Kapitola 7. Samé překvapení

Listopad byl měsícem, který jsem měla vždy ráda, protože mám svátek. Pamatuji se, že se rodiče vždy postarali o to aby proběhl se vší parádou a snažili se o to i v můj první poválečný svátek. V Německu stejně jako všude v Evropě byl všeho nedostatek a i když se v zámoří snažili nám deficit vyrovnat pořád to nestačilo. Navíc v Berlíně začaly nepokoje, bydleli jsem totiž ve čtvrti Schöneberg, která sice nepatřila do sovětské zóny, ale jen s ní hraničila, Berlín stejně jako celé Německo a Evropa se začal dělit na pro Sovětské a pro západní  což vnášelo do už tak komplikované situace ještě větší zmatek. To jsem, ale nevěděla i když jsme bydleli pomalu u střediska dění  snažili se rodiče aby mi události dětství nijak nenarušili. I tentokrát přes všechen nedostatek se rodiče snažili abych měla krásný svátek a to i přesto, že mamince bylo už nějakou dobu zle, každé ráno jsem jí slyšela na záchodě zvracet, k snídani chodila celá zesinavělá ničeho se nedotýkajíc. Tatínek se jí často ptal co, že jí je, ale pokaždé mu odpověděla, že to nic není, že to prý přejde. I přes tuto indispozici nezapomínala maminka na můj svátek, ačkoli jí to šlo velmi ztuha.

,,Nebude v tom?" Vyzvídala Ursula, když viděla maminčin nezdravý zjev.

,,Ale dej pokoj Uschi."Odvětil tatínek

,,Co dej pokoj? Je zelená jak sedma už nejmíň po čtvrtý letěla na ajnclik, a to se tě neptám jak vám to teď funguje v posteli." Poučovala Uschi.

,,No nestojí to za nic posledních 14 dní jí není dobře, říká, že se z toho dostane." Snažil se tetu utěšit, ta však věděla svoje.

,,Jo a pak ti začne přibývat a děsně otýkat." Potěšila ho Uschi. ,,Měl by jí Rudi prohlídnout."

,,Proč Rudi." Zarazil se tatínek

,,Protože je doktor."Odvětila suše Ursula

,,To ne!" Prohlásil rezolutně tatínek. ,,Rudi ne, nenechám svou ženu osahávat největším sukničkářem z Bavorska ."

,,Ale jdi Peppi, půjde přece o lékařskou prohlídku." Tišila Uschi tatínkovo žárlivost.

,,Uschi mě to stačilo když jsme čekali Elisabeth, já vím co všechno doktor prohlíží a říkám, že Rudi ne."Trval otec na svém

,,No pak ti zbývá doktor Seemann. kdysi mi prohlížel děvčata, ale je

to samý co Rudi jen v Pruským vydání. No a pak jedině nemocnice."Vysvětlila Uschi.

,,Jak se to mohlo stát?"Zalamentoval tatínek

,,No vzhledem k tomu, že už jedno dítě máte , tak bys to mohl vědět."Řekla Uschi

,,Ale to jo, jen se nám to teď nehodí." Naříkal tatínek

,,Ten nahoře se nikdy neptá jestli se ti to hodí, nechá k tomu dojít a hotovo,"Řekla Ursula, chvíli na tatínka hleděla pak dodala.,,Když si tomu chtěl zabránit, měl si říct mohla jsem vám dodat pár proti rozmnožovacích pomůcek, něco mi ještě zbylo."

,,Doufám, že ne použitých?" Zabručel tatínek

,,No dovol.!" Zasyčela Uschi trochu uraženě.,,Já dodávám jen kvalitu."Pravila hrdě

,,Raději mi řekni, ty kvalito jak jí dostanu k tomu doktorovi? " Znovu začal hudrovat tatínek

,,Chlapi, chlapi..."Povzdechla si Uschi. ,,Jak jde o dělání dětí to si víte rady, ale jak se mají řešit následky, jste v háji."Prohlásila, po chvilkovém mlčení řekla. ,,Já s ní promluvím."

