Motto
Bez špetky fantazie by nestál život za nic, ten kdo pouhou skutečností žije, mnoho sebe omezuje.
Kapitola 5. Heidi
Sestra tety Ursuly byla pravidelným hostem naší kavárny, sedávala vždy u pultu kde pravidelně pila kávu a probírala se sestrou své potíže. Frau Schneider měla jeden veliký problém, milovala Herr Scheinera, ředitele školy kam jsem chodila i on měl v tomto případě problém, neboť i on miloval Frau Schneider, ale nemohl si jí vzít, protože byl stále ženatý se ženou, která mu před válkou utekla s nacistickým důstojníkem a od té doby o ní nic nevěděl a tak ti dva žili a nežili spolu na hromádce a čekali až se úřady nějak v jejich případě vyjádří.
,,Proč se nemůže rozvést bez ní."Dorážela Ursula na sestru
..Prý by to byl vůči Emičce podvod."Odvětila Heidi
,,Podvod! A to, že mu vzala před válkou dráhu s tím náckem to podraz nebyl?"Frau Schneider pokrčila rameny
,,Já ti řeknu Heidi, ten Luisy mě někdy připadá jako naivní blb."Prohodila Uschi
,,Já vím, ale nechci ho nutit." Pravila Schneider
,,Jaký nutit..." Divila se Uschi. ,,...po těch číslech co s ním předvádíš v ředitelně ti to snad i dluží, ne?"
0pt; line-height:115%;font-family:"Times New Roman","serif";mso-bidi-font-family: "Times New Roman";mso-bidi-theme-font:minor-bidi">,,Pst, někdo tě uslyší."Okřikla Heidi svou sestru, okem koukajíc po mamince rovnající sklenice do poličky, která nemohla podobným hovorům zůstat stranou, otáčíc se k oběma ženám pronesla.,,Vaše sestra má pravdu na chlapa se musí zhurta jinak se nerozhoupe, kdybych byla na toho svého Schwarzsteina jako med tak bychom se ničeho nedopracovali ani té malé ne."
,,Na to jsou dobří sousedi."Přerušila Ursula maminku, ta po tetě hodila kritický pohled dodávajíc.,,Na chlapy se musí zhurta jinak se nepohnou."
,,Svatá slova."Ztvrdila maminčinu řeč Ursula, bylo zvláštní jak se dokázaly tyto dvě odlišné ženy shodnout v otázkách mužů, přitom obě stály na opačném stupni morálního žebříčku, maminka žena, pevných zásad a mravů, vychovaná v katolické víře ve středně stavovské úřednické rodině, přijímající všechny úkoly ženy společností jí danou do nichž mě začala pomalu a jistě zasvěcovat a na druhé straně teta Ursula žena pocházející z nejnižších kruhů, jež znajíc využití ženských zbraní a mužských slabostí dokázala sobě vydobýt své místo na slunci i když z morálního hlediska ne příliš společensky přijatelnými prostředky což jí maminka dávala občas najevo. Přesto a možná právě proto si tyto dvě odlišné ženy uměly najít v jistých tématech překvapivou shodu.
,,Já nevím aby se Luis nevyplašil." Zapochybovala Heidi
,,Ale dej pokoj..." Zaháněla jí Uschi obavy.,,... podívej když řekne, že ta čůza se zapletla s náckem, že mu s ním vzala gramle, no tak ho rozvedou i kdyby nechtěl."
,,Musím si to ještě rozmyslet."Řekla Heidi
,,Nerozčiluj mě ségra." Začala nabírat Uschi.,,Nebo si za Luisem dojdu a domluvím mu."
,,Už do ní nešťourejte Urschulo."Nabádala jí maminka.,,Ono se to vyřeší."Frau Schneider se na ní usmála vypila kávu a kvapně odešla.
