Cteniprodusi | Kapitola 3. Otvíráme

Není pochyb o tom, že důvod proč Frau Bauer nabídla pomoc rodičům byl tatínek, jak už jsem se zmínila tak podobný typ žen se kolem něho k nelibosti maminky vždy pohyboval, není divu, podívám-li se na starou zažloutlou fotografii z dob jeho mládí musím uznat, že to byl opravdu sekáč vysoká, atletická postava, jasně modré oči, světle kaštanové, kučeravé vlasy. Kde se objevil tam se na něho ženské lepily, většinou ty s nevalnou pověstí v Mnichově to byla jistá Franzi Stauber, jež měla pověst Mnichovské, obecní matrace, chodívala k nám do kavárny okukovat tatínka, což byla jediná činnost ke které se za celou dobu dostala, neboť dozor zlostného pohledu naší maminky jí dál nepustil, když byl ve 39´ v Bodenmaisu v lázních byla to jakási Frau Birne, na tu maminka přišla náhodou a dokonce si za ní do Vídně dojela, co tam dělala nevím, jediné co se mi doneslo, že ta dáma ještě ten večer kvapně opustila město a o divadle, které tam maminka ztropila si dodnes povídá půl Vídně.

U Frau Bauer byla na vážkách, probíhal u ní boj kdy vděčnost za Uschinu pomoc střídalo podezírání tatínka z nevěry, proto kdykoli se při opravách Ursula objevila u tatínka hned se mezi ně maminka podstavila aby nedošlo k jinému kontaktu než verbálnímu, jednoho dne přivedla Teta Uschi podivného pána, kterého rodičům představila jako Nandla, byl to divný zjev ucourané dosti obnošené sako, které doslova viselo na jeho malém, hubeném těle, široká čepice s kšiltem mu skoro zakrývala obličej z něhož vyčnívala nikdy nezhasínající cigareta, jeho chování nasvědčovalo tomu, že etiketu neviděl ani z rychlíků.

,,Brej den." Pozdravil svým chraplavým hlasem, maminka si jej změřila od hlavy až k patě svým kritickým pohledem, po té se obrátila na Frau Bauer.,, Nandl se vyzná." Začala Uschi přesvědčovat -,,V čem?"Zeptala se nevěřícně maminka

,,Ve všem, dokáže sehnat cokoli, za války jsem díky němu mohla zásobovat  celou čtvrť." Pěla Uschi chválu

,,No jen aby."Pochybovala maminka stále si jej měříc .

,,No tak se posaďte ..."Pobídl tatínek překupníka, utíraje špinavým hadrem zaprášenou židli.,,Ani Vám nemám co nabídnout. " Omlouval se .

,,To nic vašnosti."Odvětil Nandl, bryskním hmatem sáhl pod jednu z nohavic, odkud vytáhl lahev červeného Rýnského. ,,Mám vlastní zásoby."Dodal

,,On to pašuje všechno v kalhotách?" Šeptla maminka do ucha Frau Bauer.

,,No a kde myslíte, není k sežrání?" Řekla Bauer s nadšením

,,Bože."Vzdechla maminka, při představě, že by všechno zboží a to včetně šunky, kterou sliboval přenášel pod svýma špinavýma kalhotama se jí dělalo zle. ,,Ale víte jaký je milenec." Dodala Bauer, to už maminka nevydržela, jen co to Frau Bauer dořekla, chytla se maminka jednou rukou za pusu , druhou za břicho utíkajíc směrem k zadním dveřím, jež vedli na dvorek do kadibudky kde pobyla asi čtvrt hodiny.Když se vrátila měla stále jednu ruku položenou na břiše a ve tváři nezdravou nazelenalou barvu. Zmoženě se složila na židli stojící v blízkosti dveří.

,,Copak Mariechen?"Tázal se tatínek když viděl v jakém se nachází stavu.

,,Nic Schwarzsteine."Šeptla

,,Nedáš si víno?"Nabízel tatínek, maminka jen ledabyle mávla rukou.

..To chce prcka."Prohlásil Nandl.

