Cteniprodusi | Kapitola třetí - Kreuzer vs. Kreuzerová

Podivný pán byl Rosi představen jako Rudolf Hoffner, ředitel hotelu, byl to seladon, které neměla Rosi příliš ráda, anžto se strojili, skrze mladá děvčata, kterým slibovali hory, doly, nic pro ni, Rosi usoudila, že kdysi musel mít stejnou jiskru jako ten mladičký Francouz o kterém slyšela od paní doktorové Augererové,  co tu po večerech prohání v kole ty chudinky, co jim chybí trochu toho objetí, neboť jejich manželé sice uměli vydělávat peníze, ale jinak byli k nepoužití. 

,,Mohla bys nás teď nechat o samotě." požádal Rosi manžel. ,,Rád bych si tu s panem ..."

,,Fischerem." doplnil jej ochotně ředitel.

,,Děkuji..." řekl směrem k Hoffnerovi. ,,...s panem Fischerem popovídal."

,,A vadila bych to tu hodně?" zaútočila Rosi.

,,Vcelku ano." odvětil Kreuzer nejistě, neboť tvář jeho ženy se začala mračit.

,,No tak si to ve zdraví užij." Vztekla se Rosi, odcházejíc ze sálu na chodbu, kde se střetla s vysokým, štíhlým mladíkem, neklidně postávajícího u zdi vedle dveří, všiml si jí, kterak jej pozoruje, byl to ten Francouz paní doktorové.

,,Bonjour, Madame." oslovil jí nejistě.

,,Bonjour..." usmála se naň.

,,Můžu se Vás zeptat, co se tu stalo?" pokračoval ustaraně. ,,Proč je tu Police?"

,,Zabili zdejší zpěvačku." řekla Kreuzerová bez zardění.

,,Bubu?" vyhrkl Francouz ze sebe.

,,Ale kdepak..." pousmála se Rosi. ,, ...žádnou Bubu, ale nějakou Barbaru Baummannovou."

,,No Bubu." zopakoval mladík.

,,Tak vzhledem k tomu jak se malovala, by to k ní i sedělo, Bubu." přemítala Rosi polohlasně. ,,A vy jste jí znal?" muž přikývl. ,,A jak dobře?" vyzvídala dál, berouc jej za paži, dodala. ,,pojďte někam do klidu."

Zašli do malého kumbálku s úklidovým náčiním, tam se každý z nich posadil na jeden kbelík, Rosi se na Francouze zdlouha podívala, černovlasý, urostlý mladík, jenž musel okouzlit každou, která mu padla do náručí, teď tady seděl jak hromádka neštěstí.

,,Vy jste se se slečnou Baummannovou znali důvěrněji, že?" začala pomalu. ,,Jak dlouho?"

,,Sblížili jsme se před dvěma lety..." mumlal muž. ,,..ale nikdy to nemělo budoucnost."

,,Mířila výš?"

,,Oui."

,,Takže jste vlastně zhrzený milenec." podotkla Rosi.

,,Ale já jí nezabil." bránil se Michel.

,,To nikdo netvrdí." snažila se ho Kreuzerová uklidnit. ,, určitě vás bylo víc, třeba ten opilý zrzek, kterého jsem potkala u baru."

,,Hans?" vykulil Francouz oči. ,, ten ne, včera se opil, sotva dohrál poslední skladbu, musel jsem mu pomoc na pokoj."

,,V kolik to bylo?"

,,Tak kolem třetí, půl čtvrtý." Tápal muž pamětí.

,, To vám muselo dát asi hodně práce..." řekla Rosi soucitně. ,,...pan Fischer není žádné peříčko, než jste ho uložil." Michel přikývl. ,, Slečna Baummannová byla krásná žena a ty sami neodcházejí, doprovázel jí někdo?"

,,Oui, majeur Ganze." odvětil ochotně.

,,Štvalo vás to, že?" poznamenala. ,, Nabídl byste jí všechno a ona Vám to hodila pod nohy."

,,Ale já jí opravdu nezabil." hájil se Michel znovu, usmála se, pohladila ho po havraní kštici a vyšla z místnůstky.

Na chodbě zrovna stál manžel s ředitelem, o něčem se domlouvali, Kreuzerová k nim zamířila.

,,Tak jak jsi daleko, Heinie?" halasila. ,,mám úžasnou novinu."

,,Teď ne, Rosi." zarazil jí manžel. ,, Něco tady s panem ředitelem řešíme."

,,A co?" nedala se odbýt.

,,Ale ten násoska Fischer..." spustil rozrušeně  ředitel. ,,...ale já ho vyhodím," pohrozil mezi řečí. ,, ...řekl, že slečna Baummannová neodešla z restaurace sama, ale..."

,,...s majorem Ganzem." skočila mu do řeči.

,,Jak to víte?" podivil se Hoffner

,,Jak to víš?" zarazil se manžel.

,,Řekl mi to ten Francouz -Michel."

,,Michel???" řekli oba muži shodně.

,,A kdy si s ním mluvila?" tázal se rozmrzele Kreuzer.

,,Před chvílí tady v kamrlíku." ukázala Rosi za sebe.

,,A co ti ještě řekl?" atakoval manžel

,,V podstatě nic, ale něco Vám řeknu, byla to potvora, vůbec se nedivím, že takto dopadla. A nic bych za to nedala, kdyby to nějaký chlap." Uvažovala Rosi nahlas, sledujíc svého muže, jenž rychlou chůzí zašel k tanečníkovi . 

