Ani smrt nás nerozdělí 1. část Noční návštěva

Tak to je Caty, tedy Catherine Greenová, sedmnáctiletá žába mající ráda hlučnou hudbu, modu a snící o svém princi. Jako každá dívka jejího věku je i ona ráda  středem dění, proto jí velmi potrápilo oznámení jejích rodičů, že se z centra Londýna stěhují na okraj metropole, kde koupili dům a tatínek dostal práci jako primář v místní nemocnici. Ač se její rodiče snažili seč mohli, nevypudili ze starého viktoriánského domu, jeho starobylou atmosféru, alespoň to byl první Catin postřeh, s nímž se rodičům svěřila. ,,Bude se ti tu líbit." Chlácholila jí maminka.

,,To určitě." Zašklebila se Caty.

,,Běž se podívat na svůj pokoj." Ponoukl jí otec.

Po vyřezávaném schodišti se pomalu sunula vzhůru, podívat se na své nové působiště. Na konci schodiště si všimla krabice plné starých věcí, při bližším ohledání jí zaujala zažloutlá fotografie postaršího, usedlého páru, paní se tvářila přísně jako nějaký generál, Caty svým výrazem připomínala její matematikářku, jež měla stejný výraz při zkoušení. Pán působil mnohem přívětivěji, jeho bodrý úsměv v kulaté tváři značil mírnost jeho povahy. Caty si vzala obrázek sebou do pokoje a dala si jej na noční stolek. Když se po místnosti rozhlédla, nevěděla co si má myslet. Nevelký v celku tmavý pokoj na dívku, zvyklou na světlo a barvy působil stísněně, nejraději  by se vrátila zpět do jejich bývalého bytu, leč to už nešlo, neboť tam bydlel již někdo jiný.

První noc strávila dívka neklidně, usilovně přemýšlela co v tomhle bohy zapomenutém konci města bude dělat.  Z věčného přemýšlení dostala žízeň, musela se jít napít. Když scházela ze schodů, slyšela hlasy, tedy jeden hlas, ženský a dost nepříjemný.,, No podívejte, jak to tu zřídili!" Štěbetala ta žena.

,,Ale není to tak zlé..." Oponoval jí mužský mnohem smířlivější hlas. ,,...mohlo to dopadnout hůř."

,,Vy si také necháte všechno líbit..." Hudrovala žena. ,,...nechápu, jak jste s touto povahou mohl vést 35 let banku."

,,Já nevím o co Vám jde, má drahá. Oba jsme přece po smrti, může nám to být jedno."

,,Vám je všechno jedno ..." Obořila se žena na muže.,,...kdyby nebylo mě, skončil byste pod mostem."

Caty chtěla zjistit, kdo se skrývá za těmi hlasy, byla zvědavá na ty dva nezvané, hádající se návštěvníky. Opatrně i když se strachem se přesunula ke vchodu obýváku, jen jedním očkem nakoukla, u baru stála postarší, podsaditá paní v dlouhých šatech, když se otočila, Caty v ní sezdala tu ženu z obrázku z krabice, opovážila se vystrčit víc hlavu, aby zjistila s kým se to paní hádá, a hle to je ten muž co je s ní na té fotce, seděl si tu klidně v tatínkově houpacím křesle, v poklidu popíjeje jeho whisky, jež mu evidentně nechutnala, ale patrně sloužila jako uklidňovací prostředek na ženiny ataky.

Caty se odvážila vystoupit ze svého úkrytu, no taky tu byla doma a tyhle dva sem nikdo nezval. Proč by se tedy ona měla před nimi schovávat jako zloděj? ,,A slečno..." Zaševelil ten kulatý pán. ,,...co pak tu děláte v tak pozdní hodinu?"

,,Měla jsem žízeň." Odvětila tiše. ,,Šla jsem se napít. Co tu děláte vy?"

"My tu bydlíme." Odsekla paní.

,,Promiňte, ale tady bydlíme my! Tohle je náš dům." Ohradila se Caty.

,,Tento dům je náš již do roku 1864, víme." Zaštěkala žena, Catherine zalapala po dechu, 1864 to je přece 144 let? Ti dva určitě blafují a nebo jsou blázni, pomyslela si. Pán uviděv její udivený a zčásti nevěřícný výraz pravil. ,, Jsem sir Edward Wooley a toto..." Ukázal na nasupenou ženu.,,...je moje choť lady Francis  a vy slečno?"

