála. Konečně se otevřeli dveře v níž se objevila  vysoká majestátní postava v dlouhém kabátě, s pečlivě uvázanou kravatou, černém klobouku pod nímž přes skřipec čišel přísný, pronikavý pohled. Za ním, asi dva kroky cupitala menší barokně vyhlížející dáma ve světlém kabátu pod nimž se skrýval hnědý kostým. ,,Vítejte papá." Vyšla jim maminka naproti, dědeček neodpověděl, místo toho si prohlížel zkoumavě celou kavárnu.,,Mamá." Řekla rozpačitě

,,Marie jak se vede?" Odvětila babička Bethy

,,Děkuji mamá, dobře. Nepodíváte se na malého?"Byla nervózní, ve vzduchu visela bouřka, proto se snažila převést pozornost na děti . Dědeček se svou špacírkou procházel podnik, ani na kuchyni nezapomněl, tam nalezl Franzi horlivě hltající eintopf. ,,A toto je co, to trpíte v pracovní době." Začal dědeček s kritikou

,,Mám pauzu."Zahuhňala s plnou pusou Franzi .

,,Pauzu."Zavrčel dědeček, vyčítavě se dívaje na tatínka.

,,Odbory." Pokrčil tatínek rameny, toto odmítal starý Herr Dietrich dál řešit, raději se obrátil na svou dceru s dotazem.,,A uložíš nás kde?"

,,Pojďte za mnou." Pobídla je maminka.,,Peppi kufry."Prohodila směrem k tatínkovi, ten jako zkoprnělý posbíral zavazadla a následoval svou choť i s jejími rodiči.,,No žádný luxus, to i naše služka žije lépe."Pronesl dědeček, když shlédl své apartmá."

,,Dělali jsme co jsme mohli, papá. Teď nic pořádného neseženete." Bránila se maminka.,,No dobrá, dobrá. Však já vím, doba je zláa sehnat pořádný kus nábytku je veliká potíž..."Pravil smířlivě, poté zdvihl prst a vece kazatelsky.,,Ale tohle si nezvykejte, vymlouvat se pořád na válku, díky takovým jsme na tom tak jak jsme."Nakonec se obrátil na maminku.,,Pošli nám sem tu špínu z kuchyně, ať přinese čaj a vybalí nám."

,,Ale to je servírka..." Snažil se tatínek vysvětlit.

,,To mě nezajímá..." Skočil mu dědeček do řeči.,,...je to nájemní síla  a ta má dělat všechno co se jí poručí, od toho je placená." Pak se rozpomněl.,,Slyšel jsem, že ten podnik vlastníte s nějakou harapannou, je to pravda?"

,,Ano..."Odvětila rázně maminka.,,Ursula je bývalá prostitutka, bordelmamá a nyní je to majitelka penzionu, spolumajitelka kavárny a moje švagrová."

,,To je typické.." Odsekl děda.,,...kdo jiný by se mohl přivdat do této rodiny než povětrnice."

,,Já jsem se do ní vdala a ráda, jak si vzpomínáte papá."Jala se matka přejít do protiútoku.,,A co se týče Uschi, díky ní máme tuhle kavárnu a nepadáme hlady."

,,Vždy jsi soucítila se spodinou, proto ses vdala za hospodského." Odbyl jí.

,,Kavárníka, papá. Tohle nebudu poslouchat. Přeji vám příjemný pobyt."Práskla dveřmi, sinalá zlostí vběhla do kavárny, tatínek jí následoval, cestou vyřídil dědečkův vzkaz Franzi, poté se vrátil k mamince.,,Mariechen..." Snažil se jí utěšit.

,,Nech mě."Ucukla.

,,Přeci se nenecháš vytočit."Pokračoval v utěšování.

,,Je tu 5 minut a už mě štve, Peppi."Hudrovala maminka.

