Amulet část II. - Příchod Lordů z Lodrige - Voda

Čas mnohé odvál, Boudiccu s jejími bojovníky a druidskými obřady, Římany s jejich roztahovačností a vnucovanou kulturou.Británie se hodně změnila za dalších více než 1500 let, psal se rok 1567

Arthur McCeester do té doby bezvýznamný, skotský šlechtic dostal za svou oddanost královně Alžbětě I. titul barona z Lodrige a lénem 140 akrů půdy v Norfolku, které kromě lesů, polí sčítaly dvě vesnice nedaleko Norwiche, ježto novopečený lord spojil v jednu a nazval ji Lodrigem.

Baron McCesster bohužel byl ve svízelné situaci, neboť doma ve Skotsku jej považovali za zrádce, jelikož jako bývalý stoupenec královny Marie Stuartovny se při bojích připojil na stranu Angličanů a tím pádem se mu přičítaly zásluhy za královnin pád z trůnu, tak alespoň to chápali jeho bývalí druhové, proto byl nucen svůj majetek ve Skotsku prodat za směšnou cenu a přestěhovat se do Anglie, kde začal na svém přiděleném panství stavět nové sídlo rodu McCeesterů nebo Ceesterů ? Baron byl rozhodnut změnit si svoje jméno, protože se chtěl zbavit všeho co ho spojovalo se Skotskem, jménem počínaje.

Teď však seděl v pronajatém domě kdesi uprostřed Londýna a přemýšlel o své budoucnosti a myšlenky to nebyli veselé, nikam nepatřil, Skotové ho zapudili a Angličané jej ještě nepřijali, navíc se bál toho, že ho jednou jeho minulost dožene a že ho jednou stoupenci skotské královny najdou a pak jí pomstí. Ten pocit ho znervózňoval, čím víc na svou situaci myslel, tím větší neklid s ním zmítal, což byla potrava pro jeho cholerickou povahu, když už mu neklid nedal sedět vstal a zmateně chodil po místnosti, pocit bezmoci, která ho neustále držela mu přidávala pocity vzteku které si vybíjel na svém okolí a to nejenom na nábytku do kterého při svých záchvatech kopal a třískal, ale i na služebnictvu na které bral pro každou maličkost i bič, to mělo za následek, že se v baronově domácnosti sloužící často střídali, když už nebylo na koho křičet vybíjel si svoji zlost na své ženě, jenž se pro celou situaci velmi trápila.

A lorda často mrzelo, že jeho žena Eleonora tak trpí, přes všechno co  jí kdy ve zlobě řekl, jí miloval.Měl úvahy co nikam nevedly a přece by byl rád kdyby někam vedly, chodíce po polo zařízeném pokoji, kopajíce do nábytku si ani nevšiml, že v místnosti stojí sluha drobné třesoucí se postavy, dívajíce se na pánovo počínání, ten si ho pochvíli všiml, na moment se zarazil a nakonec vztekle zavrčel.,, Co tu chceš?" V jeho očích byl vztek, kterému se bylo jak  všichni sloužící věděli lépe vyhnou o čemž malý sluha byl informován, ale které musel za jistých okolností podstoupit. ,,Tak co tu chceš?"Zopakoval lord svou otázku s ještě větší nervozitou.

,,Je tu nějaký duchovní, Milosti."Zakoktal chlapec, bylo vidět, že má z pána strach, rty se mu třásly takže mu přes ně sotva přešla slova.

,,A co chce ?" Štěkl Lord, hoch pokrčil třesoucí ramínka.

,,A na co máš tu hubu? Na to abys mi s ní užíral moje jídlo z mojí spižírny?"Z Arthurových očí opět začali šlehat blesky a jeho ruka začala sahat po biči, čehož si chlapec všiml, takže jen taktak unikl polootevřenými dveřmi první ráně, lord za ním dveře zprudka zavřel a vrátil se za stůl kde složil hlavu do dlaní, ponořen opět ve své nikam nevedoucí úvahy, v takovém stavu ho našel již ohlášený pastor, přistoupil k lordovi položil mu ruku na temeno hlavy a tiše pozdravil.,,Pochválen pan Ježíš Kristus, Milosti."

