Kapitola 5. Zelená úsporám

Slunce začalo pomalu nabírat na síle, příroda si zvolna svlékala svůj bílý kabát a měnila jej za zelený, jarní pěvci obsazovali ještě bezlisté větve stromů, aby zde spustili svůj koncert, jaro přišlo a projevovalo se v celé své kráse. Lidé začali mít na tváři radostnější výraz, neboť byli rádi, že konečně mohou vyměnit těžké zimní oděvy a obuvi za lehčí, pohodlnější, letní.

Grian Dé Brigd se kochal z probouzení se přírody do života, chodil lesem zapomínaje na své povinnosti. Ty se mu ostatně připomněli s příchodem do kanceláře a s pádem Bedouse s vykuleným výrazem ve tváři ani nepozdravil, což mu Grian nezapomněl vyčíst.,, V Anglii přestali zdravit?"

,,Nikoli Výsosti, v mé vlasti se stále zdraví, ale nesu hrozné zprávy." Halasil komorník.

,,Co je tak hrozného, že to tolik narušilo tvou jinak nenabouratelnou emocionální  rovnováhu." Zasmál se Regent, protože ho vždy pobavilo, když jeho britský společník ztrácel svůj klid, tolik typický pro něho a jeho národ. ,,Německá strana vyhrožuje zrušením smlouvy, protože naše strana nedodržuje závazky z ní vyplývající." Odvětil vzrušivě.

,,A co?" Sykl Grian. ,,Nedodáváme dělníky, nechodí materiál..."

,,Peníze..." Přerušil ho Bedous

,,Ty má na starosti Maikowitz." Prohodil vicekrál.

,,Ano a ten zavřel kohoutek." Oznámil Bedous zklidňuje se.

,,Co udělal?" Podivil se rozrušeně, šmátraje po krabičce s cigaretami, naštěstí byla daleko, jinak by komorník měl co sbírat.,, Pan vrchní správce státní pokladny Abrhám Maikowitz přestal vyplácet svou část investic a Německo teď zuří, neboť je všechno nyní na něm, což se mu pochopitelně nelíbí a bere to jako podvod." Pravil komorník už klidně.

,,Ví co tím způsobí?" Zuřil vicekrál.

,,Tím nemohu sloužit, tak daleko informován nejsem." Odpověděl Bedous. ,,Bylo by nanejvýš vhodné Výsosti,  kdybychom si pana Maikowitze pozvali k nám do úřadu a prohovořili s ním."

,,Zavolej mi ho." Zavrčel Grian pevně tiskaje držadla židle.

,, Pan Rebe se dostaví dnes ve 12:30." Oznámil tajemník, Regent odvětil uznalým pohledem.

Rabím Maikowitz byl jmenován správcem státní pokladny teprve od Samhainu, tedy od Icénského Nového roku, vzal svou funkci skutečně zhurta. Pečlivě hlídal každou zlatku, aby nepřišla nazmar. Bohužel byl toho mínění, že každý vydaný zlatý jde nazmar. Přišel přesně s úderem půl jedné. Dochvilnost byla jedna z jeho vlastností, kterou dokázal Regent ocenit. Uctivě se uklonil a zaujmul místo hned naproti Grianovi. ,, Tak jak to vypadá s penězi Rebe." Zaútočil zvolna.

,,Peněz není nikdy dost, Výsosti." Odvětil Maikowitz, rozhlížeje se po místnosti.

,,Ale my potřebujeme investovat, Německo zuří." Řekl Regent.

,,To můžeme až budeme mít dost peněz." Usmál se Rabín mna si ruce.

,,A to bude kdy?" Atakoval Grian

,,No víte Výsosti, peněz není nikdy dost." Krčil Rabín rameny, pokračuje. ,,Musíme šetřit."

,,Nechcete mi říct kde? Už škrtíme co se dá..." Rozohnil se Grian.,, Od Samhainu neděláme nic jiného, než že škudlíme. Náklady na zdravotnictví jsou snížené tak, že sotva držíme pacienty při životě, školství je přiškrcené tak, že kdybychom šli dál, vycházeli by nám ze škol negramoti, ne že by si toho někdo všiml a to nemluvím o vnitřní a vnější obraně a zemědělství a teď průmysl, který se snažíme tou spoluinvesticí podpořit, vy to opět blokujete a ještě tím ohrožujete mezinárodní diplomatické a obchodní vztahy."

,,Krácení výdajů je nutnost, ta stavba v Durinu nás přišla na pěkné peníze, narušuje mi to rozpočet." Namítal Rabín.