,,No řekněte Marie..."Pronesla Ursula, když za Heidi zabouchli dveře.,,Není ta moje ségra ťuňťa, bude čekat až se ten její osel rozvede, ale to je ta morálka, kdybych já všechno řešila morálně neměla bych ani ten svůj bordel, tedy pension."Tohle maminka zrovna slyšet nemusela, doskládala sklenice, které přinesla z kuchyně a rychle do ní zašla, Ursula osaměla ne však na dlouho, neboť ze skladu jí šel v ústrety tatínek.
,,Ursulo, vy tu ještě jste," Pravil překvapeně
,,Čekám tu na Vás Peppi ."Usmála se Uschi
,,Pst aby nás Mariechen neslyšela." Šeptl Tatínek
,,Klid, tu jsem dokonale odradila svými řečmi o morálce."Odvětila Uschi .
,,To jí dlouho nevydrží, jakmile nás uslyší se bavit je tu jak na koni, stihačka žárlivá."Konstatoval tatínek
,,Ale Peppi, ženu si musíte předcházet, protože je pro muže poklad."
Pronesla káravě Uschi.
,,Chtěl bych Vás slyšet mluvit, kdybyste byla chlap."Povzdechl tatinek.
,,Ale jděte, vy si tak můžete stěžovat."Halasila Uschi laškovně
,,Tak si to zkuste žít z Mariechen."Stěžoval si tatínek
,,Ty nemáš co dělat?" Zahudrovala maminka, jež zaslechla přes dveře své jméno.
,,Já věděl, že jí to odrazení dlouho nevydrží." Zamumlal tatínek.,,Ale ano maminko, jen jsme tady probírali vztahy mezi mužem a ženou." Řekl nahlas
,,Zase si mě drbal." Dodala maminka
,,Ale to bych si nedovolil."Bránil se tatínek.
,,Nelži." Houkla maminka.,,Flákáš se a drbeš mě a já se tu můžu udřít."Štěbetala maminka
,,Maminko."Utěšoval jí tatínek, rodinné škorpení mých rodičů bylo jakýmsi zpestřením pro hosty a Ursula to ráda sledovala, vždycky si přitom představovala jaké by to bylo kdyby i ona byla vdaná, díky své profesy to nikdy neudělala a občas u ní nastaly chvíle kdy toho litovala i když to nedávala najevo, snad proto trávila tolik času v kavárně, měla pocit, že je v rodinném kruhu, který nikdy nepoznala proto se tolik starala o svou o dvě hodiny mladší sestru.
Když dorazila Heidi domů, rozhlédla se po prázdném bytě, koukla na hodiny, ukazovali půl šesté, zbývala hodina do příchodu Scheinera na pravidelnou večeři.,,Zase se nají, pak mi bude vyprávět jak mě má rád a potom usne,, Pomyslela si, tohle bylo k nesnesení, ten stereotyp, každý den to samé. Svlékla kabát, přivázala si zástěru, započala s vařením. Přesně v půl sedmé zazvonil zvonek, ve dveřích stál Scheiner s nevinným výrazem ve tváři. Pohybem ruky ho pozvala dál. Bylo na ní patrno, že jí něco trápí.,,Děje se něco?"Tázal se udiveně, zavrtěla hlavou.,,Neřikej, že se nic neděje, když vidím, že děje."Naléhal.
,,A pohlo by to s tebou, kdybych ti to řekla, okecal bys to morálním kázáním a bylo by vyřízeno" Odsekla
,,Zase ten rozvod." Zasyčel
,,Ano, Luisi ..."Atakovala Heidi
,,Znáš můj názor Heidi." Řekl Scheiner rázně
,,Dej s tím pokoj, Luisi, ta flundra ti dala kopačky bez jedinýho řádku, ani se neobtěžovala po 12-ti letech manželství říct ti polib si šos a ty mi tu svatouškuješ."Křikla , Scheiner beze slova seděl na pohovce ani se na ní nepodíval.,,Pojď ke stolu." Houkla na něho, večer strávili v tichu, alespoň nějaká změna.