,,Hele Mariechen, vem to tak, naše štveš ty a vaše štvu já. V tom jsme si kvit." Pohladil jí po tváři, usmála se na něho řka.,,Ty jsi pořád stejný blázen, Schwarzsteine, proto tě mám asi ráda." Vstala se slovy.,,Půjdu se podívat na malýho." Osaměl, ale jen na chvíli, neboť tchán sešel dolů.,,Dal bych si koňak."Pronesl rozhlížeje se po místě, které by mohl obsadit. Našel místo uprostřed místnosti, shodou náhod, to místo, jež měl rezervované Harrym.,,Tam sedí jedem americký důstojník."Upozornil tatínek dědu.

,,No teď tu snad není."Zaštěkal starý pán, jakoby to zakřikl, protože jen co to dořekl, Harry se objevil.,, Good afternoon one wiskhy..." Zarazil se .,, A Vás ještě neznám, I´m Harry..." Pravil vesele podávaje dědovi ruku, ten se zdráhal, ale nakonec mu nejistě gesto opětoval.,,Těší mě Roland Dietrich, finanční rada na penzi."Odvětil strojeně.

,, I'm a friend Frau Schwarzstein."Pokoušel se kapitán navázat na rozhovor.

,,Já jsem otec mladé Frau Schwarzstein."Pravil nuceně.

,,A Daddy Miss Mary, how do you do."Zahýkal Harry

,,Jak se vám okupuje, naše zem?" Změnil starý pán téma.

,,What?"Nechápal Harry

,,Papá."Napomenul jej tatínek.

,,No co? Mám právo se na to zeptat."Bránil se děda.

,,Tohle není okupace, to co bylo v Československu, to byla okupace a za to teď platíme."Pokusil se tatínek  pokárat dědu. ,,Nechcete se podívat na děti, papá. Rádi by Vás viděly."

,,Nechci vidět nic co vzešlo z tohoto odporného manželství."Zarafal.

,,No to je i tato kavárna."Vrátil mu tatínek úder

,,Jsi drzý a nevychovaná, ale co bych mohl očekávat od hospodského." Zhodnotil situaci děda, tatínek jen mávl rukou jda raději čistit už jednou vyčištěné sklenice. Situace v kavárně se zhušťovala, děda naštvaně popíjel svůj koňak, Harry si pomlaskával nad svou whisky, tatínek čistil sklenice, hypnotizuje dveře s vírou, že někdo vejde. A vešel, tedy vešla Bábi Schwarzstein, jako obvykle zamířila k Harrymu stolu. Kde se zarazila.,,Herr Dietrich."Prohodila udiveně.

,,Frau Schwarzstein."Uklonil se děda důstojně.

,,Jak se vám daří?"Pravila přisedávaje si k příteli.

,,Děkuji a Vám?"Opětoval jí děda zdvořile

,,Děkuji, výborně."Odpověděla  trochu zlomyslně, zavládlo ticho. Zdá se, že kromě tradičních frází si moji prarodiče neměli co říci. Byla velká chyba, že se odmítali poznat hlouběji, raději se užírali záští vzájemně se pomlouvajíce. Prostě každou příležitost využili k tomu aby světu ukázali, že si svůj příbuzenský vztah nevymodlili. Teď seděli u jednoho stolu, tvářejíce se všelijak, tak jsem je našla. ,,Lisi drahoušku." Zavolala babička Schwarzstein , pomalu jsem se k ní přiblížila. ,,Jakpak se těšíš na Vánoce."Nesměle jsem se usmála. ,,No teď vás bude o jednoho víc, musíš mamince taky pomoc." Nabádala mě bábi. ,,A už jsi se přivítala s dědou Dietrichem?"Zavrtěla jsem hlavou.,,Tak hezky běž."Ponoukla mě, velmi neochotně jsem se k dědovi přiblížila, jeho vražedný pohled, který po mě vrhal, mi bral odvahu. ,, Není do naší rodiny."Prohodil děda nevrle.,, Šla sem..."Přitáhl si mě blíže k sobě.,,Je hubená a kouká jakoby do pěti počítat neuměla, jestli je tak chytrá jak čučí tak jí čeká skvělý život. Bude stejné budižkničemu jako její tatínek."

,,No dovolte."Pravila bábi uraženě.,,Můj syn není žádné budižkničemu, podívejte co dokázal." Mávala rozzlobeně rukama.

