Kapitola 8 - Náboženské reformy

Den jako malovaný, slunce se na všechny z nebeské klenby smálo, ptáci poletovali po šmolkově modré obloze, soutěžíce, kdo z nich zapěje tu nejhezčí píseň. Dole na zemi, kdo mohl, nastavil slunci tvář, aby nachytal co nejvíce jeho paprsků. Hlavně děti pobíhající po náměstí, si užívaly prázdniny, pletouce se lajícím chodcům pod nohy. U Brigitiny kašny stál Waristilský zpravodajský spolek, probírající nejnovější informace.

Toho rána přišel Bedous do kanceláře jako první a to i přesto, že jej zdržely dámy ze zpravodajského, aby z něho vymámily něco nového, co by mohly dál po jistých úpravách probírat a roznášet. Komorník se rozhlédl po před místnosti, kde obvykle seděla sekretářka, leč její sesle zela prázdnotou, toho využil k prohledání jejího stolu, neboť věděl, že Janinka domluvená s Radou Moudrých, podává regentovi informace buď těsně před účinností  a nebo až po ní. Byl do prohledávání tak zabraný, že si nevšiml příchodu svého chlebodárce.

,,Ty tu prohledáváš cizí stůl?" obořil se naň.

,,Ne..." zapíral.,, jen jsem se díval..." hledal rychle výmluvu.,,...zda-li veškerá agenda, která měla být za včerejšek vyřízena, skutečně vyřízena byla a nedojde-li tak k prodlení, aby tak díky administrativním nesrovnalostem, nenastaly případné potíže, které by v konečném důsledku zkomplikovat celou státní exekutivu a tím i chod tohoto státu."

,,Zkrátka si šmíroval." dodal regent, komorník vytrvale kroutil hlavou. ,,ale jo, šmíroval si." trval regent i přes Bedousovo neustálé vrtění hlavou na svém. ,,Vždyť jsem si tě k tomu vyškolil." podřízený pokrčil rezignovaně rameny.,, No a co ses dozvěděl?"

,,Má dnes přijít Otec Bernard." hlásil služebník.

,,Otec Bernard?" podivil se regent. ,,A co chce?"

,,Šířit křesťanství." odvětil Bedous prkenně.

,,To si může ušetřit cestu ..." zavrčel regent. ,,...to mu ještě nedošlo, že si ponecháme svoji víru a že na ty plky od toho jejich přibitého tesaře nejsme zvědaví?" zvýšil hlas.

,,Otec Bernard sem nejde skrze Vaší Výsost..."počal Bedous vysvětlovat.

,,...to se mi ulevilo." Přerušil jej regent.

,,...nýbrž, jde žádat o podporu ve svém pro něho bohulibém konání, Vaše Výsosti." doplnil informace.

,,Poslyš, ale to není jen tak.." pronesl náhle regent,  který cítil ve sluhově vysvětlování nesrovnalost. ,,proč jde Otec Bernard žádat nás, my jsme přece, tedy ty ne, ale já jsem přece pohan a na nás vždy Otec Bernard a jemu podobní směřovali slova čpící sírou a ohněm? Tak co v tom je?" Bedous se rozhlédl, pak se naklonil ke svému pánovi šeptaje.,, Proslýchá se, že naše svatá trojice obdržela z vyšších míst nepříjemnou korespondenci ohledně počtu oveček v jejich farnosti a byla touto cestou požádána o zintenzivnění jejich misijní činnosti."

,,Jinak?" tázal se regent dál.

,,Jinak by svou misionářskou a duchovní činnost mohli vykonávat v méně pohodlném prostředí." dodal komorník.

,,A já jim jako mám pomoci nahnat do kostelů nějaký ten skot, který by byl ochoten vyklečet důlek před tím jejich ukřižovancem." Bedous pokrčil rameny. ,,Jenom by mě zajímalo..." přemýšlel regent nahlas. ,,...co představené naší svaté trojice přimělo k tak razantnímu kroku?"

,,Patrně kroky správce státní pokladny." mínil komorník.

,,A já už se lekl, že jim jde o spásu duše." zavrčel regent.

,,Jak jistě víte ...."počal služebník vysvětlovat. ,, ...v rámci úsporných opatření, které byl nucen náš pan správce v minulém roce udělat, snížil rozpočet všem náboženským organizacím...."

,,To byl trochu podraz, Buadach si málem vyrval zbytek vlasů." poznamenal regent.

,,Ano ..." přitakal Bedous. ,,...ovšem pokud je mi známo, tak druidský proud je hrazen hlavně ze soukromých zdrojů královské rodiny..."