,,Nám to zase narušuje mezinárodní vztahy, to je horší, vy víte dobře jak nám a královně záleží na dobrých vztazích hlavně s Evropou." Vyčítal mu se zlobou v očích. ,,Nemůžeme si dovolit podobné kroky."

,,Když dovolíte Výsosti, tato investice patří do kvazimandatorních výdajů a ty se krátí jako první." Pravil Rebe uctivě.

,,Když je potřeba a nenarušuje to důvěryhodnost země." Dodal Regent.

,,Pro vyrovnaný rozpočet se musí něco obětovat." Poznamenal Maikowitz.

,,Ne reputaci království, měli jsme vždy dobrou pověst, stejně jako náš průmysl, proto jsme dosáhli toho kontraktu a vy Rebe to teď všechno zahodíte, kvůli Vašemu záchvatu spořivosti." Křičel.

,, Německo to pochopí." Obhajoval se muž.

,,Nezapomeňte, že už rozpoutalo dvě světové války." Prohodil Grian varovně.

,,Díky tomu jsem dnes tady..." Zavzpomínal Rebe. ,,...ale to bylo před sedmdesáti lety, teď je jiná doba."

,,Musíte ty peníze najít, i kdybyste je měl vydolovat." Kázal.

,,Pokusím se něco vymyslet, Výsosti." Pravil Rabín na odchodu.

Regent měl z rozhovoru divný pocit, považoval Rabína tak trochu za baziliška, dobře si uvědomoval, že od něho může čekat leccos. ,,Jaká byla rozprava, Výsosti." Přerušil jeho přemýšlení Bedous.

,,Bolí mě z ní hlava, přines mi prášek." Zabručel.

,,Zajisté Výsosti." Přitakal komorník, jda k lékárničce, ze které vyndal lahvičku s léky a podal jí pánovi, ten odebral dva prášky, strčil si je do úst a zapil, promnul si oči řka. ,, Prosím tě, kdo navrhnul Maikowitze za šéfa pokladny?"

,,Tuším, že Rada Moudrých, Výsosti." Odvětil Bedous

,,Podle jakých kritérií?" Tázal se vicekrál

,,Měl ze všech třech Rabínů největší prasátko – pokladničku." Vece komorník.

,,To je kvalifikace..." Odfrkl si Regent.,, Mě spíš teď jímá hrůza z toho co Rabín vymyslí."

,,Nemám tolik odvahy, abych o tom uvažoval, Výsosti." Pronesl komorník.

,,Já taky ne, ale nic jiného mi nezbývá." Zamumlal.

Celý týden nejistoty, která zmítala Regentem, protože se mu Maikowitz neozval, kdykoli se za ním zastavil, nebyl doma nebo neměl čas. Sedm dní se Rabín Regentovi vyhýbal, až ten sedmý den mu jeden z Rabínových pomocníků přinesl na úřad modré desky. Podle barvy šlo o návrh. ,,Hodláte je otevřít," Otázal se Bedous, vida pánův váhavý postoj k prostudování došlého dokumentu. ,,Myslíš, že mám, nějak mě opouští kuráž." Vzdechl Regent, bera desky do rukou, otevřel je a počal. ,, Úsporná opatření dle paragrafu etc. ...snížení nákladů regentské a královské kanceláře..."Vyvalil oči. ,,...o 45%..." Křikl.,, ...jaké náklady na královskou domácnost...propouštění personálu...snížení platu stávajícím státním zaměstnancům..."Zprudka vstal, sedl si a zase se postavil. ,,... Regentské renty???" Praštil s deskami. ,,On mi bude sahat na peníze???" Zafuněl.

,,Patrně to pramení ze slibu, který dal pan Maikowitz královské rodině a Radě Moudrých, že donutí šetřit každého." Vece Bedous uctivě.

,,To drží dokonale, ale proč to chce po nás?" Zlobil se Grian.

,,Každého Výsosti." Zopakoval komorník.

,,Královna mu za ten návrh utrhne lokny i s jarmulkou." Konstatoval Regent.

,,To panu Rabínovi slušet nebude." Podotkl Bedous, rovnaje poštu na odeslání do aktovky.

,,Co budeme dělat." Začal Regent propadat panice.

,,Dáme to do tisku." Navrhl tajemník.

,,Lidi budou jásat..." Zavrčel Regent. ,,...nic lepšího než škrcení výdajů nás nahoře je nepotěší víc."

