Ani smrt nás nerozdělí - 4 část Tetička Barbara

Pro Catherine bylo odhalení tajemství manželů Wooleyových šok. Nemohla uvěřit tomu, že ten dobrácky vyhlížející pán, by byl schopen něčeho takového, jako je vražda, leč stalo se. Není vůbec pochyb o tom, že si o takový konec lady Francis říkala, avšak ani její chronická nespokojenost a věčné štěbetání nemohly být omluvou pro takový čin . Otázka ale nestála na tom, co bylo, nýbrž co by mělo následovat? Jak přimět stále rozhádaný párek duchů ke smíru a tím jim pomoci k věčnému klidu. I paní Greenová se zabývala touto myšlenkou, dokonce jí to přimělo změnit na lady Francis názor a tu a tam si nechat v kuchyni poradit.

Rodina Greenova bydlela v domě již více jak dva měsíce, Caty si už zvykla na nové prostředí a školu, jíž z počátku nemohla přijít na jméno, tatínek si dál pilně dopisoval se sirem Edwardem, ač jako jediný v domě neznal jeho tvář a maminka s lady Woolyeovou společně kralovaly kuchyni. Zdálo se, že domácí pohodu, která vládla mezi zemřelými a živými obyvateli, nemůže ni narušit, kdyby...

Jednoho dne nepřišel dopis z Colchesteru od sestry pana Greena, jež po velkých výčitkách, že tak již dávno nebylo činěno, se pozvala na dvoutýdenní návštěvu. ,,Tak a máme po klidu." Prohlásil tatínek. 

,,Je to tvoje sestra, nemůžeš jí odmítnout." Řekla maminka.

,,Co kdybychom předstírali nějakou epidemii." Navrhoval.

,,To nevyjde..." Namítala maminka.,,...tvoje sestra je tak protivná, že se jí vyhne i dýmějový mor. Budeme to muset přetrpět." Tatínek jenom povzdechl, neboť nic horšího není než příjezd nesnesitelného příbuzenstva .

Sestra pana Greena Barbara patřila do té skupiny lidí, kteří nevidí než sebe, starají se o to kolik mají na kontě, zdali něco v jejich šatníku či botníku není minutu za módou,  jaké mínění má o nich okolí, ač to jim povětšinou lhalo, neb si bylo dobře vědomo jejich alergie i na byť dobře myšlenou kritiku, i kdyby byla sebepravdivější. Na nic jiného tito človíčkové, anžto jak nazvat ty, jejichž obzor výhledu je omezen, neměli čas, protože byli zaměstnáni v přemíře sami sebou. Barbara navíc patřila k tomu druhu lidí, kteří spatřili –li někde něco, co neodpovídalo jejich osobnímu vkusu, opatřili to kritikou, kterou pak roznášeli po svých známých. A tato žena se měla stát hostem manželů Greenových a samo sebou i Wooleyových. 

Tetička dorazila týden před Halloweenem, křiklavá barva jejího vozu silně kontrastovala s decentností ulice, což vyvolalo u sousedů domněnku, že ke Greenům přijel někdo od cirkusu, tento dojem se umocnil, když vystoupila majitelka automobilu, středně vysoká, oplácaná ženština oděna v křiklavě rudé šaty, světlých vlasů svázaných do koňského ohonu, pohrdavým pohledem se rozhlédla po okolí a energicky se vydala ke dveřím, místo zvonku použila chromovaného bušidla, které ostatní chápali jako ozdobu, leč Barbara si to přebrala po svém, ani se neobtěžovala poohlédnout se po zvonku, jenž se nacházel po její levici. Otevřela jí Julie, protože tatínek se vychytrale pro zaneprázdněnost omluvil,  snaže se tak omezit čas strávený se svou sestrou.

Barbara vešla bez pozdravu, aniž by jí hostitelka stačila pobídnou, namířila si to do obýváku, rozhlédla se a posadila na pohovku. ,,Jakou si měla cestu?" Zeptala se maminka.

,,Ani se neptej, nechápu jak někteří lidé můžou dostat řidičák." Prohodila švagrová. ,,Máš tu něco silnějšího, potřebuju se uklidnit." Maminka jí podala pohárek suchého Cherry. ,,Kde budu spát?" Otázala se, když do sebe vpravila podaný nápoj. Tetička se rozhlížela po pokoji, maminka čekala na to jaký proslov bude nemilá návštěva mít, dočkala se.,, To jsi zařizovala ty?" Maminka přikývla. ,,Děvče ty se nenaučíš ladit věci k sobě, podívej támhle..." Ukázala na sochu v rohu. ,,To je takový kýč, ta socha je tam jako pěst na oko." Paní Greenová pokrčila rameny, to tetu neodradilo. ,,Nebo ta barva zdí, světle zelená je dávno pasé." 

