Kapitola 4. Vztahy matky a Heidi

Jsem na mrtvici, každou chvíli mám v podniku kontrolu, samej byrokratickej páprda, musela jsem holky převlíct za pokojský a Peppi si výjimečně vzal pánskej oblek, musela jsem uznat, že bez našmrcnutí vypadá příšerně a předstírat, že je pingl i když se k tomu stavil jak prase k vidlím, ale ten zabedněnej ouřada nic nepoznal, dokonce poznamenal, že má určitej glanc při obsluze a to přesto, že mu málem skončilo kafe v klíně. Největší po - prask udělala tradičně má matka, která se odmítla oblíknout do uniformy a zůstala v županu, neustále křičela, že se za to co dělá nestydí, proto jsem jí  Betty zamkla v pokoji a kontrolorovi jsme nakecali, že tam přebývá jedna bláznivka o kterou se staráme, což ho dojalo, po živnostenském, přišel z finančního na což mě upozornil Junge, takže jsem stačila zakrejt to co nemělo bejt viděno a do toho tenhle Maikowitz, přišel zrovna když se mi ten šťoural nimral v účtech a že by pro mě měl zbožíčko za výhodnou cenu a jestli mi sem může poslat pár pánů na večer, myslela jsem, že vyletim z kůže, tohle mi příjde říct před finanční kontrolou, dělala jsem, že nevim o co jde, za to ten z finančáku to zaslech a začal se zajímat, prej o jaký zboží se jedná a jaký pány mi to chce poslat a  co to mám za obchody s Židem ? Bylo vidět, že je Maikowitz úředníkovi trnem v oku a proto byl jím sledován, bylo to jako hra na kočku a myš. Myslím, že se zmínil o noci dlouhých nožů, která proběhla dva roky předtím a taky o tom, že krysy a vši přežijou všechny katastrofy, Maikowitz dělal, že to neslyší, ale když ten financ začal moc rejpat řekl mu Maikowitz svoje, že prej on mu nemá co vyčítat pač rozdíl mezi ním a tím ouřadou je ten, že ouřada má to okrádání posvěcený státem, ale jinak je stejnej parazit jako on. Ouřada pak akorát práskl knihou a dveřma za tejden mi přišlo předvolání abych všechno vysvětlila k čemuž nedošlo, pač po náležitý přímluvě rady Junga bylo všechno zažehnáno. Po tomto incidentu, jsem měla kontrol míň a tak jsem se mohla věnovat pensionu a především rodině.

Moje matka začala vyhlížet pro Heidi ženicha, ale lovila ve vlastních vodách podle toho taky její nápadníci vypadali, i přes můj výslovný zákaz je vodila do pensionu, čímž vzbuzovala nežádoucí pozornost, hostila je zcela zdarma, bylo to k zbláznění když jsem jí řekla, že to dělat nemůže, pač takhle přijdu na buben, odbyla mě tím, že jsem krkna, mrcha nevděčná, která neví co je to obětovat se pro rodinu a abych se pro trochu koňaku nezbláznila, tak jsem začala kupovat lacinou kořalku na kterou byli ti pobudové zvyklí a začala jí pančovat.

Rok moje matka hledala vhodnýho adepta pro Heidi až našla. Bylo to v neděli, kdy jsem měla zavírací den, matka přivedla Erika Schneidera, znala jsem ho z dřívějška, pač jeho otec měl ševcovskou dílnu hned vedle domu, kde jsme bydleli máti ho vychvalovala, ačkoli jsem byla přesvědčena, že mluví o starým Schneiderovi, kterej byl častým zákazníkem, mladej byl pravej opak, jestli starej Schneider bouchal od rána do večera tak mladej byl schopnej celej den proflákat s chlastem a lacinýma děvkama práci se věnoval jen svátečně což ve výsledku znamenalo, že byl věčně švorc. Máti byla přesvědčena, že je to ten pravej, proto ho přes moje a Heidiny protesty Heidi vnutila. Svatba se konala 24.5. 1926 v pensionu, i když jsem měla často se svojí sestrou spory, bylo bolestivý jí sledovat jak sedí zkroušeně za stolem, dobře věděla, že jí čeká nedobrej život, což se potvrdilo hned druhý den, kdy přišla na oběd. Její belhavá chůze a zmodralá tvář mi napověděla, že má za sebou bouřlivou noc, ani nejedla za to Schneider, kterej se nezapomněl na návštěvu posilnit, se cpal jak nezavřenej, snědl i to co měla Heidi na talíři, bylo mi z něj špatně, nejradši bych toho zmetka. Musela jsem se dívat jak tenhle dobytek systematicky Heidi ničí, měla smůlu holka, protože nebyla ošlehaná ulicí jako já, pač bejt to u mě, vyrazila bych s tím děvkařským ochmatikem dvěře i s futrama, bez pardonu, ségra se mi ztrácela bez pozdravu  přímo před očima, často si chodila pujčovat peníze, protože ten hajzl nic nevidělal, kde však bral na chlast a coury bylo záhadou. Když jsem to vyčítala máti tak mě odbyla tím, že závidim, jelikož se na vlastní manželství nezmůžu a že Heidi si zvykne, voni si prej zvykly jiný, jenže Heidi byla jiná než ostatní, potřebovala chápajícího mužskýho, ne takovýho chcípáka vožralýho, kterej si tykal z kdejakou lacinou flundrou. Nebylo žádným překvapením, že po půl roce do toho Heidi vlítla, měla jsem strach aby o to nepřišla, proto jsem jí nabídla bydlení u mě, kejvla, ještě ten večer nám vletěl vožralej Schneider do baráku, kde udělal rachot prohledal všechny pokoje, jestli tam Heidi není, když jí našel seřval jí a taky bylo slyšet jak jí mlátí, pak zase zmizel, hned co bouchl dveřma, vytrhla jsem se matce, která mě celou dobu držela a běžela do pokoje, Heidi ležela sténající na zemi, sukni od krve, volala jsem Seemanna, kterej mi oznámil, že Heidi o dítě přišla a že si není jistej s dalším těhotenstvím. Všechno se to ve mně začalo motat, lítost nad osudem sestry a vztek na Schneidera, tu noc jsem spala se ségrou v pokoji, kdyby něco potřebovala. Noc strávila klidně, seděla jsem v křesle a sledovala jak ztěžka oddychuje, vše probíhalo klidně, k ránu na mě šlo spaní a tak jsem na chvíli klimbla, ne však na dlouho asi kolem pátý mě probudily silný rány na dveře, když jsem otevřela stál tam policajt a ptal se po Heidi, řekla jsem mu, že prodělala potrat a potřebuje klid, policajt mi řekl, že má pro ní špatnou zprávu, protože našli před hospodou U Schreibera mrtvýho Schneidera, na otázku jak se to stalo mi odpověděl, že po tom teátru co tady večer ztropil se šel k Schreiberovi posilnit, když ráno vycházel dostal potřebu se vymočit, před hospodou stál kůň mlíkaře Schultze, kterej se chystal na každodenní rozvoz mlíka, jelikož se domníval při svý vožralosti, že kobyla je patník rozepl si poklopec a jal se vykonat svou potřebu. Jakmile kobyla ucejtila teplo přicházející od Schneidera lekla se, zvedla se na přední a kopla toho norka do hlavy, chudák Schultz ho už našel ležet v kaluži krve, s rozepnutým poklopcem, mokrýma kalhotama, dočista tuhýho. To nebyla špatná zpráva, to byla vynikající zpráva, protože Heidi skončilo peklo, i když to vykoupení musela draze zaplatit, ale byla volná. Matka nad ní zlomila hůl a prohlásila, ať si dělá co chce. Vůbec jí nezajímalo jak jí je, co má za sebou, byla přesvědčena o tom, že ženská je tu od toho aby byla chlapovi po vůli, že chlap si s ženskou může dělat co chce, co já vím tak nám to neustále omílala, ale sama se toho nedržela, s každym kdo jí nešel po vůli vyběhla jak s horkym popelem, byla pokrytec.

