Ani smrt nás nerozdělí - 3.část Odhalení

Dům ztichl, Julia čekala co se bude dít.  Ze zdi u chladničky vyšla Francis, Greenová tak poprvé zřela do tváře té drzé osobě, jež jí neomaleně brouzdá po kuchyni. Lady Woolyeová bez rozpaků otevřela lednici, přísným pohledem jí prohlédla, vybrala z ní několik surovin, které rozložila na pracovní desku, vzala z košíků pár papírků, cosi na ně připsala a vložila tdo lednice. Vrátila se ke stolu s potravinami, postavila hrnec na sporák, nalila do něho olej, nakrájela cibuli, kterou přihodila do hrnce. Připravila si maso, pokrájela a přidala k cibuli, míchala, popepřila, posolila, dala papriku, česnek, zalila vodou a přiklopila, co chvíli pokrm zamíchala, nakonec to celé zahustila. Když byla hotová, zmizela opět ve zdi vedle chladničky. 

     Julia nevěřila svým očím, roztřásla se jí kolena, zatoužila po sklence něčeho silnějšího, přesunula se do obývacího pokoje k baru, kde sáhla po manželově lahvi. ,,Dáma by před polednem neměla pít." Ozvalo se za jejími zády, otočila se, v Robertově houpacím křesle seděl podsaditý pán, libě se na ní usmívající. ,,Mohu dostat taky." Požádal zdvořile, zmatená Julia mu vyhověla. ,,Děkuji." Kvitoval kulatý pán. ,,Copak Vás rozrušilo, mé dítě." Pokračoval.

,,V mé kuchyni je duch." Šeptla Julia

,,To je má žena, Lady Francis. Jen Vám vypomáhá s vařením." Usmál se muž, paní Greenová vytřeštila oči, natahujíc ruku s vystrčeným ukazováčkem směrem k neznámému návštěvníkovi, naprázdno artikulovala, host jen smířlivě přikývl řka. ,,Jsem sir Edward Wooley."Julia kvapně vypila obsah skleničky, aby si nalila znovu. ,,Mohu dostat ještě jednu." Otázal se Edward prosebně, klepající se hostitelka, jeho žádost vyplnila, zatím co Wooley pokračoval. ,,Kdysi nám tento dům patřil..." Rozhlédl se s nostalgii po pokoji, zhluboka se nadechl a dodal. ,,No co se stalo, stalo se." Zdvihnul sklenku se slovy.

,,Na Vaše zdraví." Když dopil, zmizel, zůstala po něm jen u křesla povalená sklenka. Paní Geenová zůstala zaraženě stát na místě, byla to pro ní silná káva. Nejenže viděla duchy, ale dokonce s jedním z nich mluvila, zavdala si pořádnou dávku rovnou z lahve, leč Julie, žena pití opojného moku nepřivyklá, jen co položila whisky na bar se zamotala, rozhodla se jít si lehnout. 

Sotva klaply dveře od ložnice manželů Greenových, už tu byli původní majitelé, paní Wooleyová zkontrolovala nedopitou lahev, kterou paní Greenová nechala na baru a pouze konstatovala, že ta osoba by se měla místo nasávání se učit vařit. ,,Paní Greenová soudě dle reakce, není zvyklá pití lihovin." Mínil manžel.

,,Tak proč pije, když to neumí?" Opáčila nevrle Francis.

,,Viděla Vás v kuchyni." Odvětil Edward.

,,To chápu, zjistila, že se tam dá i vařit." Zabručela Lady.

,,Ale má milá..." Oponoval jí muž. ,,...víte dobře, že o to nejde, nezapomeňte, že jsme duchové a to s živými vždycky zamává, když nás vidí."Wooleyová hodila po manželovi nevrlý pohled, ve vchodových dveřích zachrastili klíče, Wooleyovi vyklidili raději pole.