,,Toho tu nemám." Smutně konstatoval tatínek

,,Ale ..."Namítal Nandl sahaje si pod druhou nohavici odkud vytáhl lahev koňaku.

,,Teda Nandl co ty v těch kalhotách všechno nenosíš? " Poznamenala servilně Bauer.

,,Tak pojď na dvorek a já ti to ukážu, Uschi."Zahalasil Nandl holedbavě.

,,Ale Nandl, ty čuňáku." Řekla Frau Bauer káravě.,,Jsou tu lidi."

,,Před tím ti to nevadilo?" Odvětil Nandl zklamaně. ,,Byla si schopná mi ty svoje čísla předvíst kdykoli a kdekoli, stárneš Uschi."Řekl Nandl vyčítavě, poté se obrátil na tatínka.,,Tak my jsme domluvení vašnosti."Tatínek rázně přikývl a podávajíc mu ruku se s ním rozloučil, ještě než odešel otočil se Nandl ve dveřích k Frau Bauer rozverně pravěje.,,Tak příště Uschi." Bauer se jen cudně usmála.

,,Hrozný chlap."Pronesla matka, když za ním zabouchly dveře. ,,Kde jste ho objevila, pro boha."

,,Ale..." Mávla rukou Frau Bauer .,,Před devíti lety se mi objevil v podniku, že chce prej šmajchl, no když ho dostal řekl mi, že nemá ani vindru, parchant, už bych mu vyškrábala oči když mi jako kompenzaci za mou snahu nabídl zboží co měl pod oblečením, no samý fajnový, víno, koňak, nějakej ten kaviárek, tak jsem to od něho vzala, párkrát mi ještě něco přines nakonec jsme si z toho udělali pravidelnej obchod."Vysvětlila

,,Vy jste mu za to platila..."Ptala se nevěřícně maminka

,,V posteli." Řekla Frau Bauer bez skrupulí dodávajíc.,,Von Nandl je furt při chuti, to já tedy vždycky nebyla a tak jsem mu, když jsem na to neměla náladu vrzla mu nějaký prachy."

,,Doufám, že po mě nebude chtít to co po Vás?"Strachovala se maminka.

,,Ne."Smála se Bauer. ,,Ten je jen na nás, holky z branže, vdaný paničky nejsou jeho sortiment."Chvíli mlčela, pak si vzpomněla.,,Jo kdysi to u jedný vdaný zkusil, ale ten její paroháč se vrátil o něco dřív s úřadu , no a Nandl měl leteckej den ještě, že jel kolem valník se senem do kasáren, jinak by už tady nebyl, ona ta krůta bydlela ve čvrtým patře ."Náhle se Bauer rozhlédla po místnosti, tázajíc se.,,Kdy chcete otevřít?"

,,Prvního."Odvětil tatínek

,,To je za 9 dní? To tu máte dost práce." Konstatovala Bauer

,,To ano..."Prohodila maminka. ,,A já musím zítra s Lisi na ty testy do školy."Povzdechla si

,,Kam bude chodit."Vyzvídala Bauer

,,Tady na náměstí."Odpověděla maminka

,,Na náměstí?"Ujišťovala se Bauer

,,Ano."Přitakala maminka, Frau Bauer se chvíli zamyslela pak navrhla.,,No pokud by vám to nevadilo mohla bych malou vzít do školy já znám tamního ředitele je tam porád Scheiner, ne."

,,Ano."Mamince se nelíbilo, že bych zítra byla sama s osobou takového ražení jako byla Ursula Bauer, ta si jejího váhání hned všimla proto pokračovala.,,Na Luisíčka mám skvělý vzpomínky, říkali mu mlsnej kocour, to vám byl kaňour..."Zarazila se , výraz v maminčině tváři jí naznačil, že by měla krotit svůj temperament.,,stejně oblíbil si Heidi ta se z postele vypracovala až do jeho kanclu, ona byla vždycky přes papíry, já ne já jsem spíš holka do terénu.Tak co můžu jí tam vzít?"Maminka chvíli přemýšlela a pak řekla.,,Ale mají tam divného školníka, aby Vás tam pustil."