,,Jak to myslíte chlap?" ozval se nejistě Hoffner.

,,No ženská, která používá mužský jako hračku a pak je odhodí, když se jich nabaží, si o nic jinýho neříká." podala Kreuzerová na vysvětlenou.

,,To je pravda." dodal ředitel úlevně.

,,Jsem zvědavá co se dozví manžel..." podotkla Rosi. ,, ...ale co se starám, on je policajt, já jenom ženská v domácnosti." mumlala dál.

,,Váš manžel je velice impozantní osobnost, milostivá paní..."snažil se ředitel pochlebovat.,,... jde z něho respekt, doma musí být pravý vůdce klanu." Rosi se ušklíbla, protože dobře znala pravdu, ale aby Hoffnera nezklamala odpověděla:

,,Ano, hotový generál."

Kreuzerová se dívala na toho patolízalského seladona s kyselým úsměvem, něco se jí na něm nezdálo, vypadal spíš jak sňatkový podvodník než ředitel nobl hotelu. Navíc ačkoli se snažil zachovat klid, nedařilo se mu, očima nervózně těkal po místnosti, sinalý ve tváři, na které mu počal rašit pot.

,,Ten Frantík není sto nic říct..." prohlásil Kreuzer, když vyšel z komůrky.,,...sedí tam, klepe se jak drahej ratl, jak si z něj mohla něco dostat?"

,, Pač nejsem policajt a umím to podat s mateřskou láskou." holedbala se Rosi.

,,Zajdu ještě do pokoje nebožky." řekl Kreuzer s povzdechem, kroutě hlavou.

,,Půjdu s tebou." snažila se mu manželka vetřít.

,,Ne." zaštěkal Heinrich, nabíraje tempa.

,,No o tom nebudeme diskutovat, Kreuzere." burácela manželka dobíhajíc jej. ,,počkej..."křičela funíc. ,,...Kreuzere mě neutečeš." Hoffner jen udiveně koukal, teď pochopil tu jízlivost paní vrchní při poznámce, že její manžel je doma generál.

,,No typický kutloch rajdy..." prohlásila Rosi, když doběhla manžela. ,,...smradu jak v slepičárně...."prolézala místnost.,,...a bordel jak v tanku."

,,Rosi nekřič..."napomenul jí Heinrich.

,,No já jako ženská bych se za něco takovýho styděla..."bránila se Kreuzerová. ,,...a ona si sem ještě tahala chlapy..." řekla, přejdouc k hromadě svršků, stojící v rohu, začala se v ní přehrabovat. ,,...koukám, že jeden chlap sem chodí hodně často..."

,,...Rosi..."obořil se na ní manžel.

,,...no podívej..."ukazovala mu košile. ,,...tohle tady má v hojným množství..."

,,Tak měla známost." odbyl jí manžel.

,,Jo houby..." odsekla Rosi. ,,...ta tu měla provoz jak na hlavním nádraží, ale tohle byl nějakej štamgast."

,,To myslíš, že se živila prostitucí?" podivil se muž.

,,Kreuzer jak ty s touhle naivitou můžeš dělat policajta..." neodpustila si manželka kritiku. ,,...viděl jsi jak byla oblečená a zmalovaná? A co jsem o ní slyšela, to jen potvrzuje. Mě by jenom zajímalo, kam dávala šperky."

,,Jaký šperky?" podivil se komisař.

,,No tak od těch svých kunšaftů musela dostával nějaký prezenty a tihle zazobanci se rádi blísknou nějakým tím prstenem nebo náhrdelníkem, náramkem..."

,,Máš pravdu, Rosi..." zajásal Kreuzer. ,,...a kam by ty jako žena takový poklad dala?"

,,No ne že bych musela při tvý hamižnosti  něco takovýho řešit..."neodpustila si jízlivou poznámku, rozhlížeje se po pokoji. ,,...ale já bych to dala támhle." ukázala na bílou komodu stojící nalevo od ní u zdi pod velkým obrazem. ,,...první šuplík."

Kreuzer otevřel vrchní zásuvku, zašátral v ní rukou a vytáhl zezadu malý prstýnek, který ukázal choti se slovy. ,,Tak buď její služby nestály za nic nebo nás někdo předběhl." konstatoval.

,,Spíš to druhý..." odpověděla Rosi. ,,...vzpomeň si co říkal Schmied, někdo jí strhl náhrdelník a podívej..." ukázala na konferenční stolek. ,,...měla návštěvu." Kreuzer se přiblížil, vyndal z kapsy kapesník, aby si přiblížil načatou lahev se sektem. Dle zbylého obsahu usoudil, že z ní bylo nalito pouze dvě sklenice, ale když se na oba pohárky podíval, sezdal, že z toho potřísněného rtěnkou nápoje neubylo, jakoby mrtvá napití jen předstírala, ale proč? Uvažoval vrchní komisař nevšímaje si, že jeho žena přešla do koupelny, než se si to uvědomil byla zpět, držíc v ruce cosi zabaleného v kapesníku.

,,Co to máš?" otázal se zaraženě, Rosi mu nález podala, když Kreuzer kapesník rozbalil, tak se před jeho udiveným zrakem objevila injekční stříkačka. ,,Kde jsi to našla?" podivil se.

,,V koši na špinavé prádlo." Odpověděla žena.

,,Tak to je možná to čím vrah vpravil do těla opiát." prohlásil Kreuzer, vkládaje si předmět do kapsy. ,,pošlu to Schmiedovi."