Kapitola 2. Moje začátky

Bylo mi sotva 15 když mě máma vystrčila na ulici, navlíkla mě do hadrů, který bych si nevzala ani na výběr popelnic, zmalovala mě jak papouška, vlasy mi svázala do koňskýho ohonu a takhle vymóděnou mě vyslala do kšeftu. Byla jsem malej, hubenej žabec, kterej věděl o světě houby a teďka do toho světa byl vhozenej, bez jakýhokoli upozornění a záchrany, stála jsem před našim barákem a se strachem v očích pozorovala kolemjdoucí pány, klepajíc se kterej si mě vybere ke špásu. Dočkala jsem se malej obtloustlík se 4 zuby v hubě, že prej neměl dlouho ženskou a jestli bych mu teda nedala, Hnusil se mi, z tý bezzubý pusy mu šel divnej pach, potil se a klepal jak drahej ratl, ale zaplatil dokonce nad taxu, tak jsem si půlku nechala a druhou dala mámě, umínila jsem si, že si pořídím takovej bordel jako stará Reiska, proto jsem si zvýšila taxu a zaměřila se na nobl pány, ale ne vždy se mi to dařilo. Někdy byly dny, kdy jsem vzala za vděk i kdejakým šupákem a i ten rád zaplatil, když jsem mu rozhodila nohy, chtěla jsem si vybudovat pověst nejlepší rajdy v Berlíně. Mládí má jednu ohromnou výhodu, díky jeho naivitě, vlastně je to mladistvá blbost se nám nezdá nic nepřekonatelný, tak ani nevím na co ten nahoře myslí, když nám háže klacky pod nohy, i když nebejt těch klacků, neměla bych ty zkušenosti co mám teď, on asi ví co dělá prevít.

Někdy jsem měla dny kdy mi utekl chlap bez zaplacení, tehdy jsem se bála jít domů, protože jsem věděla, že bude máma nadávat jaký jsem jelito a že mám od takových šupáků chtít prachy předem, jindy jsem zase přišla domu dobitá jako pes, sotva jsem tam došla. Místo toho aby mě politovala, lála, že jsem střevo, pač si nechám všechno líbit a ještě si dovolila mi předhazovat Heidi jako příklad, ale kdo mě posílal na ulici? Kdo ze mě udělal běhnu? Kdyby mě nechala studovat bylo by to o něčem jiným, ale do školy posílala Heidi a já jí na to musela vyšlapat, život je někdy děvka, dá ti podle toho kolik jsi ochotnej zaplatit, ale já byla ochotná platit a dost, ale copak mi to ten šmejd nějak oplácel, někdy se mi zdálo, že čím víc mu dávám, tím míň dostanu, jenže až teď teprve vím, že i ty podpásovky jsou vlastně dar, který oceníš až v pozdějším věku. Tou dobou jsem si to neuvědomovala a nadávala jsem na svůj osud kudy jsem chodila, všechno se mi protivilo, věděla jsem, že to chce změnu, ale jakou? Nemohla jsem na nic přijít, v hlavě jsem měla až příliš černo, než abych se dokázala dovíst k nějaký kloudný myšlence a tak jsem dělala obyčejnou pouliční flundru, předhazující svoje mladý tělo každýmu buranovi, kterej si o to řekne, většinou páchli potem a lacinou kořalkou. Byl to hnus, zvedal se mi žaludek každej den, proklínala jsem všechno a všechny, nejvíc mámu a jejího mazánka Heidi. Často jsem se přistihla při myšlence, že obě vraždím, tak moc jsem je nenáviděla, city jsou na houby, ale já jsem je ve svých skoro 16-ti letech neuměla postavit do latě, byla jsem mladá, nezkušená a blbá a tak jsem nedovedla leccos překousnout.

Jednou mi přivedla máma takovýho zjeva v ošoupaným saku, který už léta nevidělo vodu a mejdlo, sotva stál na nohou ve své zarostlé hubě si pohrával se strašně páchnoucím doutníkem, kterej v kombinaci s alkoholem dával dohromady odér z kterýho mi bylo zle, motavým krokem se ke mně blížil natahuje před sebe svoje špinavý ruce, couvala jsem, ale místnost byla tak malá, že jsem brzo došla ke zdi, kde nebylo úniku. Začal mě ohmatávat těma svýma ušmudlanýma pařátama, bránila jsem se, zbytečně, vyklepal se, vrazil mámě prachy za výstřih a odpotácel se ven, složila jsem se, takovej hnus odpornej a máma? Ta jen odvětila abych neřvala, abych si zvykala, ale na to se nedalo zvyknout. Musela jsem se z toho nějak vymanit, řekla jsem jí, že si budu kunšafty vodit podle svýho a tyhle pobudy ať si dělá sama. ,,Mlask, mlask,, jednu od mámy, druhou o zeď, křičela na mě, že jsem potvora nevděčná, která by se chtěla jen tak válet.

