Cteniprodusi | Kapitola 6. Strýček Rudi

Strýček Rudi byl hrozný bonviván, to z čeho podezírala maminka tatínka, se stalo pro strýčka skutečností, neboť u něho nešlo jen o pouhou koketérii tedy laškování, nýbrž zde by se dalo říci, že pes, který štěká kouše. Byl přesně tím co ženy od muže očekávaly, pohledný, vysoký, statné postavy, zkušený navíc vzdělaný, neboť na rozdíl od tatínka, který jako mladší z obou bratrů musel pracovat v rodinném podniku, strejda Rudolf klidně studoval na mnichovské universitě lékařství, až do začátku války měl svou malou praxi v Passau , tu mu však po vypuknutí zabrala armáda k vlastním účelům, Rudi vždy byl svobodomyslný, rovný člověk nerad sloužící falešným ideálům a o ideálech NSDAP měl velké pochybnosti, odmítl pro ně pracovat, proto byl z ordinace odejit, nějakou dobu i vězněn, když se vrátil po válce do své ordinace nezbyl z ní kámen na kameni a tak se odebral za námi do Berlína.,,Co tu budeš dělat Rudi." Vyzvídal tatínek

,,Nevím,..."Krčil strýček rameny.,,Najdu si práci, možná zřídím svou praxi,  v Berlíně bude asi lékařů potřeba, teď po válce."

,,A kde chceš na ní vzít, já ti půjčit nemůžu zrovna jsem začal ."Namítal tatínek

,,To je dobrý Peppi, jen bych potřeboval ubytovat, na nějaký čas." Řekla Rudi .

,,To je samozřejmost." Přitakal Tatínek 

,,A co se týče práce..." Vložila se do hovoru Uschi.,,V nemocnici budou potřebovat každou ruku."

,,Snad tam nemáte taky nějakou známost."Navážel se do ní tatínek.

,,Bejvávalo, kdysi jsem tam měla přednostu, ale chytili ho z kufrem letáků, teď už tam nikoho nemám." Odvětila Ursula zklamaně

,,Já už se protluču."Prohodil Rudi.,,Vždy jsem to dělal:"

,,To je vidět."Poznamenala Uschi sjíždějící pohledem Rudiho od hlavy až k patě.

,,Řeknu Marii aby tě zavedla nahoru."Vece tatínek.,,Mariechen."

,,Co chceš?" Ozvalo nevrle se z kuchyně.,,Rudi" Rozzářila se maminka jakmile vyšla.

,,Potřeboval bych Rudiho ubytovat."Žádal tatínek

,,Ale jistě." Pravila maminka

,,Nemáte ještě jednoho bratra." Ptala se Uschi jen co strýc zmizel z dohledu.

,,Ne, proč."Odpověděl tatínek trochu nevrle

,,No, jen si tak říkám jaká jste musela být hezká rodina."Mínila Uschi, podívala se na tatínka, který se netvářil zrovna spokojeně.

,,Vy, ale nejste rád, že je tady, balil vaše holky co."Tatínek přikývl, přesto prohodil. ,,Přece ho nenechám na ulici, je to bratr ."Ursula se usmála, věděla svoje. Tatínek nebyl nijak žárlivý, aspoň to nikdy nedával najevo, teď jako by se to obrátilo, byl celý nesvůj po celou dobu co byla maminka se strýčkem nehoře se neustále díval na hodinky, když se maminka konečně bez strýčka objevila v kavárně, vnitřně si oddechl, ale zvenčí brunátněl, čehož si maminka všimla. S nechápavým výrazem se  obrátila na Uschi.,,Žárlí." Zašeptala Uschi. Maminka ukázala prstem ke stropu, Ursula kývla. ,, Se nezblázní, já tohle mám s ním deset let tak ať si taky užije."Pravila matka mavajíc rukou.

,,A nebude se chtít Váš švagr usadit,"Tazála se s nepředstíraným zájmem Uschi.

,,Říkal něco podobného, ale nevím jestli v Berlíně." Odvětila Maminka.

