Kapitola 20. Nový automobil - 1 část

Od konce války snil tatínek o jednom, koupit si nový vůz. Stále opakoval jak by měl vypadat, kam nás všechny zaveze, vždycky se vznášel, když o něm mluvil.,,Vrať se na zem Schwartzsteine..." Krotila jeho vášně maminka.,,Kde na něj vezmeš?"

,,No mám něco našetřeno." Soukal ze sebe tatínek

,,Jak našetřeno?" Obořila se na něho

,,No tak mám našetřeno." Zašpital

,,Já se zabim, mě tu brečí jako stará merhyně, jak je na tom finančně mizerně a teď se mi tu přizná, že má pod matrací majlant." Hudrovala, pak se na něho zakabonila.,,Ty poslouchej Schwarzsteine neokrádáš Uschi?"

,,A copak by se nechala, víš, že tržby a účty počítá ona."Bránil se tatínek,

,,To je pravda a navíc, kdyby něco, ztropila by bengál."Přitakala maminka.

,,A ze mě by udělala vykleštěnce." Dodal tatínek

,,Toho rozdílu bych si ani nevšimla.

" Zamlulala maminka pro sebe.

,,Tak co Mariechen , koupíme si autíčko." Žadonil tatínek.

,,Dělej si co chceš, Schwarzsteine, když seženeš nějaké slušné za dobrou cenu, tak si ho kup, ale raději se poraď s Rudim a Harrym, abys koupil dobře."Zabručela .

,,Taky se bude hodit, Ursula za pár týdnů bude rodit a já jí odvezu." Přemítal .

,,Jen to ne, já pak nebudu poslouchat historky o předčasném porodu."Zahromovala maminka.

,,Jsem excelentní řidič."Holedbal se tatínek.

,,Toho jsem byla svědkem před válkou, když sis koupil to první auto a ještě ten den jsi ho narval tomu stromu co stála naproti kavárny přímo do křtánu. Oprava byla dražší než celé auto."Mudrovala maminka.

,,No a vidíš opravilo se a do války jezdilo, pak do něho vlítla ta americká bomba, tak měl alespoň průpravu." Vzpomínal tatínek.

,,Hlavně, že máš výmluvu." Pravila maminka pokračujíc.,,Teď mi řekni kde chceš teď a tady sehnat pořádné auto."

Nevím." Pokrčil tatínek rameny

,,Tak vidíš." Řka maminka při odchodu, stejně jí vrtalo hlavou jak mohl tatínek tak rychle našetřit na nový vůz.

,,Kde by vzal, vždyť víš jaká je držgrešle..." Komentovala situaci Uschi.,,...tobě bude tvrdit jak je na tom mizerně s penězi a přitom ti nenahlásí kolik si strčil do štůzoku, ale auto není špatnej nápad, to se hodí vždycky."

,,Není benzín..."Zavrčela maminka

,,No je, ale málo a možná Harry, ten by mohl prodat."Zauvažovala teta, ačkoli i ona o tom pochybovala s benzínem byla totiž potíž a auto byl takový luxus, který si mohl dovolit málokdo. Jenže tatínek byl jak umanutý, pořád viděl jak se prohání městem s celou rodinou aby každý viděl jak se má pan majitel z kavárny Apokalypsy, stejně tak jak to dělával v Mnichově, ovšem to bylo před válkou.

Odpoledne se stavil kapitán Smith na svou obvyklou sklenku a doutník, už při příchodu si všiml tatínkova neklidu, musel se smát když viděl jak tatínkovi vše padá z ruky a kterak bryndá whisky.,,Co s Tebou Joe?"Vyzvídal, tatínek jen mávnul rukou.

,,No něco s tebou muset být."Dotíral

,,Sháním auto." Svěřil se

,,No to nebýt nelehký."Pousmál se. ,,My mít paar Car po Nazist."

,,Po nacistech?" Ušklíbl se tatínek

,,To být nejlepší, ty se starat dobře o svá Car," Přesvědčoval jej kapitán.

,,A kolik by to koštovalo." Zajímal se tetínek

,,Kostovalo?"Nerozuměl Harry

,,No kolik by stálo?"Upřesnil tatínek svůj dotaz

,,Kolik mít money?"Otázal se

,,No asi 4000 marek."Odvětil tatínek nejistě, Harry udělal údivný obličej, poškrábal se na pleši i vece.,,To být dost, my mít Car po jednom oficír gestapo, Mercedes za 2500 marek."