,,Až navěky, pastore. Kdo jste?" Šeptl baron, pohybem ruky mu nabízeje místo, si ho pohledem změřil, byl to podivný človíček menší, zavalité postavy, pohybující se na malých nožkách.Jeho červený nos a tváře prozrazovali jeho zálibu ve víně, kterou ovšem kategoricky popíral.

,,Tak co Vás sem přivedlo ?" Řekl trochu otráveně, lordovi emoce se měnily jako aprílové počasí.Záleželo to také na okolnostech, které je provázely.

,,Jmenuji se Peter Green, jsem pastorem ve vašem novém panství, Milosti."Prones pastor úslužně.

,,No a co chcete, seznámili bychom se až bych přijel do Lodrige."Prohodil otráveně McCeester.

,,To jistě, ale přeci jen, Milosti... ." Snažil se co nezdvořileji přednést svůj návrh.

,,Co přeci? Zavrčel baron

,,No víte Milosti, to místo je opředeno různými pověstmi a musím říci, že ne zrovna nepravdivými, neboť jejich poselství už se několikrát vyplnilo."

,,To jste mi sem přišel, pastore povídat babské klepy, to zase můžete jít."Rozčílil se lord.

,,Ne,ne Milosti, bůh chraň, ale je mojí křesťanskou povinností Vás na to upozornit."Odvětil duchovní mnohem energičtěji.Arthur sáhl po zvonku ležící po jeho pravici a zavolal služebnictvo, když se služebná objevila ve dveřích, dal jí příkaz aby přinesla víno a dvě číše.

,,No tak mi pastore povězte, co je to za pověst?" Zdálo se, že se McCeesterovi zlepšila nálada, čehož koukal pastor využít.

,,Dle místních vypravěčů, na území Norfolku kdysi sídlil pohanský, bojovný, dravý kmen, jemuž velela nějaká žena, prý podle římských kronikářů hrozného zevzření, její jméno znělo prý Boadicea, no a tahle žena prý tady kdysi způsobila revoltu protože odmítla dát svoje království Římanům  a než na to tažení vyrazila, chtěla prý svým pohanským bohům obětovat jednu dívku, která měla údajně pletky s jedním řimským vojákem, podle toho co místní vypravěči povídají tak v předvečer obětování prý ta  dívka uhořela v nějaký chatrči, kam jí zavřeli . Když pohanští kněží zjistili co se stalo tak vznesli kletbu na to děvče, vojáka a na to místo ."

,,Proč mi to vykládáte?" Rychle lord zareagoval

,,Protože ta chatrč, Milosti stála tam kde stavíte svůj hrad."Soukal ze sebe Green.

McCeester se zhluboka nadechl, popadl džbán s vínem, který právě služebná přinesla a naplnil jim číše stojící před oběma muži.Baron se dlouho na duchovního nedůvěřivě díval, vzal číš a usrkl z ní trochu vína, pak se do ní dlouho díval, jakoby tam hledal tu příslovečnou pravdu před kterou se skrýval. ,, Já, ale otče nemám na vybranou, musím ten hrad postavit, je mi líto." Odvětil baron rezignovaně.

,,Každý máme na vybranou, Milosti."Snažil se ho uklidnit pastor, jeho slova měla však na barona opačný účinek, McCeesterově obličeji se zjevila zlost, v očích se mu zableskli blesky vzteku, bouchl rukou, ve které držel číši z níž právě dopil kvapně své víno do stolu, zprudka vstal, porážeje přitom židli na které seděl, rychlými kroky přešel k nevelkému oknu, jedinému v místnosti odtamtud se zvýšeným hlasem pokračoval.,,Jsem ve velmi svízelné situaci, pastore.Zastánci skotské královny jdou po mě a já musím, slyšíte musím chránit sebe i svou rodinu." Chvatně se otočil k pastorovi s výrazem, který Greena trochu vyděsil,pravíce.,,A nezabrání mi v tom nikdo, ani vy a ani ta prokletá pohanka."Zlostná grimasa v baronově tváři přesvědčila Greena o tom, že McCeester svůj záměr uskuteční i kdyby měla být Lodrige branou do pekel, neměl tu moc pohanských druidů aby donutil druhého udělat to co je jeho vůlí, proto raději zvolil cestu spolupráce.,,Dobře milosti a jak Vám v tom mohu pomoci?"Následovalo dlouhé ticho, které přivádělo Greena do mírné nejistoty proto svůj dotaz ještě jednou důrazněji zopakoval.,,Jak Vám mohu pomoci, Vaše Milosti." Znělo to trochu jako vnucování a taky svým způsobem bylo, protože o Greenovi bylo známo, že vždy šel na ruku jakékoli vrchnosti ať byla odkudkoli, baron na něho upřel svýma modrýma očima dlouhý pohled a hlase o mnoho mírnějším pravil.,,Změnit mi jméno."