,,Proč?" Divila se Uschi

,,Povídal, že půlku města okupujou Sověti, a že podle toho na čem se ještě před koncem války dohodl Churchill, Roosevelt a Stalin to vypadá, že Berlín přejde pod Stalina."Vysvětlovala maminka

,,To ne..."Odmítala Uschi maminčinu teorii.,,To by bylo jako za Hitlera ještě horší."Pravila vyděšeně

,,Jak ještě horší." Nechápala maminka

,,Protože by se rušilo i svobodné podnikání, nebyl by můj penzion ani vaše kavárna. Nic, přesně tak jak to maj v Rusku, vždyť on ten jeho režim je to samý svinstvo jako ten nacistický."Řekla prorocky Uschi.

,,Tak proč tedy Stalin proti Hitlerovi bojoval ?" Stále maminka nechápala, neboť se o politiku moc nezajímala.

,,No ..."Povídá Uschi zamyšleně.,,Jednak ho Hitler napad, což považuju za jeho nevětší chybu, protože kdyby nechal Rusko bejt, tak by byl v klidu i on, ale Adík byl holt parchant nenažranej, dobře mu tak. Za druhý Stalin neměl rád Hitlera a Hitler Stalina, to víte jen protiklady se přitahují a na konec, dva kohouti na jednom smetišti to nedělá nikdy dobrotu, to musí vždycky jeden ven."

,,A Churchill to nevěděl, když se se Stalinem dával do spolku?" Divila se maminka.

,,Ale věděl,..."Pokračovala Uschi ve svém politickém výkladu.,,Jen považoval Stalina za menší zlo, ale já Vám říkám Marie ta potvora ještě vystrčí drápky."Chvíli se rozhlížela znuděně po lokále a pak jen dodala.,,A dala bych si víno."Chvíli mlčela, ale pak přeci jen řekla.,,Dala jsem opravit ten starý klavír co mi na něj hrál nebožtík Rothfeld, tak ho sem nechám přivést, zítra no příští týden bychom mohli udělat ten konkurz."

,,Ale vždyť Peppi říkal, že teď na něj nemá." Pravila maminka ustaraně.

,,A Peppi ať mi škubne." Mávla rukou Uschi.,,Jsem řekla, že to zatáhnu já. Vždyť tu mám 30% podíl, ne?"Nenápadně připomněla Uschi, což vyvolalo u matky křečovitý úškleb, pak si ale vzpomněla.,,A nebude ten klavír chybět vaší matce?"

,,Proč by jí chyběl?" Nevěděla kam maminka míří.

,,Přece je to vzpomínka na pana Rothfelda?" Připomněla maminka

,,Kde..."Zasmála se Uschi.,,Věřte, že ne, vždycky když na něj přijde řeč, mluví o něm jako o chcípáčkovi, kterého nakonec udolala. Určitě jí chybět nebude."

,,Ty chčeš dát Eduškovo piáno plyč."Ozval se matčin křik ode dveří.

,,Ale máti..."Oponovala Ursula.,,... 15 let nám hnije v baráku, nikdo na něj nehraje."

,,Je po Edouškovi."Křičela dál Mutter Bauer

,,Po jakým Edouškovi, vždyť o něm říkáte, že to byl chcípáček,a vezměte si zuby kdo Vám má rozumět."Kárala ji Uschi

,,Čo je ti do toho !" Štěkala dál Mutter Bauer .,,Byl to po 10 letech plvní chlap, ktelej šel še mnou do poštele, i když natáh u toho blka." Pravila s postupně zklidňujícím se hlasem, který pak opět zvýšila, když dodala.,,A žuby jšou ve škleničce, žapomněla jšem si je dát do huby." Dodala.

,,Vlezl s váma do pelechu jen proto, že byl slepej a bylo mu jedno od který z nás to dostane."Rýpla si Uschi

,,Jsi nevděčná mrcha." Zvolala rozzlobeně Baurer otáčíc se ke dveřím, ještě než z nich vyšla pronesla.,,To piáno žůštane doma."

,,Nezůstane, tady nám vydělá peníze."Protestovala Uschi

,,Haytlo klkavá."Zakřičela stará Bauer ještě než zabouchla dveře.

