Cteniprodusi | Kapitola 2. Nový dům

Ráno bylo pro tatínka těžké, jeho oči, sinalá pleť vypovídaly o jeho nevalném stavu, který maminka přehlížela. ,, No vstávej Schwarzsteine, jsem zvědavá na tvůj zázrak." Popichovala ho.

,,Jaký zázrak." Zeptala jsem se.

,,Ale tatínek nám našel nový dům." Odvětila maminka hladíc mě po mých světlých vlasech, pokračovala. ,,Ale neboj jak znám tvého tatínka bude to něco ve stylu perníková chaloupka a to se ještě nepochlubil kolik to bude stát." Obrátila se na ležícího tatínka. ,, Tak Schwarzsteine vstávej."Ponoukala ho znovu.,,Zlít se jak carskej důstojník umí každej, ale následky? No ukaž se Schwarzsteine jakej jsi hrdina."Hudrovala dál .

,,Tatínek je nemocný."Vyzvídala jsem, neboť mi bylo divné, že ještě včera zdravý tatínek vypadá tak bídně .,,Ne má opici."Zabručela maminka

,,Je opici a kde ?Já ji chci vidět." Žadonila jsem

,,,Ta není vidět tu má v hlavě."Řekla maminka

,,Jú tatí, ukaž mi tu opici." Obrátila jsem se na tatínka

,,Koukni k zrcadlu." Zamumlal tatínek z postele.,, Mám jí už deset let."

,,Koukám, že je ti už dobře, tak koukej vylézt z toho pelechu." Houkla maminka sahajíc po klice, jelikož někdo klepal, tatínek s velkou nevolí vstal a přesunul se ke stolu, ve dveřích stála Frau Bauer s tácem na němž byla miska s kouřící se polévkou. ,,Copak Frau Bauer?" Zaútočila matka.

,,Nesu pánovi slepičí polévku s kapáním, viděla jsem Vás včera a hned jsem si spočítala, že  ji budete potřebovat." Odvětila bojovně vcházejíc dovnitř.

,,To jste hodná Frau Bauer."Děkoval tatínek.,,Ta voní." Pochvaloval si.

,,Měla by, dala jsem do ní půl slepice." Vychloubala se Frau Bauer pokládajíc tác před tatínka.

,,Celá půlka slepice." Vzdechla maminka. ,,V dnešní době."

,,Jo mám své zdroje." Špitla Bauer.,,Vy jste, ale včera zlobil!" Ševelila směrem k tatínkovi. ,,Copak jste slavil?"

,,Ale podařilo se mi sehnat dům, tak jsem to trochu přehnal."Odvětil tatínek kajícně.

,,Přehnal?" Zaštěbetala maminka. ,,Mě si tvrdil, že si měl jen skleničku."

,, No jo." Znejistěl  tatínek, pak se ale vzmužil. ,,Ale jako chlap něco vydržím." Holedbal se.

,,Chlap." Ušklíbla se maminka , tatínek dělal, že to neslyší švitořeje dál s Frau Bauer. ,,Ted sním tuhle báječnou polévku a půjdu si jej s rodinou prohlédnout." Kasal se.

,,Tak to bude fajn."Odvětila Frau Bauer.,,Tak papejte, papejte, ať Vám to nevystydne ."Ponoukala ho, láskyplně jej sledujíc jak usrkuje vývar ze lžíce.

,,Srkej rychle Schwarzsteine, ať vidím ten tvůj objev ? Už se nemůžu dočkat." Popoháněla jej maminka i když jejím záměrem bylo jak ona potom řekla odehnat tu koketu Bauer .

,,Ano maminko." Odvětil tatínek znechuceně, pak se obrátil na majitelku pensionu.,,Nechcete jít s námi?" Řekl koketně, očkem pošilhávaje po mamince.,,No ještě si dělej ostudu u cizích." Zabručela maminka, pak ji napadlo, že když Bauer uvidí jaký je její Peppi nemehlo, že jí odradí od další koketérie. ,,Vlastně ano pojďte se podívat."Řekla maminka se špetkou zlomyslnosti.

,,Ale to nejde nechci abyste si mysleli, že jsem vlezlá."Dělala Frau Bauer drahoty, na oko.

,,Pozdě." Zamrumlala maminka polohlasně, pak předstírajíc úsměv pravila nahlas . ,,Ale to by nás nenapadlo, naopak jste vítána Frau Bauer."Její sarkazmus, který do té věty dala byl nepřehlédnutelný, přesto byla Frau Bauer nad věcí, neboť odvětila.,,Dobře jen na sebe hodím něco slušného a můžeme vyrazit." Řekla odebírajíc tatínkovi talíř z něhož právě dojedl polévku. Ještě než vyšla ze dveří na něho významně mrkla. Maminka vztekle zabouchla dveře.,,Mariechen."Řekla tatínek káravě.