,,Ano, lidé jsou tak škodolibí." Souhlasil Bedous

,,Jsme v pasti." Povzdychl si vicekrál, kmitavými pohyby prstů probíraje další podklady, udiveným pohledem se podíval na komorníka. ,,On nedodal stav pokladny."

,,Dovoluji si připomenout Výsosti, že pan vrchní správce nedodal ani čtvrtletní zprávu o příjmech a výdajích statní kasy." Upozornil komorník.

,,Šlendrián..." Pronesl Grian.,,...při tak důležitém návrhu by měl dodat všechno."

,,Bez toho ho nemůžeme přijmout, dle zákona." Zasyčel Bedous.

,,Dobrá, odnes prosím, ten návrh zpět panu Maikowitzovi s našimi připomínkami." Podal mu desky, ty si tajemník dal do aktovky a po Regentově propouštěcím gestu odešel.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat a nepřinesl jí Bedous, nýbrž sám navrhovatel. Tvářil se nepřívětivě, lokny se mu vzteky třásly, Regent si jej trochu pobaveně prohlížel. ,,Stalo se Vám něco?" Položil mu starostlivě dotaz.

,,Jakým právem jste mi mohl vrátit můj návrh?" Soptil Rabín.

,,Nedodal jste zprávu o stavu státní pokladny, pro tak důležitý návrh podstatný." Pravil pomalu

,,Úspory pro královskou rodinu nejsou důležité státní výdaje, není to podstatné." Namítal Rebe.

,,Jak to?" Podivil se Grian. ,,Královská rodina zastupuje stát, takže jde o důležité státní výdaje."

,,Zajímavý argument." Kvitoval Maikowitz. ,, Ale královská rodina to přežije."

,,To se uvidí." Řekl Grian.,, V každém případě potřebuji vidět stav příjmů a nákladů státní pokladny."

,,Audit?" Vyjekl Rabín.

,,Co se divíte, měl jste ho již dávno dodat." Prohodil Regent ledabyle.

,,Ale jak jsem řekl..." Začal Maikowitz koktat.

,,Jako správce státní pokladny jste povinen, dodat čtvrtletní zprávu o stavu, tu jste zatím nedodal." Přerušil jeho pokus o chabou výmluvu.

,,Změnil jsem pravidla." Vysoukal Rabín ze sebe.

,,Změnil???" Nevěřil Grian svým uším.

,,Ano, mám na to přece právo." Ohradil se.

,,Nemáte..." Štěkl vicekrál. ,,...Vaše práva a kompetence určuje Rada a schvaluje královna, vy si sám nic měnit nesmíte."

,,A co z toho tedy vyplývá?" Nechápal Maikowitz.

,,Že platí ta stávající pravidla a já chci vidět tu zprávu." Řekl důrazně, Rabín pomalu vstal, uklonil se a odešel.

Asi za tři dny seděl Grian Dé Brigd ve své pracovně, zrovna pročítal právě došlé spisy o Durinu. Četl kroutě hlavou, neboť problémy působené Maikowitzem se hromadily a to ještě netušil: ,,Výsosti..." Vrazil Bedous vyděšeně do místnosti, Regent se leknut tak, že skončil pod stolem. ,,Bedousi už zase, nejsi Kelt, ale Anglosas, chovej se podle toho." Zavrčel zpod stolu.

,,Omlouvám se Výsosti." Kál se komorník, nakláněje se k spadlému pánovi, který se pokoušel vstát.  Šlo to ztuha, zvednout 105 kg živé váhy na krátké nohy není nic lehkého, konečně se mu to i za komorníkova přičinění podařilo, ten mu poté podal noviny, Regent sedaje si je převzal a s vyjeveným výrazem přečetl velký nadpis na titulní straně. ,, Královská rodina káže pít vodu a sama pije víno..." Vzrušeným hlasem pokračoval v četbě. ,, Jeho Výsost Regent Icénského království Grian Dé Brigd odmítl návrhy na úsporná opatření týkající se královské rodiny, místo toho souhlasil zvýšením přímých i nepřímých daní svých poddaných..." Udiveně se podíval na komorníka křiče. ,,Co je to za nesmysl, kdo to tam dal? Tohle může vyvolat vzpouru, revoluci, víš jak to dopadlo ve Francii a v Rusku."

,,A to není vše Výsosti, Její Veličenstvo si Vás žádá." Oznámil Bedous.

,,Hned?" Šeptl s obavou, komorník přikývl. ,, Jakou má náladu?" Špitl.

,,Její Veličenstvo se nachází ve značné emocionální rozbouřenosti." Sdělil uctivě.