,,Neměli bychom se raději podívat po jiném piánu."Řekl pochybovačně tatínek, který celou scénu matka vs dcera tiše pozoroval .

,,Ale ..."Mávla rukou Uschi .,,Ona to přežije."

,,A co když ne?"Tázala se maminka

,,Přežije, tam nahoře si nechtěj znepříjemnit život, semetrikou, proto tu pořád straší, ježibaba."Konstatovala Uschi.

,,Takhle byste neměla mluvit o své matce Fräulein."Pravil právě přicházející strýc Rudi, ohlédla se její výraz se změnil o 180 stupňů.

,,A copak vy o tom víte Rudíčku."Pronesla něžně

,,No taky jsem mám matku."Odvětil s džigolovským úsměvem, Ursula mu jej opětovala opět jej pohledem sjíždějíc od hlavy k patě, po krátké výměně úsměvů a pohledů dodala.,,A co kdybyste mi to šel vyprávět ke mně při vínku."

,,Velice rád, Fräulein Bauer."Odvětil strýček, aniž by se rozloučili odešla Ursula zavěšena do strýčka z kavárny do penzionu. Jen co byli z dohledu spustil tatínek.,,Vidíš ho je tu pět minut i s cestou a už klofne babu."

,,Prosím tě," Snažila se ho zklidnit maminka.,,Ty kdyby si mohl Schwarzsteine, tak to uděláš taky."

,,No..."Ohradil se tatínek

,,Ale nemůžeš, tak závidíš."Uzemnila ho maminka, tatínek už se nezmohl ani na slovo, vztekle mrštil utěrkou a zmizel v kuchyni, mamince nezbylo nic jiného než převzít obsluhu v kavárně než se tatínek uklidní a jelikož nerada trpěla sama a já seděla u stolu jen tak bez činnosti, zapojila mě taky.

Celou noc se strýček nevracel, bylo jasné, že se mu u tety Uschi zalíbilo. Ráno se přišel pouze opláchnout a převléknout prozpěvuje si. ,,Šupák." Zahudrovala tatínek

,,Žárlivče!" Odvětila maminka

,,Nejsem žárlivec!" Procedil tatínek mezi zuby.

,,Ale jsi, závidíš, že má zase na vrh." Rýpla si dál

,,Doktůrek." Zasyčel, tatínek skutečně strýčka moc nemusel, protože mu dával za vinu všechny svoje nezdary. Rudi byl synem vymodleným, anžto se narodil až 11 let po svatbě, v době kdy už dědeček nedoufal, v takové požehnání, že by mohl mít mužského potomka, po roce se jim narodil tatínek , ještě tu byla teta Annette jejich starší sestra, kterou děda do konce života odmítal brát jako své požehnání, neboť byla holka .

Můj dědeček Heinrich Schwarzstein byl velice přísný pán, vládnoucí své rodině pevnou rukou, někdy až příliš tvrdě, byl zvyklý, že vše šlo podle jeho přání, tedy na zemi ačkoli mu to z hůry neustále kazili, tak alespoň se to stalo u dětí, neboť dle dědečkova přání se sice teta Annette vdala do Frankfurtu nad Mohanem za finančního úředníka Franze Lothara, ale po čtyřech letech spořádaného života úřednické paničky se rozvedla, jelikož zjistila, že strýček Franz nesdílel lože pouze s ní, a s vysouzených peněz si zřídila kabaret, kde, podle slov naší maminky poskakovaly polonahé tanečnice. Ani tatínek neudělal dědečkovi radost, protože se neoženil s Annou Hasseberg, dcerou vinárníka z vedlejší ulice s níž se měly obě firmy spojit, jež byla podle slov maminky prostoduchou, hospodskou slepičkou, jež odpovídala mnohem víc dědovým normám poslušné dcery než dcera úředníka Dietricha z Ebersbergu, ženu tvrdohlavou, hádalivou, dědečkovo rodinný majestát naprosto přehlížející prostě mou matku, co se mého strýčka Rudolfa týče, měl se stát váženým vědcem či chirurgem, místo toho se stal raději praktickým lékařem v Passau , během studii za tím co můj tatínek tvrdě pracoval v rodinné kavárně on si užíval studentského života, bary, kavárny, nevěstince, když už si tatínek dovolil přivést nějaké to děvče, přebral mu je. Přesto mu dědeček dával před tatínkem přednost, ba  dokonce mu ho dával za příklad. Nevím proč? Všichni dělali jen to co on starý Herr Schwarzstein chtěl z toho pramenila tedy tatínkova jistá nevraživost k strýci Rudimu.