,,Kdo Wasserkopf ?" Zasmála se,,... je blbej jak děravý necky, jediný co umí, vystrkovat ten svůj vyžranej pupek na náměstí."

,,To jsem si všimla."Dodala polohlasně maminka, chvíli zavládlo ticho po kterém následovala otázka.,,Tak co Frau Schwarzstein, mám jí tam zítra odvést?"Maminka ještě chvíli přemýšlela, napadlo jí, že asi nebude tak špatný mít protekci, proto nakonec kývla.

Ráno byla maminka nervózní, přeci jen měla pochybnosti o tom jaký výchovný efekt na mě zanechá strávený den s Frau Bauer celou dobu co mě připravovala mi udílela různé rady:

,, Pamatuj si Lisi, Frau Bauer je pouze doprovod, pokud ti bude říkat kam jít nebo co máš a nemáš dělat poslechni jí na slovo, ale když ti bude vyprávět něco ze svého života dělej, že neslyšíš, nemusíš všechno vědět."

,,A co mám dělat?"Ptala jsem se

,,Zpívej si."Řekla maminka. ,,A teď se necukej chci ti udělat copy." Nevěděla jak to maminka myslela, kdyby mi povídala něco ze svého života, avšak na to abych to s maminkou rozebírala bylo pozdě, jelikož Frau Bauer právě přišla.,,Už můžem." Halasila jen co otevřela dveře .

,,Ano jistě."Odvětila maminka.,,Lisi běž si vzít věci."Ponoukla mě, potom se obrátila k Fr. Bauer .,,Frau Bauer, jak jistě víte mám jisté pochybnosti o tom abyste doprovázela Lisi do školy, prosím vyvarujte se ve vyprávění pikantérii z vašeho života."

,,Ale jistě, Frau Schwarzstein, přece vím co se hodí."Uklidňovala ji Bauer, maminka se na mě soustrastně podívala, pohladila mě po vlasech a vypustila nás  do mého boje za vzdělání.

,,Vidíš ho?" Ukázala Bauer na školníka zevlujícího před školou. ,,Tak pojď, jdeme do jámy lvové." Řekla odhodlaně

,,Madam, sem nesmíte."Volal tučný školník jen co nás zpozoroval. ,,Toto je počestná školní instituce, zde dámy Vaší pověsti mají vstup zapovězen."Sděloval nám tváříce se náramně důležitě.

,,A dej pokoj Wasserkopf."Mávla rukou Frau Bauer .,,Ta tvoje slavná školní instituce je stejně počestná jako ten můj pension, uhni bráníš mladý ve vzdělání."Pokusila se jej odstrčit, školník se však nedal.,,Uvědomte si osobo, že mluvíte s úředním orgánem."

,,Ty orgáne,..." Odsekla Frau Bauer dodávajíc.,,Uhni."Ostrčila ho levicí, pravicí otvírajíc dveře, jako dvě dávné bojovnice jsme vešly do budovy, bylo vidět, že Frau Bauer se ve škole vyznala, neboť přesně věděla kde je ředitelna ani neklepala a rovnou vešla jako domu. "Servus Heidi ."Pozdravila nahlas, tak že Frau Schneider naskočila ze židle upouštíc pera, jež musela posléze hledat, což jí šlo obtížněji, protože při její postavě ji bylo pod stolem trochu úzko, když měla své pisátko opět nalezeno vrátila se zpět na svou židli pravíc.,,Uschi !"

,,Jdu tady s mladou na nějakej test. Je tu Luis?" Řekla Ursula slídíce očima po kanceláři. "Máš to tu nobl ségra. Luisíček tě rozmazluje."

,,Musí když chce občas potěšit."Odvětila Frau Schneider.,,Tak pojďte Herr Direktor Vás již očekává, prosím."Dodala otvírajíc dveře.Zavedla nás do vedlejší místnosti kde kromě Herr ředitele seděli dvě dámy vpravo Frau Kirchen moje budoucí učitelka o níž se Frau Bauer projevila jako o vysušené tresce a po ředitelově levici Frau Wiener zástupkyně ředitele o ní mi Frau Bauer šeptla, že snědla cosi Šalamounovi, co jsem jí nerozuměla.