,,Prosím." Pastor nechtěl věřit vlastním uším.

,, Chci abyste mě do matriky napsal pozměněně ."Green byl zmatený, nevěděl jak má výbušnému Lordstvu říct, že to není v jeho kompetenci.

,,Co mlčíte, chtěl jste pomáhat tak pomáhejte."Pobízel ho jízlivě McCeester pokračujíce.,,Bude v tom problém."

,,Ano, Milosti."Odvětil nejistě Green, v hlavě však hledal cestu, kterou by vysvětlení pojal aby si novou vrchnost nerozzlobil, náhle ho cosi osvítilo,,majetek,, o baronovi bylo známo, že na něm dosti lpí, rychle se nadechl a spustil.,, Právo měnit jméno má jediná osoba."

,,Kdo?" Sykl baron.

,,Její Veličenstvo královna." Do těch slov nezapomněl dát svou poddanskou oddanost.

,,Královna ?"Zeptal se McCeester trochu nedůvěřivě

,,Ano jenom královna, Váš majetek Milosti je napsán na Vaše současné jméno a kdybych je změnil já, mohlo by se stát, že by Její Veličenstvo nemusela změnu  uznat a vy byste mohl o svůj majetek přijít.Víte jak jsou Tudorovci vrtkaví."Zdálo se, že se trefil do černého.

,,A jak se ke královně dostanu?"Zeptal se baron jako kdyby se toho nemohl dočkat.

,,Myslel jsem, že máte ke dvoru volný přístup? Milosti."Prohodil pastor udiveně.

,, Zatím ne, jen na pozvání, pastore."Odvětil baron zklamaně, dodávaje .,, Královna chce nejdříve vyzkoušet mou skutečnou loajalitu, byl jsem přeci jen příznivcem její rivalky Marie Stuartovny."

,,Ach ta Tudorovská nedůvěřivost, to je dědičné.Už královnin otec Jindřich VIII. byl takový a zdá se, že Alžběta ač žena toho po něm mnoho podědila."Pronesl pastor s povzdechem svůj soud.Pak se rychle vrátil k lordově případu.,, Bylo by tu jedno řešení Milosti , můj bratr je důvěrníkem lorda Williama Cecila, královnina prvního ministra, mohl bych mu poslat zprávu aby se baronu z Burghley zmínil o Vašem případu"

,,To bude od Vás milé pastore." Poděkoval z neskrývanou úlevou baron .

,,A co bude s tím místem, Milosti ?" Vrátil se Green k původnímu tématu rozhovoru.

,,Nic, pastore, nic .Na tom místě hrad stát bude.Tohle rozhodnutí nezměním."Pronesl Baron rázně, ale aby kněze uklidnil dodal.,,Jestli chcete můžete jej vykropit, pro klid Vaší duše."Na to reagoval Green poněkud rozpačitě.