,,Ukážu ti tvůj pokoj." Vztáhla Julie ruku ke schodišti, Barbara neochotně vstala a následovala klepoucí se paži maminky Greenové. Jen co obě ženy došláply na nejvrchnější schod objevili se v obývacím pokoji Wooleyovi. ,,Máte tu silnou konkurenci, má drahá." Pravil Edward nalévaje si trochu moku.

,,No dovolte..." Zavrčela Francis.,,...jak mě můžete srovnávat s touto maškarou?"

,,Taky všechno kritizuje." Odvětil manžel.

,,Ta ženská nemá vkus... Bránila se lady. ,,...viděl jste jak se obléká, jestli takto vypadá její byt,  nechtěla bych ho vidět."

,,Proč? Třeba byste se tam vyřádila a já bych měl klid." Prohlásil Wooley, na to neřekla žena nic, jen se tvářila jako při té největší křivdě. Do místnosti vešla paní Greenová, bezmyšlenkovitě umrlý pár pozdravila asi si ani neuvědomila jejich přítomnost, tak jí pobyt švagrové vykolejil. ,,Návštěva té ženy Vás vyvedla z míry." Poznamenal Wooley, maminka jen němě přikývla. ,,Jak tady bude dlouho?" Zaštěbetala Francis.

,,Dva týdny." Řekla Julia, tu si přítomnost manželů uvědomila. ,,Vy jste tady?" Děla udiveně.

,,A kde bychom měli být, přece se nebudeme omezovat před nějakou..." Ukázala Woolyeová nahoru.,,...ve vlastním domě." Zasyčela.

,,A co když vás uvidí?" Starachovala se Julie

,,Ona to přežije." Odvětila stroze lady Francis.

Nastal večer, i když se pan Green snažil oddalovat svůj příchod jak se dalo, rodinné večeři se nevyhnul. Hned ve dveřích sklidil od sestry řádnou kritiku, že jí nepřijde ani přivítat a to vyvolává v ní pocit nevítanosti v jeho domě. Tatínek se bránil a ujišťoval jí, že je mu její návštěva nanejvýš milá, ale on je velmi zaměstnaný muž, proto jej bude muset omluvil. Návštěvnice prohodila ještě pár vyčítavých poznámek na adresu hostitele, pak se teprve odebrala ke stolu. Maminka dala na stůl večeři, Barbara vzala talíř a pokrm očichala, vzala vidličku, nabrala na špičku a nejistě vložila do úst. ,,No jak vidno tvá kuchyně je stále úděsná." Prohlásila, maminka zaskřípala zuby, tetička ani nedojedla, popřála všem dobrou noc a šla spát, pán domu se šel ujistit, zdali něco nepotřebuje. Sotva bouchli dveře od hostinského pokoje, objevila se v jídelně lady Francis a ne zrovna v dobrém rozmaru, neb byla to právě ona, kdo krmi připravovala, rudá v obličeji, což pro ducha je barva nezvyklá se zuřivostí v očích ukazujíc na schodiště sípala. ,,Ta ženská ..." Ukázala na prázdné talíře. ,,...mojí večeři." Nakonec dodala. ,,...no to jí nedaruji." Catty s maminkou zprvu nevěděly, kam lady Wooleyvá svá slova směřuje, udiveně na ní zíraly a pro jistotu přikyvovaly. Francis si ještě dupla a zmizela. Matka z dcerou byly zmatené, ale obě čekaly dohru, dokonce v nich svitla naděje, že Woolyeovi nepříjemnou příbuznou vyděsí a ta nakvap odcestuje. Nedočkaly se, alespoň ne první noc.

Trpěná návštěva mezitím chodila po domě, všude jak a kam mohla strkala svůj chirurgicky upravený nos, majíc u toho nemístné a nepříjemné průpovídky. Celý týden snášela paní Greenová svojí nemilovanou švagrovou, která musela za každou cenu dokazovat, jak jen ona je ta nejlepší, přitom všem jen připomněla, proč je rozvedená se součtem čtyřech manželů. Ona sama tvrdila, že se ani jeden z nich nedokázal přizpůsobit jejímu vytříbenému vkusu, čemu se dokázala přizpůsobit Barbara, byla tučná konta jejích choťů, na což nepokrytě všude upozorňovala.