,,Tak tě vítám Elisabeth,"Povídá Herr Scheiner.,,Doufám, že jsi se učila ."Mlčky jsem přikývla, Direktor se na mě mile usmál hladíc mě po vlasech zdvihl oči směrem k mému doprovodu se slovy.,,Frau Bauer počkejte prosím na chodbě."

,,Jistě Lui..., Herr Direktor :"Zaševelila Frau Bauer, poté se obrátil Herr Direktor na mě.,,Tak Elisabeth tady Frau Kirchen..." Ukázal na hubenou přísně se tvářící ženu. ,,... tě bude zkoušet, proto hezky na všechno odpověz, já se budu na tebe dívat jak ti to jde." Poznamenal .,,Paní kolegyně, prosím."Ponoukl vysušenou tresku Kirchen , ta prkenně přešla k tabuli na níž napsala křídou pár příkladu, pak mi křídu předala a prudkým gestem své vyzáblé ruky mě pobídla k počtům, třásla jsem se, trochu jsem se jí bála, proto mi trvalo malinko déle než jsem příklady spočetla, avšak nakonec se mi to dle výrazu tváře Frau Kirchen , Herr Direktora a Frau Wiener s úspěchem podařilo.

Zatímco já jsem se potila před tabulí užívala si Frau Bauer se svou sestrou kávy a družného rozhovoru. ,,Tak Luisíček se zatím nevyjádřil." Vyzvídala Bauer

,,Ne."Špitla Schneider.,,Prý po rozvodu."

,,Von je ještě ženatej?"Divila se Bauer, sestra přikývla,,Já myslela, že už je s tou svou kvočnou rozvedenej, vždyť mu zdrhla ještě před válkou s tím náckem ."Frau Schneider pokrčila rameny.,,Asi čeká jestli se mu nevrátí."Špitla Heidi. Frau Bauer se usmála ,,Ta? Ta se nevrátí, jestli nezařvala při náletech tak je někde v Argentině."Konstatovala Bauer.

,,A co když toho jejího zavřeli ."Mínila Schneider

,,To je možný."Prohodila Bauer.,,Ačkoli nedělal on velitele v nějakým zapadákově v Polsku?"Heidi kývla.

,,No tak to na tuty práskl do bot."Řekla Bauer, chvíli mlčela pak dodala.,,No jo tihle oficíři jak ucejtili roďochy někde poblíž, sebrali konfiskát a trádá přes moře. Přece nebudou čekat až je pošlou na Sibiř" Namítala

..No vidíš..."Řekla Frau Schneider ,,...no on se ani rozvést nemůže, kdo by to podepsal."

,,Nech to volovi, ten má větší hlavu."Utěšovala Frau Bauer

,,Hlavu sice velkou má, ale nikdo neví na co, vždyť ani nevyplní formulář správně." Odvětila Heidi

,,Já nemyslela Scheinera."Napomenula Bauer sestru, Schneider se podívala na hodinky řka.,,Už budou končit."

,,Chudák Lisi jak asi dopadla."Povzdechla si Frau Bauer.

Byla jsem celá rozklepaná z celého zkoušení, ulevilo se mi, že ho mám již za sebou, Frau Bauer se na mě soucitně podívala pak se otočila na komisy oznamujíc.,,Tak nevím jestli jsem děvče připustila ke školní komisy nebo k inkvizici."

,,Byla to jen zkouška, navíc dítěti neuškodí když je ve stresu, připravuje ho to dobře na život."Odvětila kostnatě Frau Kirchen