,,Je, jediné co mu jde je dělat děti, hezké a pitomé a svádět slušné dcery na scestí jako mojí ." Po těch slovech babička zprudka vstala a jala se odejít.,,Pravda Vás ,,bolí, že Gnädig Frau."Neodpověděla mu, raději odešla. Obrátil se na mě.,,Co ty koukáš, jdi se raději učit ať z tebe nevyroste tupá husa."Rozbrečela jsem se a utekla nahoru.,,No celá Schwarzstein."

,,To nebýt hezké Mister, ta littel girl za nic nemoct."Řekl Harry

,,Vás se nikdo na nic neptal."Odsekl děda

,,Joe, moct k vám za mama?"Otázal se tatínka, ten souhlasil, Harry se s omluvou vzdálil. ,,Tady nikdo nic nevydrží, padavky." Řekl děda.

,,Protože všechny jen urážíte, jste tu hodinu a zprznil jste koho jste jen mohl." Rozkřikl se tatínek.

,,Do toho ti nic není." Odbyl jej děda, tatínek se vrátil za pult, na okamžik se ohlédl ke dveřím, čímž se mu ulevilo, neboť se za nimi objevila Ursula. ,,Co řveš Pepino, je tě slyšet až k vítěznému oblouku." Pronesla na úvod, mávl rukou, pak ukázal na dědu.,,Seznamte se, toto je má švagrová Ursula a toto je můj tchán Roland Dietrich." Uschi bez váhání podala starému pánovi ruku, ten jí gesto neopětoval, pouze konstatoval. ,,Vy budete ta žena nepevných mravů."

,,Bývalá, nyní jsem majitelka počestného penzionu, vdaná žena a nastávající matka."Snažila se mu oponovat.

,,Přesto jste se v minulosti věnovala té opovrženíhodné profesy."Pokračoval děda ve výslechu.

,,A co dědo máte chuť? Bych Vám mohla nějakou rajdu dohodit."Zaútočila .

,,Mihule každým coulem, vy nezapřete svou bývalou profesy, budete helmbrechtnicí i kdyby Vás prohlásili za svatou."Vrátil jí atak

,,Tak to bychom byly s Máří Magdalenou dvě." Nenechala se odradit.

,,Merhyně."Zasyčel, na to už Ursula nereagovala raději si přisedla k baru a objednala si čaj. Chvíli koukala na tatínka, který trhanými pohyby čistil pult, přišlo jí to k smíchu. Sama sebe se musela ptát kam to všechno povede? Starý pan Dietrich, kritizoval každého na potkání a jak to tak vypadalo, nehodlal na svém přístupu nic měnit. Jeho zeď, náš tatínek byl na něho naštvaný, protože mu to dělá jen nepřátele a maminka, jeho dcera? Ta se raději nikde neukazovala a už vůbec ne se svým otcem. A v tomto blázinci měla prožít vánoce a aby se to nepletlo ještě ke všemu čeká děcko, to byla situace, nejraději by se někam zahrabala a vylezla až po Novém roce.

,,Peppino to chce klid." Pravila po chvíli.

,,Tobě se to řekne, ale Dietrich  tu zepsul všechno co ho napadlo, dokonce i naší Lisi..."

,,Lisi???" přerušila ho udiveně.

,,...jo, řekl, že z ní vyroste stejný budižkničemu jako ze mě."Prohlásil.

,,Ale nesmysl, má víc rozumu..."Pokusila se teta o žert.

,,Nemám náladu." Zavrčel tatínek

,,Promiň." Stáhla se. ,,Ale zaráží mě, že kritizuje vše aniž by si zjistil podrobnosti."

,,A co chceš od takovýho páprdy."Mávla rukou Uschi.

,,Už aby bylo po vánocích."Povzdechl si.

,,Klid." Utěšovala jej, ale věděla, že to nebude jednoduché.