Blížil se Halloween, svátek kdy děti oblečeny do strašidelných kostýmů chodí od domu k domu žádat koledy. Jako každý rok chystala Maminka Greenová na výslužku sušené a kandované ovoce s vysvětlením, že sladkostí ta drobota dostane dost okolo a tak ať má ve svých košících něco zdravého a málo kalorického. Největší práci dalo zdobení domu, dle slov lady Francis naprosto zbytečné, neboť dům je dost děsivý i bez toho. ,,Ještě musíme dát před dům nějaké strašidlo, který bude děti děsit." Poznamenala Caty.

,,Doporučoval bych tam postavit tu vaší uštěkanou příbuznou..." Navrhoval sir Edward dodávajíc. ,,...jsem si jist, že kombinace jejího odění a nalíčení vykoná svojí službu." Maminka vzhlédla nahoru, aby se ujistila, že teta Barbara neposlouchá řka přitom tiše. ,,Obávám se sire, že tento návrh neprojde, neboť má švagrová považuje tento svátek za bizarní pozůstatek z pohanských dob a koledování za sprostou žebrotu, která by se měla vymýtit."  Tento názor Woolyeovi nechápali, neboť ačkoli byla lady Francis ve svém okolí považována za herdekbabu, koledníky při Halloweenském večeru nikdy neomítla, ba dokonce měla vždy v košíku připravené pamlsky, jež jim ráda podala. ,,Pamatujete na Halloween roku 1897, má drahá." Pronesl s nostalgii v hlase Edward.

,,Náš poslední..." Pronesla Francis zamyšleně dodávajíc.,,...ten rok jsem si zapomněla vzít svůj kostým čarodějnice."

,,No právě a nikdo to nepoznal." Podotkl Wooley.

,,Chcete se hádat?" Vyjela po něm manželka.

,,Nechci jen vzpomínám." Bránil se.

,,Na hlouposti, jako vždy." Sykla

,,Nechte toho..."Mírnila je paní Greenová, jdouc otevřít prvním, právě zvonícím koledníkům. ,,...raději se běžte schovat." Ponoukla je.

Sotva Wooleyovi zmizeli, sešla dolů s nosem nahoru tetička Barbara, očkem mrkla ke dveřím s dětmi a pokračovala do obýváku. ,,Už začala ta kašpařina."Prohlásila sotva překročila práh místnosti.

,,Je to pěkná tradice..." Odvětila Caty.,,...jako malá jsem to taky dělala."

,,Měla by sis to taky vyzkoušet." Nabádala jí maminka, vracející se ode dveří.

,,Co bych z toho měla?" Otázala se Barbara pohrdavě.

,,Hvězdičky radosti v dětských očích." Opáčila maminka. ,,To je ten nejkrásnější pohled, co pohladí srdce." Tohle Barbara nepochopila, anžto sama děti neměla, neb si s nimi nechtěla komplikovat žití. Někdo zazvonil, paní Greenová pobídla kysele se tvářící švagrovou, aby si šla zkusit dát po koledě, ta ztěžka vstala z pohovky a pomalu se šinula ke dveřím, za kterými drnčel zvonkem koledník, cestou vzala košík, otevřela. Ve dveřích stálo malé, okaté, blonďaté děvčátko v růžových, nadýchaných šatečkách jako víla, to jak zřelo tetičku s jejím make – upem a top účesem, vytřeštilo zděšeně svá velká, modrá očka a se zvoláním ,, čarodějnice" se dalo na úprk. ,,Co koleda?" Volala za ní Barbara, leč dívčinka vystrašená nic neslyšela. ,,Capart nevděčnej." Zabručela, když se vrátila k ostatním. ,,Příště si tam jděte sami." Zaštěkala, Catherine s matkou uznaly, že tak to bude nejlepší, jelikož další styk koledníků s Barbarou, díky jejímu osobnímu kouzlu byl zcela nemožný.,, Co bude k večeři?" Tázala se návštěvnice nevrle, Júlie beze slov vstala a šla prostřít, zatím co její dcera převzala štafetu s koledou.

,,Robert je zase mimo." Štěbetala tetička. ,,Vyhýbá se mi."

,,Jako primář kliniky je zaneprázdněný." Hájila maminka Greenová manžela.

,,To jsou jen výmluvy." Zakvokala Barbara, tázajíc se dál. ,,Co je to na půdě za výstavu?"