Trvalo další dva roky než Baron z Lodrige dostal slyšení u královny, mezitím pokračoval se stavbou hradu a další rok než mu Alžběta I. poslala glejt v němž se milostivě lordu Athuru McCeestrovi  baronu z Lodrige v rámci své vlastní a rodové bezpečnosti uděluje jemu i jeho potomkům užívání jména baron Cheester z Lodrige. Letopisci psali 21. červen 1571

Baronovi se jeho životní situace nezdála až tak černá, jako v dobách příjezdu do Anglie ba naopak. Jakoby teď mu štěstěna přála, hrad dostavěn, lid poddanský ho ctil, i když není pochyb, že se ho spíš bál, neboť lordovi způsoby vůči svým poddaným nebyli nejšetrnější ba právě naopak . Lady Eleonora mu před pár dny prozradila, že nosí pod srdcem dědice, život pro Cheestera najednou měl jiné světlo, zářivější, jakoby slunce nad jeho hlavou se na něho smálo a ne nepříjemně pálilo, ale i z toho nejkrásnějšího počasí se může vytvořit pěkná bouře.

Arthurovi narozeniny byli příležitostí k uvedení se do anglické společnosti a představení jí nového sídla .Cheester se všemožně snažil aby na své hosty udělal dojem aspoň zčásti, neboť i jemu bylo jasné, že nepřístupnost anglické aristokracie je příliš velká na to aby ho přijala mezi sebe, byl pro ni přistěhovalcem, který zradil svého panovníky či v tomto případě panovnici a to dobré jméno nedělá. Obzvláště na jednom jméně mu záleželo, baron z Burghley , uvědomoval si, že udělá –li na Lorda Cecila dojem,  bude to počátek k jeho cestě ke dvoru, leč od  Cecila nepřišla žádná odpověď, pomalu se barona zmocňoval neklid, napadaly ho otázky, které mu spíše jeho nervozitu stupňovaly. Chodil od okna ke stolu a zpět vyhlížejíce zda –li nejede posel, který by mu přinesl tolik očekávanou zprávu,  jeho žena toto počínání brala s nebývalou trpělivostí co také jí zbývalo, u svých poddaných platila za anděla, lidé jí obdivovali, protože znali baronovu povahu.

,,On se ukáže, uvidíte" Snažila se ho konejšit.

,,A co když ne:"Odvětil nevrle Arthur

,,Tak se nic tak závažného nestane, přijede jindy." Pronesla klidně, Eleonora byla občas v jednání nešikovná, neměla ráda hádky, vždy se jim snažila vyhnout čehož se v manželství s Arthurem příliš nedařilo, někdy spíš přilévala olej do ohně.

,,Vy to nechápete...´´ Rozkřikl se. ,, vy si vůbec neuvědomujete, má drahá co to pro mě znamená. Sedíte si tady daleko od Londýna, čekáte co Vám přinesu pod nos, staráte se jenom o sebe a své pohodlí, ale co bych chtěl já to Vás vůbec nezajímá  . Přitom jako moje žena jste povinna..." Zrazil se, chvíli se rozhlížel po pokoji, jakoby něco hledal, snad slova, kterými by dokončil svou plamennou řeč, Eleonora jen ze strachem očekávala na další výčitky, kterými by jí její výbušný manžel zasypal, toto očekávání přetrhlo klepání.

,,Vejdi." Zavrčel Cheester , do pokoje vešlo mladičké děvče ve špinavé zástěře, tisknouce se ke dveřím špitla.,,Je tu pastor Green,Milosti"

,,Co chce ?" Zasyčel Cheester

,,Nese nějaké poselství, Milosti." Odpověděla tiše služebná.

,,Ať jde dál ? Řekl rázně baron, obraceje se přitom na svou ženu se slovy ,,Omluvíte nás , má drahá:"Ta s mírným kývnutím hlavy vstala a jako poslušná ženuška opustila pokoj, bylo to jako střídání panenky s panáčkem v domečku, sotva jedním vchodem lady vyšla z pokoje, z druhého naopak do něho vcházel pastor Green se zářivým úsměvem na rtech podávajíce lordu dopis, který držel v ruce halasil.

,,Výborné zprávy, Milosti. Lord  Cecil se ozval."

,,Skutečně?" V baronovi, náhle vzplanula naděje.

,,Ano, zde je dopis." Lord vytrhl list Greenovi z ruky, chvatně jej otevřel a s velkým očekáváním v očích se do něho začetl. Po dočtení rázně zazvonil na služebnictvo aby nechal přinést víno.,,Přijede Greene."Řekl s úlevou. Vy nevíte co to pro mě znamená."