Dědeček opravdu nechtěl návštěvu pojmout jako přátelskou, rozhodl se hádat za každou cenu a to i přes přímluvy babičky Dietrich, která se mimochodem nudila, anžto v celém městě nikoho neznala a tak nebylo s kým si vyměňovat důvěrné informace. Nevěděla co si tu počne. Pro začátek zašla obhlédnout náš nový byt, neklepala, vešla tiše jako myška. Vplížila se do kuchyně jako duch, postavila se mezi dveře a pozorovala maminku kterak kmitá po místnosti. Všimla si jí, lekla se což vedlo k upuštění nože, jež držela v ruce a ten se zabodl do podlahy přesně mezi chodidla. ,,Mamá,..."Vyhrkla udiveně.,,...co tu děláte?"

,Přišla jsem se podívat jak tady bydlíš." Odvětila sedajíc si bez pokynu. ,,No tak to vidím."V jejím hlase bylo slyšet zklamání.

,,A co Vám vadí, že to není nobl." Vece klidně maminka.

,,Dítě taková díra, co jste si mysleli, když jste se sem stěhovali." Kroutila hlavou.

,,Nic, chtěli jsme začít znova a povedlo se to, našli jsme tu domov a přátele." Odvětila

,,Bývalé panenčnice, překupníky, to je společnost pro ženu tvé výchovy a vzdělání."Vyčítala jí. ,,Nebo jsme tě posílali na obchodní akademii nadarmo?"

,,Mamá."Protestovala

,,Jaké mamá..." Okřikla jí. ,,Tvůj manžel má jen lyceum pochybné kvality."

,,O co Vám jde?" Štěkla.

,,O to, že nám děláš ostudu."Zvýšila hlas pramáti

,,Dělat ostudu mamá, po válce nabral jiný význam."Upozornila jí maminka důrazně.

,,Ano jistě..." Přitakala nevrle bábi Dietrich.,,..svět se změnil, vše ztratilo svůj původní význam a nejhorší, že se to nevyhlo ani mých dětí."

,,Takže nejsem jediná?"Zarazila se maminka

,,Jak jediná:" Nechápala babička.

,,No řekla jste, že se to nevyhlo ani Vašim dětem." Zopakovala maminka poslední slova.

,,Tvůj bratr Norbert, před půlrokem si vzal děvče nějakou poloněmku, poločešku  co odsunuli z pohraničí, odstěhoval se do Linzu  a žije s ní na periférii."

,,Bertl se odstěhoval do Linze ? A oženil se." Pousmála se maminka.

,,A aby se to nepletlo, dělá u soustruhu, on inženýr strojírenství se oblékl do špinavých montérek a dělá ve společné dílně s polovzdělanci, co se umí sotva podepsat, šrouby." Znechuceně si bábi postěžovala.

,,A co dělá naše malá Hili ?"Vzpomněla si maminka

,,Hildegarde se bude vdávat, za jednoho hokynáře."zabreptala babička.

,,Oh to je o mašli."Poznamenala maminka.

,,Ještě si trop žerty, uvědom si, že jsme se s tvým otcem snažili vám dát nejlepší výchovu, vzdělání, stálo nás to dost úsilí a peněz, připravovali jsme vám cestu ke skvělé kariéře a vy to všechno zahodíte. Ty si vezmeš hospodského, Norbert nánu z pohraničí a Hildegarda bude prodávat kyselé okurky."Kázala babička.

,,A víte, že mluvíte stejně jako Peppiho matka, uvědomujete si, že si obě strany myslí, že nejsme pro sebe vhodné. Musím Vám něco oznámit, drahá mamá, je to můj život a mě se líbí, mám ráda svého muže, naše děti a své nové přátele. A pojďte se podívat na Heinricha." Bouchla do pultu maminka, babička byla překvapená, ani nenamítala a šla se na bratříčka podívat.,,Hezký celý ty." Roztála babička.

,,To neříkejte Pepimu." Zabrumlala maminka.

,,Jakou budoucnost mu chystáte?"Otázala se štiplavě.

,,Nevím, je mu teprve půlroku, ještě nevíme co v něm je."Odvětila maminka.