,,To by bylo fajn..." Zajásal tatínek.,,...a kdy se na něho můžu jít podívat?"

,,No kdy chtít, ale speedly motat se kolem toho one oficial z radnice." Upozornil ho Harry, tatínek si spokojeně promnul ruce, konečně bude mít svůj vysněný automobil.

,,Po náccích?" Zašklebila se maminka, když jí to tatínek oznámil.,,To se mi nelíbí, aby ti to ještě neublížilo."

,,Proč by mi to mělo ublížit, vždyť ho chce i ouřada z radnice."Namítal tatínek.

,,Jak se můžeš srovnávat s radním..." Lamentovala maminka. ,,...víš co je tam za ksindl, ty vezmou všechno, ale ty Schwarzsteine jsi podnikatel, vážený kavárník, když lidi zjistí, že máš auto po náckovi, může je to odradit."

,,No tak jim řekneme, že ho mám do Amíků, bude to ostatně pravda."Oponoval tatínek.

,,Lidi řeknou, že se paktuješ okupanty."Oponovala maminka.

,,Mě to připadá Mariechen, že nechceš abych něco kupoval:"Přemítal tatínek, maminka nic neřekla, jen se podivně zatvářila jako kdyby chtěla říct.,,Ty toho víš, Schwarzsteine."

,,A já ho stejně koupím." Držel svou tatínek.

,,Dělej si co chceš."Prohodila maminka pilně se věnující přípravě večeře.

,,Mohla bys jít se mnou si ho prohlídnout."Navrhl tatínek.

,,A co bych tam dělala?" Obořila se na něho.

,,No prohlídla bysis ho."Maminka zakroutila hlavou, což tatínek odmítal brát na vědomí.,,Tak já to s Harrym domluvím na pozítří a půjdeme si ho prohlídnout."Dodal při odchodu do kavárny, maminka mu ještě chtěla jako obvykle oponovat, ale nestihla to než se otočila, byl pryč.

Ačkoli byla proti, chtěla mama mít přehled o tatínkově konání, proto, i když s tím zásadně nesouhlasila, šla s ním se podívat na náš nový vůz, neboť si chtěla být jistá, že neprovede žádnou hloupost. Před kasárnami se zastavili, pohled na stráž je odradila pokračovat v cestě, avšak tatínkova touha po autě přemohla obavy a oni se nakonec ke stráži přiblížili.,,Chtěli bychom mluvit s kapitánem Harry Smithem." Tatínek mluvil pomalu, zřetelně a nahlas.,,Jsou to cizinci, nejsou hluší Schwarzseine." Upozornila ho maminka.

,,Je přítomen kapitán Smith?" Řekl opět pomalu, zřetelně, ale tišeji, strážný přikývl, zasalutoval, vytáhl ze strážné boudy sluchátko do něhož zamumlal něco v angličtině, když domluvil pustil je dál. V kasárnách bylo živo, vojáci v khaki uniformách pobíhali sem a tam, tu s koštětem či s trámem nebo se štaflemi, jen když procházel Harry, tak se zastavovali aby pozdravili.,,A Joe and Marry, být tu, so come with me." Zavedl je do garáže, ve které stály nejen auta vojenská, ale i civilní, většinou zabavená po utíkajících nacistech.

,, This is it." Ukázal kapitán na vůz stojící v zadní řadě, tatínek ho pomalu s údivem obešel, oči mu zářily jak malému klukovi před vánočním stromečkem, maminka při pohledu na něj věděla, že s nim nic nezmůže. Vybral si, upnul se, už ho nemohla odtrhnout, nota bene když si ještě tatínek vyzkoušel posezení.,,Dobrý, pohodlný.." Pochvaloval si .,,Mariechen, pojď si to vyzkoušet." Pobídl jí, zdráhala se. Přeci jen se jí nechtělo sednout si do auta, ve kterém si vozili zadky nacisti, ale když se k přemlouvání přidal i Harry, posadila se, chvíli se vrtěl, tak jako kvočna když sedí na mladých, pak se opřela, něco zabručela a vystoupila. Bylo jisté, že jí to nevyhovuje, necítila se v něm dobře, jako by jí v tom autě tlačily hříchy posledních majitelů.,,Musíme ho vyčistit." Prohlásila  

,,Ale necháme si ho, je nádherné." Přemlouval jí tatínek, maminka jen bezmocně kývla, dokonce se nechala přesvědčit k odvozu. To neměla dělat, silnice ještě samý výmol, zasypané sutí, každou chvíli to drnclo a tak si maminka připadala jak na trampolíně, každou chvíli nadskočila.,,Nemůžeš se těm dírám vyhýbat." Lála.