,,Co Židé, Goldstein přece snížil příspěvky i svým souvěrců." přemítal Bedousův pán nahlas.

,,Tam to není problém, valná většina členů židovské obce jsou velmi dobře hmotně zajištěni a tak jim přispívání do společné pokladny nebude činit velké potíže. Biti jsou jenom křesťané, kteří nemají tak štědré dárce a navíc poslední dobou zájem o tuto víru upadá."

,,To se nesmíš divit..." řekl náhle regent. ,,...kdo by byl v dnešní době zvědavý na to, aby mu chlap v krajkových šatech říkal jak má žít a přitom si může ten dotyčný být jistý tím, že onen kázající se tím na sto procent neřídí."

,,Jistě." pokýval Bedous uznale hlavou.

,,Takže když to shrnu, jde tu vlastně o prachy." prohlásil regent.

,,Ano."

,,V kolik můžu čekat toho křesťanského vyslance?"

,,V půl desáté." odvětil komorník

Regent se namátkou podíval nad vchodové dveře své kanceláře, kde viseli dřevěné vyřezávané hodiny, které dostal minulý rok od německého velvyslance, když sjednávali Durinský projekt, řka: ,,Tak to stihnu ještě kávu."

Bedous se po komornicku poklonil, jda splnit pánovo přání. 

Jednou z mála pozitivních vlastností, kterými se mohl Otec Bernard holedbat, byla dochvilnost, jíž se naučil, když coby adept na kněze žil v klášteře, kde je vše časově přesně vymezeno, každá minuta dne je zaplněna nějakou činností. To ponouklo Otce Bernarda, aby si i v době kdy už nežil v klášteře vše dobře rozložil. Nebylo proto pro regenta žádným překvapením, když přesně s úderem deváté hodiny a třicáté minuty uslyšel z vedlejší kanceláře Bernardův zvučný a pronikavý hlas, který se po chvíli rozezněl i v jeho pracovně.

,,Pochválen buď Pán Ježíš ..."

,,...tady ne." zarazil jej regent energicky, Bernard se zaraženě posadil na protější židli. Vicekrál se na svého hosta zdlouha podíval, středně vysoký, předobře živený pán, jemuž z očí koukalo všechno možné, jen ne ta pokora, o níž tak často kázal. Regent si při té příležitosti vzpomněl na to, kterak dle slov komorníkových, spílal tento velebníček pohanům a teď tu sedí, před pohanem a žádá ho o podporu při šíření jeho víry. ,, Tak co byste rád?"

,,Naše svatá Matka církev..." začal zvolna křesťan. ,,...sezdala, že šíření Kristova učení je nedostatečná a vzhledem k okolnostem, které se v poslední době vynořily, by bylo na nejvýš vhodné učinit takové kroky, jež by celou situaci zlepšili. Bohužel panuje mezi lidem nálada, která naší snahu příliš nepodpoří a proto se obracíme tímto na Vás, Vaše Výsosti, abychom Vás požádali o poskytnutí opory při našem bohulibém konání."

,,Ovšem nechápu, jak bych vám v tomto mohl být nápomocen." Podivil se regent.

,,Třeba byste mohl občas chodit na naše shromáždění..." navrhoval kapucín. ,,...nebo byste mohl prohlásit, jak je pro stát křesťanská církev důležitá..."

,,To mám svému lidu lhát?" otázal se regent rozmrzele.

,,Jste přece politik, Výsosti." pronesl Bernard dotčeně, tuto poznámku přešel regent s nevlídným výrazem ve tváři, na což nebral duchovní zřetel pokračuje ve svém naléhaní. ,,Výsosti, situace alarmující a žádá činy, aby naše Matka církev z království nevymizela."

Nic jiného by si regent nepřál, coby za to dal, ale byly tu mezinárodní smlouvy a hlavně ústava, která zaručovala svobodu vyznání a tak ze své světské pozice, byl nucen Otce Bernarda vyslechnout a podrobit se tak jeho nátlaku a tlačit tento hodnostář uměl dobře, taky za tím stála dvoutisíciletá praxe jeho instituce. Po nějaké době řekl vicekrál jen: ,,Dobře, uvidím co se dá v tomto směru dělat."

Po této odpovědi se Bernard uklidnil, uklonil se a odešel.

,,Ten měl nahnáno." konstatoval regent, když bouchly za kapucínem dveře.

,,Výsosti, kdyby Vám hrozilo šíření víry mezi posledními lidojedy, taky byste měl." poznamenal Bedous suše.