,,Mlč!" Okřikla ho . ,,V Mnichově flundry, tady flundry, mám toho dost Peppi."Křičela

,,Ale vždyť si jí sama pozvala?" Vece tatínek nechápavě.

,,To proto aby viděla co jsi za blba a když to uvidí dá ti pokoj." Ňafala maminka, tatínek jen s nechápavým úsměvem zakroutil hlavou. Maminka své výčitky myslela vážně, protože oslovila tatínka křestním jménem, vždy když šlo do tuhého říkala mu Peppi jinak jej Schwarzsteinem slovila, tatínek byl k jejímu chování apatický i když není pochyb o tom, že mu role podpantofláka vyhovovala, protože mu to svým způsobem ulehčovalo žití, ačkoli ho štvalo, že mu maminka brání byť na jinou ženu pomyslet na tož s ní prohodit pár slov .Ranní představení, které jí tatínek s Frau Bauer sehrál bylo pro ní krajně nepřijatelné, bylo až s podivem s jakým klidem to snášela.

,,Jsi stále ta žárlivá Mariechen z Ebersbergu, je potěšující vidět jak se o mě bojíš, má malá Mariechen." Řekl láskyplně tatínek obímaje maminku kol pasu, ta se mu pochvíli vytrhla řka zcela střízlivě.,,Nefandi si Schwarzsteine. Dělám to jen kvůli té malé, nechci trhat rodinu."Tatínek nevěřícně zamlaskal. ,,Ale jdi jen kvůli tomu, Marie to mi nepovídej."Znovu se jí snažil obejmout, vyškubla se mu se slovy. ,,Dej pokoj  Schwarzsteine, na to tě znám příliš dlouho aby na mě platily ty tvoje řečičky, to možná bude platit na ty tvoje couřičky, ale na mě ne. A koukej se oblíkat ať Bauer nečeká." Pobídla ho, tatínek na sebe bryskně hodil oblečení a společně jsme vyšli z pokoje.

Frau Bauer nás překvapila , především maminku, která čekala odění poněkud odlehčeného stylu, jež by tak určovalo charakteristiku jejího stavu a profese. Místo toho přišla v bleděmodrém kostýmku, s bílým kloboukem a rukavičkami z jelenice. Nezbytným doplňkem byla její slonovinová špička s hořící cigaretou, jediné co určovalo její profesy byl postoj, který zaujmula, levou stranou se opírajíc o sloup  pravou ruku umístěnou v bok . Jak nás zpozorovala vzpřímila se a elegantně vyndala z úst špičku s cigaretou řka. ,,Můžeme jít?" Tatínek odvětil gestem ruky.,,Jen jestli to není moc daleko, ty boty nejsou na příliš dlouhou túru."Projevila obavy Frau Bauer.

,,Tak proč jste si je brala?"Ptala se maminka jízlivě

,,No protože jsou elegantní a vypadám v nich šmrncovně ..."Na chvíli se odmlčela a pak dodala již s menším nadšením. ,,...a jsou to jediný boty co mám."Po těch slovech tatínek otevřel dveře a my jsme vyšli směr náš nový dům. Rozbořenými ulicemi jsme stanuli před naším novým domovem, okna rozbitá, chybějící tašky na střeše, omlácená omítka.Matka nevěřila svým očím chodila sem a tam, střídavě se dívajíc na dům a pak na tatínka, po chvíli se zmohla na slovo.,,Co to je Schwarzsteine?"

,,Náš nový domov, maminko."Řekl nesměle

,,Teda já věděla, že to bude zřícenina, ale tohle předčilo mé nejhorší očekávání."Křičela mavajíc přitom rukama .

,,Bylo to laciný, Mariechen."Snažil se jí tatínek uklidnit.

,,A to bude další pecka."Suše konstatovala maminka.,,No kolik?"

,,100 000 marek."Odvětil tatínek opatrně.

,,Kolik??"Vykřikla

,,100 000 marek ."Zopakoval opatrně tatínek

,,100 000 za tuhle ruinu, vždyť ta je drahá i zadarmo, ale to je tak když se do něčeho vloží mužskej, zmrší na co sáhne." Lála maminka na celé kolo, pak se naklonila ke mně pravíc. ,,Milá Lisi toto je náš nový domov jak se ti líbí?"

,,A kde budu mít pokojíček."Odvětila jsem, maminka se zhluboka nadechla rovnajíc se pravila směrem k tatínkovi.,,,Můžeš si gratulovat, Schwarzsteine, je to tvoje dcera, celá ty,"Na moment se zamyslela dívajíc se vyčítavým pohledem na tatínka pak spustila.

,,Kde na to chceš vzít? Víš kolik to bude stát?Udělal sis v té tvé nesmrtelné hlavě součet výdajů?"

,,Proč nesmrtelné ?" Nechápal tatínek.

,,Protože kde nic není ani smrt nebere, blbe."Odsekla Maminka

,,No ..."Začal vysvětlovat tatínek. ,, máme peníze z prodeje domu..."