,,To bych se musel vznášet maminko."Odvětil zpěvavě tatínek.

,,Tak jeď pomalu, jedeš jak cvok,  je to tu  samá díra a ty jsi jak smyslu zbavený." Nadávala.

,,Ale maminko, to se musí, v tom je ten požitek, vychutnávej jízdu a kochej se okolím."Smál se tatínek.

,,Počkej až dojedeme domu, ty jich schytáš, nepočítaně, že já jsem ti povolila, teď to mám, budu mít zadek samou modřinu." Křičela, naštěstí již dojeli domu, před domem již čekala teta Ursula se strýcem Rudim, Franzi s Nandlem, babička a strýček Luis s tetou Heidi, která se mimořádně přemohla a opustila lůžko a já, tatínek slavnostně zastavil, majestátně vystoupil a prohlásil.,,Dámy a pánové, náš nový vůz. Jak se vám líbí?"

,,Úžasně..." Zaskuhrala maminka, dodávajíc.,,..já jsem tak vyřízená, že tě nemůžu ani nakopat do holeně Schwarzsteine, budu ti to do budoucna dlužit."

,,To víš, že jo Mariechen, já se přihlásím."Usmál se, maminka se jenom zmoženě ušklíbla a dobelhala se ke mně, pohladila po vlasech, ukázala ledabyle směrem k autu řka.,,Tatínek."

,,Jak koukám asi se v tom moc dobře nejelo." Konstatovala Uschi.

,,Jelo by se..." Odpověděla maminka důrazně.,,...ale silnice samá díra a Schwarzstein jel jak šílenec."

,,Ale Mariechen, jelo se prima, počkej Uschi až tě povezu do nemocnice až to na tebe přijde."Zahalasil tatínek.

,,To bude o potrat."Zabručela teta jdouc si auto detailně prohlédnout, se zkoumavým pohledem jej obešla, otevřela dveře a vyzkoušela sezení.,,No ale Pepino, to je paráda ..." Pochvalovala si.,,...musíš nám ho jednou půjčit, ale až budu mít po porodu."

,,Pokud ho bude ještě mít."Ozval se Rudi

,,A proč by ho neměl?"Nechápala Uschi

,,Protože Peppi rád parkuje auto do stromů."Zasmál se Rudi.

,,Hahaha..."Zakabonil se tatínek.

Celý týden kdykoli měl volno, opečovával tatínek svůj nový majetek, s kýblem a hadrem kol něho poletoval jak motýlek kolem květiny a usilovně leštil každou čmouhu, která se naň objevila, maminka s tetou se na jeho počínání koukaly z okna kroutíce přitom hlavou

Blížilo se jaro a tím také termín Uschina a Heidina porodu, Rudi i Luis byli jak na trní, přeci jen to byl pro ně první porod, který je čekal, ku podivu nastávající maminky byly klidné, jakoby intuitivně věděly co je čeká .

To dopoledne se sluníčko usmívalo pěkně zvesela, na stromech sice ještě ani lísteček, přesto po sněhu ani památky. Ursula se nechala zlákat pěkným počasím a vyšla si na procházku, obešla ulice, podívala se ještě co je kde nového, zastavila se za Luisem na kus řeči ve škole a poté se vydala zpět domu, cestou jí začaly brát bolesti v oblasti břicha, které však pochvíli ustaly, do kavárny ještě došla, místo na stoličku si s úlevou sedla na nejbližší židli, rozhlížejíc se po nějakém personálu, nikdo však v lokále nebyl, Franzi se cpala v kuchyni a tatínek jako každou polední pauzu leštil svou Betty jak si autíčko pojmenoval. Chtěla počkat až se někdo objeví, ale další nával bolesti jí přinutil zavolat, přiběhla Franzi pusu i prsty mastné. ,,Utři se a skoč pro šéfa, potřebuju odvízt do špitálu." Zavrčela.

