Kapitola 5. - Nástup Nacistů

Tak a je to tady, ten svrab z Ameriky je tu, když jdu městem, vidím ty zoufalé tváře lidí, kteří nemaj co dát dětem na talíř, lemují ulice Berlína a čekají na zázrak. I v mém podniku to začalo bejt cejtit, ubylo klientů, protože šetří, major Schatze se zastřelil, kvůli dluhům, bankéře Harta a finančního radu Jungeho z toho všeho trefil šlak. Prokurátor Stark měl obavy z dalšího vývoje situace, pač neměl důvěru v další kroky vlády Výmarský republiky, jedinej kdo zůstal v klidu byl doktor Seemann, kterej prohlásil, že lidi budou marodit vždycky.

Všechno šlo do háje zelenýho včetně Hindenburgovy vlády, ta nevěděla kudy kam, celý Německo čekalo co přinesou následující volby. Zatím se to tady hemžilo slibotechnama, slibujícíma hory, doly, nejhlasitěji se ozejvala NSDAP, ty slibovali jak o život. Ten jejich předseda se při proslovech málem potento a lidi ho poslouchali a když slyšeli něco co se jim zdálo trefný, hlasitě to odměnili, jo ovce když tápe ve tmě chytne se všeho co jí může přivíst ke světlu, ale tady se tedy pořádně spletli, jak se později ukázalo. Maikowitz konstatoval, že jestli tenhle uřvanej magor vyhraje volby, bude po srandě.

V lednu 1933 se Maikowitzovy obavy vyplnily, ten uřvanej skřet vyhrál volební boj a byl jmenovanej kancléřem, od tý doby mnohým ustrnul úsměv. Ulicema chodili hnědokošiláči a roznášeli mezi lidma ten magorizmus svého vůdce, jejich kroky působily jako opium, lidi když je viděli měnili se v zfetovance, kteří tupě zvedali ruku a provolávali slávu, zle se stalo tomu, kdo se týhle politický narkomanii nepodvolil. Začaly útoky na Židy, tedy to čeho se Maikowitz obával, taky mizeli lidi, který se nedali zmást Hlitlerovejma kecama. Po odstoupení Hindenburga, kterej krátce na to natáhl brka, obsadili náckové Reichstag a zavedli cenzuru, všechno co mělo přijít na veřejnost muselo schválit nově zavedený Ministerstvo propagandy, který vedl ten pajdavej mrzák Goebbles. Máti vždycky říkala, že tihle pokřivenci mají šejdrem i duši, já jsem jí nevěřila, pač matka nakecala za celej život hodně blbostí, ale s timhle hajzlem měla pravdu.

Když jsem poslouchala ty jeho projevy, co kopírovaly jen ty Hitlerovy o tom jak se má správnej Němec a Němka chovat, jak je důležitá čistota rasy a co znamená soudržnost rodiny, chtělo se mi zvracet. Přitom co se o něm Berlínskou šeptandou proslýchalo, že nepustil do filmu žádnou herečku co by mu neprošla postelí. Měl plnou hubu kulturního národa a zatím nechal veřejně pálit na náměstí knihy, všech nevhodných autorů. Doktor Burg říkal, že Goebbels na Hitlerův popud chce zničit všechno co je židovský a přitom zapomíná, že to jeho jméno Joseph je vlastně taky od Židů a to vůbec nebere na vědomí to, že jeho tchán je vlastně taky Žid. 

Můj podnik zaznamenal více kontrol, musela jsem ho i fyzicky přeměnit na poctivej penzion. Děvčata, tedy ty co mi zbyli, pač mi jich hodně uteklo, jsem oficiálně musela zaměstnat jako pokojské, s tím že mohly po večerech tajně obveselit nějakýho toho pána. Co je zajímavý tak právě o tyhle služby měli zájem hlavně náckové, kteří se měli držet zpátky, asi jim plky toho kulhavce z Ministerstva propagandy dodávaly na apetitu,  což bylo něco co Goebbels nechtěl.

Scheiner si postěžoval, že hodně dětí začalo chodit v hnědých košilích a bílých podkolenkách, protože je rodiče nadšeně přihlásili do ,,Hitlerjugen,, - Hitlerova mládež, už ho v tý době nebavilo ani učitelovat, žáci vedli divný řeči, osnovy se změnily do takový podoby, podle který se prej nedalo ani učit. Profesor Weiss si zase skučel nad novinama, dřív se mohl člověk zdravě rozčílit, když četl co zase vláda zkopala a teď čte furt o zdárných výsledcích národního socialismu a z toho by jeden hodil šavli. Další novinkou se stalo řízené hospodářství, všechno bylo na příděl, každej měsíc jsme vyfasovali lístky a na ty jsme nakupovali základní věci, když si chtěl něco navíc, musel jsi pořádně zaplatit, to byla orná půda pro překupníky a jeden takovej se mi objevil v penzionu. 