,,Až tak je zlé?" komorník tiše přikývl. ,,...ale poslyš Bedousi, ty jsi říkal, že křesťanská církev nemá dost dárců, kteří by byli přispívali do společné pokladny, ovšem já si vzpomínám na setkání se zástupci podnikatelské komory a mezi nimi bylo dost movitých, Bernardových souvěrců."

,,Jistě Výsosti, ale sám rabín Goldstein o nich prohlásil, že by se jeho obec od nich mohla lecčemu přiučit."  

,,Jistě, chápu." Řekl regent. ,,a máš nějaký nápad jak to sprovodit ze světa?"

,,Ano,..." odpověděl bryskně komorník. ,,...mohla by se uspořádat reklamní kampaň."

,,Jakou kampaň?" pronesl regent s obavou.

,,Letáky, plakáty s výraznými nápisy..." rozvinul Bedous svou myšlenku.

,,Jakými nápisy?" zasténal regent.

,,Třeba: Kristus váš partner..." začal Bedous, zatím co jeho pán skládal zoufale hlavu do dlaní. ,, ...Ježíš Vaše opora..." pokračoval směle. ,,...nebo pro děti..."chvíli se odmlčel, zdvihaje prst vece ,,...Ježíš tvůj dobrý kamarád..."

,,Prosím tě, které normální dítě by chtělo za kamaráda někoho, kdo je pořád přibitý na kříži..." zavrčel regent. ,, A vůbec, neměla by takovou propagaci dělat sama církev?"

,,To jistě, Výsosti..." odpověděl Bedous pokračuje. ,,...avšak k projevení jejich duševního potenciálu zabraňuje ochota projevení jejich materiálního potenciálu."

,,Můžeš mi to přeložit?"

,,Oni by propagovali, ale musel by to za ně někdo zaplatit." vysvětlil komorník.

,,To jsou tak na huntě?" bručel regent.

,,To ne, jen by si pro zlatku nechali vrtat koleno." podotknul Bedous. ,,Výsosti, na stole sekretářky ještě ležel tento list." Dodal podávaje velkou obálku svému pánu, ten jí převzal, dvakráte v rukou obrátil, podíval se na adresu čta:

,,Přistěhovalecký úřad...co nám chce?"

,,Patrně se hodlá postarat o pět tisíc uprchlíků z Ghany, kteří tu žádají o azyl."

,,To bude chtít pověřit nějakého komisaře, který si to vezme na starost..." prohlásil regent.,, Víme o někom vhodném?"

,,Profesor Brian Marral..." navrhl komorník.

,,Ten starý huhňavec?" zašklebil se regent.

,,Ano, ten starý huhňavec ... . Chce se dostat do státní akademické rady a tak mu nebude proti srsti řídit se jistými doporučeními, které by na čas ten imigrační problém oddálily."

,,Zařídíš to?"

,,Samozřejmě, Výsosti." Odvětil služebník, chystaje se k odchodu.

Podívejme na komorníčka, pomyslel si regent, kdo by to byl řekl, že z poslušného služebníčka, který se má starat o to, jestli mám vše sebou a správně uvázanou kravatu, se vyklube takovýto politický čachrář, leccos se naučil chlapec.

Regent nebyl zrovna nadšený požadavkem, který přednesla církev ústy otce Bernarda. Mezi křesťany a pohany panovala v Icénii rivalita a tak se obával, že kdyby projevil i sebemenší sympatie křesťanství, byť by byly jen na oko, mohl by padnout v nemilost svým souvěrcům, proto se snažil splnění slibu pokud možno oddálit, co to jen šlo.

,,Otec Bernard chystá agitační shromáždění."  sdělil mu asi za tři dny Bedous.

,,A má jí povolenou?" zajímal se regent.

,,Tvrdí, že jako člen Rady Moudrých ho nepotřebuje." odvětil komorník.

,,Musíme dát vědět Astonovi." řekl vicekrál

,,Již jsem to zařídil." zašeptal služebník

,,A..."

,,Posílá tam své muže."

,,Dobře, tak se můžeme věnovat svým záležitostem." pronesl regent, pokračuje. ,,Jak to vypadá s těmi přistěhovalci?"

,,No to je to..." pravil Bedous nejistě. ,,...profesor Marral dělá, co může, ale jaksi výčet požadavků se na něho kupí."

,,To nevadí, jen když zdržuje." mávl regent rukou.

,,No nejsem si jist, jak dlouho to vydrží, Výsosti." zamečel komorník.