,,Časy Hitlera jsou za námi, milostivá."Odsekla Frau Bauer.Frau Kirchen protáhla obličej rychlými kroky přecházejíc ke stolu komise, tam křečovitým úsměvem předala slovo Scheinerovi ten obřadně vstal a vážným hlasem četl.,,Poslyšte rozhodnutí školní komise ve věci přijímací zkoušky. Žákyně Elisabeth Schwarzstein, narozena 11.4. 1937 v Mnichově. Přítomní zkoušející – Předseda Luis Scheiner, ředitel školy.První přísedící Frau Eleonora Wiener zástupce ředitele, druhý přísedící Frau Agnes Kirchen učitelka , žákyně prospěla s těmito výsledky: Matematika písemná 2, ústní zkouška 3, Německý jazyk psaní 2, čtení 3 . Závěrem: Žákyně prospěla s průměrem 2,5, splnila tímto podmínky pro postup do třetího ročníku. Písemné vyrozumění bude vyhotoveno do tří pracovních dnů. Proti tomuto rozhodnutí se lze do 30-ti dnů odvololat."Když dočetl sundal si svůj cvikr, usmál se pravěje.,,Tak vítej u nás Elisabeth."Jen těžko jsem se usmála, protože jsem byla zklamaná z výsledků, byla jsem zvyklá na jedničky občas dvojku a teď dokonce trojka, nebylo mi do úsměvu, ale když jsem viděla Scheinerovu usmívající se tvář nemohla jsem jinak. Vlastně z celé školní docházky si pamatuji jeho bezelstný, laskavý úsměv, který dokázal pohladit když nám bylo ouvej.

,,No tak to je dobrý, prospěla jsi."Chlácholila mě Frau Bauer když jsem vycházely ze školy .

,,Není ." Vzdorovala jsem. ,,Nikdy jsem 3 neměla."

,,To nic."Konejšila mě

,,Doufám, že Vás už tady neuvidím, dámo."Volal školník ze schodů, Frau Bauer mu odpověděla zdviženým prostředníkem své levice, přesně po vzoru starých Římanů, stále jsem se klepala, proto Frau Bauer  mě vzala do cukrárny, kde mi koupila ne příliš dobrý dort.

Návrat domů byl pro mě trpký, nevěděla jsem jak bude maminka reagovat na můj příliš průměrný výsledek.Naštěstí měla hodně práce a takže se neptala, tak jsme jí nic neřekli.

Naše kavárna začínala mít už svou podobu, rodiče jí zařídili podle té mnichovské, podobné stoly, pult dlaždice na podlaze a maminčiny oblíbené muškáty v oknech. Nic nebránilo tomu aby byla otevřena.

,,No krásné." Pochvalovala Frau Bauer

,,Doufám, že to bude mít význam ."Povzdechla s obavami maminka

,,Ale jo, podívej."Řekl tatínek ukazuje na hlouček mužů v uniformě blížící se ke kavárně .

,,Do hajzlíku..." Zvolala Frau Bauer,, Ruďoši, ty se tu akorát vožerou vodkou a udělaj brajgl, to znám v pensionu mi dělali to samý a žádnej šmajchl, to jsem si vždycky říkala jak to, že jich je tolik při tomhle postupu."Konstatovala Frau Bauer.,,Nebo, že by ty jejich děti byly ožralý spermie? Vážně nevím."Uvažovala Bauer nahlas

,,Tak je pojď přivítat maminko." Pobízel tatínek, Sověti byli zvláštní sortou lidí, jak říkávala Frau Bauer, kam přišli bylo jich všude plno, pusu plnou velkých řečí, ale skutek utek i zde v naší kavárně se chovali velkopansky, rozrazili dveře, div nám nerozbili sklo v nich halasíce.,,Zdrastvujtě !" Pozdravil vysoký, statný muž vedoucí celou skupinu, hned přejel rukou po místnosti, čímž dal pokyn ostatním, kteří si každý sedl k jednomu stolu.,,Roztahovat se to umí."Zabručela Frau Bauer.

,,Tavárišč..." Volal důstojník.,,...u tibja vodka?" Tatínek rozpačitě přikývl ,,Daj butely." Zavelel

,,Celou?"Ptal se tatínek

,,Da malčik." Kývl důstojník, tatínek neochotně šel za pult kde přichystal velkou lahev vodky a skleničky na kořalku, které roznesl po stolech, když postavil skleničku před vrchního důstojníka, chtěl rozlít vodku, ale důstojník mu v tom zabránil, sebral mu lahev z ruky a podal mu  skleničku se slovy.,,Etot malyj stakanov, balšij stakanov."