Postavila jsem si hlavu a začala jsem si kunšofty vybírat, koupila jsem si nový šaty, namalovala jsem se tak jak mi to ukázala kdysi Elli, pořídila jsem si kostěnou špičku na cigaretu a takhle jsem vyrazila na lov, do baru. Posadila jsem se k pultu, objednala si koňak a vyhlížela jsem prvního adepta, ani jsem nečekala dlouho a už tu byl první sice žádný krasavec, ale měl všechny zuby a voněl po santalovém dřevě, alespoň to tvrdil. Objednal lahev sektu a zavedl mě ke svýmu stolu. Chvíli jsme popíjeli, pak mě vzal na pokoj, sice taky funěl jak starý prase, ale honorář za noc stál za to. Teprve tady jsem viděla cestu, luxusní běhna, tedy kurtizána jak se v lepší společnosti říkalo. Začala jsem obíhat bary, do měsíce jsem tam měla svoje pravidelný kunšafty, který čekali aby si se mnou trochu užili. Mámě jsem nic neřekla, nechala jsem jí těm jejím buranům, šupákům  a budižkničemům, já měla svoje doktory, státní Rady, bankéře, to bylo jiný kafe. Tomu se říkalo budovat karieru, vzpomněla jsem si na to co mi Elli radila, abych si udělala v tomhle kšeftu vlivný známosti, že se mi budou hodit a měla pravdu, kdepak ty burani co mi vodila máti, tam bych trhla akorát ostudu, ale v nobl baru? To byl pan prokurátor, finanční rada, státní rada, pan doktor a jiní. Tady byl materiál se kterým jsem mohla už něco dělat. Cejtila jsem nad mámou a ségrou převahu, já to jsem kdo ten život někam vede, já to někam dotáhnu, začala jsem uvažovat o tom, že bych se trhla a nechala ty dvě ať se třeba zblázněj důry, ale ještě mi nebylo ani 18, musela jsem počkat. To bylo k zbláznění, čekat až budu plnoletá, ještě jsem musela čekat dva roky a tak jsem chodila po barech a stavěla si život, kterej by aspoň zčásti odpovídal mým představám.

Mámě bylo všechno podezřelé, kladla si otázky pramenící z její závisti. Kam chodím? Kde beru na ty fajnový šaty? A co ty šminky a šmuky? Bylo vidět jak jí to vrtá hlavou, ale dokud jsem jí dávala peníze, mlčela, ačkoli jsem párkrát přišla ke svý skříni a našla ji rozházenou, jak mi matka prohrabávala věci a hledala kam schovávám prachy. Tůdle ty stará rašple, ani na svatýho nikdejše je nenajdeš. Ty jsem měla moc dobře uschovaný, to víš já se budu snažit a ty pak všechno sežereš, ne já už se  vydírat nedám. Stala jsem se vlastní paní a chtěla jsem si ten status podržet co možná nejdýl. Měla jsem peníze, známosti, ale zatím jsem nevěděla jak je využít, musela jsem vysledovat správný moment, kterej zatím nepřicházel, Nadále jsem navštěvovala podniky kde páni za a mě platili a čekala až přijde ten můj den, šetřila jsem si každou marku a plánovala, že si koupím dům, kde zřídím pension pro pány, děvčata mi budou říkat Madame a já budu chodit mezi nima a koukat se svou cigaretou ve špičce jak baví moje hosty, přesně tak jak jsem to viděla za války u Reisovky. Nemohla jsem se toho dne dočkat, chodila jsem tedy mezitím po městě a vybírala dům, kterej by se mi líbil, což byl skoro každej, ale jeden zvlášť , denně jsem před ním stála a představovala si jaký to bude až mi bude říkat paní. Bude mi patřit, budu tu sama, bez mámy a Heidi, nádherná představa, úplně jsem se tim nechala unýst, já majitelka domu a nevěstince. Už se nemůžu dočkat, kdy, kdy to bude čím víc jsem na ten barák myslela, tím víc jsem byla neklidnější. Musela jsem se ovládnout, nesmím udělat chybu, teď si to nemůžu dovolit, protože jestli se to zhatí bude to konec, musím být rozumná, žádný emoce, který by mě vehnaly na scestí. Nesmím tu ropuchu nechat vyhrát, byla by na koni a já jsem nechtěla dopadnout jako ona, to byla jediná věc, kterou jsem si byla jistá a do tý doby jsem se věnovala zákazníkům jako třeba finančnímu radovi Jungemu, s tím jsem se každej čtvrtek scházela v baru na náměstí, vždycky objednal lahev Napoleona, kterou si vzal na pokoj na kterej jsme hned šli, tam vyslup skoro celou flašku sám, takto posílenej se svlíknul, vyndal si zuby, čímž docílil toho, že se mu brada spojila s nosem a za nehoráznýho chrochtání za mnou lezl do postele, vypadal jak čuník, což mě dovedlo pokaždý k smíchu, když ke mně dolezl, pokusil se o akci, ale většinou uprostřed usnul, já pak s jeho chrápajícím tělem na sobě jsem zůstal takto ležet celou noc. Ráno jsem byla rozlámaná, za to pan rada byl v sedmym nebi, děkoval mi a když platil, nezapomněl poznamenat, že si to zase užil.