,,To už?"Zapištěla servírka

,,Dělej ..."Zařvala Uschi.,,...do háje zelenýho voda." Špačkovala sedíc ve velké kaluži. Tatínek bryskně přistavil Betty a pomohl Ursule nasednout, skočil za volat a na plný plyn se rozjel. Jel jako smyslu zbavený, nebra na vědomí Uschiny hlasité námitky, jediné na co uslyšel bylo přání rodičky zastavit se u sestry a právě včas, neboť tak jak to u dvojčat bývá, byla ve stejné situaci a tak měl tatínek v autě dvě hekající budoucí matky, docela se mu ulevilo, když dorazili k nemocnici, kde se jich ujali zřízenci. Když vše vyřídil vrátil se do kavárny, čekat na zprávy od bratra.   

Strýček přišel do kavárny jako přejetý, nepřítomným pohledem bloumal po místnosti, lokty padl na bar a chvíli zíral do prázdna, tatínkovi se jeho chování nelíbilo, trochu ho děsilo, ani nenašel odvahu se ho zeptat co se stalo. ,,Dvojčata." Zašeptal strýček náhle.

,,Co?"Nerozuměl tatínek strýčkovu mumlání.

,,Dvojčata, brácha." Zopakoval strýček důrazněji

,,A Ursula?"Otázal se tatínek.

,,Jo ta je v pořádku, teď jí ještě budou dělat testy na cukr."Zašpital

,,Co Heidi?" Vyzvídal dál tatínek

,,Má holčičku, ale ten vůl Sommer jí něco při porodu podělal a tak už asi další mít nebude." Řekl strýček

,,No co, stejně by k tomu asi nepřišlo." Konstatoval tatínek.,,Ale brácha ty máš dvojčata." Zajásal tatínek  dodávajíc.,,A jak se budou jmenovat."

,,Rosalinde holka, Gerhart kluk, jo a Heidino Ulrika ." Doplnil strýček hlášení.

,,No to se musí zapít."Pronesl radostně tatínek sahaje pod pult.

,,Sáhni po tý flašce a spíš tady dole." Zabouřila právě přicházející maminka.,,Koukej mi dát trochu mlíka a krupice, chci udělat dětem kaši."

,,Mariechen, jedna sklenka neuškodí." Chlácholil jí tatínek.

,,Nic..."Zavrčela maminka.,,Kopneš do sebe jednu a nebudeš vědět kdy přestat a koukej mi dát tu krupici a mlíko."

,,Ale v takový slavný den, maminko." Smál se tatínek, nalévaje všem po sklínce.

,,Schwarzsteine, mlíko, krupici." Chytla ho maminka za ruku, přes jeho odpor ho zatáhla do kuchyně, kde si nabrala žejdlík mléka a tři hrsti krupice.,,A jak ti říkám Schwarzsteine, ne abys nasával." Upozorňovala jej na odchodu.,,Ale takový slavný den." Zopakoval svou výmluvu.

,,Co to pořád meleš? Jaký slavný den?" Nechápala maminka .

,,No Rudi a Uschi mají dvojčátka."Smál se tatínek, maminka byla na okamžik jako přimražená, poté nevěřícně koukla po dveřích kuchyně, pak náhle vrazila tatínkovi nabraný proviant a vyběhla ven, kde se před pultem vrhla kolem krku strýci Rudimu, jehož velmi pevně stiskla.,,Dusím se ..." Zasýpal překvapený strýc.

,,Dvojčátka." Zapištěla mu maminka do ucha.

,,Teď ještě přestávám slyšet ." Zoufal si, naštěstí se mu maminku podařilo odtrhnout se slovy.,,Pro Boha Marie co to do tebe vjelo ?"

,,Promiň mám jen radost." Omlouvala se maminka.

,,To je od tebe hezký švagrová, ale likvidovat mě kvůli tomu nemusíš, vždyť je ještě musím živit."zachraptil jí strýček, upravuje si oblek.

,,No to se musí zapít, ne maminko." Prohlásil tatínek, který mezitím donesl mléko s krupicí.

,,Ty jsi mi nerozuměl." Odbyla ho maminka.

,,Ale jedna sklenka, maminko. Dáš si s námi, ne."Podával jí pohárek.

,,Tak ale jen jednu."Zdvihla prst maminka

,,Tak ať ti rostou." Pozvedl kalíšek tatínek.

