Kapitola 3. Rozhodný krok

Přes krkolomnej vstup, kterej mi matka přichystala, nebyly moje počátky až tak tragický. Za dva roky jsem si dokázala vybudovat slušnou klientelu celkem zazobaných pánů sice ti starší slintali jak bernardýni, ale za ty prachy se to dalo vydržet. Začala jsem přemejšlet o nějakým budoáru, kam bych si tyhle pány mohla vodit, už mě začínalo nudit tohle kočování a tak jsem chodila po Berlíně, samozřejmě po těch zapadlých místech, kde bych mohla mít patřičnej klid na práci. Courala jsem po městě rok než jsem našla barák nedaleko židovský čtvrti, tam slušnej Němec nepáchne jak je rok dlouhej a navíc jak jsem později zjistila se dalo s Židama dost dobře kšeftovat, pač měli všechno a při správný ceně byli ochotný prodat i svou babičku.

Byla to barabizna, hodně zanedbaná, ale na ideálním místě. Začala jsem se zajímat o to komu patří, podle tehdejších drben to byl dům jaké si vdově po Majorovi Frau Gartner. Ta dáma tam od války, kvůli svýmu zdraví bydlela u dcery někde za Berlínem. Podle toho co jsem slyšela se chtěla tý zříceniny zbavit, ale nemohli najít kupce, viděla jsem příležitost k výhodnýmu handlu, zjistila jsem si adresu a rodinu vyhledala. Jednání neprobíhalo podle mých představ, ta tlustá důra, Gartnerových dcera se kroutila jako had, protože je to prej počestnej dům, ačkoli co mi řekli lidi kolem, tak starej Gartner ttam dělal přesně to co bych tam dělala já akorát že zadarmo. Dlouho se vykrucovala, ale nakonec jsem jí udolala, jelikož jsem jí řekla, že se kolem baráku motaj Židi a mít Žida v domě byla pro tuhle ženskou horší představa než tam mít bordel, ale laciná nebyla, mrcha.

Musela jsem začít jednat v neděli jsem zmobilizovala Burga aby mi připravil smlouvu, nejen že si to ten šupák nechal zaplatit, ale vyžádal si večer grátis, jako bonus. V pondělí jsem ukecávala Burga ohledně půjčky, ten si za to vyžádal tři večery zdarma. Jak chlap může poctivou holku ošulit, tak to dělá bez zábran, ale nakonec jsem si to všechno vyběhala, v posteli.

Pan prokurátor Stark, to byl ten co chodil v sobotu, mě upozornil, že mi koncese na bordel poskytnuta nebude, anžto je prostituce zakázaná a že bych to měla zřídit jako pension, což měli i ostatní hampejsy nejen v Německu.

Běhání po úřadech společně s uspokojením klientů mi dalo zabrat, to nebyla lehká doba, ale když chce chudá holka něčeho dosáhnout, nesmí se vzdát, musí jí tvrdě za svým cílem a využít všech prostředků, který jí leží na cestě. Měla jsem výhodu, že jsem měla nad potřebnými pány vliv, to si děvčata jednou pro vždy zapamatujte, když to umíte v posteli dosáhnete lecčeho, pač se s chlapa stane hloupej osel, kterýmu spadne mozek vo patro níž a je tak ochotnej vám odkývnout i státní převrat, což se prej v některých případech i stalo, bohužel ne v mym , nebo naštěstí? Využívala jsem svojí vlády na nimi, snažila jsem se jim poskytnout veškeré pohodlí, aby měli dokonalost ve svojí chlípný slasti a zato mi oni pomohli uskutečnit cestu k mýmu snu, bavilo mě to.

Když ten nahoře vám něco dává, tak vám z druhý strany něco bere. To mínus byla matka, tý zrovna kunšafti nebrali, no bodeť  kdo by taky šel na takovou starou vraždu, bylo jí přes padesát a to jsou holky tak říkajíc z kurzu, za větřila, že mám nějaký ty mergle a vůbec jdu nahoru, okamžitě se mi nakvartýrovala do bejváku, kterej jsem měla na náměstí a začala mi víst vyčítavou ře, že se mě porodila, kvůli mně si vod huby a je mojí povinností se o ní a Heidinku, bez který nedala ani ránu, mě to bylo putna, ať se ta stará můra nastěhuje, ale řekla jsem jí, že do mýho rajonu nesmí ať si šlape svůj. Chvíli se čertila, nadávala mi do hajter nevděčných, parchantů hamounckých a luder, ale nakonec mi na to kejvla. Tak jsem jí měla v bytě, to jsem si naběhla, že já kráva na ty její plky vždycky skočim, ještě, že ségra měla doštudováno, jenže byla bez místa, musela jsem jí taky živit, než jí máti provdá, našla jsem jí mezitím místo u prokuristy jako písařka, placený to bylo na prd, ale porád lepší než drátem do voka, mě to píchlo, když se ta stará vykopávka naše matka se nechala od nás vyživovat. Snažila jsem se vůbec tuhle skutečnost nebrat na vědomí, raději jsem se soustředila na svůj cíl.