  Paní Greenové vrtalo hlavou co jsou ti dva nezvaní nájemníci zač, proto zůstala doma ještě jeden den aby přišla věci tak říkajíc na kloub, když manžel i dcera odkvačili za svými povinnostmi, posadila se do obývacího pokoje na pohovku a čekala, jestli se jeden z mrtvých manželů neobjeví. Po čase jí byla dlouhá chvíle, načež se rozhodla, že dům trochu poklidí, začla u dcery, neboť doufala, že ten jí dá nejvíce práce, už při vstupu si všimla obrázku, stojící na Catyně nočním stolku, ihned poznala pár z dávných časů a došlo jí, že dcera lhala, když se jí s manželem ptali, neví-li kdo jim to brousí po domě. S fotografií v ruce sedla na postel a přemýšlela, kde by v domě bylo něco, co by jí o bývalých majitelích řeklo víc, napadla jí půda. Po úzkém schodišti se dostala do tmavých, zaprášených prostor. Už při prvním pohledu jí bylo jasné, kde staří manželé přebývají, na špinavé podlaze se rozprostíral ručně tkaný koberec, kolem kterého byl rozestavěný nábytek, měla velké štěstí, že půdní obyvatelé nebyli přítomni, neboť lady Francis se jí motala v kuchyni a sir Edward se laskal s manželovo whisky, využila situace a místnost si prohlédla, starý nábytek, zanesený prachem, poličky plné špinavých, osahaných knih, uprostřed všeho zahradní stolek pokrytý bílým ubrusem a dvě proutěné židle a všude rozložené fotografie milostivé paní z níž Julie usoudila, že i když fotograf projevil hodně snahy jí vyfotit v nejlepším světle, nezadařilo se, anžto sám objekt nebyl této námaze nakloněn, podívala se za jednu ze skříní, našla tam starou krabici plnou zažloutlých novin, vzala první plátek, na titulní straně obrovský nadpis , VELKÝ BANKÉŘ NALEZEN SE SVOU ŽENOU MRTEV., posadila se na jednu ze židlí a četla. Dnes 25.10. 1898 byly ve svém domě nalezni bez známek života ředitel British Bank sir Edward Wooley se svou ženou lady Francis. Dle slov vyšetřujícího inspektora Henryho Blacka se vyloučilo cizí zavinění. Paní Greenová vzhlédla od článku, v tu chvíli ocenila krásu nevědomosti, ano jsou věci, které je lepší nevědět, měla v hlavě ještě větší zmatek než předtím. Celý den se se svým vnitřním chaosem prala, až teprve večer si ulevila u Catherine, která pro svou matku měla pochopení. 

Nastala noc, jíž jako pokaždé trávili umrlí manželé v obývacím pokoji, sir Edward si velmi oblíbil houpací křeslo pana Greena, stejně jako jeho whisky, lady Francis seděla na pohovce, přemýšlejíc co bude druhý den vařit, v takové pozici je Caty našla. ,,A slečinko." Zašvitořil Wooley. ,, Copak nemůžete spát?" Dívka zavrtěla hlavou, vzpomněla si na rozhovor s matkou. ,,Mohu se vás za něco zeptat?" Osmělila se.

,,Jen se ptejte." Řekl sir s úsměvem.

,,Mluvila jsem dnes s maminkou, povídala něco o vaší smrti, co se stalo?" Manželé na sebe pohlédli, dlouho nic neříkali, kdo rád chodí na světlo s něčím, nač není právě hrdý? ,,Tak mluvte!" Ponoukla Francis po chvíli manžela, tomu se stále nechtělo, spíš přemýšlel nad tím jak se z dotazu vykejklovat, což mu překazila manželka. ,,Můj manžel, tento svatoušek..." Pronesla vzrušeně, ukazujíc na chotě.,,...mě otrávil." Catherine se udiveně obrátila na sira Edwarda, ten se tvářil chvíli provinile než řekl. ,, Protože jste mě přiváděla k šílenství, nic se Vám nelíbilo, o všem jste se chtěla hádat, všechno abych před Vámi obhajoval." Slova pronesl klidně, jako kdyby činu nelitoval.

,,Použil jste na mě jed na krysy?" Vyčítala mu manželka.

,,Vím co na co použít." Odbyl Wooley výčitku obraceje se na udivené děvče. ,,Uvědomil jsem si svůj čin a tak jsem do sebe vpravil nadměrnou dávku morfia a zapil jí kořalkou."

,,A lze vás z toho nějak dostat?" Otázala se Caty s údivem v hlase, sir Edward se opřel do křesla a řádně se zhoupl, podíval se na strop vece. ,, Dle soudu..." Ukazuje přitom vzhůru. ,, ...jsme z toho činu vinni oba a proto dokud se neusmíříme, tedy dokud svou ženu neodprosím a ona mi neodpustí, zůstaneme zde."

,,Tak na co čekáte?" Vyjekla Caty. Wooley se pousmál, obdivoval tu mladistvou naivitu, kterou Catherine v sobě měla a jíž on dávno odrostl. ,,To není jen tak jednoduché..." Pravil po chvíli. ,,...to bychom museli udělat upřímně a k tomu ještě nejsme připraveni." Dívka posmutněla, sklopila hlavu a odebrala se do své ložnice, ještě na schodech slyšela manželskou vádu, v níž paní Wooleyová lála svému muži, nejen za to co jí provedl, ale za to, že se s tím ještě chlubí.