To už ten uřvanej šašek byl u vesla druhým rokem, všichni jeho protivníci pomalu zlikvidovaný a on se mohl klidně s tím svým nesmyslem roztahovat. Já jsem jako obvykle toho večera obstarávala svoje hosty, venku hustě pršelo, kdo mohl tak se schoval. Když se mi u recepce objevil takovej malej, hubenej šmudla a prej, že chce pokoj. Změřila jsem si ho od hlavy k patě a hned mi bylo jasný, že tenhle týpek bude smrdět nejen špínou, ale i markou. Jenže pořád do mě mluvil až mě umluvil, nechal si na pokoj přinýst koňak a řekl si o holku. Žádná nebyla volná, protože všechny byly zalezlý s oficírama od nácků musela jsem se obětovat. Šlo to s ním jako po másle, vcelku rychle jsem s ním byla hotová, když mělo dojít na placení, sdělil mi, že je švorc. Do mě vjel vztek, vyžunknout flašku koňaku, užít si s chudákem poctivou holkou a pak na ní vybalit, že je černej, to je šupáctví. Už jsme mu chtěla vyškrábat oči, když tu vytáhl pixlu kaviáru a francouzský víno, prej mi tohle fajnový zbožíčko může dodávat pravidelně, zeptala jsem se ho co za to, prej něco za prachy a něco za šmajchl, byla bych vůl, kdybych to nevzala. Povídal, že kdybych něco potřebovala, mám zajít do těch zapadlých uliček na okraji města, tam ho zná kdejaká místní fuchtle, mám se ptát na Nandla, tak se prej jmenuje. Tak jsem měla zajištěnej pro svojí klientelu prima proviant. 

Moji klienti, to byla velká část nacistický oficírstvo, pronajímali si u mě pokoje, ale i děvčata a to i přes mojí poznámku, že se jedná o pokojský, když byl nával zaskočila jsem i já, opravdu v krajním případě a to když byla situace jo zoufalá, vzali oficíři za vděk i máti, ale s podmínkou, že si nechá zuby v hubě. Tedy choutky měli tihle háknkrajcové různý a málokdy normální, jeden ten chodil speciálně za mnou, si nosil obrázek svýho Ády, ten si věšel místo původního obrazu a když přišlo na akci samou, upřeně se na toho knírkatýho idiota díval, náruživě hajloval a volal ,,Siegt,, když šel dolů ,,heil,, když šel nahoru. Do tý doby jsem nechápala jak funguje antikoncepce a to i přesto, že mi to doktor Seemann vysvětloval, Hitlerův ksicht mě o tuto zkušenost plnohodnotně obohatil, jeho přiblblej výraz vás zbaví nejen chuti na milování, ale i k životu vůbec. Nemohla jsem pochopit jak některý ženský, který chodili na ty jeho stupidní projevy, můžou padat do extáze, zvlášť jistá Agnes Kierchen, učitelka ze školy kde učil i Scheiner, vošklivá jak noc si na těch shromážděních leccos vynahrazovala.

Rok 1936 byl pro Berlín veleslavnostní, protože se tu měly konat IX letní olympijský hry, Hitler se chtěl před světem blejsknout a tak všechny honil jak nadmutý kozy, aby všechno bylo v cajku. Toho roku taky začali dávat do různejch vejloch takový bedny, který jely asi dvakrát do tejdne, dávali tam takový blbosti jako, jak se daří hospodářství, co zplichtit z náhražek a jiný nesmysly, hlavně je tam dali proto, aby všichni mohli sledovat olympiádu. Koncem července se začali sjíždět sportovci a novináři z celýho světa. Náckové s nima chodili po městě a ukazovali jim jak tady všechno vzkvétá. Schválně je vodili po předem určených trasách a běda tomu kdo z nich sešel. 1. srpna sám kancléř zahájil samotný klání, tvářil se při tom jako mistr světa, to mu vydrželo až do závodu ve sprintu, na kterej fírer spolíhal, tady chtěl předvíst sílu arijský rasy, to mu nevyšlo, pač vyhrál nejen Američan, ale ke všemu černoch, já konečně mohla na vlastní oči vidět jak může chameleon, o kterým mi vyprávěl Weiss, měnit barvy. Hitler po tý porážce jeho polobohů začal házet tu červenou, pak zase zelenou a bílou barvou, málem se mu z toho postavila patka. Hry skončily 16. srpna vcelku se slušným výsledkem pro Německo, tak se snad i uklidnil. 

Rok a půl po olympiádě bylo připojeno k říši, jak se Německo od jistý doby nazývalo Rakousko, za půl roku část Československa, tu provázel skandál toho chcípáčka Goebbelse, pač milý Ministr propagandy, kterej hlásal o důležitosti spořádaný rodiny a škodlivosti míchání ras, už dva roky chrápal s českou herečkou a vůbec ho to netrápilo, až musela zasáhnout jeho stará, která ho práskla Adolfovi, ten si pozval ministra na kobereček, seřval ho na tři doby a filmová hvězda musela pryč z Německa.

Hitlerovy projevy byly čím dál tím víc plný násilí a nenávisti. 9. Listopadu 1938 proběhla akce, která se nazvala Křišťálovou nocí. Byla to prej odezva na atentát spáchanej v Paříži, všechny noviny o tom psaly a nepokrytě zdůrazňovaly, že říšskýho sekretáře na velvyslanectví zabil Žid. Hnědokošiláči lítali po městě vymlacovali židovský obchody, podniky, zapalovali synagogy. Mnoho Židů hned při těch raziích sbalili a posílali neznámo kam. A mě to opět přesvědčilo o tom jak je tenhle národní socialismus škodlivej, hloupej, protože víc nám toho sežere než dá, což se ukázalo už za tři čtvrtě roku.