,,Nech toho Schwarzsteine..." Kárala otce maminka. ,,... nemůžeš mu dávat  věčně za vinu rozhodnutí toho starýho prevíta, vašeho otce."

,,Takhle nemluv, Marie." Okřikl jí tatínek. ,,Náš otec sice nebyl svatoušek a dělal chyby, ale byl to náš otec a jeho vůle byla jeho vůle a my jsme se museli podvolit."

,,Vůle? " Zvolala maminka. ,,Nebyl to bůh, byl to jen starý blázen, který si na něho hrál a jediný co dokázal vám všem zamotat život."

,,Mlč!" Křikl tatínek.,,Ty nic nevíš, ty si se s ním jen hádala, abys prosadila svou."

,,A prosadila." Bouchla maminka rukou do stolu.,,Protože jsem nebyla takový posera jako vy všichni:"

,,Ty sis to mohla dovolit." Křičel dál tatínek

,,Nevymlouvej se." Vracela mu maminka narážku.,,Byl jsi podělanej

až za ušima. Dej pozor aby se tatínek nerozzlobil. Měla jsem dost

toho života s tím neurotikem." Ušklíbala se, na chvíli se odmlčela

pak jen šeptla.,,   A modlila jsem se za den až tu nebude."

Po těch slovech tatínek jen vztekle práskl dveřmi.

Strýček se vrátil až odpoledne a ještě v lepší náladě než ráno, hned

jak vešel do kavárny nám nadšeně oznamoval, že místo v nemocnici

dostal, i když jako dětský lékař, tatínek vzal toto oznámení nijak

s velkým zájmem, dál se věnoval své práci což Rudiho trochu

       otrávilo, ledovou náladu prolomila až teta Uschi, která vedouc stěhovací četu je naváděla. ,,Rovně chlapci, rovně a teď do leva, pozor stoleček..." Odsouvala nábytek před sebou . ,,A sem." Ukázala na prázdné místo u zdi."Muži zasunuli piano ke zdi, Ursula sáhla do výstřihu za chtivých pohledů obou špeditérů, odkud vyňala bankovky podavajíc je mužům se slovy.,,Tady na svačinku." Oba muži poděkovali a odešli, ještě se ve dveřích srazili se starou Frau Bauer, hned si k nástroji demonstrativně sedla. ,,Máti." Nabádala ji Uschi

       ,,Ne."Odsekla vzdorovitě.,,A táhni, mrcho nevděčná ! Všechno mi jen bereš." Štěkala

       ,,Pojďte na víno."Lákala jí

       ,,Jdi si sama, vožralo." Rafala dál stará Bauer

       ,,Však vy sama přijdete." Pravila Uschi jdouc k pultu, kde se hned přitiskla s strýci.,,Nazdar Rudi, jakej si měl den."

      ,,Perfekt, a ty? Chybělas mi." Odvětil Rudi, líbaje ji.

      ,,Abys nehodil pupínek."Zabručel tatínek

      ,,Peppi, Vy žárlivče."Pokárala ho Uschi.,,Dejte mi raději víno."Dodala

      ,,Mě taky." Ozvala se stará Bauer od piana

     ,, Vždyť jste nechtěla?" Popichovala jí Uschi

    ,,Nechci chlastat s tebou s takovou potvorou nevděčnou, všechno mi sebere a ještě by nechala starou bábu chcípnout žízní. Co já to mám za dceru, takovou důru."Štěbetala stará Bauer dál.