,,Tak hoši já musím za dětmi..." Řekla maminka když položila skleničku.,,...a Schwarzsteine jak jsem řekla, flašku schovat a už ani kapku." Zahrozila sebrala hrnek s pytlíkem a odešla.

,,Dáme ještě jednu." Nabádal tatínek Rudiho, ten zamával odmítavě rukou řka.,,Půjdu, Ursula mě zaúkolovala, chce něco donést."

,,No jo vzorný manžílek." Posmíval se tatínek.

,,Hele hele..." Bránil se strýc.,,...pokud si vzpomínám když rodila Marie, taky si kolem ní lítal jak schmetzerling."

,,No jo, tak si běž, oslavíme to později." Zabručel tatínek, strýc s úsměvem vstal.,,Zítra jí půjdeme navštívit." Zavolal za odcházejícím Rudim. Tatínek za pultem osaměl, pomalu se rozhlédl, není-li maminka v dohledu, pak sáhl pod pult, nalil sobě ještě jeden pohárek a potajmu ho vypil se slovy. ,,Abych nekulhal."

Na druhý den odpoledne se rodiče přichystali k návštěvě Ursuly a Heidi, nás svěřili do laskavé péče babičky, která nemocniční prostředí bytelně nesnášela, ale celou dobu chystání si neodpouštěla rady a poznámky.,,Jeďte opatrně..." Nabádala tatínka.,,...silnice jsou stále samý výmol, ať se nevybouráte, slyšíš Peppi?"Kázala  obracejíc se na maminku.,,Ten klobouk si neber Marie, vypadáš v něm jak vysloužilá běhna."

,,Mám ho od Ursuly."Namítala maminka

,,No právě."Dodala babička, pokračujíc v razení.,,V nemocnici se ničeho nedotýkejte, je to tam samá infekce."

,,Jdeme do porodnice máti..." Oponoval tatínek.,,...tam je vše sterilní, kvůli dětem."

,,Ale i tak, dneska si nemůžeš být ničím jistý." Trvala bábi na svém.

,,Máti..." Vzdechl tatínek.,,...Rudi je v nemocnici pořád, přinesl si od tamtud někdy něco?"

,,Rudi je doktor, má diplom, na toho to neplatí."Bránila babička svůj názor.

,,Máti..."Nadechl se tatínek, chtěje ještě něco poznamenat, leč rozmyslel si to, nasadil si klobouk, políbil babičku na tvář se slovy.,,Za dvě hodiny jsme doma, pa." Babička zavrtěla hlavou a zavřela za nimi dveře, ještě slyšela štěbetání maminky, jež sbíhajíc se schodů protestovala.,,Pořád se stará, jsme přece dospělí."

,,Mariechen, ty nebudeš jiná." Bránil tatínek svou matku.

,,Ty abys jí nedělal advokáta." Poznamenala maminka.,,Máš nachystaný auto?"

,,Před domem." Odvětil tatínek.

Maminka byla stále k novému vozu nedůvěřivá, když k němu došla musela si ho zkontrolovat, bohužel vzhledem k jejím technickým znalostem pouze co se vizáže a čistoty týče, pak doň opatrně nasedla. Tatínek zakroutil hlavou, klidně usedl, zasunul klíče, zahýbal ruční brzdou, šlápl na plyn a pokusil se rozjet, ke svému údivu jiným směrem než původně chtěl, ukázalo se, že místo obvyklé jedničky, která by se měla při startování řadit, dal zpátečku čehož výsledkem bylo zadní kolo v díře, nacházející se těsně za autem.  Chvíli oba rodiče seděli, neboť nevěděli co se děje, nakonec tatínek vystoupil, aby se podíval co se vlastně stalo. Cestou si povšiml pár zvědavců, kteří se rádi pobaví na cizí účet, hlavně postaršího pána s fajfkou, který na ně zkoumavě hleděl v očekávání, jak si se vzniklou situací poradí.,,To daleko nedojedete..." Konstatoval ten děda.

,,To vím také, nemohl byste nám pomoc to vytlačit." Odvětil tatínek.

,,Blázníte..."Vykřikl děda.,,...mám revma, nesmím nic těžkýho tahat, ale radit můžu."Pravil bafaje z dýmky.

,,Tak Vám tedy pěkně děkuju."Řekl tatínek štiplavě.