Teta Ursula byla neobyčejná žena, i dnes kdy jsem již stará paní a mám už odrostlé děti i vnoučata dostanu se do situace, kdy si její rady ráda připomenu, neboť život ženy o samotě jí  naučil  praktickému jednání, se zpětným pohledem musím uznat, že muže k životu vlastně  nepotřebovala, přesto po něm toužila. Od prvního okamžiku kdy jsme přijeli do Berlína nám byla oporou a dobrou rádkyní, je to dar z nebes naleznout takového člověka, i maminka, ačkoli k ní měla své výhrady pro její profesy, k ní nacházela určitou důvěru i když její přítomnost stále nesla nelibě a Ursula to věděla, proto k mamince přistupovala opatrně, obešla pult, širokými, bílými dveřmi do kuchyně. Maminka seděla v rohu míchajíc těsto na koláč, ani si nevšimla právě přišlé Ursuly. ,,Můžu Marie." Upozornila na svou přítomnost, maminka mávla rukou, Ursula si přistrčila židli a po decentním usazení se na maminku chvíli dívala, čehož si maminka všimla.,,Co pak mi chcete Ursulo?" Přerušila její zírání.

,,Prý Vám není dobře?" Prohodila

,,Není, asi jsem něco snědla."Odvětila maminka

,,Ale vždyť to už trvá dva týdny." Nenechala se Ursula odbýt.

,,No tak je to delší nevolnost, jednou snad přejde."Štěkala maminka

,,To ano..." Řekla ,,...tak počítám po třetím měsíci." Konstatovala Uschi

,,Jak po třetím měsíci?"Divila se maminka

,,Jste těhotná."Šeptla Ursula

,,Nesmysl." Odporovala maminka. ,,Ten můj osel ví, že bych ho zabila, kdyby něco takovýho dopustil, strach by mu to nedovolil ."

,,No tak to budete brzo vdovou, ale než ten dobrý skutek uděláte, pojďte si to raději ověřit."

,,Kam?" Zeptala se maminka

,,Do nemocnice:"Řekla Uschi

,,Tak tam nejdu, dělá tam Rudi, nechci aby to někdo věděl." Protestovala maminka .

,,Pak jedině doktor Seemann."Navrhla Uschi

,,A to je kdo?" Otázala se maminka nedůvěřivě

,,Porodník, snad má ještě praxi tam kde jí měl."Řekla zamyšleně Uschi.,,No tak půjdeme to zkusit, tak se připravte odpoledne k němu zajdeme, já to zatím půjdu domluvit."Pravila při odchodu . Maminka se nezmohla na slovo, nevěděla co říct, myšlenka na to, že by byla těhotná se jí příčila, ale neodbytnost tety Ursuly jí zabránila jakémukoli odporu.

Odpoledne čekala maminka připravená na Uschi, ta přišla v domluvenou hodinu s postarším pánem v buřince skrývající bílé kudrliny, cvikrem a lékařským kufříkem v ruce, na svůj věk si vykračoval v celku svižně. ,,Omlouvám se Marie, ale doktor Seemann, přišel o svou ordinaci při náletech a tak musí chodit po lidech." Vysvětlovala Ursula.

,,A to mě bude vyšetřovat kde?" Ušklíbala se maminka

,,Nahoře, v ložnici."Odpověděla bryskně Uschi

,,To se mi moc nechce." Ošívala se maminka

,,No tak půjdeme do nemocnice."Řekla Uschi trochu výhrůžně, po chvíli váhání maminka kývla.

,,Uvidíte, že budete spokojená, milostivá."Zaševelil Seemann. ,,Půjdeš s námi Uschi ."Otázal se poněkud servilně.

,,Kdepak jděte sami u toho být nemusím." Prohodila od pultu Uschi, k tatínkově nelibosti odešla maminka s doktorem do bytu, když zmizeli z dohledu naklonil se tatínek k Ursule se slovy.,,Neříkala jsi náhodou, že je to Don Chuan Berlína ?"