,,Jaký jste si to udělala takový to máte." Odvětila Uschi, pak kývla na tatínka, který nalil víno a poslal je po mě staré paní. Jen co jsem k ní přišla chytla mě za ruku, zdlouha se mi podívala do očí prorocky pravíc.,,Jednou i ty budeš šlapat chodník, a přivedeš si takovýho parchanta jako já."Musím se přiznat, že jsem jí zprvu nerozuměla, ačkoli jsem se rozbrečela, neboť mě stará paní vystrašila, když  jsem doběhla k pultu, teta Ursula mě uklidňovala, že to nic není, že to její matka říká každé holčičce. Když se teď po více než 60 letech ohlédnu musím si i přes Uschino chlácholení oddychnout, že se slova její matky nevyplnila.

       Vztah mezi strýcem a Ursulou se začal vyvíjet zajímavým směrem, trávili spolu více času, jak mohli byli u sebe, pro tatínka byl překvapením Rudi pro maminku Ursula, oba měli podobnou minulost, i když u Uschi to bylo z profesionálních důvodů, oba pociťovali touhu se usadit a vést poněkud umírněnější život s bouřlivými vzpomínkami, teď se jim tato možnost skrze jejich osoby naskýtala , avšak vyvstávala tu otázka zda –li to co cítili plynulo z lásky či z pouhé chycené příležitosti za pačesy. Co se týkalo strýčka ten měl oči pouze pro Ursulu, ale Ursula? Musela si nejdřív zvykat na myšlenku milovat jenom jednoho muže, její profese jí cit milování nepovolovala, zvyk jí kázal brát ho jako zákazníka, kterému vyhoví stran jeho přání a po vyhovění dostane zaplaceno. Nyní jí čekala zkouška ohněm, milovat jen jednoho muže, nebo s ním alespoň zůstat, ačkoli musím říci, že podle toho jak se tvářila nebyla jí strýcova neustálá přítomnost nepříjemná, tak se aspoň to vypadalo když se vrátili s podávání inzerátů na nábor pianisty.

       Konkurz se konal v pátek, Ursula se na tuto událost patřičně oblékla, červené těsné šaty, které ještě více zdůrazňovaly její plnoštíhlou postavu, malý rudý klobouček splýval s rusavými vlasy , maminka prohlásila, že víc upozornit na to, že je to coura nemohla, její matka se objevila demonstrativně v černém, s prohlášením, že kdyby to s ní během konkurzu švihlo nebudou s ní mít funebráci práci.

       Na výběrové řízení se dostavili celkem 4 zájemci, původně se dostavilo 5 kandidátů, avšak ten pátý vidě Ursulu v ,,pracovním úboru,, nám oznámil, že je vážený profesor hudby a nebude své umění dávat všanc vykřičenému domu. O jeho vážnosti rodiče i Ursula pochybovali, neboť kdo z vážených profesorů ať již čehokoli chodí v ošuntělém šatě a páchne lacinou kořalkou. Druhým adeptem byl jistý Hauptmann, na první pohled vyhlížel solidně, Uschi prohlásila, že má něco do sebe, bohužel už první kroky k nástroji i hra samotná naznačovala, že má spíš něco v sobě a ne málo, protože mu dělalo potíže rozeznat Bacha od Offenbacha a to i přesto, že ho na to maminka několikrát důrazně upozorňovala. Třetím byl jakýsi Herr Obst starý, třesoucí se pán se silnými brýlemi nepříliš dobře mu na nose sedících, při cestě k pianu zakopl o jednu z židlí přičemž mu brýle upadli, nemoha je najít sedl si k nástroji bez nich a aniž by zvedl víko počal z hrou posílaje nám přitom svůj bezzubý spokojený úsměv, mžouraje svýma malýma očkama aniž by si všiml, že se z nástroje neline pražádný zvuk. Čtvrtým kandidátem nebo spíše kandidátkou byla Fräulein Klipper, o níž Ursula řekla, že má výstřih až na pupek z něhož vyčnívalo její bujaré obdaření, zmalovaná jako velikonoční vajíčko, toto zevzření Ursulu pohnalo k úvahám vrátit pensionu její původní funkci, v každém případě jakmile tato Faulein vstoupila do dveří křičela maminka. ,,Další.". Tím byl jakýsi Herr Steinb..., více jsem se nedozvěděli, protože při svém stavu když se snažil udělat svůj první krok, zakopl jednou nohou o druhou a roztáhl se nám po kavárně jak široký tak dlouhý, následkem čehož hlasitě usnul což se rozléhalo po celé kavárně. Ursula byla zoufalá k zlomyslné radosti její matky, jež již viděla piano zpět doma, toto její radování překazil příchod šarmantního muže, oděného v šedý oblek a slaměný klobouk s cigaretou na dlouhé špičce, bez jediného slova překročil svého hlasitě spícího společensky přeunaveného předchůdce, sedl za nástroj, odklopil něžně víko a spustil, nejdřív Beethovenovu měsíční  sonátu, pak pár francouzských šansonů a celý koncert zakončil Straussovou Wienner Blut, maminka s Ursulou byly nadšené a jednoznačně zvolali.,,Berem."