,,Ty jsi byla ještě v lůně a už jsme s tvým otcem věděli kam se bude ubírat tvoje cesta."Pronesla bábi.

,,A tady je výsledek." Rozmachovala rukama maminka.

,,To není naše chyba."Bránila babička, maminka se jen pousmála zacházejíc směr kuchyň. Když babička zjistila, že se maminka opět jala věnovat domácím pracem, rozhodla se podívat do kavárny aby obhlídla jaké hosty tam tatínek hostí. Jakmile zabouchla za sebou dveře, vyšla druhá babička, která se před ní schovala, ze svého úkrytu.,,Už zmizela?"Otázala se.

,,Chcete se před mou matkou schovávat věčně, protože o vánocích se s ní setkáte." Pravila suše maminka

,,Jak jsi s nima mohla vydržet."Přemítala babička,

,,Otec mě zplodil, matka porodila a znáte to :,,Cti otce svého i matku svou!,, a pak jsem se brzy vdala."Odpověděla lehce maminka, babička zavrtíc hlavou odešla za bábi Dietrich. Opatrně sešla po schodech. Rozhlédla se aby věděla kde se Dietrichovi nacházejí, starý pán seděl stále u stolu uprostřed místnosti, tvářeje se nepříjemně na všechny kdož kol prošli, babička se usadila vedle Ursuli dávajíc kázaní jak jí tak tatínkovi, jež se jí snažil neposlouchat.Za to Uschi se snažila aktivně do jejího monologu vložit.,,...jak to myslíte, že nejsem vhodná pro tuto rodinu."Rozčilovala se Uschi.

,,Žena Vaší pověsti by se neměla stýkat s lidmi jako je naše rodina."  Prohlásila stará Frau Dietrich.

,,Ale já se s vámi nechci stýkat."Hájila se teta.

,,Jak nechcete, stýkáte se s mou dcerou a vnoučaty, to je jako kdybyste se stýkala s námi."Namítala babička.

,,Blouzníte z únavy, já se s Marií musím stýkat, jednak jsem spolumajitelka kavárny a pak jsme švagrové. A ať se Vám to líbí nebo ne stýkat se budeme, pač jsme rodina."Řekla rázně Uschi, babička Dietrich nic neříkala, ani se nijak netvářila. Podívala se za sebe, kde seděl její manžel, na půl zemdlelý, Ursula vítězně dopila čaj a odešla. Po nějaké chvíli se bábi Dietrich vzpamatovala, pojala jí zlost s velkým nutkáním jí na někom kompenzovat. Bohužel jediný vhodný kandidát byl tatínek, obrátila se na něho.,,Můžeš mi říci, na co jsi myslel když ses dával s tou odpornou osobou dohromady? Jak si mohl zostudit rodinu takovým spojenectvím s konkubínou, ale co můžu čekat od někoho takového jako jsi ty, celý život jsi se obklopoval podobnými osobami a vůbec nebral zřetel na ostatní a mé ubohé dítě ti to trpí, nevím jestli je naivní nebo tak hloupá. A co děti, co z nich může vyrůst ? kurtizána a opilec to je jejich budoucnost..." Čpěla sýru.

,,Skončila jste..." Zarazil jí tatínek, jemuž došla trpělivost.,, ...co si myslíte, že přijedete zkritizujete, podupete co můžete a pak si klidně odjedete, kdo myslíte, že to bude poslouchat. Já s Marií máme svůj život zde a vy v Bavorsku. Tak tu přestaňte kázat a nalaďte se na vánoční vlnu."Nic neřekla, byla to druhá studená sprcha, kterou v ten den dostala. Raději se dala na ústup, sesedla ze sesle a chtěla odejít, v tu chvíli zpozorovala babičku Schwarzstein skrývající se za rohem.,,A Frau Schwarzstein."Pronesla Frau Dietrich přes celou místnost.,,Právě jsem vedla s Vaším synem ."

,,Slyšela jsem."Zabručela babička Schwarzstein.

,,Schovaná zbaběle za rohem." Rýpla si babička Dietrich.