Když se stavila druhý den v kavárně byla ještě skleslejší už si ani nestěžovala, Ursula na ní ze starostí hleděla, pak se rozhlédla po poloprázdné místnosti prohodíc.,,Peppi, tady je zábava jak v márnici, potřebovali bysme pianistu."
,,A kde na něj vezmu?"Namítal tatínek
,,To zařídím..."Prohodila Uschi, pak položila ruku sestře na koleno tazajíc se.,,Co je s tebou Heidi?" Zavrtěla hlavou.,,Jdi do háje, dnes zase přijde k tobě?"
,,Měl by přijít sem." Odvětila tiše
,,Výborně," Zajásala Uschi
,,Prosím tě Uschi, neříkej mu nic."Žadonila
,,Proč?"Na oko nechápala Uschi
,,Nechtěla bych aby si myslel, že jsem si stěžovala." Prosila
,,Jdi mi k šípku."Prskla Uschi , na chvíli se zamyslela.,,Víš mě to spíš připadá, že si tě nechce vzít jen kvůli tomu, jaká je tvoje minulost."
,,Ale to věděl když mě bral do školy."Oponovala Heidi
,,To ano, ale vezmi si, kterej ředitel školy by si vzal štětku i když bejvalou."Uvažovala Uschi
,,Ne tomu nemůžu věřit..." Bránila se Heidi.,,...takovej Luis není."
,,Ale je, je to chlap, když potřebuje vezme za vděk i běhnou, ale jakmile se dostane nahoru stane se z něho blb." Dovysvětlila Uschi
,,Ale takový Luis není:" Odporovala.,,Třeba je v tom strach z toho, že mě nevyšlo první manželství:"
,,To jako myslíš se Schneiderem?"Usmála se Uschi
,,Kdo to byl?" Vložil se nečekaně do hovoru tatínek, který předstíraje čištění pultu celou dobu poslouchal .
,,No to si musíte poslechnout, Peppi." Zasmála se Uschi.,,No jak víte naše máti byla z fochu, my jsme byly se ségrou její pracovní průšvih, jelikož jsme se narodily hned dvě z čímž matka nepočítala. Rozhodla se, že jedna z nás povede slušný život, tedy dosáhne vzdělání, vdá se a druhá půjde šlapat dlažbu. No a tak zatím co já šlapala dlažbu, Heidi chodila do škol, nakonec, to nám bylo 23 let jí matka provdala za syna jednoho ze svých zákazníků obuvníka Erika Schneidra, byla to chyba a máti si to dodnes vyčítá."
,,Dodnes? Ona ještě žije."Přerušil její vyprávění tatínek
,,Ale ano, je to ta stařena před mým pensionem."Odvětila Uschi
,,Ta stará vražda?" Divil se tatínek.,,Nabízela mi své pikantní služby za 50marek."
,,Síla zvyku."Mávla rukou Uschi..,,Teď k tomu Schneiderovi, vožrala, chronický netáhlo, víc prochlastal a proděvkařil než vydělal, taky dopadl blbě, kopla ho do hlavy kobyla mlíkaře Schultze, kterou si ve vožralosti spletl s patníkem a neváhal se na ní vymočit. No a tady Heidi se vrátila domu, to už jsem měla Růžovou kočičku, tak tam byla dokud jí neobjevil Scheiner."Pravila Uschi, koukajíc ke dveřím, za nimiž se právě Scheiner přivalil,,O kom se povídá...,, .Pomyslela si, šťouchajíc do sestry zašeptala.,,Tvoje trápení se blíží."
Herr Direktor vešel do kavárny v dobré náladě, se svým přihlouplým úsměvem se na mě podíval se slovy.,,A malá Lisi Schwarzstein, pomáháš rodičům v podniku ."Kývla jsem, pohladil mě po vlasech pravěje.,,To je dobře, jen nezapomínej na školu."Odvětila jsem zdvořilým pukrlem a odběhla za maminkou do kuchyně. Scheiner se rozhlédl po kavárně a zamířil přímo k pultu.,,Servus dámy."Halasil přisedávaje si.