,,To je nábytek po původních majitelích." Odvětila  Caty.

,,A ta šklebůza, co je tam všude?" Pokračovala v dotazech

,,Lady Francis Wooleyová." Prohlásila maminka obřadně. ,,Mimochodem to je její recept." Poznamenala významně.

,,Žádný terno." Řekla teta. ,,Patrně patřila k těm co umořily manžela hlady." Pravila vstávajíc. ,,Jdu spát, dobrou." Lady Francis vše slyšela, protože jako vždy poslouchala za zdí. S blesky v očích a zběsilostí ve tváři se objevila v pokoji, zavrčela, zadupala a byla pryč, Caty s Julií jen udiveně zíraly. Sir Edward, který přišel až po manželčině vystoupení, suše konstatoval, že kdyby milostivá neposlouchala za zdmi, ušetřila by si spoustu negativních emocí. ,,Faktem je..." Uvažoval na hlas. ,,...že pohár trpělivosti mé paní přetekl a vaše švagrová si to vypije, nechci vám dělat plané naděje, ale troufám si tvrdit, že byste se jí mohli vbrzku zbavit."

Dům ovládla noc, jeho živí obyvatelé se odebrali k spánku, zatím co ti mrtví se chystali na vendetu pro uraženou čest lady Francis. ,,Jak celou záležitost pojmete?" Zajímal se Edward o taktiku své ženy.

,,Jak pojmete? Pojmeme, jdete se mnou."

,,Proč já?" Divil se. ,,Vy se tu mstíte."

,,Ale vy jste můj muž...." Podotkla Francis. ,,...jako takový jste povinen hájit čest své ženy, vzpomínáte co jste sliboval před oltářem, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví , v bohatství i chudobě..."

,,...dokud nás smrt nerozdělí." Doplnil její kázání. ,,To jediné nám nevyšlo." Povzdechl si

,,Kvůli Vám, protože jste mamlas, ale maminka mě varovala..." Hromovala lady.,,...neber si ho, prožiješ s ním galeje..."

,,Tak proč jste si mě brala?" Nechápal manžel.

,,To tatínek, prý budete dědit." Špitla

,,Tak pro peníze...." Zasmál se. ,,...pak kdo je tu pokrytec."

,,Já ne..." Hájila se choť. ,,...já jsem jen plnila, jako poslušná dcera přání svého otce."

,,Váš tatínek byl taky bazilišek..." Prohodil Edward. ,,...když si vzpomenu jak vás na naší svatbě chválil..., s tou budeš šťastný, ta ti splní co ti na očích uvidí, na rukou tě bude nosit, sladkými slovy si tě omotá..., no to jsem si naběhl, celý život jsem poslouchal vaše lání, kritiku, námitky, všechno muselo být po vašem..."

,,Na tatínka mi nesahejte..." Skočila mu do řeči. ,,...tomu nesaháte ani po kotníky, byl to skvělý muž..."

,,...obyčejný kramář, pláteník za dva šilinky metr látky na to ho užilo..."

,,....byl to majitel velkoobchodu s látkami a galanterii , za to váš otec?" Rýpla si

,,Jeden z hlavních akcionář British Bank." Řekl hrdě.

,,Vypasený hraboš, těžící z hlouposti jiných." Poznamenala

,,Vy moralistko, vy jste z toho hrabošství žila 40 let a jak jste se tím chlubila." Popichoval jí.

,,Neměla jsem na výběr..." Vymlouvala se

,,Mohla jste jít dělat třeba švadlenu." Mínil s mírnou jízlivostí.

,,Vy jste byl vždycky hulvát."

,,Tak jak tu ženu chcete vyděsit?" Změnil Wooley téma, lady se zamyslela, vášnivý rozhovor kol jejich otců jí vytlačily plány na pomstu z hlavy, ale aby zase manžel nerýpal narychlo odvětila. ,,Změním si podobu v něco strašného, tím jí vyděsím."

,,Nechci Vás od Vašich v celku podnětných a originálních  nápadů odrazovat má drahá, ale dle vizáže dotyčné soudím, že je z pohledu ze zrcadla na leccos strašného zvyklá." Přemítal.

,,Tak co tedy navrhujete?" Štěkla.

,,Co takhle zkusit akustické strašení." Radil.

,,Máte s tím zkušenosti?"  Tázala se nejistě

,,Copak jsem někdy strašil?"

,,No vidíte já taky ne." Zašklebila se.