,,Ale vím, Milosti?" Odvětil Green. ,,Je to pro Vás velká šance."

,,Ano, ale jen začátek."

,,Co tomu říká lady Eleonora." Otázal se Green skromně .

,,Není ze situace nadšená, zdá se, že život venkovské šlechtičny jí vyhovuje víc." V Arthurově hlase bylo slyšet trochu zklamání.

,,To je mi líto, Milosti." Pronesl soustrastně pastor

,,Ani nemusí, Greene, lady Eleonora si se mnou příliš klidu neužila a teď když čekáme dítě, by přeci jen byla ráda kdyby ho alespoň trochu měla." Role chápavého manžela příliš lordovi nešla, čehož si Green všiml.

,,Přesto byste byl rád Milosti, kdyby Vás v tom podporovala."  Lord přitakal.

Již od samého odpoledne se začali sjíždět hosté, lord Arthur se choval jako velkorysý hostitel, lady Eleonora se snažila být s přihlédnutím k jejímu stavu milou hostitelkou, konečně nastal okamžik na, který Cheester čekal celý den jeho tlak v krvi prudce stoupl když sluha ohlašoval.,, Jeho Milost lord William Cecil baron z Burghley." Sám šel vzácnému hostu v ústrety ač se celý trémou třásl.

,,Vítejte Lorde Cecile na mém skromném sídle , doufám, že se Vám bude líbit." Lord Cecil jeho přivítání opětoval s úsměvem, přísným pohledem se rozhlížeje po nádvoří. ,, Je zvláštní, Lorde Cheesteře, že Vás Skotský způsob  stavění ani tady  v Anglii neopustil."Pronesl Cecil rozvážně.

,,Staré zvyky těžko opouštět, lorde Cecile."Odpověděl Cheester omluvně

,,To jistě."Přitakal Cecil. ,, Avšak víte nevím jaký dojem to bude vrhat na Vás a Váš úmysl být přizván ke dvoru.Víte někdo by si to mohl vysvětlovat po svém."

Lord Cecil byl velmi prozíravý muž, dobře věděl ještě než dočetl Cheesterovo pozvání co za ním bude stát. Této vlastnosti si byla královna Alžběta I dobře vědoma, byl to jeden z důvodů proč byl Cecil jejím důvěrníkem.

,,Dovolíte abych Vám představil svou choť, lady Eleonoru." Snažil se Cheester odvrátit řeč jinam, to se mu však nepovedlo, protože Cecil se po zdvořilém uvítacím gestu provázejí několik částečně lživých komplimentů k tématu vrátil .

,,Víte lorde Cheesteře, doba není vhodná pro to abyste se vy ukazoval u dvora, přeci jenom se kolem něho stále pohybují někteří příznivci Marie Stuartovny a vaše zrada, milý lorde je stále čerstvá. Nemyslím, že by bylo pro Vás bezpečné se na dvoře nějak vyskytovat, musíme počkat až se situace uklidní."

,,Ale to může trvat léta."Z Cheesterových slov čpěla silná nedočkavost a zklamání.

,,Trpělivost milý Cheesteře , trpělivost, jednou Váš čas nastane."Snažil se ho Cecil povzbudit.

,,Doufejme." Odvětil Arthur .

Slavnost se pomalu rozproudila, Cheerster se snažil být pozorným hostitelem , lady Eleonora se celou dobu držela lorda Cecila, který uměl velmi zajímavě vyprávět o dálkách, přírodě a historii. Zdálo se, že Cheesterovu oslavu nemůže nic zkazit, lord sám byl s jejím průběhem spokojen a v mysli si mnul štěstím ruce, chválil však den před večerem, jeho nadšení ze slavnosti a dobré víno, kterého toho večera notně upíjel mu vlili tolik optimismu do žil, že cítil potřebu se s ním  s ostatními podělit, ráznými kroky přecházel ke schodišti z kterého hodlal svůj proslov pronést, než stačil k místu dojít zastoupila mu cestu podivná postava v roztrhané kápi. ,,Uhni pobudo." Snažil se ho lord odehnat, kapijec však stál nehnutě dál.