,,Nechtěla jsem Vás rušit." Vrátila jí úder babička Schwarzstein

,,Skutečně? Tomu se nechce věřit. Tak to jste slyšela jak jste vychovala své děti a k čemu jste je dovedla."Atakovala babička Dietrich

,,No jak jsem slyšela Vaše také daleko nedošly, alespoň že můj syn dělá stále lékaře a ne u zamaštěného ponku."Odrazila jí babička Schwarzstein.

,,Jak vidím, že se špiclování neštítíte."Vyčítala jí

,,Náhodou jsem to slyšela, když jsem pomáhala Marii s úklidem v obýváku."Bránila se druhá babička.

,,No jistě Vy dobrodějko." Zakvokala Babička D.

,,Úzkoprsá maloměšťačko."Zabafala bábi S.,jako malá děvčátka co se hádají o panenku, připadaly ty dvě dámy v letech všem přítomným, kteří se bavili tím divadlem, které tam staré paní předváděly. Tatínek dělal, že to nevidí, neboť kdyby to viděl, musel by vyletět z kůže. Nakonec je to přestalo bavit a rozešly se každá svou cestou.,,Čůzy..." Zavrčel tatínek, když odešly.

,,Ale, ale šéfe..." Zaševelila Franzi. ,,..jsou to Vaše matky."

,,Jsou to harpie a já je musím trpět, protože to jsou moje matky."Zavrčel tatínek.

,,Toho jsem byla ušetřena." Pronesla trochu zlomyslně servírka.

,,To se máš." Zabručel tatínek, zadívaje se ke schodům, odkud jsem přicházela s maminkou, zašli jsme do kuchyně, kde maminka  nabrala mléko, kritickým očkem zkontrolovala pořádek v místnosti, pohrdavě se ušklíbla a odešla. Ještě jsme se zastavili u tatínka, anžto mu maminka potřebovala cosi sdělit, otec byl rychlejší.,,Co dělá matka?"

,,Na to jsem se tě chtěla zeptat Schwarzsteine, vtrhla do bytu jak fúrie, práskla dveřmi tak, že nám málem vyrazila dveře i s futrama a teď v obýváku špačkuje jak Turek." Popisovala mu maminka situaci.

,,Chytly se s tvou matkou, hádaly se kdo z nich je větší maloměšťačka."Vysvětloval tatínek.

,,A kdo vyhrál?" Usmála se.

,,Nevím, nesledoval jsem to, mám práci a něco ti řeknu, děkuj bohu, že jsem jí měl, protože bychom teď byli oba sirotci."Zahromoval, vzala ho soucitně za ruku, pohladila po tváři řka.,,Ty můj mordýři v zástěře, ty bys nám vraždil?"Ve slovech zněla ironie, jelikož dobře věděla, jaký je její Peppi dobrák. Ještě se na něho pousmála a šla nahoru, já jsem zůstala u baru Harry, který čekal až babičku přejde zlost, mě vysadil na sesli a aby se mu nečekalo špatně objednal si ještě sklenku whisky. Franzi mi přinesla hrnek šípkového čaje a když konečně dorazil její Nandl, dostala jsem i lízátko. Co se týče mě, nemohla jsem si na to odpoledne stěžovat.

Ani po týdnu se situace nikterak nezlepšila, obě babičky když se potkaly,  jen na sebe zlostně vycenily zuby. Dědeček vysedával v kavárně kritizuje všechno co mu padlo do oka, naštěstí sedával vedle Harry, který všechny poznámky pouštěl jedním uchem sem, druhým ven. To dědečka ještě více popouzelo a tak se navážel do něho.