,,Tak to necháme být." Zabručel

,,No v žádném případě..." Ohradila se choť.,,...znectila mou kuchyni a osobu, musí dostat lekci."

,, No ale jak když to ani jeden z nás neumíme, ačkoli vy jste byla v tom  za života dokonalá." Francis se zamračila, tu štiplavou poznámku si mohl Edward odpustit, po krátké pauze jen řekla. ,,Tak to necháme náhodě a pojďte už za chvíli bude půlnoc." Přenesli se do ložnice tety Barbary. Pokoj byl osvícen pouze venkovními lampami, všude rozházené kusy oděvů a silný zápach parfému a uprostřed toho všeho si klidně hajala teta Barbara s přihlouplým úsměvem si patrně nechala zdát o pátém manželovy s tučným kontem, čas od času si zachrochtla, sir Edward koukl na svou ženu a posunkem se jí otázal co teď? Francis mu pohybem ruky naznačila, že již ví, opatrně se připlížila k posteli a něžně stáhla spící ženě peřinu, avšak Barbara jen zamlaskala, přitáhla si pokrývku zpět a otočila se na bok. Wooleyvá odhrnula dolní část peřiny a polechtala spící na chodidle, teta pouze nohou kmitla, zase jí přikryla a dadala klidně dál. Lady Francis jí přistoupila k hlavě a do ticha noci jí jemně zašeptala. ,,Barbaro vstávej, to jsem já tvá babička." Tetička otevřela oči, posadila se a rozhlédla se po pokoji, nikdo tam nebyl, zase si lehla a usnula, Francis jí zašeptala do ucha po druhé. ,,Barbaro tady tvoje babička, přišla jsem se na tebe podívat." Opět se probudila a rozhlédla, nic, prázdno, tma a ticho, Barbara zavrtěla hlavou a praštila sebou na polštář, sotva ale zavřela oči uslyšela. ,,Babe, holčičko, ty mě nepoznáváš?" To už měla teta dost, zprudka otevřela oči a posadila se, ale kéž by to nedělala, sotva se vzpřímila spatřila Lady Francis mile se usmívající, mávající jí na pozdrav, Barbara vykulila oči a přikrčila se ke zdi, to Francis neodradila s rukama nataženýma k vystrašené ženě se jala k ní přiblížit, ta se přitlačila víc ke zdi, už by málem zeď prorazila, když z druhé strany sir Edward, který jí pohladil po vlasech, vyděšená se ohlédla, před jejími zraky plnými strachu se jí zračila kulatá, usměvavá Edwardova tvář, s jekotem vyskočila s postele, popadla kufr, naházela do něho pár věcí a rychle pryč. Cestou dělala takový hluk, že vzbudila celý dům, všichni se na Barbařino počínání udiveně dívali, jediný tatínek, jako správný lékař zachoval duchapřítomnost a běžel za sestrou, ta vběhla do haly, odtud do auta, se kterým vyrazila co nejrychleji k domovu, pan Green jen zaražené pozoroval pomalu se ztrácející dým z výfuku sestřina vozu, zamyšleně se otočil, ani si neuvědomil, že před ním stojí sir Edward, ten podávaje mu ruku pronesl. ,,Já jsem sir Edward Wooley." Aniž by to pán domu zaznamenal opětoval muži bezmyšlenkovitě gesto s odpovědí. ,,Já jsem doktor Green, těší mě." Teprve na schodech mu to došlo, otočil se, před ním stál vyšší podsaditý pán v tmavě šedivém obleku se světle šedou vestou pod sakem, na níž se mu blyštily zlaté, kapesní hodinky po císařsku jej zdravící. Až nyní pan Green viděl svého partnera v jejich písemných diskuzích, křečovitě se na něho pousmál a zdvihl ruku na znamení pozdravu, poté následoval svou ženu do ložnice. ,,Tak a máme jí z krku." Prohlásila Wooleyová, která se mezitím objevila manželovi za zády, ten jen pokrčil rameny. ,,Vám je taky všechno jedno." Zahudrovala.

,,Není." Odvětil Wooley, se spokojeným výrazem se na ní otočil. ,,Dobře odvedená práce, zaslouží odměnu." Prohlásil vyrážeje k baru.

,,Zase myslíte na alkohol." Vyčítala mu žena. ,,Co z toho máte? Vždyť to na Vás nepůsobí."

,,To vy má drahá nikdy nepochopíte." Opověděl se zadostiučiněním Edward.