,,Všem?" Ptal se strachem v hlase.,,Da."Přitakal důstojník, tatínek se vrátil za pult, vyměnit skleničky.,,Mariechen."Pravil se vzdychem

,,Doufám, že to zaplatí." Hudrovala maminka

,,Umíte se modlit, panstvo?" Ptala se Frau Bauer, oba rodiče kývli

,,No tak začněte." Odvětila Bauer

,,A pomůže to?"Zeptala se maminka

,,Ne, ale nebude vás to tak bolet až zdrhnou bez placení ."Vysvětlila Frau Bauer .

,,Vy umíte potěšit, Ursulo." Vzdychl tatínek odnášeje skleničky.

,,Charašo malčik ."Zaburácel přátelsky důstojník, poplácávaje tatínka po rameni, když měli nalito, důstojník vstal a zvolal.,,Na zdarovje." Když vodku vypili, zavolal.,,Ješčo raz."Když vypili i ten druhý křikl.,,Za Stalína." S těmito slovy na rtech se všichni vojáci rozpřáhli a vší silou mrštili se skleničkami, poté přešel důstojník k pultu, položeje bankovku na pult pravil.,,Spacíba, Dasvidáňa."Ještě notnou dobu hleděli rodiče na dveře jimiž prošli příslušníci rudé armády, toto zdlouhavé a bezvýznamné hledění přerušil Herr Nandl. "Zdravíčko panstvo ."Pozdravil na hlas rozhlížeje se po kavárně.,,Koukám, byli tu ruďoši." Hodnotil situaci.

,,No, jo."Přitakala Bauer

,,A zaplatili?"Vyzvídal

,,Modlili jsme se." Odvětila maminka

,,jooo?" Řekl Nandl ,,ale blbě, podle těch střepů."Pravil kopaje před sebou rozbité sklo.

,,Náhodou dobře, plácli na dřevo." Odpověděla Ursula

,,Tak to je fajn, Reinerovi ve vedlejší ulici rozmlátili lokál a zdrhli bez placení."Oznamoval Nandl .

,,Dobře mu tak, vždyť je udavačská krysa, za války udal svou sestru, že ukrývala ty provokační listy, dobytek jeden." Procedila skrz zuby Uschi.

,,To je fakt."Řka souhlasně Nandl. Pak se rozpomněl.,,Jo šéfe, mám pro Vás nějaký zbožíčko, kde vám ho mám složit."Tatínek bezradně koukl očkem po Ursule ta rozhodla ,,Dnes v deset u zadního vchodu."

,,Doufám, že ho budete přenášet na mnohem důstojnějším místě než posledně." Poznamenala maminka,

,,Spolehněte se milostivá."Řka Nandl při odchodu.

,,To by mě zajímalo Ursulo, jak on se jmenuje celým jménem."Zeptala se maminka sotva Nandl zabouchl dveře .

,,Ani se neptejte."Mávla rukou Frau Bauer.

,,To je to tak hrozný."Nechápala maminka

,,No Nandl tvrdí, že mu ho jeho máma dala z pomsty, protože ho nechtěla, von byl totiž něčím čemu my říkáme pracovní úraz, jeho máma dělala v jednom z těch nobl bordelů ještě za císaře no a tam do toho vlítla vono je to v týhle fušce hned, když to ta její bordel mamá zjistila tak jí vykopla i s outěškem , hajtra .Na andělíčkářku nebylo tak si ho musela nechat a tak mu dala jméno Ferdinand, protože prej ten den co se narodil zastřelili toho rakouskýho arcivévodu a von byl přec taky Ferdinand, ale stejně si myslím, že mu to dala z pomsty, pač když se někdo jmenuje Ferdinand Pferd, tak to je za trest. Nehledě, že on Nandl je o 10 let starší, než trvdí."

,,To je děs." Zvolala maminka.,,Fredy Pferd."

,,Ale takhle ho nenazývejte, raději Nandl, to chytil od Bavorů von tam měl známost, no známost takovou hydru a ta mu tak říkala."Upozornila Bauer.

Frau Bauer by dokázala vyprávět hodiny, ale nebyl čas, neboť už do kavárny začali chodit další hosté.