       ,, A jak se jmenujete?" Tázala se laškovně Uschi

      ,, Siegfried Holz." Odvětil pianista, elegantně odfukuje z cigarety

     ,,Děkujeme, tak zítra Herr Holz." Řekla maminka, tím rozzlobila starou Frau Bauer, které s četnými nadávkami opustila podnik, ani Rudi s tatínkem nebyli příliš uneseni, když Holz odešel prohlásil strýček, že spíš než piano bude ten seladon tady ohlupovat příchozí dámy. ,,Ale Rudi..." Napomínala je Uschi. ,,...spíš než dámy byste se měli mí na pozoru vy, pánové."

       ,,A to jako proč." Divil se tatínek, Uschi se šibalsky na oba pány pousmála usrkla z vína a řekla.,, Já tyhle týpky poznám, pamatuju si, že jsem jednoho před nástupem nacistů zaměstnávala, jmenoval se jako tady Peppi, ale vzhledem k tomu, že jsem ho neviděla nikdy jinak než v dámské robě, tak jsme mu říkaly Peppina..." Náhle se rozesmála.,,Někdy měl takový kalup, že se pak nemohl tři dny posadit, to potom ležel na břiše a já s máti jsme ho musely mazat měsíčkovou mastí. No vidíte a když nastoupil Hitler zapřel se a nastoupil do armády, stejně mu to bylo prd platný, pač padnul u Stalingradu v 42, měl zůstat na svých podpatkách." Vzpomínala Uschi

       ,,Takže se nemáme před tím frajerem ohýbat?"Přerušil tatínek Uschinu nostalgii .

      ,,Ale..." Sykla Ursula. ,,...to samozřejmě jo, nejsou takoví, že skáčou po každým vystrčeným zadku, u nich to funguje jako u nás, upřímně řečeno si myslím, že se nejedná o nemoc, ale jen o jinou orientaci v oblasti milostenství za kterou oni ani nemůžou."

    Uschi byla žena neuvěřitelné prozíravá, mnoho jejich tézí, které v tom roce 1945 vyřkla se o mnoho let později potvrdilo jak historicky tak i vědecky, tatínka ani strýčka její řeč neuspokojila domluvili se, že se před Holzem ohýbat nebudou.

      I když nebezpečí, které představoval Herr Holz bylo zažehnáno, musel se mít i přesto strýček na pozoru, neboť se občas v blízkosti Uschi nějaký muž pohyboval, zvláště v neoblibě měl Nandla, našeho dodavatele, který si vždy když k nám přišel neodpustil k Ursule provokativní narážky, Všechno vyvrcholilo na svatbě Heidi a Scheinera. Začalo to před úřadem kde jsme se setkali se Scheinerovou rodinou, především jeho mladším bratrem Hansem, odporný člověk babi Bauer prohlásila, že by se ho nedotkla ani vidlemi. Mohutný, funící pán s bohatým kožichem, který ještě více zdůrazňoval jeho mohutnost, neustále se lepil na Uschi, funě jí něco do ucha při čemž byl on jediný kdo se smál , teta pouze smích předstírala, při hostině si sedl Hans vedle Uschi, bylo zjevné, že jí při jeho přítomnosti nechutná, neuvěřitelně mlaskal a při přežvykování jeho funění nabíralo na intenzitě, vrcholem jeho ukázky stolování bylo hlasité říhnutí po jídle, pak ještě po tomto nechutném představení našel v sobě drzost požádat  Uschi o tanec, ta sice neodmítla, ale vzhledem k jejich oboustranné subtilnosti se tanec poněkud zkomplikoval. K večeru strýcova žárlivost špičky, vztekle vstal od stolu a vyběhl z kavárny, Uschi odstrčíc odporného Hanse, se za ním rozeběhla.,,Rudi."Volala za ním, neslyšel jí, nebo spíš dělal, že jí neslyší, šel dál temnou ulicí.

