Ani smrt nás nerozdělí - 2. část Válka o kuchyň

Tatínkovi vrtalo hlavou, kdo je ten sir Edward Wooley?  Který mu bezostyšně pije whisky a ještě si mu dovolí radit, jaký druh má kupovat. Bohužel ani maminka nebyla vzkazů ušetřena,   když si koupila něco do domu, našla u toho vždy lísteček, kritizující její vkus pokaždé podepsaný  S vřelostí lady Francis Woolyová. Ani jeden z rodičů netušili, kdo jsou ti dva zač? Ptali se dcery, leč ta jim odvětila, že se tu s nikým nestýká, protože jí tu nikdo nezajímá,  tím eliminovala další otázky a také návštěvu u psychiatra, neboť co jiného by jí čekalo, kdyby jim pověděla, že manželé Wooleyovi jsou zesnulí, původní majitelé tohoto domu, kteří dle svých zažitých tradic dbají o jeho řádný chod. Co však svým prohlášením nezarazila, bylo hromadění kartiček se vzkazy, zvláště pak těch od lady Francis, která rozhodně nechtěla svou kritikou na mamince Greenové šetřit.

Dokud se kritika týkala porcelánu, textilií nebo nového nábytku, byla paní Julia ochotná brát vzkazy s nadhledem, ale jakmile se nelibé poznámky začaly dotýkat jejího kulinářského umění, vyhlásila neznámé, dotírající válku. Nemohla přenést přes srdce, že nějaká cizí ženská chodí po její kuchyni a haní jí její kuchařské dovednosti, na které byla tak hrdá, přičemž jak Caty tak pan Green museli uznat, že dotyčná kritizovatelka má pravdu. Avšak maminka to odmítala vzít na vědomí, aby zamezila další nevítané návštěvě, zamkla kuchyň, zamknout před duchem dveře je asi tak účinné, jako polévat utopeného vodou. Stará lady se přes ně pohodlně dostala, obhlédla situaci a zanechala své poznámky, maminka koupila do kuchyně alarm, ten nejlepší a nejdražší, leč lady Francis bytost éterická jím nepoznamenaně prošla a opět štiplavý lísteček, paní Greenová koupila na lednici petlici, velkou, drahou a hlavně zbytečnou, anžto když se večer do lednice podívala, našla tam kartičky tři, jeden oznamující, že její opatření jsou naprosto zbytečná, neboť lady Francis se dostane všude, Julia byla v koncích, došly jí nápady. Ať dělala co dělala, pichlavým, dotěrným a urážejícím psaním nezabránila.

Za to tatínek, ten si na vzkazy nejen zvykl, dokonce se sirem Edwardem zahájil čilou korespondenci a nejen o whisky, kterou na jeho podnět změnil, ale i o financích, politice, prostě o světě, oba si velmi tuto netradiční komunikaci pochvalovali, na rozdíl od dam.

,, Ta můra si nedá poradit." Stěžovala si Francis manželovi.

,,Proč to neděláte jako my s panem Greenem?" Prohodil.

,,Protože s ní není rozumná řeč." Dupla si nohou, někdo zaklepal, poklop půdy kde duchové od nastěhování nových obyvatel dlely, se pootevřel a na oba manžele se koulely Catiny oči. ,,Jste tu?" Zašpitala. 

,,Samozřejmě, pojďte dál." Odvětil Edward, Catherine vystoupala po schůdkách, v tu chvíli si uvědomila, že vlastně nikdy na půdě nebyla, rozhlížela se po jejích tmavých, zaprášených prostorách, plných starého nábytku a knih. ,,Proč jste tady?" Otázala se udiveně.

,,A kde bychom měli být, když vy jste se roztáhli po celém domě." Zarafala Francis.

,,Můžete být u mě." Nabídla jim Caty, Francis se ušklíbl, hodila po děvčeti zlý pohled a nakonec odpověděla. ,,V pokoji pro služky, nikdy."

,,Tam spaly služky?" Vykulila Caty oči, Wooley přikývl.

,,Ale k věci proč jste tady." Otočila lady list rozhovoru.

,,Kvůli mamince." Šeptla Caty.

,,Už se naučila konečně vařit?" Prohodila Wooleyová.

,,Maminka si myslí, že vaří dobře." Postavila se Caty na obranu.

,,To si jenom myslí." Zaútočila lady.

,,Maminka je na svou kuchyni pyšná a mrzí jí ty lístky od Vás." Přitvrdila Caty.

,,Dokud si nevezme moje rady k srdci, budeme v tom pokračovat."  Řekla Francis rozhodně, Caty po ní smutně koukla, kývla oběma na pozdrav a odešla. ,,To Vám toho děvčete není trochu líto?" Káral jí manžel

,,Právě že je..." Opáčila rázně žena.,,...když si uvědomím co je nucena z kuchyně své matky spolknout, je mi jí líto. Kdyby tahle ženská byla naše kuchařka, vypráskala bych jí ze dveří." Zdvihla prst a pokračovala. ,, To já jsem vždy podávala vybrané lahůdky ..."

,,Ale těm lidem co tu byli minulý týden na večírku chutnalo." Přerušil jí manžel.

,,Chutnalo..." Zavrčela Francis. ,,...viděl jste co tu bylo za lidi, kdyby jim dala pomeje od prasat mlaskali by stejně, ale já..." Znovu se zasnila.,,...podávala pochoutky vhodné nejméně pro královskou rodinu. Pamatujete, že se o našem domě mluvilo jako o chrámu pro gurmány."

,,Pamatuji si na lorda Carneyho, který od nás odcházel s bolestí břicha." Pravil Edward klidně.

,,Protože se přejedl máslového dortu." Zabručela manželka.

,,Ale těch lístečků byste už mohla nechat." Ponoukal jí

,,Ani za nic." Zaštěkala Francis.

Těžko bylo Francis domlouvat, neustále si držela svou, její posedlost změnit paní Greenovou v řádnou kuchařku šla do takových krajností, že dokonce začala i vařit. Každý den nacházela rodina nejen lístečky poučující novou paní domu jak a co má dělat, ale dokonce hotové jídlo, které Catherine a tatínek přijali s nadšením, zatím co pro maminku to bylo píchnutí do vosího hnízda. Lála na celé kolo, že je nemyslitelné, aby nějaká cizí osoba se jí proháněla kuchyní a nejen, že tam nechává své stupidní připomínky, ale dokonce tam zanechala výsledky své bizarní kuchyně. ,,Vždyť je to dobré:" Oponoval jí tatínek

,,Dobré???" Namítala rozčílená maminka. ,,Je to nezdravé, já se vás tu léta pokouším krmit zdravě a najednou přijde tahle osoba a začne vás cpát živočišnými tuky, cukry a jinými jedy, místo toho aby vám podala tak jako já kvalitní, lehkou stravu."

,,Ale já mám poprvé pocit opravdového jídla." Poznamenal tatínek, maminka bouchla vztekle dveřmi, celou noc probděla, přemýšlela nad tím jak dostat nepříjemnou vetřelkyni ze svojí kuchyně. Ráno nikam nešla, schovaná za sloupem, byla odhodlaná si na tajemnou kuchařku počkat.