,,No alespoň před 10 lety byl."Hájila se Uschi .,,Ale neuklidňuj se jeho zevnějškem." Rýpala Uschi, tatínkovi na ní chvíli koukal, pak náhle mrštil utěrkou se kterou ještě před chvílí utíral pult a k Ursulině pobavení se rozběhl nahoru, po špičkách došel ke dveřím ložnice a přiložil na ně ucho, nic neslyšel jen klidný doktorův hlas a po chvíli maminku, jež křikla .,,Schwarzsteine!!!" Což přimělo tatínka k co možná nejrychlejšímu návratu za pult.

,,Copak ? Byli infla granty ?"Smála se Ursula, zadýchaný tatínek mávl rukou. ,,Tak co se děje ? Je v tom?" Vyzvídala Uschi, tatínek přikývl, Uschi se rozesmála pak její smích ustrnul, když viděla tatínkův udivený obličej. ,,Ona si zvykne."Začala ho utěšovat.

,,Jak zvykne."Nechápal tatínek

,, No říkala, že děti zatím nechce." Poznamenala

,,Já vím."Přikývl tatínek

,,Bude rachot." Konstatovala Uschi, tatínek jen rezignovaně mávl rukou, ale nebyl, zatím co pro doktora měla při loučení milý úsměv, pro tatínka měla pohled plný jedu, který mu uštědřila procházejíc kolem něho, jediné co způsobilo rámus byly dveře, jež za sebou zprudka zabouchla, v kuchyni pak setrvala do večera, tatínek neměl odvahu tam ani jít a s objednávkami posílal za maminkou mě. Ani druhý den to nebylo lepší, maminka chodila z kuchyně do kavárny, přičemž nezapomněla řádně bouchnout dveřmi. Pro Ursulu to bylo dokonalé divadlo, kterému se musela smát. Do této situace  nic netuše přišel strýc Rudolf, jako kolikrát si dal svou obvyklou kávu, způsob jakým mu ji maminka přinesla, byl pro něho zarážející s nepochopením v očích se rozhlédl po přísedících.,,Je v tom" Oznámila Uschi.

,,Fakt?" Zavýsknul Rudi

,,Jo..."Přikývl tatínek.,,Jenže ona ho nechce."Dodal

,,Jak nechce?" Nerozuměl Rudi

,,No nám se to teď nehodí." Vysvětlil tatínek

,,Hodí – nehodí, o tom brácha ty ani Marie nerozhodujete." Vece Rudi suše, dodávaje . ,, To je dřív než na nový boty, mě můžeš věřit, jsem doktor."

,,Dává vinu mě." Pravil tatínek s úšklebkem

,,Proč ona u toho nebyla?"Prohodil Rudi udiveně

,,Byla, ..."Řekl tatínek rázně. ,,...ale můžu za to já."

,,No jo..."Zasmál se Rudi. ,,Ale to je to co si ženský neuvědomují, že k tomu aby do toho vlítly musejí být přítomné."Za tuto poznámku si od Ursuly vysloužil pořádný šťouchanec při kterém mu z šálku vyšplouchla káva.,,Je to pravda." Zavrčel. ,,Nejdřív se vám to líbí, ale když přijde děcko, může za to chlap a přitom zapomínáte, že jste při tom byly pod ním." Šťoural Rudi dál

,,Sprosťáku." Zvláštní reakce ženy pro níž tento akt byl kdysi denním chlebem. Jeden by řekl, že je schopná leccos překousnout, zdá se, že i ženy s její pověstí v tomoto mají své hranice.

,,Nechte toho kočkování..." Umírňoval je tatínek.,,...a raději mi poraďte co mám dělat?"

,,Co bys dělal, ..."Odvětil strýček. ,,...budeš čekat až se prcek narodí."

,,Ale co mám dělat s Marii?"Zoufal si tatínek

,,Ona si zvykne."Řekla Uschi .,,Každá si zvykne

,,To bude peklo,"Povzdychl si tatínek

..Jdi do háje..."Odbyl ho Rudi. ,,...a nalej mi koňak, nebude-li Uschinka namítat."Ta, ale jen mávla rukou

,,A už jste to řekli malé."Ozval se z nenadání Scheiner

,,Jé pro boha! Ještě Lisi."Zabědoval tatínek

,,Bude mít radost."Utěšovala ho Heidi

,,Jen aby nežárlila."Obával se tatínek.,,Jaký to bylo u vás."Obrátil se na Ursulu a Heidi .