,,Tak co se děje." Křikla maminka nedočkavě z auta.

,,Máme kolo v díře, Mariechen." Oznamoval tatínek.

,,Jak v díře?"Podivila se maminka

,,No tak, pomůžeš mi?"Zaškemral, maminka cosi pod vousy žbrblajíc na tatínkovu adresu vstala, když ji dědek s dýmkou uviděl pookřál a přiblížil se k nim asi na krok. Maminka se ho snažila nevnímat, ačkoli vzhledem k tomu, že jí foukal dým do obličeje, to bylo dosti obtížné, opřela se s tatínkem do vozu a na tři jej dostali z výmolu, když se máti narovnala, zjistila, že si šaty a bílé rukavičky umazala, od rezervní pneumatiky, vztekle se na tatínka podívala, ten se jen pousmál řka.,,Půjdeš se asi převléknout, že Mariechen."

,,Jo.." Štekla maminka sundávajíc si klobouk, jež tatínkovi podala se slovy.,,To mi podrž, nepotřebuju, aby mi tvá matka znovu opakovala, že v tom vypadám jak vysloužilá coura." Poté odešla, tatínek zůstal stát na chodníku, koukaje upřeně na dveře, které se právě zabouchly za rozzlobenou matkou, jen slyšel jak mu ten děda s dýmkou šeptá.,,Nemáš to lehký mladej. Buď zdráv." Maminka se vrátila asi za půl hodiny, tatínek pohledem na hodinky zjistil, že meškají, rychle  s maminkou nasedli a kvapně vyjeli.

Cesta to nebyla snadná, protože ulice ještě rozbité a při takové rychlosti, kterou tatínek od počátku nasadil se bylo obtížné vyhýbat dírám na vozovkách, proto nezřídka kdy se oba rodičové udeřili do hlavy z toho jak v autě díky těm výmolům a tatínkově rychlosti naskakovali . Tato zběsilá jízda neunikla pozornosti strážníkovi, řídící na křižovatce dopravu, okamžitě tatínka zastavil. Sestoupil ze stupínku, a se zkoumavým pohledem poklepávaje si pendrekem do dlaně auto obešel, poté zaťukal na okénko, které tatínek neochotně shrnul.,,Doklady."Pronesl stroze ochránce zákona, tatínek sáhl do náprsí kapsy, leč nic tam nenašel, koukl se do přihrádky, ale také tam nebyly.,,Doklady pane řidiči."Pravil netrpělivě policista, tatínek se podíval na maminku, která se mile usmála, zašátrala v kabelce, odkud dokumenty vytáhla a podala strážníkovi, ten si je důkladně prohlédl vece.,,Tak Herr Schwarzstein, jste si vědom přestupku, jehož jste se dopustil?"Tatínek provinile přikývl.,,No to jsem rád, pane řidiči. Dostanu od Vás 100 marek." Pravil ochránce přísně

,,Kolik?" Zakvílel tatínek, na to nebral policista zřetel, s klidem počal vypisovat blok řka.,,Zaplatíte to na místě, nebo na stanici?"

,,Na místě." Vzdechl tatínek vytahuje s peněženky požadovaný obnos. Strážník peníze přijal, podal pokutový blok, zasalutoval a drazí rodičové mohli pokračovat v jízdě.,,Nejdřív  kolo v díře, teď pokuta za šílenou jízdu, opravdu jsi excelentní řidič, Schwarzsteine. Až budeme v nemocnici, nech se tam vyšetřit s hlavou."Hudrovala maminka cestou.,,Jsou to jen maličkosti." Uklidňoval jí tatínek.

,,Maličkosti!!!" Rozkřikla se maminka. ,,Stály nás 100 marek, ty tvoje maličkosti a bůh ví, kolik by tě stály, kdybych tu s tebou nebyla."Vyčítala.

,,No vidíš, děkuju ti za ty papíry, taky jsi je mohla vytáhnout hned."Vrátil jí tatínek výčitku.

,,To mohla..." Pronesla maminka.,,...ale pak by to nebyla taková legrace." Dodala.

,,Hlavně, že si se pobavila."Odvětil zmoženě tatínek.

Jaký kámen ze srdce spadl mamince, když konečně vystoupila, byla ráda, že dojela na místo jako návštěva a nikoli jako pacient.,,To bylo naposledy co jsem s tebou jela."Oznámila vzdorně.