      ,, Rudolfe." Opět neslyšel

      ,,Stůj ty pitomče." Křikla, konečně se otočil, na pár kroků se přiblížil. Stali tam proti sobě jeden druhému se dívajíce do očí. ,,Co je s tebou?"

      Otázala se,

     ,,Já už nemůžu, Ursulo:" Řekl tiše

    ,,Jak nemůžeš." Tázala se nechápavě

   ,,Když jsem přijel do Berlína a viděl tě v kavárně, myslel jsem, že jsi ta co hledá to co já, rodinný krb, ale ne. Rajda  zůstane Rajdou i když by se převlíkla za jeptišku." Vysvětlil zklamaně

  ,,Co to povídáš, já tě mám ráda." Bránila se

  ,,Ale jo, ..." Útočil Rudi . ,,Nandl, tenhle slizoun, nebo můj brácha. Nemám už sílu tě hlídat."

  ,,Proč mě chceš hlídat ?" Šeptla Uschi , jež měla pomalu slzu na krajíčku. ,,Věděl jsi jaká je moje minulost, jo živila jsem se jako děvka, ale milý Rudolfe, minulost neodstraníš ze dne na den, na to tu žiju moc dlouho a jestli mě opravdu miluješ, budeš to muset vzít na vědomí."Chvíli stáli proti sobě upřeně na sebe hledíce, pak strýc tiše prohodil.,,Je zima, pojď dovnitř."Vzal Uschi pod paži a společně zašli do kavárny.    

Nebylo pochyb o tom, že u strýce Rudiho během války k nějakému pohnutí došlo, asi měl ve vězení dost času přemýšlet o tom jak by měl dál vést svůj život. Bohužel nepředpokládal, že by se tato cesta cnosti takto zkomplikovala, pár dní se Ursule vyhýbal, nebyl schopen se jí podívat do očí . Ursula to vzala s překvapivým klidem. Že by strýčka nemilovala? Je jí jedno co cítí? Ne taková není, ačkoli se tvářila, že jí nic neohrozí, ve vnitř byla křehká, těch pár dní seděla v kavárně pila jedno víno za druhým a bilancovala svůj život, jakoby nic. Maminka říkala, že se snaží na Rudiho zapomenout, ale podle toho jak mluví tak jí to nejde, často si té medicíny naložila tolik, že jsme jí museli pomáhat domů.

,,Takhle to dál nejde, Schwarzsteine."Oznámila maminka po jednom Ursilině odtáhnutí maminka.,,Musíme něco udělat, nebo Rudimu pukne srdce a Ursula se oddělá na játra a to do slova."

,,A co chceš dělat Mariechen? Jsou to dva dospělí lidé, měli by si to vyříkat sami."Namítal tatínek

,,A co pak se sejdou, jeden druhýmu se vyhýbá, ne Schwarzsteine budeme se do toho muset vložit my." Řekla rázně maminka, tatínek jen mávl rukou a šel si lehnout.

Ráno když se tatínek probudil, maminka již v bytě nebyla, hledal jí i v kavárně kam si myslel, že šla, ale nic, sedl si do kuchyně  a uvažoval kde by mohla být ? Náhle se plácl do čela mumlaje si po vousy.,,Ženská jedna praštěná, že ona se jim do toho šla tlačit, je to ženská blázen."