,,Nijaký, my jsme se dvě narodily, proto problém se zvykáním si jsme řešit nemusely."Řekla lakonicky Uschi

,,No takže se ptám tý pravý ."Konstatoval tatínek

,,No co já si vzpomínám, tak to byl děs."Pronesl Rudi

,,Ty mlč..."Vrhl se na něho tatínek.,,Nebýt mě tak ti neměl kdo chodit k Wachtmannům pro cigára."

,,To je pravda."Přisvědčil Rudi náhle se rozesmál.,,A pamatuješ jak na to táta přišel a honil tě po celým Mnichově, kvůli tomu?"

,,Pamatuju, ..."Zasmál se tatínek.,,Stará Wachtmannka mu všechno vyzvonila, doslal jsem pak od táty tak, že jsem si 14 dní nemohl sednout."

,,Byla to sranda."Řekl Rudi

,,Jak pro koho."Dodal tatínek

,,Lisi si zvykne a bude ho mít ráda."Prohodila Heidi, tatínek si však nebyl jistý, byla jsem dlouho v roli jedináčka a teď nastal čas zvykat si na dělení .

,,Kdy jí to řekneš?"Ptala se Uschi, tatínek pokrčil rameny.

,,Někdy jí to říct musíš, co třeba na svátek."Navrhovala Uschi

,,Uvidíme." Prohodil tatínek

Nemohla jsem nepřeslechnout jejich debatu, ale moc jsem jí nerozuměla. Kdo bude mít dítě? A proč si na něho mám zvyknout? Otázky na které jsem nenašla odpověď a kdo jiný mi ji mohla dát než maminka, aby mě nikdo neviděl, vklouzla jsem do kuchyně, maminka zadělávala nové těsto na koláč, nechtěla jsem jí rušit, proto jsem začala šmejdit po kuchyni a koukat co bych mohla oblíznout.

,,Co tu děláš Lisi, máš hlad?"Napomenula mě maminka, zavrtěla jsem hlavou.,,Tak copak chceš?"Vyzvídala maminka .

,,Tatínek s tetou Uschi a Heidi mluvili o miminku, že si budu muset na něho zvyknout?"

,,To je pravda."Řekla maminka

,,A kdo bude mít miminko, Heidi?"Ptala jsem se dál, maminka zavtěla hlavou.,,Ne já."Pravila s úsměvem, nemohla jsem tomu uvěřit, já budu mít sourozence? Co to bude znamenat? Jak asi bude vypadat? A co když si se mnou nebude chtít hrát? A budou ho mít tatínek s maminkou raději ?,,Ale tatínkovi nic neříkej."Zašeptala maminka, pak mi dala koláček, který zbyl to odpoledne a s úsměvem mě pohladila po copech. ,,Utíkej, ať tam není tatínek sám." Řekla tiše.

Jako každé ráno mě teta Ursula vedla do školy, kde mě měla předat tetě Heidi, čím jsme se blížili blíž k náměstí tím víceji jsme potkávaly skupinky lidí s kufry jdoucí od nádraží.,, Všichni šli zmoženě a vypadaly unaveně a ztrápeně...Kdo to je teto?" Tázala jsem se zmateně. Uschi se za skupinkami soustrastně podívala pak jen tiše odvětila.,,To jsou vyhnanci z Československa, prohráli jsme válku tak tihle museli opustit svoje domovi."

,,A jenom kvůli tomu?"Nechápala jsem

,,Ne, kvůli tomu ne..."Pousmála se Uschi,,Oni vyhnali před tím z domovů Čechoslováky a ti jim to teď vracejí, víš pamatuj si jednou pro vždy za prohry se platí krutá daň, proto se snaž neprohrávat, ale když už prohraješ přijmi to se ctí, protože to je tajemství umění prohry. Můžeš prohrát, ale pak se rychle musíš vzchopit a jít dál."