,,Jmenuji se Catherine Greenová."  Zašpitala.

,,Caty." Usmál se Edward

,,Promiňte, že se pořád vyptávám, ale jak Vám může dům patřit tak dlouho? A proč se o Vás agentka nezmínila." Osmělila se Caty.

,,No to je prosté ..." Začal zvolna Wooley.,,...my dva jsme totiž, teď je mi to tak trapné, abych Vás slečno nevyděsil." Váhal.

,,Najednou jste ohleduplný." Rýpla si manželka, když však viděla, že se manžel nemůže vymáčknout dodala. ,,Jsme nebožtíci."

,,A vlivem okolností jsme k tomuto místu připoutáni." Doplnil Edward informace, dívka zavrtěla hlavou a pokračovala v cestě za pitím, ještě v kuchyni slyšela Francisinu kritiku na svého muže. ,,Taky jste jí mohl říct pravdu."

,,Jakou?"

,,No přece to co jste mi udělal." Dupla si nohou lady.

Zvláštní pár, prolétlo Caty hlavou. Na jednu stranu působí tragicky na druhou komicky, ale proč nadělají kolem sebe tolik tajností?

Ráno byla Caty celá rozlámaná, ani nechtěla jít do školy. Neustále si přehrávala rozhovor s noční návštěvou. Když noví obyvatelé odešli, odkudsi se vynořili ti staří. ,, Už jsou pryč." Oddechla si Francis.

,,Na whisky nemá Catin tatínek vkus." Poznamenal Edward šklebě se nad právě vypitou sklenkou. ,,Musíte nasávat před polednem?" Napomenula jej choť.

,,Jinak bych to s Vámi nevydržel, má drahá." Děl manžel.

,,Byla jsem v jejich kuchyni..." Prohodila Francis. ,,...tedy jak tam můžou něco uvařit, jsem vážně nepochopila. Plotna bez ohně a v rohu mají velkou almaru co chladí, když jsem se do ní podívala, musela jsem se žasnout, co tihle lidi jsou schopni sníst. Divím se, že jsou ještě na živu."

,,Zase se šťouráte do cizích věcí." Kroutil Edward hlavou, lady Francis mávla rukou jdouc se porozhlédnout po pokoji. V denním světle jí jeho vybavení připadalo ještě nevkusnější, zkoumavým pohledem přes svůj lorňon si vše prohlížela, nezapomínajíc mít u všeho patřičný, kritický komentář. Sir Edward vše snášel s velkou trpělivostí, jediného čeho v tu chvíli litoval, že jako na mrtvého nemá whisky u něho takový účinek jako na živého a on věčné ženino štěbetání musí snášet ve vší střízlivosti.  Někdo zazvonil, lady se šla podívat kdo? Nakoukla přes skleněnou výplň, byl to poslíček, nesoucí jakýsi balík, skrz dveře se dostala lady za něho a přes rameno si přečetla jméno. ,,Julia Greenová.", vrátila se do domu. ,,Kdo to byl?" Otázal se Edward.

,,Poslíček, nesl balík pro tu fiflenu..." Opáčila Francis. ,, ...zase něco nevkusného co zhyzdí tento dům."

,,Jste příliš přísná, má drahá." Konejšil jí manžel.

,,Přísná?" Katila se lady. ,,Kdybych já měla takto vybavený dům, styděla bych se ho ukázat a podívejte..." Podala muži jednu kartičku ze stůžku ležícím na konferenčním stolku, sir kartičku převzal čta. ,,Julia a Robert Greenovi vás srdečně zvou na slavnostní prohlídku svého nového domu, dobrou náladu sebou." Položil pozvánku vedle sebe radostně dodávaje. ,,Tak vida, budeme mít hosty."

,,My ne." Řekla proloženě Francis. ,,My dva už jsme dohostili."

,,Zaplať pán bůh." Zabručel Edward.

,,Proč?" Nechápala manželka.

,,No když si vzpomenu na tu společnost."

,,Samí lepší lidé, to jenom vy jste se choval jako buran." Čepýřila se Francis

,,No když si vzpomenu..." Zamyslel se Edward.,,...taková baronka Withfieldová, hluchá jako poleno, když jsem jí chtěl něco říct,  musel jsem křičet tak, že mě bylo slyšel až v Edinburghu, ale baronka nic neslyšela a ten její manžel, lord Richard tady vypil vše co se dalo, pak nebyl schopen dojít domu, musel jsem mu vždy objednat odnos, jo a pak tu byl ten huhňavý jak pajdal..." Louskal Edward prsty, neboť si nemohl vzpomenout na jméno. ,,Myslíte sir Thomas?" Doplnila ho Francis.