Po Heidině nepodařeným manželství jsem byla rozhodnuta, sestru trochu do života vycvičit, ukázat jí, že my ženský nejsme jen matrace na kterých se chlap vyskáče, ale že ženská tý chlapský chlípnosti může využít ve svůj prospěch, přes matčiny protesty jsem se s ní dělila o kunšafty a nechala jí aby si teorii vyzkoušela v praxi. Máti jsem utěšila tím, že jsem najala pianistu, neboť dlouho hudrovala, že tu chybí, tak jsem se jí po nějakým ohlídla, ale najít slušnýho pianistu do bordelu, byla potíž nakonec jsem ho našla, jmenoval se Eduard Rothfeld, takový tintítko, skočit na něj veš zlomila by ho vejpůl, brejle jak mikroskopy, hluchej jak poleno, byla jsem proti ho vzít, ale máma si prosadila svou, že je to dobrý, tak abych jí umčela vzala jsem ho, faktem je, že víc než u klavíru, kde svou hrou nadělal víc škody než užitku,  jsem ho vídala u mámy v pokoji, kam si ho vodila aby si i ona něco užila.

Bylo před vánoci, pár tejdnů co padla v Americe burza, podle odborníků nám měli nastat  hubený léta, to jsem však ještě nezaregistrovala, můj podnik jel jakoby se nechumelilo a co mi moje zazobaná klientela napovídala, že můj podnik bude nějakou dobu prosperovat, protože měl svoje štamgasty na který jsem se mohla spolehnout, už jsem věděla co kdo chce jen co se objevil ve dveřích. Cizej bez doporučení mi tam nevlezl, nechtěla jsem riskovat fízli, každý potřeboval doporučení, dobrého přítele

Ten večer byla pořádná chumelenice, psa bys nevyhnal, když se v podniku objevil, takovej brejlatej  mladej v zasněženým kabátě. Posadil se k baru a koukal o kolo. U barmanky, která ho oslovila si objednal koňak pak už jenom zíral.

Říkala jsem si, že tyhle nesmělí panáci potřebujou popostrčit, tak jsem k němu vyslala Ágnes, chvilku s ním laškovala, ale nakonec to vzdala, tak se mu strčila Franzi, bez úspěchu. Napadlo mě, že je to jeden z těch co rádi chlapečky, přihodila jsem mu Peppiho, to však toho brejlovce naštvalo, seskočil ze stoličky a ven. Okem, ale cestou zarazil o Heidi, scházející ze schodů, šel jí naproti uklonil se, políbil jí ruku a odvedl k baru, tak setrvali ti dva v družný debatě nějakou chvíli, než ho vzala na pokoj. Ráno jsem se vyptávala ségry co z něj vytáhla. Řekla, že je to učitel na zdejší škole, taky taková ztracená duše jako ona, sem ho zavedla náhoda a Burg. Hledal útočiště před svým nešťastným manželstvím. Jmenuje se prej Luis Scheiner a ještě přijde. Tomu jsem moc nevěřila, těmhle nešťastníkům stačí z pravidla jedno povyražení, aby si napravili sebevědomí, ale mýlila jsem se, Scheiner chodil do pensionu za Heidi každej pátek, jeho návštěvy jí vrátily do života a pomohly zapomenout na prožité bolesti, byla jsem ráda, když jsem jí  slyšela mluvit zase o budoucnosti a už vůbec mi nevadilo, že Scheiner za ty vizity neplatí.