Jakoby teta mluvila ze své zkušenosti, vždycky jsem si myslela, že je to člověk, který si ví ve všem rady, ale ve svých 8 letech jsem si vlastně neuvědomila, že aby tomu tak bylo musela i ona projít prohrami, neboť jak by jinak mohla vědět se z různých situací  vyvléknout. Musela jsem celou dobu na to myslet, zvlášť když nám Frau Spatz představila nové spolužáky, kteří přišli z bývalých Sudet, jedno z nových dětí posadila vedle mě. Byla to holčička Gundl Kraus, ještě minulý měsíc bydlela někde u Karlových Varů pak přišel prý výnos prezidenta Československé republiky a oni museli pryč, teď bydleli v podnájmu v blízkosti našeho domu, snažila jsem se být Gundl co možná nejvíc nápomocna, anžto jsem sama dobře věděla jaké to je být ve škole nová. Ze školy jsme šli společně s Ursulou, po obědě jsme byli chvilku v kavárně a po té na dvorku. Maminka se mému novému přátelství divila, protože až do této doby jsem nijakou náklonost ke svému okolí neprojevovala, ale i ona nakonec byla ráda, že jsem si konečně našla někoho s kým si můžu hrát, ačkoli jí vrtalo hlavou z jaké rodiny to vlastně Gundl pochází? Odpověď na sebe nedala dlouho čekat asi týden po tom co jsem rodičům Gundl představila se ukázal v kavárně i Herr Kraus, na první pohled vcelku nenápadný člověk o kterém by si nikdo nic špatného nemyslel, ale na druhý pohled.,,Budete si přát?" Pravil tatínek uctivě, jen co k němu přistoupil.

,,Vaše zástěra je ušmudlaná."Zaštěkal Herr Kraus

,,Prosím?"Nechápal tatínek

,,Vaše zástěra..."Rafal Kraus.,,Jak můžete chodit mezi lidmi s takovou zástěrou."

,,Ano a co si budete přát?" Zopakoval tatínek svou otázku důrazněji.

,,Přineste mi kávu a jděte si vyměnit  tu zástěru, člověče kdo se má na Vás dívat." Ňafal Herr Kraus dál, tatínek se s hlubokým nádechem otočil a jda k pultu si mumlal pod vousy.,,Jen klid Peppi, klid, je to jen pitomec, který si chce svlažit žáhu."

,,Co je Peppi?" Tázala se Uschi když viděla jeho výraz v obličeji.

,,Nic..."Procedil tatínek mezi zuby.,,Mám špinavou zástěru."

,,Ten malý flíček od čaje?" Divila se Uschi.,,Ten není ani vidět."

,,Jo tak to řekni tomu bumbrdlíkovi u zdi." Ukázal tatínek nenápadně na Krause, Uschi se lehce ohlédla.,,Ten?"Řekla.,,Ale to je Herr Kraus, otec malé Gundl."Řekla klidně.

,,Chudák holka."Povzdechl si tatínek

,,Káva." Oznámila jsem držíc šálek, který mi před chvílí podala maminka.,,Odnes jí tomu pánovi u zdi."Ukázal mi tatínek, opatrně jsem se k pánovi přiblížila, už podle jeho výrazu ve tváři jsem vytušila, že bude problém, jen co jsem mu položila šálek na stůl začal Herr Kraus rámusit znovu.,, Jak to, že tady zaměstnáváte děti? Copak nevíte, že je to protizákonné?"

,,To je dcera."Odvětil tatínek klidně

,,To je mi jedno, kdo to je. Jednou je to dítě a jako takové nemá co pracovat. Určitě kvůli práci zanedbává školu. Budu to hlásit."Hrozil Kraus.

,,Takový sousedy mít je sen."Zabrumlal tatínek, pak ale vyvalil oči se slovy.,,Spaste duši, tvoje matka. Jestli se na Krause nalepí tak bude ještě větší rachot."Zakoktal směrem k Uschi, ta se otočila řka.,,Tak se připrav je v kondici."Mutter Bauer , vstoupila do kavárny rázně, jen co rozrazila dveře zahalasila na pianistu.,,Edl hoď tam nějakej šlágr."