V pátek jsem měla doktora Seemanna a to bylo jiný kafe, tady jsem musela tvrdě makat, pač ten byl potentní až moc, někdy dvakrát až třikrát za noc, po týhle šichtě jsem chodila domu dost zničená, ale honorář byl slušnej a byla k tomu i večeře a víno, plus zdravotní prohlídky zdarma jako bonus.

V Sobotu jsem chodila do vedlejší ulice za panem prokurátorem Starkem, ten než započal jakejkoli akt, mi udělil přednášku o tom jaký zákony oba porušujeme, u čehož se solidně zlil jak carskej důstojník, jedině tak prej si zajistí aliby, kdyby nás chytli. Práce to byla děsná, protože po tý přednášce a vínu byl Stark jak prkno a tak jsem měla vždycky pocit, že to dělám s latí. Co se týče peněz? Tak moc štědrej nebyl, schůzky se odehrávaly u něho v bytě, pač on byl starej mládenec a honorář byl o třetinu nižší než u ostatních, tak jsem to pojala spíš jako charitu než jako obchod.

V neděli jsem měla pana advokáta Burga, za tím jsem nechodila domů, protože žil se svou matkou, která by jako pravoslavná katolička asi jen těžko překousla to, že si její synáček vodí domu coury. Vodil mě do malýho hotýlku na druhým konci čtvrti, tam jsme si dali večeři a jednu až dvě rychlovky, potom se vracel ke svojí bigotní matce, peníze mi nechal pod polštářem.

Pondělí patřilo panu bankéři Hartovi, to byl egoistickej blb, za každou cenu musel dokazovat, že na to má. Bohužel se to týkalo jen peněz, pač v posteli mi dokázal, že nemá, ale platil dvoj až trojnásob než ostatní a tak jsem tu radost udělala, dokonce jsem ho vždycky pochválila jakej je kanec. Co by slušná holka neudělala pro prachy.

Úterý bylo vyhrazeno profesorovi historie Weissovi, večeře nic moc, laciný víno, v posteli si rozmejšlel každej pohyb, což proceduru prodlužovalo, víc toho nakecal než udělal, neboť mi při tom dával přednášku o tom jak láska tělesná ničila celý království, většinou vyvrcholil těsně před koncem látky, takže jsem se nikdy nedozvěděla jak to dopadlo. Na prachy byl taky opatrnej i když na Starka neměl.

Středa tu jsem neměla moc ráda, protože jsem si připadala jak na vojenským cvičení, to proto, že jsem měla majora Schatze, lehká až vojenská večeře, tvrdé lože a to počítání při tom. Ein, zwein, ein, zwein..., nebo nieder, auf, nieder auf. Po každý když zařval lekla jsem se jednou tak, že jsem se zavřela a on ve mně zůstal, to jsme pak museli volat Seemanna, kterej nás odborně, špendlíkem oddělil. Ještě, že tenhle major na prachy nekoukal, tak to utrpění bylo i snesitelnější.

Moje první klientela sice nebyla nic moc, ale na nezkušenou holku z periferie to byl slušnej počin a já na něj byla hrdá, byl to začátek mojí kariery a budoucnosti.