Cteniprodusi | Kapitola první - Barová romance

Restaurace hotelu ´´Císařská koruna´´ bujela rozvernou zábavou, tabákový dým, stoupal pomalu vzhůru, jakoby ti co jej vypouštěli ze svých úst, zároveň s ním vyfukovali své každodenní starosti. Jemná hra klavíru, u něhož zmoženě seděl Hans Fischer, podkreslovala celou atmosféru v místnosti, kde klavíristovo hraní doplňovalo cinkání sklenic a příborů, veselý hovor sedících a občasný, neřízený smích majora Ganze. Na to vše se bez zájmu a s určitým opovržením dívala mladá brunetka, ve velkých modrých očích měla jsem chlad, svět byl pro ní jen hrou. V hotelu jí nikdo neřekl jinak než Bubu, místní  hosty obšťastňovala svým zpěvem, ale nejen tím. Seděla u baru pohrávajíc si se svou sklenkou koňaku se připravovala na svůj poslední výstup. Pozorovala to hemžení v sále, všechny ty ředitelé podniků a bank, majory, generály, vysoké státní úředníky co si sem z Vídně přišli užít trochu klidu malého městečka, jakým byl Sonnestad . Všichni tito nadutí, domýšlivý a obtloustlý kašpaři jí leželi u nohou, každého z nich by mohla využít ke své cestě nahoru, stačí jenom kývnout a má je obmotané kolem prstu, šašky.

,,Neruším." oslovil jí vysoký, černovlasý mladík s francouzským přízvukem, jeho tmavé, hluboké oči, byly kontrastem ledovosti pohledu, který po mě vrhla.

,,Co chceš?" sykla.

,,Co bys řekla příjemnému večeru u mě." šeptl.

,,Proč bych s tebou ztrácela čas? Co mi můžeš nabídnout?" zavrčela.

,,No přece krásné chvíle v milé společnosti, mon cher." usmál se muž.

,,Ty domýšlivý Francouzi, to si myslíš, že se chci zahazovat s takovým vyhopsaným kašparem?" prohlásila opovržlivě, chystajíc se k odchodu, pevně jí zachytil za paži. ,,Au..." zaječela. ,,Pusť mě!" škubala se.

,,Nehraj si se mnou!" přecedil Michel přes zuby.

,,Vrať se k té své vyskákané Moni, ta je ti rovna." odvětila, vytrhávajíc se mu ze sevření, zamířila zazpívat svou poslední píseň. Cestou ke klavíru ji zastavili tři pánové, povstali, políbili Bubu ruku, prohodili pár slov, jímž se zpěvačka koketně zahihňala, pak pokračovala k nástroji, tam se rozložila a počala zpívat, sál potemněl, přítomní ztichli. Když Bubu dozpívala, následoval aplaus, blažená chvíle pro děvče jejího ražení, v opojné povznešenosti vstoupila mezi publikum. Došla ke Ganzovi, se kterým nakonec odešla. Fischer při pohledu na tu vypočítavou koketnost pocítil hořkost, kterou musel jít zapít. Přesunul se k baru, kde zapíjel své ponížení Michel, když viděl přicházejícího klavíristu zvolal. ,,Et mon ami, ce qui s'est passé? Femmes?"

,,La femme příteli, la femme." odpověděl sklesle Hans, mávaje na barmana, Michel se usmál zdvihaje svou sklenku. ,,Bubu ta prodejná coura." dodal .

,,Oui, je suis d'accord." přitakal Francouz, klavírista by rád ještě něco řekl, ale přísný pohled ředitele Hoffnera jej zarazil.

,,Večer ještě neskonči," zahromoval Hoffner. ,,Micheli, dámy se chtějí ještě bavit a vy..." obořil se na Fischera. ,,...podívejte se jak zase vypadáte, za chlast Vás neplatím, na místo."

Oba muži němě přikývli rozcházejíc se, Fischer ke klavíru a Michel na parket, kde po tanečním vystoupení se svou partnerkou Monikou, provázel v kole ty přestárlé, oplácané, zmalované manželky těch ředitelů, důstojníků a vysokých státních úředníků.