,,Jsem Siegfried."Ozval se Herr Holz skromně

,,Buď šticha a hlaj."Zavelela, Siegfried se nadechl a spustil Bugatti step, to Mutter Bauer roztančilo, začala po kavárně poskakovat, přičemž si nezapomněla objednat víno.

,,Jen aby se nedostala ke Krausovi."Obával se tatínek

,,Nejhorší je, že si zase nevzala zuby."Konstatovala  Uschi, pozorujíc svou tančící matku, bohužel tatínkovi obavy se vyplnily, ledva se Mutter Bauer přiblížila ke Krausovi zaševelila mu do ucha.,,Pojď ši škočit, blouku."To Krause dopálilo, bryskně vstal s prohlášením, že tohle není kavárna, ale bordel a že on bývalý pracovník finančního úřadu v takovém podniku nezůstane ani minutu, poté mrštil bankovkou na stůl a odešel. Mutter Bauer si v žádném případě nedávala vinu, alespoň dle poznámky, kterou po rychlém Krausové odchodu uštědřila Holzovi.,,Vidíš blbe, hlaješ na pld a odlažuješ hošty, žlatej Édl." Potom si přisedla k Uschi a své sklence vína.,,Víte co jste provedla matko?"Pustila se do ní Uschi. Mutter zavrtěla hlavou.,,Asi jste zničila malé Lisi kamarádství."

,,Život není pežíčko."Prohodila Mutter Bauer

,,Ale to byla jediná kamarádka, kterou po dlouhý době měla a teď s ní bude mít šmidru. Kvůli vám."Pokračovala Uschi v kárání

,,Bude mít jinou a ještli je to oplavdová kamaládka tak še pšesto pšenese." Zašišlala Mutter Bauer

Gundl se přes to opravdu přenesla, i když jí tatínek řekl, že nejsem vhodná kamarádka a dokonce žádal Herr Scheinera aby nás rozsadil ba co víc ,mě a mé rodiče označil za hanbu národa a mě osobně předpovídal budoucnost profesionální ženy. Nad čím se musel Herr Scheiner pousmát.Celý týden, tedy do doby než Kraus dostal místo na finančním úřadě chodil pro Gundl osobně, zároveň kontroloval, zda-li se se mnou nestýká. To už se blížil můj svátek, tatínek  nazdobil kavárnu, maminka upekla bábovku  a teta Uschi přinesla podivný košík. Všichni se shromáždili v kuchyni do které mě uvedla teta Heidi.,,Milá Elisabeth ..."Začal tatínek obřadně. ,,...za všechny co jsme tu ti přeju k tvým jmeninám všechno nejlepší a tady..." Ukázal na bábovku máš něco od nás." Poté přistoupil strýc Rudi, který mi dal čokoládu, což byla tehdy vzácnost s prohlášením, že jí dostal od jednoho Amíka, kterému ošetřil nohu a jelikož on sladké nerad dává mi jí k svátku, teta Heidi s Herr Scheinerem mi dali krásnou psací soupravu k čemuž je navedla Frau Spatz, neboť si pochvalovala jak krásně píši, nakonec přišla teta Uschi, jež mi podala ten podivný košík, když jsem odňala utěrku našla jsem uvnitř košíku kotě. To mi udělalo velikou radost, ne tak však mamince, která se obávala toho jestli je kočka vhodná teď kdy je všude nedostatek a kdy budeme mít přírůstek. Teta však mínila, že kočka je v podstatě nenáročná a v domě se neztratí. Pak si sjednala klid, vzala strýce Rudiho za ruku a všem nám přítomným oznámila. ,,Vážení chtěla bych Vám oznámit..."

,,Prosím?"Přerušil jí strýc

,,Dobře, chtěli bychom vám oznámit."Opravila se Uschi pokračujíc. ,,...že já a tady zde přítomný MUDr. Rudolf Schwarzstein jsme se rozhodli dne 12.1. 1946  vstoupit do stavu manželského." Všechny nás tato zpráva mile překvapila, neboť ani ze strany Ursuly ba ani strýce Rudiho se nedal podobný krok očekávat.