,,No tak sakra, hni se ty lemro otrhaná."Rozkřikl se Cheester . Muž se ani nehnul.Lord vytáhl svůj meč držeje ho před mužem vyhrožoval dál.,,Jestli odtud ty drbane nevypadneš budeš ten meč mít v břiše."Ani tato výhružka se nedočkala reakce. Už se Cheester napřahoval s mečem v ruce k proklátí, už jeho ruka směřovala meč k mužově břichu, když těsně před tím, než byl svůj čin dokonal ho kdosi zarazil, byl to  Lord Cecil, který vždy dával přednost vyjednávání před násilím.,,Neměl byste se ho zeptat Lorde Cheesteře co tu chce.Třeba je to jen žebrák, který by rád po almužně"Snažil se Cecil v nést smír do situace.

,,Nemyslím lorde Cecile, sem nikdy žebráci nechodí, ti čekají dole u cesty na mou paní, která je vždycky štědře obdarovává."Řekl lord jistou dávkou opovržením měříce si přitom pohledem muže v kápi.,,To ovšem neřeší kdo je tohle."Lord šel k muži blíž napřáhl ruku aby mu sňal kapuci z hlavy,  ten však uhnul. Rychlím gestem přivolal Cheester stráž. Ta muže pevně jala, když Cheester odstranil muži kapuci z hlavy, objevila se před ním postarší tvář s plnovousem a prořídlými vlasy.

V Chesterovi náhle vyrostlo podezření, že stařec nebude  obyčejný žebrák. Dokonce ho přepadaly myšlenky, že by mohl být ze Skotska odkud ho poslali aby pomstil zradu na Marii Stuartovně .Začal se ho zmocňovat strach

,,Kdo jsi? Kdo tě poslal" Začal se zmateně vyptávat, muž však mlčel.

,,Mluv, povidám!" Naléhal Cheester s mečem v ruce.

,,Jmenuju se Sean MacCaert, jsem strážce tohoto místa."Odpověděl muž

,,Co tu chceš?"Pokračoval Cheester s výslechem

,,Říct ti abys odešel ." Kápijcova odpověď ještě  víc rozohnila Cheesterovo emoce.

,,Kdo jsi, že mi budeš přikazovat kde mám být ? kdo jsi, že mě budeš vyhánět z míst, které jsem dostal lénem od královny ? To si myslíš, že já baron z Lodrige poslechnu kdejakého otrapu, který mi vleze do hradu?"Atmosféra na nádvoří začala pomalu houstnout, Cheester si již nevěděl rady nechtěl si nechat pokazit tak pěknou slavnost, proto se obrátil na lorda Cecila.

,,Co s ním mám udělat lorde Cecile? Co byste udělal vy?" Baron z Burghley se dlouze na MacCaerta podíval pravíce:,,Je to vetřelec a vy ať uděláte cokoli, udělejte to barone diskrétně.Víc Vám radit nemohu." Baron dal strážím chvatnými gesty pokyny, ti muže odvedli na zadní nádvoří na věž než stačili svůj čin dokonat vytrhl se jim MacCaert ze sevření a silným hlasem pronesl .

,,Proklínám, tvůj rod Chestere, ať každému muži v předvečer jeho půlstého výročí pukne srdce tvou zlobou, nechť se děje tak dokud tvůj rod v sobě pokory nenajde." Po těch slovech se otočil směrem ke strážím, jeden s ozbrojenců ho píchnul mečem do břicha a pak jej s druhým hodili z věže do chroští rostoucím v podhradí.Cheester se s ulehčením hostům omluvil, to ale již atmosféru oslavy nevylepšilo.

Ráno dal baron strážím pokyn aby našli MacCaertovo tělo a pohřbili ho za lesem jako mršinu, stráž hledala mužovo ostatky tam kde byl vyhozen, ale nic nenašla .Dokonce místo vypadalo jakoby tam k ničemu nedošlo , hledali ho po celém okolí, ale po MacCaertově těle jakoby se slehla zem.