,,Servus Luis."Odpověděla trochu útočně Uschi
,,Co se děje?" Otázal se udiveně i když dobře věděl co přijde.
,,Nic."Zabručela Uschi, Scheiner si zhluboka povzdechl rozhlížeje se po lokále.,,Ale, že je tu zábava jak v márnici, pianista by nebyl?"
,,Bude." Odsekla Uschi
,,Pamatuji si..." Pokračoval Scheiner v monologu. ...na jednoho pianistu z tvého podniku, jak jen se jmenoval?"
,,Rothfeld, Eda ."Doplnila ho Uschi.
,,No ten byl dobrý." Vzpomínal Scheiner
,, Ten ?" Pískla Uschi. ,,...byl slepej jak patrona, pořád pod parou a do klavíru mlátil jak hluchej do vrat, pouštěla jsem ho k hraní až po půlnoci, když už byli chlapy nadraný aby nebyli sto to jeho umění vnímat ."
,,Tak proč sis ho držela?"Divil se Scheiner
,,No sežeň solidního pianistu do hampejsu." Řekla Uschi
,,A co se s ním vlastně stalo?" Ptal se Scheiner
,,Má matka ho zdolala když mu předváděla jedno ze svých čísel, trefil ho šlak."Odvětila Uschi s jistou dávkou cechovní hrdosti
,,Chudák." Povzdechl si Scheiner. ,,Neměla z toho matka šok." Ptal se Scheiner se starostí
,,Kde, ona je na to zvyklá." Zkliňovala Uschi jeho obavy
,,Jo profesionálka."Dodal tatínek.,,Dáte si něco Herr Direktor?"
,,Ano..." Odvětil Scheiner zaraženě. ,,...kávu a koňak."
,,Jistě Herr Scheiner."Pravil tatínek s mírnou úklonou.,,Maminko, kávu."Zvolal nalévaje do skleničky druhý nápoj.
,,Ale teď k tobě a Heidi."Zaútočila nenadále Uschi
,,Co je se mnou, víš, že se vzít nemůžeme, jsem přece ženatý."Bránil se Scheiner
,,Ale můžeš se rozvíst, Luisi nežiješ s tou potvorou 9 let, navíc ti utekla s nacistou tak nevím na co čekáš."Naléhala Uschi
,,Neříkej o Emičce, že byla potvora, mě byla vždy dobrou ženou."Namítal
,,Dobrý manželky neberou dráhu s náckama."Vyvracela Uschi Scheinerovi jeho názor.,,A co když zařvala při náletu? Byl si vůbec v posledním měsíci na úřadě se zeptat?"Scheiner provinile zavrtěl hlavou.,,Tak vidíš, koukej tam co nejdřív zajít ..." Podívala se na něho, z důstojného ředitele ještě před malou chvílí vedle ní sedícího se najednou stal nezbedný školáček.,,Raději to udělám sama."Prohodila
,,A ty koukej chystat veselku, do vánoc chci mít ségru pod čepcem."Kázala
,,A co tomu řeknou lidi?" Tázal se nesměle Scheiner
,,Nic, že jsi vyměnil jednu běhnu za jinou."Odpověděla útočně Uschi .,,Lidi mají teď po válce jiný starosti, než aby se starali o tebe a Heidi." Nabádala Uschi, zahledíc se ke dveřím, tu se její výraz ve tváři změnil, vyvalujíc oči zvolala ,,Probůh mamá!" Do kavárny vešla postarší žena drobnějšího vzrůstu s výrazným nalíčením, v černých šatech na ramínka, které se nosili tak před dvaceti lety přes něž měla přehozený vlněný pléd, na to kolik jí bylo se natřásala jako mladice viděla – li u stolu osamoceného muže začala se před ním nakrucovat, většinou bez velkého úspěchu.
,,Tak to je moje matka, Peppi." Prohodila nenápadně k tatínkovi.
,,Bude sem chodit často?" Zeptal se tatínek ze strachem, když viděl počínání Mutter Bauer.