Zdánlivě se zdálo, že je všechno v pořádku já budu mít sourozence, mám novou kočičku Kitty a v lednu dostanu i novou tetu, mohlo by něco zkazit tohle štěstí ? Mohlo, Herr Kraus, který se přiřítil do kavárny oznamuje.,,Herr Schwarzsteine, byl bych rád kdybyste se zítra dostavil i s účetními knihami na náš úřad."Bum, tohle překvapení nikdo nečekal, zdá se, že Mutter Bauer nám zadělala na trochu větší problém než je jen konec mého kamarádství s Gundl, tatínek se sesunul na židli. ,,To bude průšvih." Zašeptal

,,A proč?" Nechápala Uschi

,,No přece víš, že ne všechno mohu dokázat?"Odvětil tatínek

,,A proč myslíš, že ti vedu účetní knihy."Poznamenala Uschi . ,,Kdybys je vedl ty skončil bys buď na ulici nebo v kriminále, ale takhle,...?"

,,No dovol..."Ohradil se tatínek. ,, ... účetnictví jsem vedl 15 let v Mnichově:"

,,Ale jak?"Ozvala se maminka. ,,Kdybych ti to neopravovala, bručel bys v base do teď." Dodala obracejíc se na Uschi. ,,Půjdeš tam zítra s ním, nebo on to zkoní."Uschi s úsměvem přikývla.

             Náš Herr Kraus

Do školy mě vedla maminka, neboť tatínek s tetou Ursulou se připravovali na návštěvu finančního úřadu. Zatímco Ursula se oblékla do svých pověstných rudých šatů s hlubokým výstřihem , tatínek volil oblek mnohem střídmější, žádné elegantní sako  moderního stylu, ale šaty, které by si nevzal v nejhorším snu za což si vysloužil řádnou kritiku od Uschi. ,,To jdeš na armádu spásy Peppi ? Tímhle Krause nedojmeš."

,,No přece si nevezmu ten nejlepší oblek co mám."Bránil se tatínek .

,,Ale taky si neber takový co máš na vybírání popelnic."Odsekla Uschi přehrabujíc se mu ve skříni, konečně našla šaty, jež podle ní byli pro tuto příležitost vhodné, hodíc je  na postel zavelela.,,,Hoď sebou Peppi, ať ten valibuk Kraus nečeká."

Dle počtu lidu sedící před kanceláří se zdálo, že se Herr Kraus zakousl do své nové práce s vervou, neboť se mu v chodbě nahromadilo mnoho nervózních čekatelů, svírající ve svých třesoucích se rukách své účetní knihy, jeden pán, který to už nevydržel sotva tatínek s Ursulou vstoupili do úřadu rozběhl se k nim halaseje.,,Na mě nemůžou já mám vše v pořádku. Vše mám doloženo."

,,Pane oni si vždycky něco najdou, jsou to svině."Ozval se jiný pán sedící hned u dveří kanceláře .

,,Mě ne..."Bránil se pán s knihou. ,,Já mám všechno cajku."Hlásal ťukaje na knihu. Ursula se na něho usmála a rychle vyhledala s tatínkem volné místo a kvapně jej obsadili . Čas v chodbě se táhl, mezitím lidé vcházeli a vycházeli z kanceláře Herr Krause, tváříce se všelijak bědovali nad svým údělem, proklínajíce Krause a jeho uvědomělou svědomitost, nejvíce láteřil pán, jenž se tolik holedbal svým pořádkem v účtech.,,Hajzl jeden,..."Křičel na celé kolo. ,,Kvůli usmoleným 5 markám, ze mě vytáh pětistovku, aby se s nima zalknul panák napudrovanej, přivadruje si to s nějaký díry a bude tu buzerovat poctivý obchodníky, dobytek."

,,Ale vždyť jste říkal, že máte všechno v pořádku."Rýpl si do něho pán u dveří.