,,Ano, ten. Zkazil každou anekdotu, jež se jal vypravovat."

,,Tak proč jste si je sem zval?" Otázala se Francis dotčeně.

,,Byli dobrými klienty naší banky, měli spousty peněž, jímž nerozuměli, dobře se na nich vydělávalo." Zasmál se sir .

,,Jste bezcharakterní pokrytec." Ušklíbla se lady.

,,A proto moje banka prosperovala." Dodal slavnostně Edward, zdvihaje sklenku, jejíž obsah následně vypil. ,,Och hrůza." Zakabonil se.

,,Dobře Vám tak, nemáte nasávat." Odvětila škodolibě žena, cvakli dveře, dle něžných krůčku manželé usoudili, že přišla Caty, zašla do svého pokoje, kde se zavřela. ,,Ani nepozdraví." Prohodila Francis pohoršeně.

,,Asi o nás neví." Pokrčil muž rameny.

,,Jděte za ní." Ponoukla ho.

,,Co když chce být sama." Namítal manžel.

,,Jen jděte, alespoň Vás to dostane od té lahve." Pobídla ho, Edward vzdechl a poslušně se přenesl ke Caty, ta seděla na posteli, zamyšleně se dívajíc před sebe, ani neměl srdce jí rušit, všimla si jeho přítomnosti, lekla se. ,,Jak jste se sem dostal?" Blekotala

,,Jak ? Jsem duch." Usmál se. ,,Stalo se Vám něco, vypadáte ustaraně." Caty vzdychla. ,,Mě to můžete říct." Naléhal, zamračila se řka. ,, Nenávidím svoji školu, všichni jsou tam blbci."

,,Ale co tak silná slova ..." Začertil se Edward.,, takto mladá dáma nemluví."

,,Je to pravda..." Vzdorovala dívka. ,,...všichni na mě koukali, pořád si něco šeptali a učitelé jsou tam jak pod drogama, nesnáším to tam."

,,To se může změnit, byl to první den a ne jediný." Snažil se Caty povzbudit, ale poslední jeho slova zněla pro ní spíš jako noční můra, podle čehož se také zatvářila. ,,No nechám Vás teď o samotě, beztak musím informovat manželku, je zvědavá." Prohlásil sir Edward pomalu se vytráceje z místnosti, Caty osaměla, byla sama v temném pokoji se svým trápením.

Lady Francis čekala pod schodištěm, zvědavá na to co její manžel zvěděl od slečny, bohužel se Edward objevil v obýváku, čehož využil k tomu, aby se ke své ženě, která stále zírala nedočkavě na dveře dívčina pokoje, opatrně přiblížil a baf, lady leknutím naskočila. ,,Jako malý." Zašpačkovala.

,,Co se lekáte, jste přece strašidlo." Divil se .

,,Mluvte za sebe." Odbyla ho Francis. ,,Co jste se dozvěděl?" Vyzvídala.

,,Je naštvaná." Konstatoval

,,Tak mladá a nazlobená?" Nechápala lady, ptajíc se.,, Co bude dělat v našem věku."

,,No co? Bude mrtvá." Odvětil muž, manželka se zamračila, na což nebral zřetel a pokračoval. ,,Adaptační problémy v novém prostředí." Francis mávla rukou, nechápala starosti mladé generace ani ve své době na tož pak nyní, znovu bouchly dveře, po němž následovaly těžké kroky. ,,Pan Green." Zašeptal Edward, manželka kývla a oba se jali co nejrychleji zmizet.

Pán domu vstoupil do místnosti, hodil aktovku na gauč, svlékl sako, které pohodil na křeslo, přešel k baru, chtěl si nalít, leč nebylo co, při udiveném pohledu na lahev zjistil, že zatím co on pilně pracoval, někdo mu jeho oblíbené pití vypil a ještě tu drze nechal kartičku se vzkazem. ,,Ráčil jsem Vás přátelsky zbavit té úděsné whisky, jejímž požíváním byste si jen usiloval o zdraví. Na příště doporučuji kupovat Single malt, je čistší. S přátelským pozdravem sir Edward Wooley." Tatínek nevěřil svým očím a to ještě netušil, že toto není jediný vzkaz, který od sira Edwarda dostane.