,,Nevím, asi."Špitla Uschi
,,Toto můžu brzo zavřít, odpudí mi všechny hosty."Stěžoval si tatínek.,,Řekněte jí ať toho nechá."Žádal rozčíleně, Ursula kývla, otočila směrem k matce se slovy.,,Mutti, nechte toho už máte po sezoně."
,,Houby po šežoně..." Zavrčela Mutter Bauer ,, ... já vám ještě ukážu kdo je to Loša Bauer."Rafala belhajíc se k pultu, kde odstrčila tetu ze stoličky na níž si s velkou námahou sedla.,,Dala bych ši schnaps mladej." Houkla na tatínka
,,Žádnej chlast ..."Křikla Uschi .,,Doktor vám to zakázal."
,,Še di bodnout i š tím felčarem."Odbyla jí matka, vytahujíc z dceřiny kabelky cigaretu.,,A kouření vám taky zakázal."Sykla Uschi vytrhávajíc jí cigaretu z ruky.,A, nič mi nedopšeješ, hyeno.!"Nadávala Mutter Bauer.
,,Mutti..."Napomenula jí Heidi
,,ty še do toho nepleť!" Okřikla ji.,,Laději še štalej aby ši tě ten tvůj ošel vžal."Hudrovala rukou plácnouc do Scheinerova břicha až ten naskočil ze stoličky.,,Tak čo bude s tou kožalkou."Houkla znovu, tatínek se zoufale podíval na Ursulu, ta rezignovaně mávla rukou a tak stará paní konečně dostala svoje pití, pak si Ursula uvědomila, že matka špatně vyslovuje proto se jí káravě zeptala,,Kde máte zuby, Mutti?"
.,,Kdo ši to má furt čpát do huby." Odsekla ,,Obě štojíte ža štalou belu jedna..."Řekla když vypila svůj koňak,,... čoula a dluhá ňouma, kdybych si aspoň vžpomněla š kým jšem váš měla..." Chvíli mlčela, pak jen lehce dodala.,,...ale to jšem měla tý noči takovej flmol."Když byla vypila i druhou skleničku, otočila zrak na Scheinera se slovy.,,A ty bumbldlík koukej ať už jšte s Heidinkou švoji, nebo uvidíš. Pšijdu ti švádět dološt." Po těch slovech opatrně slezla ze stoličky a odebrala se k východu, ještě než otevřela dveře, otočila se k jednomu ze stolů u kterého seděl vážně se tvářící pán úředního zevzření, usmívajíc se svými bezzubými dásněmi ho pošimrala pod jeho kozí bradkou špitajíc .,,Pšijď ši užít š Divokou Lošou."Pán uraženě vstal, Mutter Bauer jen na něho mrkla a odešla. Tatínek šel okamžitě žehlit co stará Frau Bauer natropila, pravil aby mu pán odpustil, že je to takový beznadějný případ alkoholičky, která obchází bary a kavárny kde propíjí svůj důchod po padlém manželovi. Pán se tatínkovými řečmi nedal zviklat a okamžitě mu ukázal jakýsi odznak, když odešel i ten uražený pán, vrátil se tatínek k pultu bledý jako panna , jak poznamenala teta Uschi.
,,Co je Schwarzsteine?"Ptala se matka, tatínek si nalil koňak a bryskně jej vypil poté pravil.,,Průših:"
,,Jakej průšvih."Zeptala se Uschi
,,Víte kdo byl ten chlap?"Tázal se vyjeveně, všichni na ráz zavrtěli hlavou.,,Tatínek se ohlédl a tiše řekl.,,To byl nějaký Haupke z obchodní inspekce, zítra přijde na kontrolu bude kontrolovat původ zboží,"
,,Do pytle."Zaklela Uschi
,,No jestli přijdou na to, že polovina toho co tu mám je z černýho trhu, tak jdu sedět." Bědoval tatínek.