,,Vždyť ano..."Ohradil se pán s knihou .,,Jen jsem to špatně sečetl . " Dodal skromně.,,To se přeci stane." Hájil se

,,To se stane."Pravil ten pán u dveří s klidem vcházeje do kanceláře, bohužel klid, který měl při vstupu mu nevydržel, ven vycházel mnohem rázněji s výrazem rozzuřeného býka rámuseje na celý úřad. ,,Co je tohle za kripla, 2000 marek, aby mu kobyla ten jeho ciferník po chodníku rozmázla." Řval zabouchávaje za sebou vchodové dveře. Konečně se dostalo na tatínka s Ursulou, ta si stáhla  šaty, čím ještě více prohloubila svůj dekolt už tak dost hluboký, tatínkovi upravila kravatu a s hlubokým nádechcem vešli do Krausovi kanceláře, ten seděl za svým stolem přísným pohledem na oba příchozí zíraje přes své kulaté brýle, ukázal na dvé volné židle, spouštěje.,,Předložte účetní knihu."

,,Prosím, Herr Kraus."Zaševelila Ursula, naklánějíc se tak aby její dary, vyčnívající z hlubokého dekoltu přistály přesně před Krausovýma očima, ten na gesto nereagoval a chladně otevřel knihu. ,,Impotent." Zašeptala sedající si Uschi zklamaně

,,Kdo vede v podniku účetnictví?"Tázal se Kraus listuje v knize.

,,Já."Odvětila bojovně Uschi. Kraus si jí projel očima od hlavy až k patě.,,A jiného účetního nemáte?"Zeptal se dál.

,,Ne." Odsekla  Uschi.

,,A co jsou to ty čumáčci a pusínky ?" Ptal se nechápavě Kraus

,,To pusinka je káva a čumáček jsou cigarety, to je cechovní termín."Kvapně vysvětlovala Uschi.

,,Ano jistě..."Odvětil v rozpacích Kraus.,,...ale příště bych prosil přesnější označení položek, bez používání profesního žargonu." Dodal mrazivě pokračuje.,,Zdá se, že zatím máte vše v pořádku."Obřadně knihu zavřel, předávaje ji tatínkovi se slovy.,,A abych nezapomněl Herr Schwarzsteine, nepřeji si aby se děvčata stýkala, doufám, že si rozumíme."

,,To nechám na ně, Herr Kraus, já nic dceři zakazovat nebudu."Odvětil ledabyle tatínek

,,No jak chcete."Řekl výhružně Kraus .

S velkou úlevou vycházel tatínek s tetou s finančního úřadu, myslel si, že má všechny útrapy za sebou, cestou se ještě zastavili pro mě ve škole a společně jsme šli domů.

,,Tak jak jste pořídili?" Vyzvídala nedočkavě maminka

,,Je to v cajku, Marie." Hlásila Ursula

,,Chvála Bohu!"Oddechla si maminka

,,Já to říkala, že to bude v pohodě."Kasala se Ursula, tatínek mlčel, vytáhl zpod pultu zástěru, uvázal si kolem pasu a začal uklízet, podíval se na hodiny tiše hlásaje.,,Je čas, už otevřete."

Jako každé odpoledne, se dostavila do kavárny nejen teta Heidi s Herr Direktorem, ale i Mutter Bauer, která si nechala opět zahrát k tanci, čímž nevědomky bavila hosty, po tomto představení vypila svou sklenku vína a belhavým krokem se odšourala domů . Ještě ve dveřích se srazila s přísně se tvářící paní s aktovou v pod paží, která se za starou Bauer zdlouha podívala, pak energickými kroky přešla k pultu, pokládajíc aktovku na volnou stoličku pravila.,,Dobrý den , jmenuji se Gertruda Heller z úřadu sociální péče, hledám manžele Scharzsteinovi."

,,Já jsem Joseph Schwarzstein."Odvětil tatínek

,,Bylo nám oznámeno, že zanedbáváte hrubým způsobem výchovu své dcery, že prostředí ve kterém vyrůstá, je pro ní krajně nevhodné."

,, To není pravda, Elisabeth ..."Hájil se tatínek