,,Je to moc zlé?" Bedous pokrčil rameny. ,,Věřme, že mu bohové dají sílu." povzdechl, odebral poštu na odeslání a odešel.

Zpráva o Marralovi zkazila regentovi náladu, odsouvání dvou problémů najednou se nevyvíjelo podle plánu, leč bylo to nutné, neboť jedno měl v rukou rabín Goldstein a druhé jeho víra jako taková. Regent se snažil na to nemyslet, protože uvažování nad tím jak z toho ven, ho přivádělo k šílenství. Raději se věnovat svým státnickým záležitostem, což jej alespoň trochu uklidnilo a večer tak odcházel částečné klidný.

Ráno se tvářilo vlídně, slunce se kutálelo po obloze a rozsévalo své zlaté paprsky po městě, každý kdo mohl se tomu poddával. Regent si cestou do úřadu užíval té záře, v dobré náladě si sedl v kanceláři na svou židli, nechal si přinést kávu a pustil se do úřadování. Ještě ani nedočetl první list, když do pracovny přiběhl Bedous, celek uřícený a udýchaný položil před svého pána noviny, ten denní tisk převzal a zahleděl se na první stranu, kde byl velký titulek. ,, POHANŠTÍ DIKTÁTOŘI,, regent vykulil oči, čta dál.,, Včera odpoledne se konalo pokojné shromáždění věřících v Krista, které vedl ctihodný Otec Bernard. Přestože se jednalo o klidné setkání věřících, byly jako dozor povolány ozbrojené policejní jednotky, aby tak vedení státu ukázalo, že nehodlá dodržovat mezinárodní dohody o respektování náboženských svobod..."

Regent se zhroutil, hodil noviny zpět na stůl a sáhl po krabičce s cigaretami, za pomoci komorníka se mu podařilo jednu vyjmou, vložit do úst a zapálit. ,,Chvála Bohům, že tam nepíší o mě." Prohlásil úlevně a hlavně předčasně, neboť Bedous bera noviny pokračoval.

,,Jako hlavního viníka této situace označil otec Bernard Jeho Výsost regenta Dé Brigd, který pár dní před tím přislíbil samotnému otci Bernardovi pomoc a podporu při šíření křesťanské víry...."

,,Dost..." zasýpal regent.

,,Prosím?" otázal se Bedous

,,Dost!!!" křikl jeho pán .

,,A to ještě není všechno, Výsosti." pokračoval komorník. ,,Profesor Marral začal tlačit na královskou kancelář, aby začala řešit požadavky přistěhovalců..."

,,On se zbláznil..." zařval regent. ,,...připomněl mu někdo co z toho bude mít?"

,,To je to..." řekl Bedous opatrně.

,,Co je co." zaštěkal regent.

,,Profesor Marral při svém poslání, jímž jste jej ráčil pověřit, Výsosti... , dostal nabídku pracovat jako vrchní komisař pro dodržování lidských práv při Brigitině náruči."

,,Co mu to přinese?" zabučel regent.

,,Plat 150 000 zlatých ročně, služební vůz, kancelář v hlavním městě a za rok titul Jeho Urozenost."

Regent mlčel, chvíli přemýšlel, náhle se mu rozzářila tvář, podíval se šibalsky na svého zaměstnance, který s nelibostí vytušil u svého pána nápad a z hrůzou čekal až bude vysloven.

,,Poslyš Bedousi, mezi těmi uprchlíky není moc křesťanů?"

,,Hrozně málo křesťanů, Výsosti, ale jinak muslimové nebo vyznavači původní víry."

,,Fajn..." zvolal regent, bouchaje po bojarsku do stolu. ,, tak si piš, všechny uprchlíky z tábora svěřuji do péče otcům Bernarda, Benedikta a Augusta, kteří mají volnou ruku při šíření své víry. Na přistěhovalecký úřad napiš dopis, že pokud budou chtít jednat se zodpovědnou institucí, musí se obrátit na církev, které tímto posíláme dar ve výši 100 zlatých na hlavu po dobu dvou let."

,,Mohu toto sdělit tisku." Otázal se směle komorník.

,,Především tisku." řekl regent důrazně.

,,A co náš správce státní pokladny?"

,,Co je s ním?" podivil se regent.

,,Tomu se ty výdaje nebudou líbit." pravil Bedous nejistě.

,,Pro dobrou pověst se musí něco obětovat." prohlásil vicekrál.

,,Jistě, Výsosti dobrá pověst je dobrá pověst." odpověděl komorník