,,Tatínku kde je maminka:"Pravila jsem rozespale, když jsem vešla bosky a v noční košilce do kuchyně. ,,Hraje si na Amora Lisi, běž se převléknout připravím ti snídani." Nechápala jsem co tatínek říkal, budu se muset zeptat Ursuly co je to Amor? Nebo Heidi .Maminka přišla těsně před mým odchodem do školy, jen co vtrhla do kavárny hlásila.,,Tak jsem to zařídila..." Tatínek spráskl ruce.,,Co si zařídila? Pro boha!"

,,Mlč Schwarzsteine, kdybych byla taková baba jako ty ..."Zaútočila maminka. ,,...No zkrátka oba se dnes sejdou tady, řekla jsem jim, že s nimi potřebuješ něco probrat. "Sdělila maminka

,,Proč já. "Zvýšil hlas tatínek. ,,Mě do toho netahej, tohle je tvoje akce."

,,Ale jde o tvého bratra a naší společnici, tak se vzmuž Schwarzsteine." Zaburácela maminka

,,To bude průšvih." Zalamentoval tatínek

,,Posero!" Odsekla maminka

Jako každé odpoledne přišla Ursula na sklenku vína, ačkoli byla spravena o tom, že by s ní tatínek rád prohovořil, nejevila o jakoukoli konverzaci ni náznak zájmu a tatínek se vnucovat neuměl, jako každý den jí podal sklenku vína a čekal co přijde a on přišel Rudolf, jen co zbystřil Ursulu u pultu sedl si  na konci místnosti do rohu a dělal všechno proto aby si ho nikdo nevšiml, otevřením novin a předstíráním četby. Jeho snažení o nenápadnost se nezdařilo, neboť si ho všiml tatínek a jako dobrý kavárník k němu hned přispěchal z dotazem jeho přání. ,,Dej mi kafe a buď sticha."Prohodil zpoza novin .

,,Rudolfe."Vyjekl ze sebe tatínek

,,Drž hubu, hlavně před ní."Ukázal směrem k Ursule, s povzdechem se tatínek se otočil k pultu, pomalu začalo s maminčina plánu scházet, s pochybností v hlase objednal v kuchyni kávu, když mu jí maminka postavila na pult nezapomněla se zeptat na strýce, tatínek jí odvětil pokrčením ramen, čemu maminka příliš nevěřila proto se porozhlídla po mistnosti, tatínek mezitím odnesl Rudolfovi kávu.,,Tak on tu není Schwarzsteine? "Zaútočila když se vrátil, odvětil pokrčením ramen. ,,A komu si nesl to kafe?" Útočila maminka dál

,,Hostu." Špitl tatínek

,,Ty umíš lhát jen když potřebuješ oblbnout babu, jinak jsi břídil." Konstatovala maminka, mavajíc rukou, ráznými kroky se rozeběhla k strýci, kterému doslova vyškubla noviny tak, že mu zůstali v rukou jen kousky listů, naklonila se k jeho udivené tváři zasyčičíc . ,,Vy Schwarzsteini jste poserové jeden jako druhej, koukej se zvednout a jdi si to s Ursulou vyříkat." Podle výrazu maminčina obličeje strýc sezdal, že nemá smysl klást odpor, odhodil zbytky novin, které mu zůstaly v ruce, poslušně se zvedl, sebral svůj šálek s kávou a za přísného dozoru maminky přešel k pultu kde si nuceně sedl vedle Ursuly, která dělala, že ho nevidí, raději hleděla do sklenice, snad hledájíc pravdu, která by ve víně měla být.

,,Já ti říkal, že to nevyjde."Zašeptal tatínek

,,Jdi se bodout Schwarzstein." Odbyla ho maminka.,,Sleduj."Plácla tatínka do břicha. Jako generál před svou jednotku předstoupila maminka před Rudiho a Ursulu,,Tak co vy dva co bude, kdo se má na vás dva koukat, ale honem rychle si to vyřešte."Zaburácela

,,Nepleť se do nás švagryňa ."Zabředl strýček do bavorského dialektu .

,,To je naša věc."Dodal

,,Jak Vaše věc."Křikla.,, A nemluv mi tu Bavorsky, tady je Prusko ."Zasyčela

,,Je to naša věc, do téh