,,A zbytek ...?" Přerušila ho rázně maminka

,,Zbytek si půjčíme z banky."Dovysvětlil nesměle tatínek.

,, Co z banky?"Vložila se do hovoru Frau Bauer, dost nemístně za což si vysloužila maminčin nevraživý pohled.,,Pardon, ne že bych se vám do toho chtěla motat ."Omlouvala se Frau Bauer. ,,Tak proč to děláš?" Zabručela maminka .,

, Od banky bych si já nepůjčovala."Dodala Bauer varovně

,,Co ? Neprošlo by to?"Strachoval se tatínek

,,Ale jo prošlo."Řekla Frau Bauer.,,Jenže by Vás natáhly jak nudli, ty jsou teď horší než ti Židi co tu bydleli."Rozpovídala se ukazujíc na náš budoucí dům.,,Zrovna v tomhle domě žil jistej Abrhám Maikowitz, no to vám byl lichvář až na půdu 8% byl u něho výhodný úrok, lidi k němu chodili a půjčovali si, tak byli blbý, no oni to stejně povětšinou byli zoufalci, kterým už banka nechtěla půjčit, no a vidíte dnes tahle banka, která ho kdysi nahlásila, má úrok ještě o 2 % vyšší. Jsou to zloději podporovaný státem od nich raději dál Herr Schwarzstein ."

,,A co se stalo s tím Maikowitzem."Odbočil tatínek

,,No co by, když ho tenkrát v 31. Banka nahlásila tak byla u něho finanční policie, ale nic nenašla, tak musela odejít a stížnost stáhnout. On totiž to měl Abrhám všechno dobře krytý, u mě v podniku byl tam jako tichý společník, no přes mě mu to dokázat nemohli, tak utřeli a odtáhli, ale stejně jak Maikowitz ucejtil Hitlera práskl do bot, no já mu to nezazlívám kdyby to neudělal vyletěl by komínem jako jeho sousedi. A mě zmizeli kunšafti co mi posílal a že jich nebylo málo, no teď se mi pacholek v Americe směje."Dokončila Frau Bauer svůj výklad .

,,No jo, ale když ne banka tak kde tedy vezmu peníze na zřízení kavárny."Začal zmatkovat tatínek, Bauer se na chvíli zamyslela pak řekla.,,No a co kdybych vám pomohla já."

,,Na jaký úrok?" Zeptala se maminka, která až příliš dlouho mlčela.

,,Na žádný."Odpověděla Frau Bauer pokračujíc v nabídce.,,Byla bych vaší společnicí, prostě vy budete mít dům a já vám pomůžu s opravou a rozjetí podniku."

,,To ale nejde."Odvětila maminka,

,,Proč?"Nechápala Frau Bauer

,,Vždyť nás neznáte."Namítala, Bauer se rozesmála.,,Liebe Frau mé povolání, kterým vy jako žena pohrdáte a já to svým způsobem chápu, mě naučilo poznat člověka od povahy tak abych věděla co kterej chlap chce, jo to se potom spolupracuje to pak zákazník chrochtá."Frau Bauer se rozohnila při své nabídce tak, že zapomněla na mou přítomnost, kterou si náhle uvědomila, podívala se na mě s omlouvajícím se úsměvem pak se vrátila k původní myšlence .,,No podívejte za ty tři dny jsem vás poznala natolik abych věděla, že jste slušní lidé, nehledě na to, že bych Vám mohla být v lecčems nápomocna."

,,V čem?" Vyzvídala matka

,,Co chcete v kavárně podávat?"Tázala se Frau Bauer

,,No kávu, víno, něco k tomu."Odvětil nejistě tatínek.

,,A kde to chcete vzít, v Německu je houby, tady v Berlíně neseženete nic a co je sežerou Ruďoši nebo Amíci ."Řekla Frau Bauer

,,No a jak tedy ?"Vyptávala se maminka

,,No jako za války na černým trhu."Vysvětlila Frau Bauer

,,Černý trh?" Výskla maminka

,,No  nebojte naučím vás v tom chodit dělala jsem to 11 let tak něco umím."Chlácholila Bauer rodiče.

,,No já nevím." Pochybovala maminka

,,No mám známosti, jak myslíte, že jsem dostala tu slepici?" Přesvědčovala Frau Bauer , Maminka ještě chvíli dělala drahoty, ale nakonec kývla.

,,Tak a jdem to oslavit."Prohlásil tatínek

,,Nic, nic..." Odsekla maminka ,,...tobě to včera nestačilo ožralo."

,,To nevadí oslavíme to později."Konejšila Frau Bauer zklamaného tatínka, který se již viděl nad sklenkou schnapsu .

Tak to je náš nový dům, pomyslela jsem si, tady budu bydlet, to je můj domov, sice vypadá teď všelijak, ale za pár měsíců i já budu mít svůj koutek.

Ten večer jsem usínala mnohem klidnější, těšíc se na svůj nový pokojíček v našem novém domě.