,,Takže to bude jak při tajfunu." Vzdechl.

,,Výsosti." Pobídl komorník Regenta, ten velmi pomalu vstal a vydal se k Boudvindě, ta seděla za svým stolem skřípajíc zuby, před sebou měla pohozené, zmuchlané noviny, ukázala na ně.,, Za to já nemůžu..." Obhajoval se Grian.

,,A kdo? Vždyť se tam píše o tobě? Víš jaký stín na nás ten článek vrhá?" Zuřila, zprudka vstala, začala chodil po místnosti sem a tam, což zvyšovalo napětí mezi oběma přítomnými. ,,Měli bychom to dementovat ovšem až..." Regentovo návrh přerušil hluk vycházející pokoje, podle hlasu to byli Rabín Maikowitz, Veledruid Mirid a Bedous, to se potvrdilo, když všichni tři pánové vpadli do kanceláře. ,,Co se děje?" Zakřičela královna.

,,Omlouváme se Veličenstvo..."Blekotal Bedous. ,,Ale dle pokynů Jeho Výsosti jsem přivedl pana Rabína a pan Veledruid se přidal, mají pro vás důležitá sdělení."

,,Jaké sdělení?" Otočil se naň Regent, Bedous ukázal na Maikowitze, ten po menším zaváhání odhodlaně spustil, podávaje královně modré desky. ,,Veličenstvo, toto je ten návrh odmítnutý Jeho Výsostí, žádám aby o něm rozhodla Rada." Královna otevřela akta a za doprovodu hustého a skličujícího ticha je letmým zrakem prohlédla, rychle je zavřela a mrštila jimi na stůl. ,,Jak ...si...vůbec můžete dovolit, něco takového navrhnout?" Přecedila přes zuby.

,,Máte tu zprávu?" Zaútočil Regent z druhé strany.

,,Jakou zprávu?" Zaštěkala královna.

,,Požádal jsem a to byl ten návrh, aby pan Maikowitz předložil zprávu o stavu příjmů a výdajů státní pokladny."

,,Ale to přece není nutné???" Zabreptal Rabín.

,,Já Vás o to žádal..." Zvýšil Regent hlas.,,...dokonce jsem to vzkázal po Bedousovi."

,,To jsem také vyřídil." Potvrdil komorník

,,A ještě něco, ten článek v novinách..." Přešel na druhý bod hovoru. ,,...budeme to muset vyšetřit, pomluva, poplašná zpráva..."

,,A co urážka královské rodiny?" Připomněl komorník

,,Ale přátelé..." Ujal se Mirid slova.,,...děláte problém větší než je, vždyť bude určitě jednoduché řešení."

,,Já jsem přinesl tu zprávu..." Pohodil vystrašeně Maikowitz, vytahuje růžové desky z tašky, položil je na stůl.

,,No výborně..." Zajásal Grian. ,,...teď si můžeme sednout a zjistit, kde můžeme sehnat peníze na dostavbu továrny v Durinu."

Rána jsou tak jasná, když mračna problémů se rozpráší, jeden by se chtěl vznést, takovou cítí úlevu. I vicekrál se tak cítil, spokojeně popíjel kávu a pokuřoval svou cigaretu, trochu se při tom zasnil, ani si nevšiml přítomnosti Bedouse, ten na sebe upozornil lehkým pokašláním. ,,Copak se děje?" Otázal se bručivě.

,,Váš denní tisk, Výsosti." Položil na stůl tiskoviny, Grian je otevřel.

,,Tak Rebe Maikowitz rezignoval." Komentoval první článek, který mu padl do oka.

,,Ano, jeho funkci převzal Rabín Izák Goldstein." Doplnil Bedous informace.

,,Doufám, že s ním bude rozumnější debata než s Maikowitzem." Pronesl Regent, listuje dál v novinách.

,,Pochybuji Výsosti, pan Goldstein při svém nástupu do funkce se nechal slyšet, že jak jde o peníze jde o všechno." Poznamenal zdvořile komorník.

,,No snad to zvládnem..." Povzdechl si Grian.,,...alespoň, že Durin je zajištěný a Německo už neprudí."                                                                                  

,,To bude díky Vaší diplomacii."Pousmál se Bedous, řka. ,,Bude si Vaše Výsost něco přát?"

,,Zatím ne, děkuji." Odpověděl Regent zpoza novin.

,,Tak já bych šel vytřít prázdné kanceláře, když tu teď nemáme uklízečky, ostatně co bych za tu sníženou mzdu neudělal." Postěžoval si komorník.