Jako každé odpoledne se kapitán Smith na svém obvyklém místě, aby popil svou whisky a vykouřil svůj doutník, sotva však popustil uzdičku své tabákové vášni, už nad ním stál dědeček. ,,Uhaste ten smrad! Kdo to má čichat?"Hudroval, bez výsledku, anžto kapitán si stále labužnicky pokuřoval.,,Tak slyšíte? Uhaste to!" Naléhal děda, ani tentokrát nepřišla odezva.,, Jak to můžeš trpět?"Křičel na tatínka, ten jen pokrčil rameny.,,Jak můžeš dovolit aby nějaký Američan  znečišťoval ovzduší v tvé kavárně, Je to tu jak v opiovém doupěti, ještě aby ti ta odvedle sem sehnala nějakou tu panečnici  a už tu nebude nic chybět."Láteřil, nevšímaje si za sebou stojící právě přišlé Ursuly.,,No stačí říct." Prohodila, přecházejíc k baru, děda za ní udiveně hleděl, Uschi si toho snažila nevnímat a raději si objednala čaj. Děda ještě chvíli zaraženě seděl, hledě na tetu než ho probral dým z Harryho doutníku, jenž mu připomněl kudy vedla jeho kritika.,,Tak uhaste to! Copak nevidíte, že je tu těhotná?" Napomenul ho znovu, ku podivu uposlechl. ,, Je škoda toho doutníku." Poznamenala Uschi.

,,Je to pro Vaše dobro."Dodal starý pán.,, A vůbec co máte v tomto stavu chodit po hospodách? Co z toho dítěte bude?"Pravil, vypadal přitom jako potřeštěný kantor.

,,Do toho Vám nic není!" Odbyla jej.,,Po hospodách nechodím, jen sem do kavárny, abych viděla jak podnik funguje."Vysvětlovala.

,,,,To je jedno..." Pokračoval v kázání.,,...jednou jste v jiném stavu a máte se chovat zodpovědně."Ursula se jen libě pousmála, nic neříkajíc se otočila k dědovi zády, to starého pána dopálilo ještě více.,,No tak neseďte tu a běžte domů."Útočil na ní.

,,To myslíte vážně?" Přešla do protiútoku.

,,No jistě, nemáte tady v tomhle stavu co dělat." Zostřil ton.

,,Tak vy mě budete vyhánět z vlastního podniku? To si děláte legraci? Dědku jeden vysušenej co si to dovolujete..."Rozčílila se.

,,Klid Uschi, mysli na dítě." Konejšil jí tatínek.

,,Jaký klid? Mám tady toho hnidopichy dost, co sem strčil hubu všechno a všechny kritizuje." Lála teta

,,Co si to dovolujete vy láryně..." Obořil se na ní děda.

,,Když se Vám tu nelíbí, tak se spakujte a sbohem, neb pokud Vás berou roupy, seženu Vám nějakou štětku abyste si konečně vrz, aby Vás přešly."Poslední slova dědu rozlítily na tolik, že se nezmohl na odpor, pročež beze slov odešel.

,,Snad mi to Marie odpustí." Vydechla Uschi s úlevou.

,,Bude ti vděčná." Špitl tatínek, dolívaje jí šálek, chvíli si užívali klidu, který po bryskním odchodu dědy nastal, bohužel ne na dlouho, jelikož po chvíli se ze shora  ozvalo jedno bouchnutí, po němž následovalo druhé, za nedlouho opět někdo dveře otevřel a do kavárny vešla maminka, jež se netvářila příliš šťastně. Postavila se mezi Ursula  a tatínka s rukama v bok, střídavě se dívajíc z jednoho na druhého, ani jeden neměl potuchy co se stalo.,,Tak Vám pěkně děkuju."Zasyčela.

,,No nemáš zač." Odvětil tatínek.

,,Ještě si dělej legraci, hňupe."Láteřila.,,Byl za mnou otec, prý se nenechá urážet od nějaký harapanny a poslouchat její nestydaté nabídky." Tomu se tatínek pousmál.,,Ty se nesměj Schwarzsteine, otec chce abych se s tebou rozvedla a odjela s ním do Bavorska." Zahrozila prstem.

,,To mě oddělíš od dětí." Zaskuhral.

,,Ne, ty ti tu nechám, prý co sis udělat o to se máš postarat."Doplnila maminka.

,,Na tom jste dělali oba." Ozvala se teta.

,,Ursulo..."Napomenul jí tatínek, pak se obrátil na rozzlobenou maminku.,,A to bys mě tady nechala i s dětmi?"Udělal na ní psí pohled, který nesnášela.