,,Bylo to perfektní a maminko ještě pojedeme nazpátek."Odpověděl tatínek pichlavě.

,,Buď zticha a pojď." Zašpačkovala maminka  zacházejíc do budovy.

Ursula vypadala staře, bez své obvyklé vrstvy líčení, oba se jí až lekli, maminka jí položila na stolek tabulku čokolády, kterou jí dal pro ní Harry a něžně jí objala se slovy.,,Jak se máš?"

,,Děkuju, dobře." Šeptla.,,Koukám, že máš ten  klobouk ode mě." Pokračovala.

,,Jo, líbí? Sluší mi?" Vyptávala se nedočkavě.

,,Ne, vypadáš v něm jak vysloužilá coura, nevím co mě napadlo, koupím jiný a vyměním ho s tebou, ty jsi přeci jen na něco decentnějšího." Zauvažovala nahlas Uschi, maminka si po těch slovech klobouk nenápadně a za posměšného pohledu tatínka sňala. Ten se nakonec osmělil k dotazu.,,Co děti jak se mají?" 

,,Jsou fajn, i když nevím, co si s nima počnu sama doma, ale pozitivní na všem je, že se mi hodnoty vrátily zpátky a tak můžu zase všechno." Smála se Uschi.

,,A kdy půjdeš domů?" Otázala se maminka.

,,Za tři dny." Odvětila teta nadšeně.

,,Dobře, odvezu tě." Nabídl bryskně tatínek.

,,Jen to ne." Zavyla maminka.,,Prosím tě, Uschi ať tě raději odveze Rudi, tenhle blázen by tě zabil."

,,Vy tu dneska nejste autem?" Divila se Ursula.

,,Ano, ale za jakou cenu, strážní andělé byli dnes v pohotovosti."Donášela maminka

,,Nepřeháněj..."Napomenul jí tatínek.

,,Taky nás to stálo 100 marek."Doplnila informace.

,,Ty jsi platil pokutu?" Rozesmála se Uschi.

,,Jo." Zabručel tatínek

,,Chudáčku, to jsi musel trpět, jako kůň."Poznamenala , někdo zaklepal , do místnosti vešla sestra přinášející děti ohlašujíc. ,,Krmení."

,,A tak mi je ukažte, pusinky." Zaševelila teta, berouc jedno z dětí do náruče.,,Jsou krásní."Zašpitala maminka.,,Necháme tě o samotě." Zašeptala, tahajíc za rukáv zakoukaného tatínka. Cestou se ještě zastavili za tetou Heidi, aby se podívali jak se vede jí i malé a také aby sebou vzali strýce Luise. Ten ostatně byl rád, protože ho maminka pozvala na večeři a on konečně bude mít pořádné jídlo. Taky mu při té příležitosti nezapomněla vyčinit, že do kavárny na jídlo nechodí a odbývá se jen konzervami a chlebem s margarínem, což bylo dle jejího mínění o žaludeční vředy.

V kavárně bylo plno, Franzi pobíhala mezi štěbetajícími hosty a podle výrazu ve tváři byla z toho nadšená, ani si nevšimla, že už jsou tatínek s maminkou zpět. Luis se posadil k baru, rodiče zašli nahoru, kde na ně netrpělivě čekala babička, která si nevěděla rady s malým Heinlem a dala to hned při příchodu znát.,,Konečně jste doma." Přivítala je nevrle ve dveřích.

,,Co se stalo?" Strachovala se maminka.

,,Heinrich už hodinu brečí."Stěžovala si.,,Je pěkně nevychovaný."

,,Jedl?"Vyptávala se maminka.

,,Jistě, před čtvrt hodinou."Zavrčela babička, maminka začichala, zvedla bratra a čichla k jeho zadečku.,,Nadělal si do plenek." Konstatovala maminka.

,,No kdo to má vědět?" Bránila se babička.

,,Vždyť je to cítit až ke dveřím." Ozval se tatínek z předsíně.

,,Jsi nevděčný." Zasyčela bábi

,,Nejsem nevděčný, jen jsem myslel, že jako zkušená matka tyhle věci poznáte."Hájil své mínění tatínek.

,,To nám teď pomůže..." Vložila se do sporu maminka.,,...musím malého přebalit, jo Uschi Vás zdraví."