,,Klid to se zařídí..." Uklidňovala rodiče Ursula.,,... potřebovala bych, ale 1000 marek."Řekla Uschi
,,K čemu tolik peněz?"Divila se maminka
,,Pro Nandla, udělá nám doklady původu."Odvětila Uschi
,,Jako falešné?"Ujišťovala se maminka
,,No jistě." Přitakala Uschi .,,Nandl udělá všechno, od řidičáku přes účty po pas. Hned ho najdu a zaúkoluju ho."
,,A co když to nestihne?" Strachovala se maminka
,,Ale stihne,"Ujišťovala jí Uschi, pak se trochu zamyslela.,, No kdyby náhodou, najděte místo kde by se dalo všechno rychle schovat."Radila.
Tohle už Scheiner s Heidi slyšet nemuseli, využili situace a v tichosti z kavárny zmizeli šli vylidněným městem, jež se právě zahalilo do tmy, bez jediného slova, došli domů.
Večer se v kavárně objevil Nandl s tím, že nese tatínkovi ty doutníky, které po něm chtěl, hned ho s tetou zatáhli do kuchyně, kde mu Ursula začala vysvětlovat situaci.,,Podívej Nandl, měla bych pro tebe práci."
,,Vo co by šlo Uschi?" Řka Nandl laškovně
,,Naše Mutti, dnes nadzvedla jednoho páprdu...."Začala zhurta
,,Že si ta stará raketa nedá pokoj."Přerušil jí
,,Nezapomínej, že mluvíme o mé matce."Napomenula ho Uschi.,,Jen si vzpomeň jak sis s ní užil."Připomínala mu.
,,To byl zážitek..." Zabručel Nandl.,,Hlavně když si před tím vyndala zuby, to bylo jak vod kapra."Vzpomínal
,,Nechcete jít k věci."Štěkla pohoršeně maminka
,,Jistě."Kývla Uschi obracejic se na Nandla vrátila se k tématu.,,No podívej ten páprda se zejtra pozval na kontrolu, bude šťourat ve zboží."
,,Takže chcete papíry."Dovtípil se Nandl
,,Chytrej." Pochválila ho Uschi,,Stihneš to?"Zeptala se s obavou
..Tady je soupis všeho."Řekla maminka podávajíc mu seznam, Nandl jej letmo prolétl a pak jen řekl.,,Jo."
,,Tak zítra v půl osmý, Nandl."Dodala Uschi, pak se k němu přiklonila a zašeptala mu do ucha.,,A když to stihneš, dostaneš ode mě prémii."Nandl se rozzářil jak vánoční stromeček, zamlaskal, šibalsky na Uschi mrknul a zmizel z kuchyně.
,,Pro jistotu půjdu udělat místo v kůlně."Prohodila maminka.
,,Bez obav."Utěšlivě prohodila Ursula.,,Nandl je kabrňák."
Ráno stála Ursula před kavárnou, netrpělivě vyhlížela Nandla, ale ten byl v nedohlednu, bylo už půl pryč a ani náznak toho, že by se měl někde objevit, když se čas blížil již k tři čtvrtě, stoupla nervozita všech na vrchol, jako první začala jednat maminka, která všechno zboží od Nandla začala skládat do krabice, už měla všechno pomalu odnošené, když se ve dveřích objevil Nandl v mírně podkopnutém stavu, chvíli se motal mezi stoly, pak se unaveně k jednomu z nich složil, Ursula k němu přistoupila strkajic a kopajíc do něho burácela.,,Koukej vstávat vožralo, máš ty papíry?"Nandl jen cosi zamumlal mávaje přitom zmateně rukama a pak se zase sesunul, Uschi pokrčila rameny řka.,,Budu ho muset prohledat!"
,,Vy se nebojíte?"Tázala se maminka s obavou
,,Ale kde?" Mávla rukou Uschi.,,V pensionu jsem tohle dělala běžně."Řka sahajíc muži do saka.,,Tady je má šupák."Zajásala Uschi vytahujíc mu lejstra z kapsy.
,,Co s ním?"Starala se maminka
,,No až vrátíme ten proviant, vezmete ho do kuchyně a na &nbs