Dva týdny před dvacetinami mi oznámili řemeslníci, že mám barák hotovej, hleděla jsem abych mohla otevřít na svoje narozeniny, lítala jsem jako šuspajsl aby bylo všechno fertig, nábytek, výzdoba a jiný a holky s těma bylo potíž samo sebou, že se mi jako první narvala na pokoj matka, která s výhružkou, že těm mladým pipinám ukáže co a jak se nacpala do toho nejlepšího pokoje, kterej jsem tam měla a vůbec jí nezajímala moje poznámka, že tu svou dobročinnost, pač chtít za to v jejím věku prachy by byla drzost, může vykonávat i na recepci.

Celej tejden jsem chodila po pasážích a vybírala jako první mi kápla do oka ušatá Betty, před válkou dělala v jednom z těch zapadlých bordelů za městem, než ho vojáci rozstříleli a ona musela chtě nechtě do terénu, kšefty jí moc nešli, tak když jsem jí nabídla pokoj skočila po tom jako slepice po flusu, jako druhou jsem si vyhlédla pihovatou Peppinu, holka se uměla nakrucovat, ukazovat svoje vnady, později se ukázalo, že to všechno bylo falešný, protože z Peppiny se vyklubal Peppi, ale už se mi to nechtělo rušit, co kdyby pánům přišla chuť, sortiment se nemá omezovat. Třetí tu jsem natrefila na druhym konci města byla Sluníčku, tak jí aspoň chlapy říkali, jmenovala se Agnes a svojí přezdívce dělala čest, malá obtloustlá, blond vlasů, stále se usmívající, když jsem jí přivedla do pensionu všechno se tam rozzářilo, ostatní holky jí milovali, moje matka ne, neboť prohlásila, že bejt malou koulí a ještě se tomu smát je známka určitý debility. Jako čtvrtá mi zkřížila cestu Sladká Líza, drobná dívenka asi mýho věku s velkýma hnědýma očima, dokázala svýma sladkýma řečičkama omotat a nabudit i toho největšího impotenta. Zbejvala mi ještě jedna, ale na tu ne a ne kápnout, začala jsem bejt zoufalá, až těsně před otevřením, to zrovna lilo jak z konve, když na dveře někdo silně zabouchal, po otevření jsem se divila, že taková osoba vůbec mohla dát takový rány, přede mnou se stála taková houžvička, nedochůdče žádnej zadek ani prsa, z nazrzlých umrousaných vlasů vyčuhovala tvář silně posetá pihama, ze který svítili velký zelený oči, samá ruka samá noha, ale hubu prořízlou, aniž by pozdravila, hned spustila, že by u mě chtěla dělat, prej slyšela, že sháním holky a vona by vo to měla zájem, zkušenosti má, no byl to trn z paty, ale jak se později ukázalo taky z nouze cnost, klientelu mi brala jak na běžícím pásu, vyklepat, zaplatit a další, chlapi si nic neužili, pač to bylo šup sem šup tam, hotovo, ansámbl byl komplet a já mohla otevřít.

Přesně v den mojich a Heidiných narozenin jsem otevřela svůj pension ,,U růžové kočičky,,. Personál jsem navlíkla do slavnostního, nechala ho seřadit do řady a takhle jsme čekali na prvního zákazníka, byla jsem napjatá jak struna, hypnotizovala jsem dveře aby se konečně otevřeli a vešel  konečně první mužskej, ale nic, uběhla hodina, nic, druhá, třetí..., začala jsem bejt zoufalá, ovzduší v místnosti začalo houstnout, všechny holky se dívaly na mě jak se kdesi v rohu hroutím. Odbilo jedenáct, když se konečně rozrazili dveře ve kterých se objevil Seemann a že jde na ten mejdan co pořádám, hbitě jsem vyskočila z křesla a pobídla holky aby se hosta ujali, za Seemannem se došoural v pohrouženým stavu Schatz, jen co otevřel dveře zařval ,,halt,, pak skočil po tácu se šampáněm kde vypil všechno co tam stálo a k mé hrůze skočil po první holce, která byla po ruce, což byl Peppi, já byla zpocená až na půlkách, s klepoticí po celým těle jsem čekala jak bude Schatz reagovat na to, že Peppina je Joseph, ale nakonec nic nepoznal ba dokonce byl spokojenej, tak jsem to neřešila. Po tomto průlomu se začli hosti šinout jeden za druhým, konečně! Spadl mi kámen ze srdce, můj sen se splnil, stejně jako kdysi stará Reiska jsem i já teď měla svůj nobl podnik. Chodila jsem mezi hosty a personálem s kostěnou špičkou s cigaretou a v negližé přesně tak jak jsem si to vysnila.